Co se děje, když chrápeme?
Najdeme to v hltanu. V zadní části ústní dutiny se nachází takzvaný čípek (lékařsky uvula), který je zavěšen na měkkém patře. Měkké patro, ústní sliznici, která zabezpečuje, aby se nám nedostaly při jídle do nosu potraviny a nápoje, můžete vidět, když se postavíte před zrcadlo a doširoka rozevřete ústa. Je to růžový lalok sliznice, na jehož dolním konci je zavěšen čípek.
Ve spánku každému člověku povoluje svalstvo oblasti nosu a hltanu. Jestliže jsou horní dýchací cesty zúžené, zvyšuje se rychlost proudění vdechovaného a vydechovaného vzduchu. Následkem toho klesá tlak v hltanu. Představte si hltan jako hadici sestavenou z více než dvaceti párů kruhových svalů. Když je nižší tlak a svaly jsou ochablé, nastává kolaps hadice.
Svou roli zde hraje také jazyk. Stačí, aby se zadní část jazyka ve spaní sesula dozadu, což se stane velice snadno, když spáč leží na zádech nebo zvrátí hlavu dozadu. Spodní čelist v této pozici nemá oporu a spící člověk dýchá pootevřenými ústy. Cesta pro vdechovaný vzduch se zužuje, takže jej spáč musí nasávat vyšším tlakem. Vzduch se pak hlučně protlačuje úzkým průduchem.
Na chrápání se většinou podílí více příčinných faktorů. Rýma, zánět vedlejších dutin nebo čelních dutin, to vše může vést ke změněnému dýchání nosem. Alergie (například alergie na domácí prach nebo roztoče), zvětšené mandle, nezhoubné bujení na nosní sliznici (takzvané polypy) nebo zkřivená nosní přepážka mohou rovněž způsobovat, že člověk dýchá ústy. Ke chrápání však může vést také nadváha, která způsobuje ukládání tuku v oblasti hltanu nebo jazyka, nebo nadprůměrná konzumace alkoholu či užívání medikamentů.
O primárním chrápání uvažujeme, když spící člověk při vdechování vydává slyšitelné zvuky, ale nedochází k výpadkům dechu čili apnoe. Primární chrápání nevede k potížím s usínáním, k narušenému spánku ani ke zvýšené únavě přes den. Během chrápání tohoto typu si proud vzduchu při dýchání udržuje stabilitu. Tkáň patra a hltanu s postranními stěnami hltanu, kořen jazyka a hrtanová příklopka (epiglottis) vibrují. Tak vznikají ony zvuky typické pro chrápání.
Při apnoickém chrápání dochází fázovitě k výpadku dechu úplným uzavřením cest. Výpadek dechu je extrémně nebezpečný, protože chrápající člověk se v tu chvíli může teoreticky i udusit. Do mozku se však dostává málo kyslíku, a tak mozek vyšle signál k procitnutí. Spáč se probudí ještě včas, aby mohl nabrat dech. Noc tedy přežije, ale trpí neustálým rušením spánku. Toto apnoické dýchání způsobuje, že jsou lidé ráno unavení a vyčerpaní. Mají nižší odolnost vůči zátěžím, méně se mohou koncentrovat a více se rozčilují.
Pokud byste si chtěli udělat jasno v tom, vyžaduje-li vaše chrápání odbornou terapii - v případě velmi hlasitého chrápání tomu tak bývá - měli byste vyhledat specialistu na chrápání.
Zdroj: Wu Li - Chrápání a jak si s ním poradit, nakladatelsví Portál
Komentáře