Pokud nás někdo přitahuje, přirozeně se mu chceme jevit lepší. Tím chci říci, že se chceme ukázat "lepší", ale ne "jiní". Právě v tom spočívá rozdíl mezi aktivním, normálním sváděním a taktikou manipulace. Usilovná snaha ukázat se "jiný" za účelem svedení a radikální změna postojů a chování, jakmile se ten druhý "lapí", ukazuje nesporně na manipulaci.

Fáze svádění rozehrává celý systém sociálních a kulturních kódů, které všichni známe, protože jsme si je více či méně obratně vyzkoušeli v dospívání. Takové kódy existují v každé kultuře a mohou se v různých zemích lišit.

Způsob svádění úzce souvisí s jazykem a s danou kulturou. Pravidla hry, která existují v každé zemi, nebývají jasně vyřčena. Neuplatňují se bez vědomí protagonistů hry, naopak, ti je dobře znají. Ve Francii například ten, který se o vás uchází (zřídkakdy ta), vás pozve na večeři ve dvou, aby dal najevo, že nechce zůstat jen u večeře. Jde-li však pouze o přátelský vztah, tento kód neplatí. Stejně tak žena, která vás pozve k sobě? ještě na poslední "skleničku", vysílá příjemci zprávu, z níž vyplývá, že je ochotna "zajít dál". V takovém případě se nedá hovořit o manipulaci, protože se předpokládá, že každý může zakódovanou zprávu rozšifrovat. Pochybnosti mohou v takové chvíli vyvolat u někoho vzrušení, u jiného úzkost.

Při svádění se většinou lidé snaží působit přitažlivě, třeba jen zevnějškem. Je zcela normální, že chtějí být raději štíhlí než obézní, hezky oblečení než otrhaní, že dbají na to, aby měli upravené nehty a účes, že si pečlivě vybírají parfém apod. Ke hře patří ukazovat své přednosti, aby se člověk zalíbil. Hrát takovou hru je přirozené. Dotyčný se sice tímto způsobem snaží vývoj trochu "popostrčiť" žádoucím směrem, ale zůstává autentický.

Naproti tornu manipulátor nebo manipulátorka sahá při svádění k prostředkům, které mu/jí nejsou vlastní. Předstírá například dvorné a pozorné chování k objektu své touhy, ale přitom se pod vnější slupkou nenajde ani stopa upřímné úcty. Tváří se, že má jiné sociální postavení než ve skutečnosti. Okázale dává na odiv doplňky, které svědčí o materiálním bohatství (automobil, šperky, oblečení, volba luxusní restaurace), přitom však štědře dopřává jen sám sobě. Svádí druhého tím, že mu zastírá svou pravou podstatu. jeho cílem není milovat druhého a dávat, ale nalákat ho do pasti příjemným jednáním, pozornostmi, slovy a přitažlivými doplňky, které dávají tušit slibné, ha i ideální pokračování vztahu. Jakmile dosáhne toho, že druhý je zcela podmaněn a ocitá se v okouzlení v jeho područí, manipulátor okamžitě změní chování, což nového partnera úplně destabilizuje. To "příjemné a krásné" se nadále objevuje pouze v přítomnosti dalších lidí a jen když na tom má manipulátor nějaký zájem.

Svádění založené na lži a obelhávání je tedy manipulace. Druhý je podveden, aniž si to uvědomí. Manipulátor nerespektuje žádné etické principy, přitom však dokáže na určitou dobu druhého přesvědčit, že se jako ostatní nějakých etických zásad drží.

Zdroj: Nazare-Aga: Láska a manipulace, nakladatelství Portál