ŽIVOT S MUSLIMEM

Květo, uznávám, že jsi rozumná ženská. Pokud něco nejde nebo se druhému nechce,vymlouvá se - pak můžeš pouze pasivně přihlížet a řítit se do pekla a nebo zachránit, co se dá. A to už nemluvíme o muslimech, ale o vztazích celkově. Nemáš nějakou radu, jak na neschopnost a nezodpovědnost?

Lenko, tak v cem mas tedy problem? Byt musis sehnat sama. Ja bych to na nem nenechavala. Ty v nem budes vetsinu dne, tak musi vyhovovat predevsim tobe a detem. Jak daleko to on bude mit do prace uz neni podstatne. Ja s tim mam osobne dost spatne zkusenosti (kdyz jsem nechala shaneni bytu na manzelovi). Skejsli jsme pak v dost blbem byte, v blbe ctvrti, pro me i pro deti absolutne nevhodny, i kdyz byl podstatne vetsi nez ten predchozi. A ta leta, kdy si deti mohly uzit trochu vybehu se uz nevrati.
No a pak uz ti zbyva ho jen donutit, aby daval penize do spolecne kasy a mela jsi nad nimi kontrolu a rozhodovali jste o nich spolecne. Pak by je nemohl prokarbanit. Ale to bude asi horsi, vid?

Chci tím říct, že dobrodružství jsem si užila dost. Chci žít normální život, řešit normální běžné starosti obyčejného člověka. Jít z extrému do extrému už nechci. Myslíte, že se mě to s muslimem povede? Ne. Nikdy toho svého nepředělám k obrazu svému. A jsem přesvědčená, že toto se netýká jenom muslimů.

Připojuji se k Lence, také nevěřím příspěvku od Farah. Leni, mluvíš mi z duše. Nejsem sice v situaci, v jaké se nacházíš ty, ale podstata je vlastně stejná. Víš, já asi nejsem stejná (povahově) jako ty. Obdivuju tvé přesvědčení zůstat s ním. Jak jsem už psala, já o rozvodu přemýšlím. Moje trpělivost prostě přetekla, nemám sílu bojovat s něčím, co se sotva změní. Můj manžel mě pomáhá, syn ho zbožňuje, je pozorný, slušný k rodičům. Rozdal by se pro svou i moji rodinu. To vše je naprosto v pořádku. Ale jsou tady i jiné věci. Největší průšvihy vznikají vždycky ve chvíli, kdy je doma v Alžíru (což máme právě teď). Tím ho ale já už rozhodně omlouvat nebudu. Je to dospělý, inteligentní jedinec. Musí si uvědomit, co je pro něj v životě důležité. Musí si uvědomit, že tady má rodinu, syna a k těm má povinnosti. Pokud toto nedokáže vstřebat, co s ním dál. Já nejsem rozhodnutá definitivně, ale pokud se to nestane teď, tak někdy časem určitě. Nejsem na to zvyklá, aby chlap od rodiny poslouchal tchyniny řeči o nemocech a manželka (protože je schopná) se mezitím postarala o všechno. Na její výjezdy k lékaři tam je dalších 8 lidí. Mám toho prostě dost, jsem jako matka samoživitelka. Peníze mě zde sice nechal, ale také ubývají. Znáte to, když jsou děti a platit složenky musíte taky. Škola, kroužky, angličtina, fotbal....Pokud mě zavolá, tak jednou do týdneLeni, ty mě určitě rozumíš. Máš můj obdiv !!!! Jak jsem tady ale uvedla (píše o tom i Květa), i Češi jsou někdy totálně neschopní, slibují, jsou nezodpovědní. Klidně se může stát, že se rozvedete s muslimem a Čech bude ještě horší.

Lenko, a kam ten jeho nadprůměrný výdělek jde teď a nebo ta "doba automatů" ještě docela nepominula? Posílá ti nějaké peníze? Obávala bych se, že se jen tak nepředělá, člověk, který celkově neuvažuje ani trochu prakticky....
Náš otec byl něco jako Květy manžel - nepraktický, vše musela zařizovat mami nebo chodit s ním, i poněkud líný (na druhou stranu ale byl chronicky nemocný, takže to z větší části byla únava), vydělával trochu pod průměrem, mami víc, ale zas vše přinesl domů, nechodil do hospod, neměl náročné koníčky, ap. Bydlení sháněla také mami když mě byly tři roky (do té doby jsme bydleli u jejích rodičů) a byla znovu těhotná. Takže když jsou finance jde to, i když je jeden nepraktický, ale musí být alespoň jak to říct "stabilní", předvídatelný.

Prispevku od Farah neverim.
Kveto,manzel vydelava nadprumerne,to je prave to,jen je neschopny to bydleni sehnat a prestehovat se.Navic,ja jako matka ditete a jedno je na ceste mam narok na prispevek na bydleni a mam skoro 25 000 korun mesicne v prepoctu z liber.
Ver mi,kdybych vedela,ze si to nemuzeme dovolit,zavrela bych pusu,ale zalezitost penez to neni-vylozene lenost a neschopnost.
To,ze jsme se meli mizerne bylo proto,ze chytrak hral automaty a rozhazoval v Alzirsku,ta doba uz pominula a tak bychom se mohli dnes uz mit dobre,co nechapu je,ze mi vola dvakrat denne,jak nas postrada a pritom hnije v ty dire.Pardon,ale jinak se ten byt nazvat neda,proto je tam taky ted sam.

Ahoj,vy jste se pres vikend rozsouply v prispevcich.:-)
Z mne zadna zmena,jen dosly nove fotky...zadny kun,zadna kancelar,tentokrat sklad napoju(asi),za to byl takrka v neglize:-))Jsem zvedava,jestli dojde i na akty:-)
FARAH: nad tvym pribehem opravdu mrazi,to neco strasneho!
KVETA: z Tvych rad,budou jak Farah tak Lenka,urcite "nadsene".

Jeste k Lence: Vazim si te, ze dokazes prehodnotit sve nazory a uznat chybu. To hned tak nekdo nedokaze. A myslim si, ze mezi muzi, o kterych je rec, je to urcite jeste vzacnejsi jev.
To, ze je tvuj manzel neschopny neco vyridit, to znam a mam manzela Cecha. Spis mi vadi ty vymluvy a to ze si nechce svou neschopnost priznat.
Taky zarizuju vsechno sama jen s tou vyhodou, ze manzel vydelava dost, takze tim je to jednudussi. Ale vim, jak je v Londyne silene draho a sehnat tam slusny byt pro 4 osoby, to by musel tvuj muz nadprumerne vydelavat, aby se to dalo utahnout. Ale v Cesku zit bez nej s detmi a nechat si posilat penize, to bys asi trvale nechtela, co?

To Farah: jak jsi se naucila tak dobre cesky? Ze skoro nedelas pravopisne chyby? A v te Anglii zijes sama nebo s tim arabskym manzelem?
Kazdopadne ti preju hodne stesti. Ani si to nedovedu predstavit, jak se dokazes starat v tomhle mladem veku sama o sebe, kdyz jsi v detstvi nemohla delat vubec nic.
Vezmi si pujcku a studuj, bylo by te skoda, kdybys zustala bez vzdelani.

Chtela jsem jen napsat vsem, zenam ktere se rozhodly zit s muslimem: Rozhodujete i za sve budouci dcery, je to to co pro ne chcete?
Moji rodice se vzali po 2lete znamosti v CR (otec ze Soudske Arabie), milovali se mamka si myslela ze ho zna... Po nejake dobe jsem se narodila ja a po me muj bratr. Vyrustali jsme v evropskem stylu, otec byl vzdy na mamku hodny, mezi mnou a bratrem nedelal rozdily a my byli normalni rodina. Pak jsem zacala chodit v CR do skoly a ani tam jsem si nepripadala jina. Kdyz jsem ukoncila druhou tridu nasi nam oznamili ze se stehujeme do Saudske Arabie a tak se stalo. Nikdy predtim jsem tam nebyla (rodice parkrat byli,ale nas hlidla babicka) a tak jsem se docela tesila. Byl to jiny svet, bydleli jsme s otcovou rodinou v jednom dome a vsechno se zmenilo. Vsichni nas s bratrem zacali odlisovat a on smel vsechno a ja nic (z domova jsem byla zvykla spis na opak ,protoze byl mladsi), to by nebylo samo o sobe tak hrozne, kdyby to nebyl jenom zacatek. Otec zacal s mamkou jednat jako s kusem hadru a my se museli prizpusobit tvrdym muslimskym pravidlum. Ja jsem to nenavidela, chtela jsem domu, ale nikdo se me na nic neptal.Mamka stale tvrdila ze se to zlepsi az se prestehujeme, ale to se nikdy nestalo. Otec zacal matku bit a ja byla stale zavrena doma (do skoly jsem chodit nesmela). Po nejake dobe to mamka vzdala a jen poslouchala. Bylo rozhodnuto ze abych se mohla v SA vdat musim byt obrezana.......nebylo mi jeste ani 10. Nasledujici roky se mi nejak slevaji, jen jsem prezivala, stale jsem ale doufala, ze se odtamtud dostanu. Otec dostal nabidku k snadku se mnou kdyz mi bylo 14 a tak byla svatba. Sveho manzela jsem videla poprve ve svatebni den a nenavidela jsem ho o mnoho driv. Musim rict ze jsem mela stesti nebyl to ortodoxni muslim a jezdil na obchodni cesty do Anglie. Vedela jsem ze toho musim vyuzit. Hlavne jsem se bala ze otehotnim a delala vsechno proto aby se tak nestalo. Po trech letech manzelstvi me vzal s sebou na tyden do U.K., kde se mi podarilo utect a dostat se domu do CR, kde jsem nebyla jeste ani plnoleta. Ted ziji v UK a svou rodinu jsem od te doby nevidela je mi 20 let, nemam skolu, jsem dozivotne zmrzacena a bojim se vlastniho stinu.
Netvrdim ze jsou vsichni stejni, ale tech hodnych, kteri hodni zustanou podle meho moc neni.
Vsem hodne stesti

hm,bud rada za to prd,je to komplikovane.

Lenko,
já vás vůbec nesoudím, to bych si nikdy nedovolila. Právě proto, že o tom všem vím to "prd", tak mě to zajímá a vyptávám se.
Jestli jsem necitlivá, tak se omlouvám.

aaaaaaaaaa-jsi uprimna a toho si na tobe a vubec na tvych prispevcich cenim.At uz to dopadne u vas jakkoliv,prala bych ti,aby to dopadlo ve tvuj prospech.To,ze mas syna je bajecny a ten ti to jednou vsechno vynahradi,alespon doufam.Hodne stesti.

Bylo by dobre pochopit,ze kdyz jsme se zamilovaly do muslima a vrhly se mu plne duvery a oddanosti do naruce,nepremyslely jsme o tom,jak by se zachoval,kdyby nam dal soused na Silvestra pusu...Znovu pripominam,ze je to velice odlisna mentalita,se kterou je tezke vynalozit.Ta touha zazit neco jineho,odlisneho byla asi silnejsi v tu chvili nez rozum.Inteligentni clovek pochopi,ze kdyz jsme zamilovani,je tezke videt veci strizlive.Mozna jsme byly naivni,kdyz jsme si myslely,ze tento cit vsechno premuze...To ale nikoho z vas neopravnuje k tomu,abyste nas sproste ponizovali,obzvlast,kdyz o te kulture vite prd.Dnes uz je mi jasne,ze nestaci jen ridit se srdcem,v realnem zivote j dobre se spis spolehnout na rozum a tak mame alespon stale uctu jeden k druhemu,pobavime se,zasmejeme se,je nam spolu prijemne,ikdyz oba nas v duchu malinko trapi,ze si vlastne nikdy opravdu neporozumime...
Manzel miluje deti a je jim dobrym tatou.Jen velmi nerada bych ho ztratila.Ani rozvadet se nechci,neda se to vysvetlovat lidem,ktere podobny osud nepotkal...Tak nebudte zli.

Musím uznat Adi, že odpovědět je těžké. Sama jsem nad tím přemýšlela už mockrát. Rozvod a nevěra je v jejich prostředí nepřípustná, ale děje se. Dokonce i v manželově rodině jeden rozvod byl. Obešel se bez násilí, pouze ta chudina měla z ostudy kabát. Rodina ji zavrhla, myslím manželova i ta její. Měla ale štěstí, vdala se znovu a je spokojená. Manželovi rodiče se také málem rozvedli (tchán se o rodinu nestaral 7 let). Obešlo se to také bez násilí, nakonec to tchyně neudělala kvůli dětem. Není to zase - podle mě - nic tak neuvěřitelného se rozvést. To mluvím o muslimkách. Jak by to bylo s námi? Upřímně nevím. Pokud bych se tak rozhodla, udělala bych to samozřejmě tady. Odešla bych k rodičům, v mezích zákona by nemohl dělat nic. Zákony mám na své straně. Dítě by mě myslím neunesl. Není nikdo, kdo by se o něj staral. Jsou natolik líní a pohodlní, zároveň lakomí - pochybuji, že manželovy sestry by se pouštěly do výchovy cizího dítěte. Vztahy tam nejsou moc vřelé. Zažila jsem to. Samozřejmě ale nedokážu odhadnout jeho reakce, pocity, snahu za každou cenu se pomstít. Tak, jak je prezentována kniha "Bez dcerky neodejdu" jsem život v Alžíru nepoznala. Až bude synovi o něco víc, nebála bych se vůbec. Rádi vyhrožují a dělají ramena, ale tady nejsou doma. Aspoň to je můj pocit za 10 let. Jeho výpady neberu vážně, v podstatě už vím, co můžu čekat. Máš ale pravdu, že jejich mentalitu stěží můžeme pochopit. Já můžu pouze odhadovat. A soused na Silvestra? To by byl asi problém. Naštěstí Silvestra se sousedy netrávíme. Už jsem ale zažila, že žárlil i na bratrance. Já ale toto přecházím. Manžel už pochopil, že s tímto neuspěje. Podotýkám, je to muslim asi jako já křesťan. Jsem ateista. Uznávám, že nikdy neodhadnu jeho reakce a bude to o tom, jestli vydržím a půjdu do toho. Holky, mějte se!!!!! Zítra se ozvu. Pozdravujte anonyma, pokud se ozve.

Já o muslimech, ani o Alžíru také nic nevím, četla jsem pouze několik cestopisů a knihu Devět částí touhy, kerou psala novinářka a snažila se o maximální objektivnost. Tam uváděla, že my Evropané nikdy nemůžeme pochopit jejich složitou mentalitu, jejich pojetí dobra a zla, jejich silně zakořeněnou čest a připravenost kdykoliv tu čest bránit.
A z toho právě mám strach, že jednou neodhadneš nebo přeceníš jeho hluboce zakořeněnou, nyní skrytou podstatu.
Jaký je třeba jejich pohled na rozvod a na nevěru? Co by se stalo, kdyby jsi mu řekla, že máš jiného muže? Jak třeba pohlíží na to, kdyby ti např. soused dal na Silvestra pusu?
Moc mě to zajímá.

Ženská obřízka? Já mám za manžela Alžířana, tam se tyto věci vůbec nedělají. Alžír patří spolu s Tunisem a Marokem mezi státy, které jsou liberální a pokrokovější - na rozdíl od ostatních. Byla jsem tam. Já si stěžuji na život tam, ale z pohledu naštvané ženské. Jsem naštvaná a zklamaná - asi tak, jako ženské tady - jenom to řeším z jiného úhlu pohledu.

Já nežiji s manželem v jeho rodné zemi, žijeme celou dobu v ČR. Já mám syna, o to jednodušší. Myslím, že podstatou této užitečné diskuze je to, že zde najdete spřízněnou duši. Můžu si zde popovídat s někým, kdo to vidí jako já a zažil stejné co já. Několik z nás zde uznalo svoji chybu a naivitu. A o tom to je. Kde máte jistotu, že manželství s Čechem bude procházka růžovou zahradou. Neobhajuji muslimy, ale není všechno černé nebo bílé. Jsou to také lidi. Jiní než my, soužití s nimi dopadá tak, jak zde čtete. Co ale nedokážu pochopit je to, že pisálek neznalý základních informací, se prostřednictvím hl.hygienika Víta pasuje na odborníka přes islám. To je vše k anonymu. Nebráním se diskuzi, ale k ní jsou potřeba základní informace a normální argumenty. Mimochodem - nikdy jsem se nesetkala s mnohoženstvím. Možná jinde, Saudská Arábie...Je to přežitek, víc manželek stojí moc peněz. Další z omylů, které nám ti "znalci muslimů" rádi předhazují.

aaaaaaaaaaa, uteč zavčasu!
Nejsem tak přísná a moudrá jako ten anonym nade mnou, ale má pravdu v tom, že dennodeně je psáno v novinách, jak nějaký Arab zabije svou českou manželku pro sebe menší maličkost!
A ty ještě žiješ v cizí zemi, kde se může stát, že se někomu znelíbíš a pomluví tě tak, že tě odvrhne celá rodina.
Teď tě možná stále ještě miluje, ale co až se tě nabaží? Říkáš, že jsi vzpurná a že to tam není zvykem. Proboha, pojď domů a nech si tohle jenom jako exotickou životní epizodu.
A co dcera, o tu nemáš strach, že jí udělají obřízku? Jestli si tchyně zamane, těžko něco zmůžeš.
Děvče, skonči to rychle, než budeme číst v novinách i o tobě.

soráč, ze soužití