Reklama

Podstata žárlivosti

Žárlivost je druh strachu, který je spojen s přáním udržet si nějaké vlastnictví.

Žárlivost je záhada. Je to nejméně známá emoce, o které se také nejméně hovoří. Na první pohled ji lze jednoduše označit jako mocichtivost, marnivost nebo sebestřednost. Mnozí se domnívají, že závist a žárlivost lze snadno pochopit, poněvadž se ví, o co se jedná. Leč zdání klame - závist i žárlivost lze definovat jen obtížně, protože vyrůstají ze vztahových souvislostí. A protože každý vztah je komplexní, není nic tak, jak se na první pohled zdá - zvláště v oblasti partnerství a milostných vztahů.

Jak dochází k tomu, že je s těmito emocemi spjato tolik zahanbujících momentů, a proč se je pokoušíme skrývat i před sebou samými? Ve své psychologické studii o žárlivosti Sokoloff říká: "Hněv ani strach takové zahanbení, které bývá spojeno se žárlivostí, nepůsobí a ani nevyvolávají podobný protest." Tato emoce podle všeho ohrožuje integritu subjektu více než všechny ostatní. Vždycky je spjata s velkým nebezpečím: jednak proto, že ji lidé zastírají a popírají, jednak proto, jak působí na žárlivého člověka a daný objekt.

Sokoloff se ptá: "Patří žárlivost k lásce?" Tvrdí, že Francouzi jsou od přírody velmi žárliví a věří, "že žárlivost doprovází lásku jako stín každého člověka". Cituje také Montaigne, který vidí původ žárlivosti v sexualitě. Moliére prohlašuje: "Nežárlí jenom ten, kdo miluje bez vášně." La Rochefoucauld naopak považuje sebelásku a marnivost za skutečné zdroje žárlivosti.

Zdroj: Stíny duše - Anne Maguirová

Reklama

Reklama

Komentáře

Prispevek (Út, 16. 12. 2008 - 02:12)
Pridavam
Lili (Ne, 12. 4. 2009 - 21:04)
Ahoj ráda bych se někomu svěřila.Mám strašně žárlivého manžela.Když to píšu je mi moc špatně.Motá se mi hlava a chce se mi zvracet.Není ani jeden den kdy bych mohla říct,že jsem šťastná....Máme 14letou dceru a můj manžel na mě žárlí snad od prvního dne kdy mě poznal.Jenže ho mám ráda a nedokážu to skončit.Dokonce mi občas i fyzicky ublíží a o duševním ublížení to je stále co mám dělat.........................
Lili (Ne, 12. 4. 2009 - 21:04)
Ahoj ráda bych se někomu svěřila.Mám strašně žárlivého manžela.Když to píšu je mi moc špatně.Motá se mi hlava a chce se mi zvracet.Není ani jeden den kdy bych mohla říct,že jsem šťastná....Máme 14letou dceru a můj manžel na mě žárlí snad od prvního dne kdy mě poznal.Jenže ho mám ráda a nedokážu to skončit.Dokonce mi občas i fyzicky ublíží a o duševním ublížení to je stále co mám dělat.........................
KAJA (Po, 13. 4. 2009 - 21:04)
Moj partner teda naozaj nema nízke sebavedomie,skor naopak a predsa žiarli!!napr minisuknu si možem dat len ked som sním!do prace už nie!ale ja si ju aj tak dám!nenecham sa obmedzovat,ale aj tak mi to ide na nervy!kazdu chvilu telefon,kde si co robís,skym si,kedy prídes....preco teda ziarli?nikdy som ho nepodviedla ani nic podobne!on stale tvrdí ze vyzeram moc dobre,zeby kvoli tomu iba?ale az tak?a opakujem on si verí a nepochybuje o sebe!
Helena (Út, 9. 6. 2009 - 18:06)
Milá LILI, nezůstávej se svou bolestí sama, pokud Ti ještě zbylo trochu sil, hledej pomoc, protože slovo, které Ti pomůže, si člověk nemůže říct sám. Mysli na to a ukáže se Ti cesta, kterou se máš dát.
Lukáš (Čt, 18. 6. 2009 - 10:06)
Ahoj Lily, VER ze neni vsem dnum konec ;)! Dokazu si predstavit, ze te tvoje zivotni situace neuveritelne trapi a bere ti energii a mozna si treba ani nedokazes momentalne predstavit reseni a konec sveho trapeni, ale VER, ze to jde. Samozrejme je lepsi pokud najdes cloveka kteremu muzes duverovat a jeho poprosit o pomoc a hledat s nim cestu k lepsimu, ale jde to i osamocene, je to vsak preci jen tezsi. Neznam podrobne tvoji situaci, ale snaz se najit jiny uhel pohledu na dane "peklo" tveho zivota a zkus se rozhodnout co je pro tebe dulezitejsi a za tim VYRAZ. Pokud se tvuj manzel chova uz takhle dlouho tak jak pises, priznej si ze to nema cenu. Verim ze "jen" samotne rozhodnuti prinese prinejmensim dobry pocit...

Preji mnoho stesti a trpelivosti na tvoji "drsnejsi" ceste!
lubos (Pá, 19. 7. 2013 - 03:07)
I když bych se neměl považovat za někoho,kdo by měl rozdávat rozumy,tak jsem se rozhodl,že sepíšu tyhle řádky pro ty,kteří mají nebo měli stejné nebo podobné problémy tak jako já.Jedná se o chorobu velmi nebezpečnou a nepříjemnou.Je to žárlivost.Ovšem né taková ta zdravá,která lichotí.Žárlivost chorobná a urputivá.Taková,která dokáže rozpoutat hotové peklo.Věřte mi,vím o čem mluvím.Začal bych asi větou,že teprve až když něco ztratíme nebo začneme ztrácet,uvědomíme si,jak moc to potřebujeme.Jak moc je to pro nás v životě důležité.I já býval docela normální kluk.Spousta zájmů a života jsem si užíval plnými doušky.Měl jsem tak jako spousta jiných první lásku,která tak jak to chodí nevydržela.Život šel dál a přicházeli další a další vztahy.Nikdy už však na delší dobu.Postupem času jsem si v sobě vypěstoval takové přesvědčení,že holka na jednu noc mi bohatě stačí a tudíž jsem přestal vyhledávat vztahy na delší dobu.Stejně jsem nakonec ale dospěl k rozhodnutí,že se takhle dál žít nedá.Dnes v době internetu není vůbec žádný problém navázat mezi lidský kontakt.Rozhodl jsem se tedy zavítat do těchto končin seznamek a různých chatů.Netrvalo to dlouho a seznámil jsem se.Holka byla o něco starší a působila na mě velmi inteligentně.Pravopis bezchybný a takové to zdravé sympatické písmenkování.Já měl tenkrát marodku,takže jsem musel sedět doma.O to víc jsme se stále seznamovali na síťi.Asi po měsíci došlo konečně na setkání a to,po čem jsem toužil se splnilo.Stála předemnou hezká a sympatická holka.Byl jsem až trochu zaražený,že mě skoro vůbec nepustila ke slovu,ale zároveň jsem poslouchal její příjemný hlas.Čas šel dál a podnikli jsme pár výletů.Netrvalo dlouho a přestěhoval jsem se k ní.Bydlela ode mě 20 km.Po čase mi řekla,že můj předchůdce se kterým žila byl ženatý.Trošku mě to překvapilo,ale tehdy jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost.Lidi,já byl zamilovaný až po uši.Jednou jsem přišel po noční šichtě a měla tam už zmíňovaného bývalého ženáče.Tenkrát ve mně něco prasklo.I když mě ujišťovala,že jen přišel přespat,přišlo mi divné,že spaly spolu vedle sebe.Ona odešla potom do práce a mi dva tam zůstali.Každý v jiném pokoji.Čekala mě další noční takže jsem se snažil usnout.Nešlo to,ale nakonec ano.Když jsem se probral našel jsem na stole klíče.I když jsem pochopil co se stalo,byl jsem naštvaný,že mi nic neřekla.Chtěl jsem tenkrát odejít,ale neodešel protože jsem k ní strašně moc cítil.To se nedá popsat.Byl přelom roku a strávili jsme spolu první vánoce a Nový rok.V roce následujícím se dali věci do pohybu.Začal jsem na sobě pozorovat,že mi začíná spousta věcí vadit.Nebyl snad den,kdy se nezmínila o svém bývalém.Časté telefonáty s ním a noční příchozí sms.Den za dnem jsem se užíral.Na druhou stranu jsem ale mohl kdykoliv odejít.Místo toho jsem zvolil podivné metody.Začalo to kontrolováním mobilu a hrabaní se v počítači.Asi největší mazec byl,když odjela s kamarádkou na dva týdny k moři.Štvalo mě to,ale už jsem nemohl nic dělat.Když se vrátila,bylo všechno fajn.Krásně jsme se pomilovali a já se zase cítil strašně šťastný.Jen do okamžiku než jsem v jejím mobilu našel sms,jak píše svému bývalému z dovolené že ho líbá a že už jede domů.Mě z dovolené nic tak pěkného nenapsala.Už se to ve mně zase vařilo.Jenže tentokrát už jsem zašel daleko.Dal jsem jí facku.Upřímně řečeno ukamenujte mě.Už jsem věděl,že tenhle okamžik zpátky nevrátím.No a pak už to jelo samo jako mašina.Začal jsem holdovat alkoholu a utrácet nemalé peníze.Už jsem rezignoval,ale stále jsem bydlel u ní.Začal jsem vynechávat práci a stále popíjel.Nabral si úvěry,protože jsem jí už nebyl schopný dávat na nájem.Už jsem věděl,že je vše v háji.Blížily se vánoce tak jsem jí ještě pozval do Anglie za rodinou.Snad jsem ještě stále doufal.Když jsme se vrátili, ještě čtyři měsíce jsme tam spolu válčili.Odstěhoval jsem se,ale chtěl se zase vrátit.Už to prostě nejde.Splacím 400 tis. a jsem na dně.Práci jsem si udržel.Když zajdu na internet a vidím jí tam na seznamkách,už neudělám nic.Neuvěřitelné je to,že to trvalo něco přes rok.Litovat se nebudu a nebudu ani ničeho litovat.Prostě to tak je a život jde dál.Díky za čas.
Luboši, (Pá, 19. 7. 2013 - 11:07)
u tebe bych ale neřekla,že jsi byl až tolik žárlivý,ty jsi k tomu měl velký důvod,tohle by se nelíbilo žádnému chlapovi.A jestli měl váš vztah cenu?,myslím si,že opravdu ne.Jinak zdravé žárlení do vztahu patří,ale pokud někdo žárlí moc,tak tím spíš toho druhého spíš ztrácí.Každá ženská má ráda sebevědomého muže,ne bambulu,který je na ní až moc závislý.
berenika (Pá, 9. 1. 2015 - 01:01)
Jsem tak rada, ze jsem nasla...Ahoj barco prozivam skoro to same a nevim co mam delat nemiluji ho spise ho nenavidim tyra me pdychycky taky mam synka ten u nas vidi pouze hadkya rvacky je to smutne jak jsem dopadla po tech vyhlidkach v mladi .. uz s nim nedokazu ani komunikovat ale kdyz odejdem s malym nemame kam a to me kurde zabiji...
lora (Pá, 9. 1. 2015 - 02:01)
Ahoj Lily, VER ze neni vsem...Jsem silene zarliva onehdy se mi stalo byla jsem s prateli na sklence skoro vsichni jsme byly sparovani krom jedne slecny muj pritel a zaroven otec meho syna sedel s dotycnou a osamocenou slecnou mimochodem jako ze mou pritelkyni letitou sedela jsem naproti nim a jelikoz uz mely neco napito zacli spolecne vzpominat a cituji tebe jsem mel taky .. vse pred mymy usi oci a ona se mi smala do huby kdyz jsem rekla co to jako ma znamenat tak muj pritel mi skoro nevynadal ze se divam sokovane tak jsem to dal neresila nechtela jsem kazit jedina zabavu v ten vecer jsem mu to vracela s jinymi muzi pouze zamerne stropil mi nehorsznou
lora (Pá, 9. 1. 2015 - 02:01)
Ostudu doma si dozira co jde stropila jsem tam nehorazny vystup i ja vlepila jsem mu facku a silenej teatr nejspis my to utkvelo v pameti jak me ponizil pred takovou ..... nevim jestli tedy ja jsem tak zarliva ci to byl jen ten vecer a alkohol kazdopadne kdyz se bavi s jinymi holkami a nemusim vedet zrovna o cem tak to ve me hrmi a touzim jen po odplate aby vedel jak se v tu danou chvili citim nic prijemneho pocit ponizeni menecenosti a potupy kdyz si to uvedomim vzdyt pro jedno kviti slunce nesviti
Kamila (Čt, 19. 2. 2015 - 17:02)
Já bych jen chtěla...mam podobny připad aspon vím že nejsem v takove veci sama :(
pechy (Po, 15. 9. 2014 - 15:09)
Žárlivostí jsem jsi v poslední době spálil už pár lidí na kterých mi záleželo. Nemusím nikoho hlídat, prohledávat mu telefon a podobně – ale občas dost ulítnu a vyrobím dokonale filmovou žárlivou scénu. V kombinaci s alkoholem skvělý molotovův koktejl (za)hozenej do vztahu... je to strach, hloupej strach, ve kterým člověk takhle stejně nic nezmění, ublíží lidem kolem sebe a nejvíc - sobě... ano, třeba na základě špatnejch zkušeností z (dávno) minulých vztahů, pocitu vlastní (neopodstatněné) méněcennosti...jenže kdo si chce minulostí ničit přítomnost? Já už nee. Ono to i člověka, kterej vás miluje časem přestane bavit...Žárlivost není zdravá.
Reklama