Své partnery si vybíráme čichem

Skoro všechny buňky lidského těla, (s výjimkou červených krvinek) mají na povrchu buňky molekulární značku, druh osobního průkazu, která je chrání před ochrannými buňkami vlastního imunitního systému. Tato ochranná značka má anglické označení HLA (Human Leucocyte Antigens - lidské leukocytární antigeny), jichž je několik druhů: HLA-A, -B a -DR. Molekuly, které nesou tento kód, jsou rozptýleny v těle a putují s tělesnými tekutinami na povrch kůže, kde ovlivňují produkci typického individuálního pachu. Pokusy ukázaly, že muži a ženy, které mají podobný typ pachu HLA se nesnášejí, "nemohou se cítit". Čím větší rozdílnost individuálního pachu u obou pohlaví, tím více jsou obě pohlaví k sobě přitahována geneticky determinovaným pachem těla.

Rozdílné individuální pachy prozrazují rozdílné genetické konfigurace a zmenšují nebezpečí genetických poruch. Samičky myší si vybírají samečky, kteří se od nich co nejvíce pachově odlišují. Březí myška může potratit, když ucítí pach samečka, který ji neoplodnil, V Kielu byl popsán případ těhotné studentky, která náhle v těhotenství nemohla cítit pach tří kolegů, které před těhotenstvím dobře snášela. Mezi lidmi existuje tedy čichová komunikace, kterou si neuvědomujeme.

V jednom čichacím testu museli pokusné osoby - studenti - nosit 2 noci stejná trička. 49 studentek potom mělo očicháním triček posoudit, jak intenzívní, příjemné, nebo "sexy" jsou zjištěné zápachy. Švýcarské studentky kupodivu udaly, že nejpříjemnější jsou pachy triček těch studentů, kteří měli odlišný vzorec HLA.

Zdroj: Jaromír Janata - Dvojí svět, nakladatelství Maxdorf