Rituály plodnosti a posvátné falické tance

Analogie setby a sklizně s plozením a rozením se zvlášť zřetelně projevuje ve falickém tanci Indiánů na horním toku Rio Negro v severozápadní Brazílii, kdy muži v rytmu tance a pohyby napodobujícími soulož stříkají své semeno na pole. U severoamerických Indiánů kmene Pueblo je démon vegetace Kokobeli představován tanečníkem s velkým pohlavním údem a maskou s ptačím zobákem. Irokézové v severovýchodní části USA mají mužskou tajnou společnost tváří kukuřičné slámy, jejíž členové své rituály plodnosti celebrují v maskách z kukuřičné slámy.

K rituálům zaměřeným na rozmnožení zvířat patří tance Corroboree australských domorodců, které formou zvířecí pantomimy mají přivodit bohatý úlovek. Rituál Okipa mandanských Indiánů ze Severní Ameriky dramaticky znázorňuje mýtus o stvoření světa a je doprovázen bizoními tanci s maskami bizonů, které mají příznivě ovlivnit množení lovných zvířat. Také afričtí Bambarové ze západního Súdánu tancují před začátkem období dešťů tanec plodnosti se dvěma antilopími maskami, znázorňujícími samce a samici antilopy.

Rituály u příležitosti iniciace, menarché, svatby a narození bývají zaměřeny na lidskou plodnost. Při obřadech pohlavní zralosti znázorňují pantomimické tance s maskami předků často symbolické umírání a znovuzrození, nebo symbolizují pohlcení mladíků a následné nové zrození teď již pohlavně zralého dospělého muže. Kultické tance Manda Bainingů-Papuů z Gazelího poloostrova v Melanézii rekonstruují k uctění nejvyššího boha Rigenmuchy, stvořitele prarodičů kmene a dárce plodnosti, pravěkou událost. Jejich vyvrcholením je tanec prarodičů kmene v maskách předků, přičemž taneční prostor znázorňuje lůno pramatky a bránu všeho života.

Obřad "klóketén" u Selkmanů z Ohňové země se odehrává v obřadních chýších, symbolizujících sedm prvních mužských prapředků. Tanečníci v maskách symbolicky znázorňují smrt a znovuzrození.

Rituál "kuksu", maskový tanec Indiánů ze severu Kalifornie ke zvýšení plodnosti, prováděný v domě mužů a s vyloučením žen, je spojen s dramatickým znázorněním smrti a znovuzrození otce kmene a kultovního hrdiny.

Při první menstruaci dívek tančí afričtí Křováci tzv. buvolí tanec k podpoření plodnosti, při kterém dva muži v maskách buvolů napodobují před dívkou buvolí námluvy. Až do ukončení prvního krvácení se každou noc tancuje.

Falické tance jsou rituály, které mají napomoci plodnosti polí, zvířat a lidí. Představují dvě fáze pohlavního styku zvířat i lidí: námluvy obou pohlavních partnerů, nezřídka spojené s neobvyklým exhibicionismem, tj. úmyslným odhalováním a vystavováním pohlavních znaků (prsy a genitálie), a sám pohlavní akt, mimicky znázorněný napodobením pohybů těla při souloži.

Namlouvacím tancem je například tzv. jeřábí tanec afrického kmene Watussi v Zaire. Rituální koitus znázorňuje tancem několik afrických kmenů. Rovněž břišní tanec Hula-hula starých Havajanů, předváděný ženou nebo mužem, napodobuje koitální pohyby břicha, kyčlí a beder a je oslavou božstva plodnosti, boha deště Lono a bohyně lesa Laky.

Při tanci zrození tančí pygmejští muži kolem novorozeného chlapce a zpívají píseň o narození z ořechu nkula, z něhož byl stvořen první člověk. Nato muži i ženy tančí v rytmu bubnu a chřestítka sexuální tanec, který symbolicky "znovu vypráví všechny události před narozením a po něm." Tyto rituály plodnosti se oslavují v ročním koloběhu flory a fauny jakož i v rámci předělů v životě člověka, zejména při iniciaci jako svátku pohlavní zralosti, ale také při iniciaci u příležitosti přijetí do mužského tajného svazu, přičemž významnou úlohu hraje tanec s maskou. Podle formy je tanec buď tancem jednotlivce (např. tanec šamana) nebo skupinový, který je zpravidla prováděn jen příslušníky jednoho pohlaví.

V protikladu ke statické postavě předka dosahuje maska v tanci dynamického, dramatického rozvinutí. Velmi časté jsou zvířecí masky, protože zvířata se představují jako pohlavní totemy, jako duchové předků a plodnosti. Maska jako umělé zahalení obličeje nebo celého těla umožňuje svému nositeli i divákovi ztotožnit se s bytostí, kterou maska ztělesňuje a jejíž síly mají být kouzlem na základě analogie přisvojeny. Maskováním dosažená vnější proměna navozuje vnitřní změnu. Maska je symbolem proměny člověka v jiné Já nebo v jinou bytost.
Nošení masek je navýsost privilegiem mužů. Dokonce i masky žen nosí muži, jako třeba u afrického kmene Čokve v Angole. Z různých mýtů v Africe, Oceánii a Ohňové zemi vyplývá, že kdysi znaly tajemství masek pouze ženy, avšak muži jim toto tajemství vyrvali. Od té doby muži masky před ženami úzkostlivě střeží, neboť masky před nimi používají jako prostředek ke vzbuzení strachu a hrůzy.

Zdroj: Gerhard J. Bellinger - Sexualita v náboženství světa