Lidský organismus je denně v kontaktu s různými kovy pocházejícími např. z vnějších zdrojů (životní prostředí, prů­mysl, doprava, potrava, voda, ryby, stomatologické materiály, oční preparáty, kovové implantáty, vakcíny, kosmetika a jiné). Největší podíl na expozici kovů stomatologickými materiály má stříbro, rtuť a zlato. Z těchto prvků se nejčastěji vyskytuje nežádoucí reakce na rtuť, kterou lze příznivě ovlivnit odstraněním amalgámových výplní. Vlastní ochrana proti kovům je dána přítomností nejrůznějších systémů detoxikace a eliminace. Patří mezi ně stresový protein bohatý na metalothionin - cystein, který má schopnost těžké kovy izolovat inaktivací volných radikálů. Další možností odstranění kovů je formou elementárního kovu nebo subsystémem glukuronyl- a gluthathion-S-transferázou.

Vnitřní negativní faktory, jako jsou porušené neuroendokrinně imunitní regulace a genetické predispozice, mohou vést k patologickým imunitním odpo­vědím směřujícím ke zhoršování plodnosti. Jednou z častých imunologických příčin neplodnosti je přítomnost protilátek proti spermiím v séru, seminální plazmě u mužů, nebo v séru, ovulačním hlenu, folikulární a peritoneální teku­tině u žen.

Míra vyvolaných změn imunitních funkcí závisí na druhu látky, jejím množství a způsobu podání. Existuje vztah mezi nežádoucí reakcí na kovy a přítomností autoprotilátek proti těmto kovům (vlastních protilátek). Kovy mohou působit též změny v produkci mezibuněčných imunologicky aktivních působků (cytokinů), rozpustných látek s biologickými účinky, produkovaných různými typy buněk, kterými se vzájemně tyto buňky funkčně ovlivňují. Jsou-li buněční pohlcovači (makrofágové) aktivováni, zapojují se do antibakteriálních imunitních reakcí svými buněčnými působky (cytokiny), účastní se zánětlivé reakce a jsou zod­povědní za oddálený typ přecitlivělosti-alergickou reakci IV. typu. Různé klony lymfocytů tvoří různé cytokiny. Nejvýraznější vliv na imunitní reakci mají dva typy klonů T-lymfocytů: Thl a Th2. IFN-y a IL-2 jsou produkovány aktivovaný­mi Th1 lymfocyty, indukují expresi MHC II molekul na imunokompetentních a nelymfatických buňkách, inhibují proliferaci B-lymfocytů a mohou lyzovat cílové buňky.

Některé kovy jako např. rtuť, kadmium a olovo působí imunotoxicky i v rela­tivně nízkých koncentracích. Také neplodnost u mužů byla popisována v ně­kterých studiích v souvislosti s přecitlivělostí na rtuť. V jedné z našich rozsáhlých studií provedených v úzké spolupráci se stomatology jsme se zaměřili na rozbor expozice organismu rtuti ve formě často používaného výplňového zubního materiálu - dentálního amalgámu, jehož korozí dochází k uvolňování iontů kovů v něm obsažených. Je prokázáno, že abrazí výplní se zároveň uvolňuje kovová rtuť, která je ve tkáních a v krvi rychle oxidována katalázami a peroxidem vodíku na iontovou formu. Kovové ionty mají povahu haptenů (nízkomolekulární anti- gen) s vysokými imunogenními možnostmi. Mohou se vázat na bílkoviny buněk nebo mezibuněčné hmoty a způsobit tak nežádoucí imunologickou reakci.

Pro hodnocení nesnášenlivosti kovů jsme použili švédskou modifikaci testu na bázi blastické transformace lymfocytů - metodu Melisa(R). Naši pacienti z páru s diagnózou neplodnost reagovali v testu Melisa(R) pozi­tivně na celou řadu testovaných kovů v porovnání se skupinou kontrolních plodných osob, kde byla zaznamenána pozitivní reakce pouze na 2 testované kovy. Nejvyšší reaktivita byla u neplodných pacientů zaznamenána na anorga­nickou rtuť, dále na železo, hliník a stříbro. Kovy, na které organismus reaguje, se tak mohou podílet na vzniku autoprotilátek, tedy mohou i dále negativně ovlivňovat protilátkami podmíněnou neplodnost.

Nespecifickým působením kovů na imunitní systém může docházet ke změ­ně tvorby cytokinů in vitro (vezkumavce) i in vivo (v normálním lidském organis­mu). Zaměřili jsme se proto u našich vyšetřovaných neplodných pacientů na in vitro stanovení cytokinu IFN-y v supernatantech tkáňových kultur lymfocytů periferní krve, a to bez stimulace a po stimulaci kovovou sloučeninou. Zjistili jsme, že buňky našich pacientů výrazně reagují na amalgám - HgCI₂ - zvýšený­mi hladinami cytokinů (buněčných působků). V krvi nebo v ejakulátu prokazují aktivovanou buněčnou autoimunitu proti spermiím. Prokázali jsme vyšší tvorbu cytokinu IFN-y v tkáňových kulturách lymfocytů stimulovaných HgCL, v porov­nání s jeho vytvářením nestimulovanými lymfocyty. U neplodných pacientů, kteří v testu Melisa(R) na HgCI₂ nereagovali zvýšenou proliferaci lymfocytů, jsme zjistili mnohonásobně vyšší tvorbu cytokinu IFN-y (jak lymfocyty stimulova­nými tímto antigenem, tak lymfocyty nestimulovanými) v porovnání s druhou skupinou pacientů, kde jsme zvýšení tvorby protilátek proti spermiím po sti­mulaci antigenem nezaznamenali. Lymfocyty těchto pacientů tedy nereagují na rtuť, dokáží antigen dobře kompenzovat, o čemž svědčí vysoká tvorba IFN-y, a tvoří málo protilátek proti spermiím. U této skupiny můžeme jednoznačně vyloučit, že by se rtuť podílela na jejich neplodnosti. Nižší tvorba IFN-y u pacien­tů, kteří v testu Melisa(R) na HgCI₂ reagují zvýšenou proliferací lymfocytů, může být důsledkem zvýšené polyklonální stimulace B-lymfocytů, nižší aktivace Th1 klonů a naopak může svědčit pro vyšší aktivaci Th2 klonů lymfocytů. Přestože nedošlo k významnému vzrůstu tvorby protilátek po stimulaci antigenem, zjis­tili jsme 3x vyšší tvorbu protilátek oproti skupině nereagující v testu Melisa(R) na chlorid rtuťnatý. Neschopnost těchto osob dobře kompenzovat zátěž rtutí souvisí s vyšší tvorbou protilátek proti spermiím, a proto předpokládáme, že se u těchto pacientů může rtuť podílet zprostředkovaně na neplodnosti.

Náš předchozí výzkum tedy prokázal, že buňky zodpovědné za imunologic­kou reakci našich pacientů s protilátkami proti spermiím vytvořily pozitivní imu­nitní reakci na anorganickou rtuť, železo, hliník a stříbro a malá část z nich pak silně pozitivní reakci na nikl, hliník, kadmium a titan.  Zátěž kovy může být tedy jedním z faktorů, který ve spolupráci s genetickou predispozicí může ovlivnit i rozvoj patologické imunitní reakce s následkem vzniku protilátek proti spermi­ím. Toto poznání by však nemělo vést k masivnímu hromadnému odstraňování kovových zubních výplní. Stomatologové, kteří se detailně zabývají MELISA testem, se domnívají, že uvolňování kovů korozí amalgámových výplní může být jedním z přitěžujících faktorů, které mohou plodnost u některých pacientů negativně ovlivňovat. Proto u pacientů s prokázanou nežádoucí reakcí na rtuť doporučují výměnu amalgámových výplní za jiné, bezpečnější, jež dnešní trh nabízí. Příčinné propojení reakce na kovy a neplodnosti podmíněné protilátkami proti spermiím však může prokázat teprve komplexní kontrola všech laborator­ních výsledků minimálně půl roku po výměně amalgámových výplní.

Zdroj: Zdenka Ulčová- Gallová, Neplodnost - Útok imunity, nakladatelství Grada