ŽIVOT S MUSLIMEM

Lenko,jaké národnosti je...Jani-je to Alziran.Mas pravdu,ze se ledacos muslimskeho z hlavy vymytit neda...:))),stejne asi,jako nevymytis z hlavy nektere nase kulturni zalezitosti a manyry...:),proto to chce hodne tolerance.Koukam,ze mas za sebou masivni periodu manzelstvi,hodne stesti...a at to nadale funguje.

Plně se přidávám ke konstatování Jany, že my, ženy, máme velké štěstí, pokud můžeme žít v současné evropské civilizaci. Vyjma možná bájného matriarchátu (někteří antropologové a historici jeho existenci dodnes zpochybňují), nepřinesla žádná civilizace, jako ta evropsko- severoamerická obecně ženám tolik práv a svobod. Byly sice dějinné úseky, kdy měly ženy řadu privilegií, ale musely patřit k horní vrstvě společnosti.

Už jsem psala, že jsem poměrně dlouho žila v Egyptě a zažila jsem řadu Češek i jiných Evropanek, které se tam provdaly. Ve většině případů to dobře neskončilo a vztah se rozpadl, často pro ženu velmi bolestně, zejména pokud už měla děti. I když Egypt není typicky bigotní muslimská země, žena není brána jako rovnocená muži a děti jsou většinou po rozvodu dány do péče manželově rodině. Je totiž jasné, že po rozvodu žena Egypt opustí a děti by jely s ní.

Ženy, které ve vztahu vydržely se buď přivdaly mezi křesťanskou menšinu, nebo mezi velmi bohaté muslimské rodiny, které žily evropským způsobem života a často také nejen v Egyptě, ale i v Evropě a jinde ve světě.

Výše popsané nevylučuje, že manželství s muslimem může být i šťastné. Nakonec jsou to také jen chlapi, ne :-).

Mé zaměstnání je cestování po světě.Píšu fejetony,cestopisy.Párkrát jsem se dostala na odlehlé vesnice v Turecku,Tunisku,Egyptě a tam vládne těžký muslimismus vůči ženám.Buďme rádi,že žijeme v civilizovaných zemích.

Lenko,jaké národnosti je tvůj manžel?Kamarádka má Inda.Děti mají nádherné.Chodí do anglické školy-což se mi moc nelíbí.Je fakt,že kamarádky manžel jí nutí,aby se děti učily hindy jazyk.Něco muslimského v sobě ještě má,to se z hlavy vymýtit nedá.Je to ale perfektní manžel a otec.Co mě na něm vadí,že se na děti ani v nejmenším nesmí vztáhnout ruka,tudíž ty nádherné děti jsou někdy dost samorostlé.Jinak já mám českého manžela už 26 let.Je to skvělý muž.Hodný,pozorný a já ho i po těch letech mám strašně ráda.

Lenko,ty jsi spokojená v...Jani-ono to muslimstvi uz jsou jenom silna slova...ale skutek utek a kazdej muslimac si z toho vybere jen to,co se mu hodi a podle toho to pak vypada...:)))v tom je cela ta kamuflaz a pretvarka,....takze kdyz muslim prizna,ze nepraktikuje a chova se jako obycejnej chlap,je to mnohem lepsi a usnadni to s svoji evropsky manzelce...:)

Lenko,ty jsi spokojená v...Jani,manzel je nepraktikujici muslim,ktery jeste navic dela vsechno to,co je vice mene s Islamem v rozporu,jsme spolu letos 11 let,souziti je uplne normalni s normalnimi problemy vednich dnu.

Lenko,ty jsi spokojená v manželství s muslimem?Mám kamarádku,má muslima-nepraktikujícího a je s ním šťastná,už 8 let.Žijí v Praze.

lenka neskuhra!!!!!Nikde tu...No,ono je vzdycky uplne nejjednodussi se vmesovat a napadat cizi zivoty,o kterych vim hovinko.V CR bude mit dam priklad pan "Rene" za manzelku kurvicku,se kterou si nevi rady,nafackovat ji nemuze,ikdyz by rad...tak poleze na doktorku a bude sit do jinych-typicke,ze?atak dale,...co si budeme povidat,neznam z okoli jediny par,ktery by zil bez problemu a je uplne jedno,jestli je to proto,ze me Mohamedan fackuje,nebo me sere Pepa,protoze je to mamincin mazanek,nebo mam pocit,ze neumi zabezpecit rodinu,nebo je v tom chlast,hazard,devky........nebo kvuli odlisnym zajmum a zalibam se malo vidame a proto se hadame.......atd a tohle je realita,tohle je zivot...a kdyby to melo byt vsechno podle nas,tak zivobyti v paru by vuuubec nebylo prakticky mozne,tak prestante uvazovat,jak kdyz je Vam 15.

Proč lenka skuhrá po své...lenka neskuhra!!!!!Nikde tu nepise o cesky Rep.a lidech v ni nic spatnyho a ze jsou cesky chlapi hovada,to je pravda.

Cituji Lenku ...daleko...Navratem jsem mela na mysli s celou rodinou,ne,ze bych planovala utek od muslima,od manzela bych mohla slusne odejit i v Britanii,porad ziju v Evrope...koukam,ze s Vami clovek nepochodi.Pokud tu nekdo na Ceskou Republiku hazi spinu,tak ho narknete a pokud tu napise,ze mu rodna zeme chybi(a je to logicke pro kazdeho,kdo mel stejny osud,jako ja)a skoncil za hranicemi,tak se Vam to rovez nelibi a hledate vsechno mozne,jen jak cloveka ranit a ponizit.Skuhrani mimochodem vypada trosku jinak a na "ceske pepiky"jsem svuj nazor nezmenila...psala jsem o zemi a lidech,jako celku,ne o tom,ze bych si chtela vybirat mezi ceskymi muzi...takze naschle a mej se hezky,Rene.

Proč lenka skuhrá po své rodné zemi???? Protože muslimové jsou horší jak Češi!

byste dostaly u muslima, vypadá to tu jako agitace na dokonalé muslimy, proberte se tam by se s vámi nikdo nemazlil a musely byste poslouchat pomalu celou jeho rodinu

A co byste dělaly, kdyby ste.....(((Nedělejte z českých chlapů hovada!)..
Bohužel to jenom konstatujeme, ale nic s tím neděláme.

Neměla sis brát cizince!On neni cizinc.

A co byste dělaly, kdyby ste měly cizince??
Co tu skuhráte, mohlo být hůř. Nedělejte z českých chlapů hovada! takovej muslim by vám rovnou zakroutil krkem a byl by za hrdinu.

bla bla bla.......

Potřebuju radu,jsem vdaná...Neměla sis brát cizince!

Naši se rozvedli, když mi byl asi rok, takže jsem nikdy nezažila život v "úplné" rodině, ale s odstupem času říkám - díky bohu za to. Byla jsem tedy celý život jen s mamkou (a stále jsem), která vždy měla časově náročné povolání, jak už tu někdo psal, takže jsem taky třeba dva nebo tři dny v týdnu trávila s babičkou a dědou či s tetou, místo mamky. Už z toho mám dodnes špatné pocity, mamka mi vždycky kvůli tomu byla sice vzácná, ale když si vzpomenu, jakou frustrací jsem si procházela při každém hlídání (a přitom mi u prarodičů nic nescházelo, jen jsem nechtěla být s nimi, ale s mamkou), dodnes je mi z toho smutno.
Další věcí je, že můj otec pro mě navždy zůstane tím nejvíc stresujícím prvkem v životě. Prvních 14 let jsem ho vídala jednou za 3 týdny o víkendu, takže každý třetí pátek úzkosti, pláč, nervozita. Nebylo mi u něj dobře, neustále mě ponižoval tím způsobem, že pro něj nejsem dostatečně dobrá, jak můžu být jeho dcera a podobně. Není divu, že jsem ho začala nenávidět. Jednoho dne už se na to trápení mamka nemohla dívat a řekla mu, že bude lepší, když se se mnou nebude stýkat. Největší vysvobození, vážně. Jenže tím to bohužel neskončilo. Vždycky nám chyběly peníze, neříkám, že jsem nedostala všechno, co jsem potřebovala (sice ne všechno, co jsem chtěla, ale všechno, co jsem potřebovala) k tomu, aby ze mě vyrostl člověk s všeobecným rozhledem, zkusila jsem spoustu sportů, hru na dva nástroje a jiné aktivity, na které vždycky mamka peníze našla. Jenže otec se otec se rozhodl, že bude dělat problémy s alimenty a jelikož je právník, věděl, jak na to.
Mamka se s ním kvůli výživnému několikrát soudila, pak mi bylo osmnáct a u soudu jsem kvůli penězům dvakrát byla já. Nic příjemného. Letos na jaře jsem na něj poslala exekuci, protože jsem od něj skoro půl roku nedostala ani korunu. Takže selhal jako otec, i když měl tolik šancí, a selhal i touto cestou. Když jsem u soudu řekla, že mi neposílá peníze, snažil se je ohromit tím, že sklesl pronesl "ale vždyť je to moje dcera, dal bych jí cokoli" .. myslela jsem, že začnu křičet.
Nicméně zpět k tématu - ve věku, kdy každá dívka potřebuje otce, jsem spoustu nocí probrečela a přála jsem si, abychom s mamkou měly někoho, kdo se o nás postará a bude nás mít obě rád. Trápilo mě to neskutečně. Když se na to ale podívám dnes (je mi 22 let), vím, že je vlastně dobře, že se naši rozvedli, protože mít doma tu osobu, kterou mám v rodném listě v kolonce otec, asi bych se dneška nedožila vlastní vinou. A když se podívám na vrstevníky, kteří mají rodiče pořád v jedné domácnosti, z toho je mi taky na nic, jak se k sobě takoví lidé po letech chovají .. čím dál víc se ve mně utvrzuje to, že děti z rozvrácených rodin tolik nevěří na rodinu (do budoucna), spíš věří v život o samotě nebo nějaký vztah, který k rodině nesměřuje příliš rychle.

Potřebuju radu,jsem vdaná 16 let ale po jednom ne prvním konfliktu kdy mě manžel před tchýní zbil jsem se s sklukama sbalila a od něj odešla.Bydlím v podnájmu mám už 3 měsíce podanou žádost o rozvod ale nic se neděje.Manžel mi pořád volá večer píše pořád prosí,že mu to je líto,že začneme znovu já mu dávám podmínku,aby u nás na chalupě nebyli jeho rodiče od jara do ppodzimu pořád,protože je to s něma naprosto šílený.Všechno to vyvrcholilo právě tou hádkou,nemáme tam soukromí a manžel je celý týden na montáži domů jezdí jen na víkend takže ta představa,že bych tam s něma byla je neúnosná na to nikdy nepřistoupim.Na druhou stranu nechci ublížit klukům 15,5let ten mě pořád prosí ať se vrátíme v paneláku se mu nelíbí a ten menší9,5let tomu to je nějak jedno.A já?Já bych se vrátila kvůli chalupě,zahradě,kočce po tom všem co jsme si tam za 10let vybudovali ale nevím co cítím k manželovi a hlavně se bojím,že mi to jednou všechno vyčte a já budu litovat,že jsem se tam vrátila,nevím si rady ale už se budu muset rozhodnout takhle mě to ubíjí jsem z toho psychicky úplně na dně,kdybych věděla jak se rozhodnout!

Jsme spolu skoro 20 mesicu a...Ozvi se mi,jak dopadla rozpravka o tom,ze chces jit studovat...a pokud s tim Tvuj muz souhlasi...podle vseho Ti rekne,ze hodnota zeny nespociva v tom,aby se vzdelavala,ale aby zacla rodit decka a rozsirila tak rodinny klan...:)))