Zvláštní druh projekce: romantická láska

Jak všichni víme, intenzita zamilovanosti se mění a časem slábne. Postupně zjišťujete, že váš "princ" či "princezna" má řadu vážných chyb. Když se začne zamilovanost měnit, cítí to lidé jako jakousi zradu. James Thurber geniálně zachytil tento moment v kresleném filmu, kde manžel ve středním věku říká své manželce: "Tak kam se podělo kouzlo našeho manželství, kdo ho vzal?" Je tak snadné obvinit někoho jiného z výsledků svých vlastních projekcí.

Romantická projekce je pro každého lidského tvora příliš těžká, než aby ji unesl. Ať trvá měsíc, půl roku, nebo sedm let, nakonec vždycky vyprchá. Manželka řekne: "Nejsi ten rytíř v blýskavém brnění, jak jsem si myslela." Manžel jí sdělí: "Nejsi ta princezna, kterou jsem si vzal za ženu."

Láska se nedá zredukovat na psychologický mechanismus, ale je užitečné vzít poblázněnost, onu "zamilovanost" v úvahu jako sílu, s jejíž pomocí se snažíme dosáhnout kvalit, které nám chybí. Promítáme na někoho jiného svou schopnost obsáhnout větší celistvost.

Vzpomeňte si na bývalé lásky a zeptejte se sami sebe, co jste na nich milovali, s jakou jejích vlastností jste chtěli splynout. Dozvíte se tak, která součást vašeho nevědomí toužila po tom, aby se stala vědomou.

Když projekce nevydrží a zvítězí realita, získáme skvělou příležitost stát se celistvějším člověkem. Tak například romantické poblouznění se musí nejprve zhroutit, aby mohla vzniknout láska s lidskými rozměry. Tato láska je založena na tom, že milovanou osobu známe takovou, jaká opravdu je, že nejde jen o hon za svými nerealizovanými vlastnostmi. Skutečnost je mnohem ušlechtilejší než jakákoli projekce.

Zdroj: Robert A. Johnson, Jerry M. Ruhl - Kniha o spokojenosti, nakladatelství Portál