Žárlivost je strach z konfrontace.

Proč se ale lidé bojí srovnávání s druhými? Snad se obávají, že ve srovnání s někým obstojí hůře. Mají strach, že by se druzí mohli vykázat něčím nebo mít něco, co oni sami nevlastní. To pak může být, tak uvažují, jen další důkaz jejich vlastní nedostatečnosti. Možná je ten vetřelec zábavnější, vtipnější, úspěšnější, třeba má lepší postavu, je spontánnější nebo lepší v posteli, krátce: mají strach, že svému partnerovi (už) nepostačí.

Pokud žárlíte, pak tedy proto, že o sobě nemáte příliš valné mínění. Máte ten špatný návyk, že o sobě smýšlíte velmi malomyslně. Sami sobě jste tím největším nepřítelem a kritikem. A jelikož sami sebe máte za bezvýznamné, neustále se obáváte, že při srovnání s druhými nepochodíte. A právě to by totiž dokazovalo - tak uvažujete -, že jste ve svém nevalném mínění o sobě měli pravdu.

Proto také lásku a uznání svého partnera pokládáte za tolik důležité. Láskou svého partnera se cítíte povzneseni a zhodnoceni. Jelikož však o sobě ustavičně pochybujete, stále také pochybujete o jeho lásce, popř. žijete v neustálém a hrozném strachu z toho, že jednoho dne objeví něco, co vy už víte dávno: totiž, že vůbec nejste tak atraktivní a žádoucí..

Jelikož sami sebe tak podceňujete, nevěříte svému partnerovi, když vám říká, že vás miluje. A tak tedy vyžadujete stále nové důkazy lásky a žárlíte na všechno, co se mu líbí a co mu připadá zajímavé.

Proto žijete v ustavičném strachu, že by si mohl najít někoho jiného, kterého by pokládal za atraktivnějšího a lepšího. Proto kolem svého partnera chcete vytvořit clonu vůči všem možným rivalům a zamknout ho do klece, ke které máte jen vy výhradní přístup.

Proto také možná žárlíte na jeho koníčky či na jeho přátele a karetní spoluhráče, neboť každá minuta, kterou nestráví spolu s vámi, je z vašeho pohledu důkazem, že pro něj nejste tak důležití. Neboť, podle vašich úvah, kdybyste pro něj opravdu měli význam, tak by každou volnou chvilku strávil pouze s vámi.

Když sami o sobě nemáme valné mínění, pak ani druhým lidem nevěříme, že nás mohou mít rádi. Neumíme si totiž představit, že by někdo miloval něco, co je "nehodné lásky", a proto o své atraktivitě pro ostatní máme stálé pochybnosti.

Člověk nemůže druhým dovolit, aby ho milovali více než on sebe sama,
neboli vyjádřeno pozitivně: v té míře, v jaké se člověk sám přijímá a miluje, se cítí přijímán a milován také druhými lidmi.

Abychom to zopakovali zcela jasně: všechny vaše obavy ze ztráty, jež se vyskytují v souvislosti se žárlivostí, a vaše nedůvěřivost mají jen jedinou příčinu: Máte o sobě nízké mínění.

Pokud se naučíte akceptovat se a přijímat, pokud tedy o sobě přestanete negativně uvažovat, pak budete s to svou žárlivost překonat. Do té míry, do jaké se sami budete přijímat, bude se snižovat i vaše žárlivost.

Mnoho žárlivců se na základě strachu, že svého partnera ztratí, pokouší omezovat jeho svobody. Projevují pak velice silné ovládavé myšlení, jež v partnerství může vyústit do mnoha konfliktů a vzájemných rozporů.


Zdroj: Rolf Milke - Láska a žárlivost

Kniha se dá zakoupit na www.001shop.cz

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (89)

  • Obrázek uživatele vladimír holan
    vladimír holan (anonym)

    Neuveritelné bláboly, které vodí za nos málo vzdelané lidi. Ovsem výnosný kseft, to jiste.

    Čer 16, 2001
  • Obrázek uživatele haňa
    haňa (anonym)

    Jak si tedy začít sebe vážit, aniž by člověk trávil hodiny u kosmetičky, v buticích atd. Kudy jde cesta k sobě a kde je ta mez, za kterou jde o pýchu a narcismus?

    Srp 27, 2001
  • Obrázek uživatele lenka
    lenka (anonym)

    Díky žárlivosti je mi hnusně. Cítím se jako zaprášený kus nábytku, úplná nicka, špinavá, ošklivá, k ničemu, každá je lepší než já. Víte, ale v tom článku se píše, že žárlivost pramení z toho, že si člověk nevěří a že se podceňuje a tak, ale na co mám být pyšná, když se podívám do zrcadla? Fakt na nic. Je to v pytli. Holky, a nikdy nechoďte s klukem, který je krásný, ale nevybouřený a který se tváří, že jste ho dostala do zlaté klece, ze které nemá úniku. Nemám o své povaze valné mínění, nejsem skvělá, ale když mi teď na jaře řekl, že to holt musím vydržet, že se dívá po jiných, že mu to jinak nejde, tak se cítím na dně. To je snad pak fakt lepší být sama - bude mi stejně hnusně a je to už jedno. Sorry, musela jsem se vykecat, bulila jsem celou noc.

    Dub 23, 2004
  • Obrázek uživatele Barf
    Barf (anonym)

    Ahoj, jak bylo řečeno - zrcadlo jste nastavili i mně..Díky bohu mám i ve svých 40 letech pořád schopnost severeflexe.. Ještě jednou dík - fakt poučné..

    Pro 01, 2005
  • Obrázek uživatele Katka
    Katka (anonym)

    Já také dnes někdy žárlivost hraju. Stalo se to tak, že jsem chodila s klukem, který přede mnou strašně žárlil na svou první lásku, až se s ním ta holka rozešla. Když se seznámil se mnou, tak na mne žárlil pouze skrytě, tzn. že nedával svou žárlivost najevo a naopak se snažil vyvolávat žárlivost ve mne. Já v té době žárlivost neznala a navíc jsem jeho hru prokoukla, takže se ode mne žárlivých reakcí nedočkal. Mne to připadalo směšné žárlit na jím vymýšlené a předhazované podněty k žárlivosti, i když jsem ho velmi milovala. On to pokládal za nedostatk lásky a po čase se se mnou rozešel. Dost jsem se tím trápila. Nyní jsem již tak trochu též žárlivá. Jaksi jsem se nakazila. No v některých situacích, kdy žárlivost necítím, tak ji alespoň zahraju. Již je ve mne hluboce zakořeněno, že to partner očekává. I když je to třeba blbost. Prostě v minulosti jsem měla takovýto zážitek a ten mne takto ovlivnil i pro budoucí vztah. Dřív mi nevadilo, když šel můj přítel s kamarády na disco, dnes by mi to vadilo. Myslíš, že to, že žárlivost někdy hraješ nemůže mít souvislost s nějakou událostí ve tvé minulosti nebo s podvědomou představou, že to ten druhý vyžaduje jako důkaz lásky. A nebo nemáš ty rád, když partnerka v určité míře projeví žárlivost? Nepotvrzuje ti to, že tě má ráda?

    Srp 22, 2001
  • Obrázek uživatele hanz
    hanz (anonym)

    Nevím jak vám, ale mě ten článek celkem pomohl pochopit podstatu žárlivosti.No a díky jednomu z těchto komentářů i chápu, proč někdo žárlivost může hrát.Domnívá se totiž, že je to nejlepší důkaz, jak ŽÁRLIVEMU dokázat, že ho také tak hrozně miluje.Což je samozř. totální blbost!!!Vždy je třeba si uvědomit, jestli nám ten vztah tedy stojí za to.A co třeba na sobě začít trochu pracovat???Pak zůstává otázkou, jestli není jednodušší chodit s šeredou, na kterou nikdy žárlit nebudu, když si tedy sám myslím, že jsem tak méněcenný a ošklivý a hloupý.

    Zář 17, 2001
  • Obrázek uživatele Pavel
    Pavel (anonym)

    Jak byste posoudil/a (nevšiml jsem si kdo je autorem), žárlivost předstíranou? Myslím z psychologického hlediska. Proč to vlastně člověk dělá? Mluvím samozřejmě o sobě (o: . Často se přistihnu jak "hraju". Po přečtšní článku o tom tak přemejšlím, že ani nevím proč to dělám, snad proto, že vím, jaký to má efekt? Nebo opravdu nějaká skrytá paranoia, kterou si neuvědomuji či nepřipouštím? Díky

    Srp 21, 2001
  • Obrázek uživatele rudi
    rudi (anonym)

    TO CO TADY PÍŠETE JE HOLÁ ALE HOLÁ KRAVINA. BABY JSOU PIČE A MAJÍ ROZUM MEZI NOHAMA. PAK SI VEZMOU POSRANÉHO ARABA A LITUJOU TOHO CELÝ ŽIVOT. VÍM O ČEM MLUVÍM PROTOŽE VE ŠPANĚLSKU PRCAJÍ NĚMKY SE SMRADLAVÝMI MAROKÁNCI PAK SI JE DOVEZOU DOMŮ A ZA 3 MĚSÍCE JE PO MANŽELSTVÍ. TOTO MUSÍTE UVEŘ·NOVAT A VAROVAT MLADÉ DĚVČATA I TOHLE JE DEMOKRACIE. KDO OBSTOJÍ LÉPE NEBO HŮŘE JAK PÍŠETE VY SE UKÁŽE ZA DELŠÍ ČAS A MŮŽE MEZI TÍM BÝT HROZNĚ MNOHO SMUTKU. NEDAJÍ SE SROVNÁVAT LIDÉ A LIDÉ!!!

    Zář 16, 2001
  • Obrázek uživatele haňa
    haňa (anonym)

    Dočetla jsem se žarlivost není jen žárlivost, jsou žárlivé pocity, myšlenky a ž.chování. Pokud jste u pocitů, ještě není tak zle.Docela bych ráda, kdyby se mi ozval nějaký muž - já sice vím, že chlapi se za ženskýma otáčí, ale neměli by to dělat aspoň tak, aby to trošku galantně před svojí polovičkou zakryli? Když to tak zkoumám, tak většinou se podívají a jdou dál, je pár těch, kteří se dívají tak dlouho,až sledovaná pocítí, že je sledována a podívá se taky, a to je to, co asi ten chlap chce. Je to věda, baví mě to sledovat, ale ráda bych věděla, o co jde! To jim opravdu stačí krásný pohled, aby si zvedli sebevědomí, pocítili triumf vítěze a borce? Nebo je za tím něco hlubšího a hodnotnějšího? Mám z toho zatím jen žárlivé pocity a doufám, že se mi podaří nezničit tím náš vztah.Ztrácím tím půdu pod nohama a samozřejmě, že o sobě pochybuju.

    Říj 17, 2001
  • Obrázek uživatele AK
    AK (anonym)

    Žárlivost je fakt těžká mozková příhoda. Po 10 letech manželství kdy jsem byl "king" a žena byla s dětmi doma nastoupila do velice slušného zaměstnání. Spousta starostí, mnoho lidí.... Pak mi jednoho dne po nepovedeném milování (tvářila se velmi nevrle) bouchlo v hlavě. Sice jsem jí nedělal scény jako kam jdeš..... ale strašně mi vadilo, že když ji nepolíbím, tak si pusu nedáme a podobné maličkosti. Začal jsem o tom s ní mluvit, ale měl jsem pocit že tomu nepřikládá váhu. Byl jsem zoufalý. Až jsem si uvědomil, že jsem na ni bytostně závislý a vynucuji si pozornost a uznání jako malé děcko. Přesně podle tohoto článku. Je těžké se s tím vyrovnat a opět zvednout hlavu. Taky je pravda, že jsem na sobě začal pilně pracovat (oblékání, kolínská, dietka - bříško dolů...). Tak mi držte palce. Dík za článek.

    Kvě 18, 2005
  • Obrázek uživatele in
    in (anonym)

    Je mi to blbé přiz¨nat (ale teď už ani ne když vlastně nejsem vidět) - ale taky jsem strašně žárlil. Hrozně žárlím, ale hrozně se krotím a mučím se, až mám pocit, že mi praskne hlava že sám sobě vztyčuji ukazováček a hrozím si: dopadne to jako minule!!! Říkám si, že člověk musí být tak trochu hajzl, pokud je tak chorobně žárlivý a na druhé straně čestný a věrný. A tak jsem přestal být čestný a věrný (jednou) a teď pokaždé , když mne napadne démon žárlivosti, že by se mohla třeba jen zajít někam do kina nebo se líbat(!) s někým jiným, zastydím se (při vzpomínce na můj hřích) a jsem v klidu. Tak dlouho jsem hledal jak z toho ven a našel jsem. Teď jsem opět poskvrněný čestný a věrný a milující manžílek a máme se spolu dobře.(za jakou cenu...! pro mne nejvyšší - celý život budu mít ukrytou svou lež, se kterou vedle své lásky vstávám a se kterou usínám. Je to jako rakovina. A já ji spálil, až zůstal jenom popel.

    Říj 03, 2001
  • Obrázek uživatele Martin
    Martin (anonym)

    Jojo, taky jsem kapku žárlivý. Ne, že bych to dával na sobě nějak znát, ale pořád to dusím v sobě. Moje partnerka je taky žárlivá a i věřím tomu, že by mě nepodvedla. Stačí mi jen, když ji vidím v nějaké minisukni a už to ve mně začne vřít a čekám kolik chlapů se za ni bude otáčet. Někde jsem se dočetl, že u žárlivého je žárlivost vyvolána pocitem méněcennosti a pocitem, že ten dotyčný bude až na druhém místě. Něco na tom bude. Vím, že žárlivost je úplná blbost a díky ní se může celý náš vztah zhroutit. Už se nedokážu skoro vůbec bavit. Jsem se svou partnerkou už skoro 2roky a snad přijdu na nějaký lék proti žárlivosti. Nějaká ta nevěra by asi pomohla, ale na to já nejsem.

    Kvě 25, 2003
  • Obrázek uživatele Bohunka
    Bohunka (anonym)

    ....je mi ze mě špatně!!....tohle je článek o mně?? .. nastavili jste mi zrcadlo!!! ....... díky!!..snad se poučím!..... neznala jsem žárlivost dlouhou dobu.....ale letos to přišlo!! Pozdě, ale přece.... to byl vtip, protože jsem po téhle zkušenosti fakt neprahla!! Nejím, nespím, mám zimnici, bledá jsem jak stěna....... totální blázen!! Fakt se za sebe stydím!!.... já se napravím, to Vám slibuji!! :-))

    Zář 02, 2003
  • Obrázek uživatele Martina
    Martina (anonym)

    Pochybuji,že je to problém se sebevědomím.Sebe hodnotím následovně: jsem průměrně hezká, ale velmi sexy žena s několika tajnými ctiteli,jsem kamarádská a inteligentní,mám velmi dobře placené zaměstnání,kde se plně realizuji,... mám ale veliký strach z nevěry - vidím to v okolí a snažím se si říkat, že ten můj je jiný.

    Feb 21, 2006
  • Obrázek uživatele Marcela
    Marcela (anonym)

    Článek byl pro mne velmi poučný a přesně vystihoval můj nedávný problém - nízké sebehodnocení a následná žárlivost. Ale "makám" na sobě! Díky za článek!

    Bře 05, 2006
  • Obrázek uživatele mišíka
    mišíka (anonym)

    Ahojky, jak to tak tady pročítám, říkám si vida nejsem v tom sama. Myslím, že ze všech důvodů, který se v souvislosti s žárlivostí uvadí je každá na vině. Jsem docela NESEBEVĚDOMÁ, idyž bych nemusela (dělám modeling), ale to je podle mě spíš výchovou a povahou..., mám přítele , který je velmi SPOLEČENSKÝ, zvláště pak k prsatým blondýnkám typu jejda zlomila jsem si nehet (jsem plochá brunetka, která se nepovařuje z dilinku)...tedy bojím se KONFRONTACE, protože vím, že vlastně nejsem jeho tip. K tomu přichází FAKTICKÉ důvody už mě jednou zklamal, už mi jednou lhal.... a takhle bych mohla probrat všechny důvody. Nemá cenu hledat jeden, na vině jsou všechny... Tak nějak mám pocit, že nejlíp se mají lidé kteří mají jiné životní poslání než "jen" milovat. Osobně se mi osvědčila jediná věc. Žijte svůj život né jeho. Místo šmírování jeho mobilu zvedněte svůj zadek a jděte se zapsat třeba na kurzy tance... cokoli co přivede vaši pozornost k vám.

    Bře 24, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Děvče, kde na to chodíš, že modelky musejí být automaticky sebevědomé??Protože jsou hezké? Každý má přece jiný vkus..a myslím, že vzhled není jediný důvod, proč tě má někdo rád. Ale ten článek není zas tak daleko od pravdy. Prostě se bojím, že se objeví nějaká lepší, která mi mého miláčka odloudí. Tím se ale není možné pořád zabývat, protože bych musela přijít o rozum a vztah bych prožívala s dost velkými obyvami. Věřím, že když mě mám někdo rád, tak proto, že si vybral mě takovou ,jaká jsem. A navíc protějšek taky málokdy bývá pan dokonalý

    Bře 24, 2006
  • Obrázek uživatele lenka
    lenka (anonym)

    Zarlivost,kterou si pripoustime,je jeste v norme.Nekdy se muze zmenit primo v nemoc. Jednou jsem sveho pritele shanela v praci a ptala se jeho kolegy,kde bych ho mohla najit.Dovedl me k nemu a pritel zacal rvat,jak debil,ze jsem lacina a ze uz se me ani nedotkne a mam si sbalit veci.Jindy jsem zase byla na nakupu a neslysela mobil zvonit.Pozdeji jsem nasla vzkaz,ze se chovam jak sracka a kde ze jsem?? Kdyz jsem mluvila v telefonu s kamaradem,jeho oci se promenily ve dva pekne nabrousene noze.Pry mi musi stacit,ze on je mi vsim-milencem,partnerem,kamaradem i rodinou..(nevim,jak by toho chtel docilit)Pak mi jednou nekdo volal,ze se o me dozvedel od kamaradky,jak jsem hezka a bajecna a chtel by se se mnou sejit,ma pry auto,dum i penize,tak neni problem.Rekla jsem,ze mam pritele a tedy nemam zajem.O par minut pozdeji mi volal pritel,ze ma ze me velikou radost,ze to na me jen "zkousel" a kdyz jsem toho chlapka odmitla,tak se mu rozbusilo srdce stestim..Zato ja jsem se zacla citit velmi nejiste a zmatene,skoro podezirave,jestli je vubec vporadku a nakonec od nej utekla.

    Bře 25, 2006
  • Obrázek uživatele lenka
    lenka (anonym)

    Zarlivost,kterou si pripoustime,je jeste v norme.Nekdy se muze zmenit primo v nemoc. Jednou jsem sveho pritele shanela v praci a ptala se jeho kolegy,kde bych ho mohla najit.Dovedl me k nemu a pritel zacal rvat,jak debil,ze jsem lacina a ze uz se me ani nedotkne a mam si sbalit veci.Jindy jsem zase byla na nakupu a neslysela mobil zvonit.Pozdeji jsem nasla vzkaz,ze se chovam jak sracka a kde ze jsem?? Kdyz jsem mluvila v telefonu s kamaradem,jeho oci se promenily ve dva pekne nabrousene noze.Pry mi musi stacit,ze on je mi vsim-milencem,partnerem,kamaradem i rodinou..(nevim,jak by toho chtel docilit)Pak mi jednou nekdo volal,ze se o me dozvedel od kamaradky,jak jsem hezka a bajecna a chtel by se se mnou sejit,ma pry auto,dum i penize,tak neni problem.Rekla jsem,ze mam pritele a tedy nemam zajem.O par minut pozdeji mi volal pritel,ze ma ze me velikou radost,ze to na me jen "zkousel" a kdyz jsem toho chlapka odmitla,tak se mu rozbusilo srdce stestim..Zato ja jsem se zacla citit velmi nejiste a zmatene,skoro podezirave,jestli je vubec vporadku a nakonec od nej utekla.

    Bře 25, 2006
  • Obrázek uživatele lenka
    lenka (anonym)

    Zarlivost,kterou si pripoustime,je jeste v norme.Nekdy se muze zmenit primo v nemoc. Jednou jsem sveho pritele shanela v praci a ptala se jeho kolegy,kde bych ho mohla najit.Dovedl me k nemu a pritel zacal rvat,jak debil,ze jsem lacina a ze uz se me ani nedotkne a mam si sbalit veci.Jindy jsem zase byla na nakupu a neslysela mobil zvonit.Pozdeji jsem nasla vzkaz,ze se chovam jak sracka a kde ze jsem?? Kdyz jsem mluvila v telefonu s kamaradem,jeho oci se promenily ve dva pekne nabrousene noze.Pry mi musi stacit,ze on je mi vsim-milencem,partnerem,kamaradem i rodinou..(nevim,jak by toho chtel docilit)Pak mi jednou nekdo volal,ze se o me dozvedel od kamaradky,jak jsem hezka a bajecna a chtel by se se mnou sejit,ma pry auto,dum i penize,tak neni problem.Rekla jsem,ze mam pritele a tedy nemam zajem.O par minut pozdeji mi volal pritel,ze ma ze me velikou radost,ze to na me jen "zkousel" a kdyz jsem toho chlapka odmitla,tak se mu rozbusilo srdce stestim..Zato ja jsem se zacla citit velmi nejiste a zmatene,skoro podezirave,jestli je vubec vporadku a nakonec od nej utekla.

    Bře 25, 2006
  • Obrázek uživatele lenka
    lenka (anonym)

    Zarlivost,kterou si pripoustime,je jeste v norme.Nekdy se muze zmenit primo v nemoc. Jednou jsem sveho pritele shanela v praci a ptala se jeho kolegy,kde bych ho mohla najit.Dovedl me k nemu a pritel zacal rvat,jak debil,ze jsem lacina a ze uz se me ani nedotkne a mam si sbalit veci.Jindy jsem zase byla na nakupu a neslysela mobil zvonit.Pozdeji jsem nasla vzkaz,ze se chovam jak sracka a kde ze jsem?? Kdyz jsem mluvila v telefonu s kamaradem,jeho oci se promenily ve dva pekne nabrousene noze.Pry mi musi stacit,ze on je mi vsim-milencem,partnerem,kamaradem i rodinou..(nevim,jak by toho chtel docilit)Pak mi jednou nekdo volal,ze se o me dozvedel od kamaradky,jak jsem hezka a bajecna a chtel by se se mnou sejit,ma pry auto,dum i penize,tak neni problem.Rekla jsem,ze mam pritele a tedy nemam zajem.O par minut pozdeji mi volal pritel,ze ma ze me velikou radost,ze to na me jen "zkousel" a kdyz jsem toho chlapka odmitla,tak se mu rozbusilo srdce stestim..Zato ja jsem se zacla citit velmi nejiste a zmatene,skoro podezirave,jestli je vubec vporadku a nakonec od nej utekla.

    Bře 25, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    krásná diskuze,taky jsem zažila trapas se svým manželem,kolega vzal telefon a schytal to chudák, kdybych věděla co mne čeká dalších deset let byla bych v prachu, ale ,mohl by mi někdo vysvětlit jak je možný , že se to hned nepozná ?že by žárlivec byl obratným manipulátorem?

    Črv 16, 2006
  • Obrázek uživatele On
    On (anonym)

    Zdá se mi to jako nesmysl, mám souseda, má rodinu, 2 děti, na okolí působí velice sebevědomě. Znám se s ním a myslím, že i sebevědomí je. Nemá problémy s navazováním kontaktů s opačným pohlavím, je známí proutník a všichni ví, že je své ženě nevěrný a přesto jeho žárlívé scény na jeho sice koketu, ale věrnou ženu nelze považovat za normální. Když mu například ze srandy řekla že by za večer vydělala víc než on za měsíc, úplně vážně se v restauraci, v které jsme s nima byli rozčílil a řval, že jí uřízne hlavu, nadával do ku... atd. Nezdá se mě, že žárlivost musí vždy souviset s nízkým sebevědomím. Druhý soused je totální podpantoflák bez vlastního názoru, doma za ženu žehlí, pere, uklízí a žárlit jsem ho neviděl, faktem je, že jak znám jeho ženu, mimochodem velice pěknou, že ani nemá důvod na rozdíl od ženy prvního souseda, je to takový ten nekoketující typ. No a já se ženou jsme někde mezi, ale více přátelíme se sousedy č. 2.

    Črv 26, 2006
  • Obrázek uživatele Kačenka
    Kačenka (anonym)

    S článkem "Žárlivost je strach z konfrontace" naprosto souhlasím a bohužel se s ním také naprosto ztotožňuji.Pociťuji všechno tak,jak je uvedeno ve článku a snažím se s tím bojovat,protože mě žárlivost dosti psychicky vyčerpává a ubijí.Bohužel nevím,jak na to.Jak se odnaučit žárlit a vážit si sebe na úrovni.

    Zář 16, 2006
  • Obrázek uživatele Iris
    Iris (anonym)

    Já taky nevím, co s tím, neumím předstírat, že nežárlím. Kačenko, jsem na tom asi stejně jako ty.

    Zář 16, 2006
  • Obrázek uživatele Mirka
    Mirka (anonym)

    Vsechny prispevky jsou velmi zajimave. Ja sama se potykam se zarlivosti a tak hledam nejaky navod jak se ji zbavit a najednou se mi ulevilo, kdyz ctu, ze nejsem sama kdo je na tom trochu stejne. Muj nejvetsi problem asi je, ze jsem dva roky na materske, odesla jsem od pritele s kterym mam dcerku a byla jsem dlouho sama, po dlouhe dobe jsem si nasla pritele a najednou nevim jak s nim jednat a bojim se ze ho ztratim, taky mi dost vadi, ze jsem neustale jen doma,doma,doma...uz bych chtela mezi lidi, zavidim svymu priteli, ze muze chodit do prace, delat si temer co chce a i presto, ze mam dceru rada a jsem rada, ze ji mam, zacinam zjistovat, ze se citim nevyuzita,jakoby neschopna a ztracena ve svete samoty. Zarlim na vsechno a na kazdyho, ale snazim se to zvladat, i kdyz nekdy je to tezky. Urcite bych se ale chtela naucit nezarlit na pritele, urcite mu verim, ze nema nikoho jineho a to ze se podiva po nejaky jiny zene nebo se bavi s kolegyni v praci preci neznamena, ze me nema rad.

    Říj 23, 2006
  • Obrázek uživatele Yveta
    Yveta (anonym)

    V začátcích našeho manželství bych o sobě řekla,že je mi žárlivost cizí.Chtěl jet na týden na hory,řekla jsem ,klidně jeď,jenže pak se to postupně měnilo.Šel na oslavu dříve než já/musela jsem se postarat o naše dítě/no a když jsem tam přišla tak mě představil nějaké holce jako svou manželku a mě tu holku jako svou milenku,celý večer s ní flirtoval,pak s ní i někam na dost dlouho zmizel.A život šel dál:když jsem byla s druhým dítětem v porodnici,tak k nám prý chodily různé dámské návštěvy,když jsem nastoupila zpět do práce a chodila na noční tak volal svým kamarádkám aby přišly na návštěvu,na tzv.pánské jízdy/na které jezdí každý rok a kde přece podle něj nemají ženský co dělat/si zval různé holky.Když jsme spolu ce společnosti tak jsem pro něj vzduch,a chová se tak ,že s ním už raději nikam nechodím,protože z toho jak toká s ostatními ženami mi je vážně zle.když se chlap ohlédne za holkou na ulici,to je vcelku normální ale můj manžel to pokaždé ještě musí okomentovat:ta je krásná,štíhlá atd./Vážím 63 kg měřím 168/taky si myslím že nejsem tlustá ale pro mého manžela asi ano,protože mi to dává dost najevo. .Žárlivost je podle tohoto článku strach z konfrontace,můj manžel mě neustále porovnává s jinými a vždy z toho vyjdu špatně.Tak co ,poradíte mi někdo jak to řešit?

    Lis 03, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    3. 11. 2006 07:05:18, Venda Manželka o mém vztahu ke kandaulismu ví již pár let,několik málo zkušenností máme za sebou.Ten poslední byl na velkou dálku,itak byl pro mě vzrušující.Letěla na dovolenou do Egypta beze mě,jen se svoji kamarádkou.Vždy mě psala několik sms jak se má,co dělají a podobně.Jeden večer,asi 4dny po příletu do Egypta přišla sms,že ji právě pozval číšník z hotelu na diskotéku,jestli může jít.Samozřejmě jsem nic nenamítal a očekával další sms.Asi o půlnoci přišla sms,že právě odchází na disko,že napíše až po návratu.Sms nakonec přišla až ráno,s tím,že po návratu zapomněla napsat.Až doma se svěřila,že ji číšník natolik okouzlil,že přijala pozvání do jeho pokoje,kde zůstala do rána.Popisovala,jak se díky alkoholovému opojení šla osprchovat,jak za ní přišel do koupelny,jak jí tělem projelo vzrušení,když stál proti ní a prohlížel si jí nahou,jak se svlékl a šel za ní do sprchy,jak se jí prvně dotýkal,jak ji v náručí odnesl na postel a jak něžně a vášnivě zároveň ji přivedl k několika orgasmům.Ráno,jakmile se vzbudila,spal na vedlejší posteli jeho spolubydlící,kterého ani neslyšela přijít,a jelikož spala nahá a odkopaná,i on ji viděl nahou.Vše skončilo nebo pokračovalo tím,že jí na email přišly fotky,jak si jí onen arab fotil nahatou,dodnes si to přehrávám,jak si tam asi užívali.Zažila manželka někoho z vás v Egyptě něco podobného?

    Lis 03, 2006
  • Obrázek uživatele Marcela
    Marcela (anonym)

    Žárlit jsem začala až v nynějším (druhém) manželství,a protože jsem do svých třiceti nikdy nežárlila,přemýšlela jsem,proč jsem vlastně začala.Přišla jsem na to,že mi manžel neustále předhazoval,jak jsem přibrala po porodu,jak jiné ženy i po dětech jsou stále štíhlé a já to nedokážu shodit a já pomalu ale jistě ztrácela sebevědomí a žárlila na každou štíhlou ženskou,která se kolem mého muže mihla.Postupem času jsem přišla na to,že jdyž mě můj muž neumí milovat takvou,jaká jsem (podotýkám,že jsem ani před porodem nebyla štíhlá a přibrala jsem "jen" 5kg),tak mě nestojí za to,abych se kvůli němu trápila.Nemyslím si,že člověk musí být narcista,aby si vážil sám sebe,ale dneska přemýšlím tak,že jestli si myslíš,že je jiná pro tebe lepší než já,jdi si za ní,já si zasloužím partnera,který mě bude milovat takovou,jaká jsem.A jestli vás,dámy,váš partner dohání jakkoliv k žárlení,popřemýšlejte,jestli na vás on nepromítá své nízké sebevědomí.Mějte se hezky a hlavu vzhůru,každý tu máme partnera,který nás bude milovat takové,jaké jsme a nebude mít tendence nás vyměnit za "lepší".

    Lis 04, 2006
  • Obrázek uživatele Luci
    Luci (anonym)

    Svým manželem jsem si byla vždycky jistá. Ale všechno se změnilo s mým těhotenstvím. Když zjistil, že jsem těhotná, odmítl se se mnou milovat. nemilovali jsme se jedenáct měsíců a ani ted, rok a čtvrt po porodu to není nijak slavné. A v době kolem porodu jsem začala hrozně žárlit. Jednou jsem se mu podívala do mobilu. Poprvé to nebylo se špatným úmyslem. Ale psal si s úplně cizí holčinou o jejíž existenci jsem neměla ani ponětí. Chtěl ji znovu vidět. To byl pro mě hrozný šok. Pak už jsem mu mobil prohlížela cíleně a nacházela stále nové sms, které se mi nelíbily. Tech dívek bylo víc, zval je na kafe nebo na pivo a mě lhal, že jde s klukama. Myslela jsem, že žárlivostí puknu. Až jednou ty sms přehnal. Tak jsem konečně našla sílu si to s ním vyříkat. Do té doby jsem to všechno trpěla, protože jsem se bála, že ho ztratím. Od té doby je líp, ikdyž ještě i potom jsem mu přišla na několik jeho lží. K nevěře se ale nikdy nepřiznal. Ikdyž se poslední dobou mnohé zlepšilo, stejně ve mně ta žárlivost je pořád a já nevím, jak se jí zbavit. Ráda bych mu znovu věřila, ale nevím, jak toho dosáhnout.

    Lis 05, 2006
  • Obrázek uživatele Marketa
    Marketa (anonym)

    Ahoj Lucko, tak jsem si prave docetla tvuj pribeh a dost me zaujal, protoze mne se stalo to same. Rada bych si s tebou povyklada. Jestli muzes, muj mail je omerta23"hotmail.com Budu se tesit. Zatim ahoj

    Lis 22, 2006
  • Obrázek uživatele Petr
    Petr (anonym)

    Tenhle clanek me presne vystihuje ale co mam delat abych se tohodle zbavil?

    Led 02, 2007
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Nejsem ta která žárlí,ale manžel žárlí.Nikomu to nepřeju,ale občas mám pocit,že se rozvedu,že to dál nesnesu.Také uvažuji o návštěvě nějaké poradny.Je to ponižující,urážející a bohužel dokláže tou svojí žárlivostí zhatit spoustu okamžiků,které mohly být zapsány v nás tak nějak pozitivně.Jako např.naše první dovolená u moře.Z počátku jsem se snažila být k němu milá a stále ho přesvědčovat o tom,že on je jediný na světě pro mě a tak to není jak on to vidí.Bohužel už mě to přešlo,protože mám pocit,že tudy cesta nevede a hlavně si myslím,že za ty léta co spolu žijeme mohl pochopit jaká jsem.Takže teď dochází k hádkách a já ho doslova pálkuju i vulgárními výrazy.A v neposlední řadě si ho přestávám vážit.Ničí mi tím život aniž by si to uvědomoval a proto přeci nemáme partnery?

    Feb 11, 2007
  • Obrázek uživatele Papeš
    Papeš (anonym)

    Jsem zoufalý, manželka žárlí tak, že např.: nesmím se dívat na televizi, když se objevují vytypované ženy, scéna, když se dívám z okna směrem k sousedce, scéna a vyjmenování všech spolupracovnic z celé historie. Vulgárnější slova směrem na mě i na všechno ženské v okolí neznám. Křik střídají záchvaty pláče. To vše po dvaceti letech manželství. Stále se to stupňuje. Pomůže mi někdo radou ?

    Kvě 21, 2007
  • Obrázek uživatele pavel
    pavel (anonym)

    Tak já už taky nevím. Moje žárlí tak že se semnou chce rozejít. A nemůžu s tím hnout. Nedávám žadnou přičinu a stejně. Je to strašná nemoc a bezmoc!!!!!

    Kvě 24, 2007
  • Obrázek uživatele pavel
    pavel (anonym)

    Tak já už taky nevím. Moje žárlí tak že se semnou chce rozejít. A nemůžu s tím hnout. Nedávám žadnou přičinu a stejně. Je to strašná nemoc a bezmoc!!!!! Co s tím????? Je lék?

    Kvě 24, 2007
  • Obrázek uživatele iva7
    iva7 (anonym)

    Můj přítel strašně žárlí a já se mu snažím vysvětlit, že miluji jen jeho a on pořád mele svou. Když mu něco řeknu na svoji obarnu okamžitě si balí věci a stěhuje se ode mne. Je to hrůza. Přiznává svým způsobem, že na mě extrémně žárlí, ale JÁ mu dávám příčinu a JÁ s tím má něco dělat, aby nežárlil. Co s ním nevím .

    Kvě 31, 2007
  • Obrázek uživatele bb
    bb (anonym)

    ivo7,dokud je pouze přítelem,tak pryč od něj,nebo ti otráví celý život.Vím,o čem píšu.

    Čer 01, 2007
  • Obrázek uživatele iva7
    iva7 (anonym)

    Pro bb : Díky moc za odpověď. Naštěstí nemám v úmyslu se vdávat i když on chce, ale už proto, že tak nesmyslně žárlí snad i na to co se mi v noci zdá :-) tak bych si ho nikdy nevzala. Měla bych obavu co by bylo potom. ... Asi budu muset být navěky sama :-) :-) Hezký den.

    Čer 01, 2007
  • Obrázek uživatele Pavel.K
    Pavel.K (anonym)

    Vážení, o žárlivosti mé ženy bych mohl napsat román!!!!Ale myslím si, že podstata žárlení je v sebenedůvěře žárlivé osoby, možná je to i ve vzpomínkách z mládí.

    Čer 05, 2007
  • Obrázek uživatele Pavel.K
    Pavel.K (anonym)

    pokračování: Někdy sem osočen za prkotiny, za to, že venčím déle, za to, že jdu na pivo, za to, že mám kamarády přes PC, za to, že nesedím "doma na prdely".Ale jsem jen člověk, mám koníčky, zajdu na pivo, ven se psem. Jinak sem ženatý 15 let. Kdo mi poradí???? Jak to řešit???

    Čer 05, 2007
  • Obrázek uživatele Pavel.K
    Pavel.K (anonym)

    a raději Vám neřeknu, co se mi teď stalo, hysterčák............................

    Čer 05, 2007
  • Obrázek uživatele mia
    mia (anonym)

    Rika se ze kdyz clovek zarli je to nedostatek sebevedomi astrach ze ho druhy opusti ale ja si myslim ze sebevedomi muze byt ok a strach mit clovek nemusi je si rikate co kdyz si napr.ten druhy nekde uzije protze bude prilezitost atd.pak muzete mit prece sebevedomi v poradku druhy vas ani nahodou nebude chtit opustit a stejne budete zarlit...Druhavec co mi vadi je kdyz se partner nechova doma uz tak pozorne a jinde oplyva pozornosti az az.pak lze prece taky zarlit.Me pak stve proc by na me mel byt partner "horsi" nez na nekoho na kom by mu melo zalezet min nez na me.

    Čer 06, 2007
  • Obrázek uživatele jarek
    jarek (anonym)

    Moje přítelkyně žárlí čím dál tím víc a mě vyčítá, že nežárlím vůbec. Začíná se to pěkně stupňovat,a proto jsem hledal nějaké stránky o tomhle problému. Dám jí to přečíst, protože vždycky když si uvědomí jak nechutně se chová tak chce nějakou radu, jak se žárlením zatočit. Mám ji moc rád, ale s každou další scénou si říkám, jestli bych to byl schopný snášet celý život. Nechci o ni přijít

    Čer 09, 2007
  • Obrázek uživatele čisté víno
    čisté víno (anonym)

    Zárlivost je pudový strach,že mi moji samici,nebo samce uloví druhý samec,nebo samice.Jsme v podstatě zvířata,a spoustu věcí děláme podvědomě jako oni.Páření a rozmnožování funguje u nás i u zvířat stejně.Strach o svoje geny,a zabezpečit je jídlem(zvířata),nebo penězi(člověk).Zenská podvědomě toto potřebuje k štastnému životu-zdravé děti,zajištění penězi od samce.Pokud toto z nějakeho důvodu selhává,nastupuje pudový strach,že tato úloha nebude splněna.Musí být totiž zplněna,jsme k tomu puzeni.Napsal jsem to tvrdě,ale celý život člověka je pouze,a jenom o tomtu.Příklad je třeba u starých žen,které,když tuto úlohu splní,a děti jsou samostatné,nevědí,co mají dělat.Pořídí si psa, a tyto pečovatelské pudy pokračujou dál.

    Čer 10, 2007
  • Obrázek uživatele čisté víno
    čisté víno (anonym)

    Zárlivost je pudový strach,že mi moji samici,nebo samce uloví druhý samec,nebo samice.Jsme v podstatě zvířata,a spoustu věcí děláme podvědomě jako oni.Páření a rozmnožování funguje u nás i u zvířat stejně.Strach o svoje geny,a zabezpečit je jídlem(zvířata),nebo penězi(člověk).Zenská podvědomě toto potřebuje k štastnému životu-zdravé děti,zajištění penězi od samce.Pokud toto z nějakeho důvodu selhává,nastupuje pudový strach,že tato úloha nebude splněna.Musí být totiž zplněna,jsme k tomu puzeni.Napsal jsem to tvrdě,ale celý život člověka je pouze,a jenom o tomtu.Příklad je třeba u starých žen,které,když tuto úlohu splní,a děti jsou samostatné,nevědí,co mají dělat.Pořídí si psa, a tyto pečovatelské pudy pokračujou dál.

    Čer 10, 2007
  • Obrázek uživatele kuk
    kuk (anonym)

    žárlim na všechno co mi přítelkyně tají,třeba netají ale já mám obavy že tam něco je a žálim a ani nemám na co..asi sem vadnej:-)myslim že mi tyto stránky docela vysvětlily že žárlivost jde překonat.všechno co je tu napsáno, souhlasí s mou situací...

    Čer 25, 2007
  • Obrázek uživatele pera
    pera (anonym)

    Jsem žárlivá, ale hrozně mě to štve a chci s tím něco dělat! Nebojím se, že partnera ztratím, ale mrzí mě, že když už konečně jednou nepracuje a má volný večer, že ho nějak příjemně nevyužijeme spolu a on jde radši s kamarádkami (ano jsou to skutečně jen samé ženské :-) ) do hospody...

    Čer 29, 2007
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Já už se víc jak rok potácím ve vztahu, který je napadený chorobnou žárlivostí. Možná jsem prvotní příčinu zavdala sama, ale můj partner se dokáže jedinou mou chzbou zabývat už rok. Já sama na sobě dost často pozoruji divné chování, strach z toho že mi začne ubližovat, svůj žal, který neustále cítí řeší alkoholem a pak se stává agresivní. On neumí odpouštět a to je myslím ve vztahu dost důležité. Všichni jsme jen lidi, kteří se mýlí dělají věci ne vždy dobře, ikdyž ne vždy se špatným úmyslem. V současné době jsem dost zoufalá a dělá zoufalé věci. Ale už nemám kde čerpat energii. Mám děti a tak se musím rozhodnout, jak mám žít dále. Především ony tím trpí. Zatím jim vysvětlujivše tak aby měly svého otce pořád rády a měly k němu dobrý vztah, ikdyž je to dost náročné.

    Črv 01, 2007
  • Obrázek uživatele Jan
    Jan (anonym)

    Ahoj Klárko, zažil jsem stejnou situaci, kterou popisuješ. S manželkou jsme spolu už více jak 10 let. Z počátku náš vztah byl v pořádku - fungovala láska a důvěra. Ale každý vztah se nějak vyvíjí. Když žena po mateřské nastoupila do práce, začal jsem na ní žárlit. Náš vztah v té době hodně ochladl. V té době mi to pořád vrtalo hlavou, co se děje - kde je chyba. A stalo se to, že ne zrovna košér způsobem jsem zjistil, že se zapletla s kolegou z práce. V tom okamžiku se mi život převrátil naruby. Snažil jsem se s manželkou nějak tuto nepříjemnou událost vyřešit, ale z počátku to byly jen lži a tím pádem důvěra vymizela úplně. Přesně jak píšeš o těch zoufalých věcech - taky jsem si jimi prošel. Ale stále ji miluji moc bych chtěl aby s náš vztah zase "uzdravil". A bychom mohly společně život žít "užívat" a ne přežívat. Je to težké - žárlivos mi zaslepila oči i mysl. Klári myslím, že má smysl to zkusit napravit. Je třeba otevřeně o věcech mluvit. Nabíjet se dobrou náladou navzájem. Stojí to za to. Klári přeji ti aby se ti podařilo svůj vztah narovnat.

    Črv 02, 2007

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama