Vagina Monology, tato dojemná a rozpustilá exkurze do poslední neprobádané oblasti, do poslední zakázané zóny. Je oslavou ženské sexuality ve vší své složitosti a tajemnosti. Byla uvítána jako bible pro novou generaci žen. Tato kniha a stejnojmenná divadelní hra inspirovaly dynamické hnutí - Den-V - jehož cílem je skoncovat s násilím proti ženám. Toto vtipné a neuctivé, soucitné a moudré dílo, oceněné cenou Obie, vyjadřuje ty nejhlubší ženské fantazie a obavy a zaručuje, že se po jejím přečtení nikdo nebude dívat na ženské tělo ani na sex stejně jako předtím. UKÁZKA: BYLA JSEM V PORODNÍM SÁLE.
Byla jsem tam, když se její vagina otevřela. Byli jsme tam všichni: její matka, její manžel a já a zdravotní sestra z Ukrajiny, celou svou rukou v její vagině, když ji prohmatávala gumovou rukavicí, zatímco s námi klidně hovořila, jako by otáčela vodovodní kohoutek.
Byla jsem tam, když ji bolesti donutily lézt po čtyřech, když jí ze všech pórů vycházelo neznámé sténání a byla jsem tam ještě po několika hodinách, když náhle vykřikla a vyhodila ruce do elektrického vzduchu.
Byla jsem tam, když se její vagina proměnila z plaché sexuální díry v archeologický tunel, ve zlatou nádobu, v benátský kanál, v hlubokou studnu s malým dítětem uvězněným uvnitř, které čekalo na vysvobození.
Viděla jsem proměnlivé barvy její vaginy. Viděla jsem odřenou modř, napuchlou rajčatovou červeň, šedou růžovou a tmavou; viděla jsem krev jako pot na okrajích, viděla jsem žlutou, bílou tekutinu, viděla jsem hovna, chuchvalce sražené krve, které se tlačily ze všech děr, stále naléhavěji a naléhavěji, viděla jsem v díře hlavu dítěte s trsy černých vlasů, viděla jsem je za kostí - hrozná vzpomínka -? zatímco sestra z Ukrajiny otáčela uvnitř svou kluzkou ruku.
Byla jsem tam, když jsme jí s její matkou roztahovaly nohy vší silou, abychom překonaly její tlačení opačným směrem, zatímco její manžel počítal: "Jedna, dva, tři," a říkal jí, aby se soustředila.
Dívali jsme se do ní. Nemohli jsme odtrhnout oči. Zapomněli jsme na vaginu, my všichni, co jiného může vysvětlit náš nedostatek úcty, náš nedostatek úžasu.
Byla jsem tam, když lékař strkal dovnitř lžíce, a byla jsem tam, když se její vagina změnila v široká ústa zpívající vší silou; nejdřív malá hlavička, potom šedá ručička a nakonec malé tělíčko, plovoucí do našich plačících rukou.
Byla jsem tam, když jsem se otočila a dívala se jí do vaginy. Stála jsem tam a viděla ji celou roztaženou, úplně nahou, zmrzačenou, opuchlou a roztrhanou, krvácející na lékařovy ruce, které ji zašívaly. Stála jsem tam, a jak jsem zírala, její vagina se náhle proměnila v rudé pulzující srdce.
Srdce je schopné obětí. A vagina také. Srdce dokáže odpustit a zahojit se. Může změnit svůj tvar, abychom mohli vstoupit. Může se roztáhnout, abychom mohli odejít. Totéž může udělat vagina. Může se pro nás roztáhnout, může po nás toužit, může pro nás umřít a vykrvácet nás do tohoto obtížného a nádherného světa.
Byla jsem na operačním sále.
Pamatuji se.
Komentáře (27)
- odpovědět
Kvě 18, 2003- odpovědět
Kvě 14, 2003- odpovědět
Feb 20, 2005- odpovědět
Říj 19, 2004- odpovědět
Lis 17, 2002- odpovědět
Lis 16, 2002- odpovědět
Pro 05, 2002- odpovědět
Kvě 18, 2006- odpovědět
Kvě 19, 2006- odpovědět
Říj 19, 2006- odpovědět
Říj 19, 2006- odpovědět
Říj 19, 2006- odpovědět
Pro 16, 2006- odpovědět
Pro 16, 2006- odpovědět
Pro 16, 2006- odpovědět
Pro 16, 2006- odpovědět
Led 14, 2007- odpovědět
Led 14, 2007- odpovědět
Srp 02, 2007- odpovědět
Srp 02, 2007- odpovědět
Srp 08, 2007- odpovědět
Srp 15, 2013- odpovědět
Zář 17, 2013- odpovědět
Bře 21, 2016- odpovědět
Říj 04, 2016- odpovědět
Črv 16, 2018- odpovědět
Črv 17, 2018Přidat komentář