jak se odmilovat ?

Tak jsem si pročetla něco z Vaší diskuse a jsou tři věci, na které bych chtěla zareagovat:- komu je určena diskuse "jak se odmilovat"... můj názor je takový, že zejména těm, kteří jsou nešťastně zamilovaní, po rozchodu apod., což si nejsem jistá, jestli se týká aktuálních přispěvovatelů- zda se nudná diskuse "jak se odmilovat" bez aktuálních přispěvovatelů nerozpadne... nerozpadne, jsem toho zářný příklad, do této diskuse jsem se zapojila cca před dvěma lety, kdy jsme se rozešli s přítelem, našla jsem si zde kamarádku, která na tom byla podobně a dodnes jsme pomocí této diskuse v kontaktu- nevěra... neuznávám jí, ale připouštím, že se může stát, že jsou různé okolnosti, které k tomu člověka vedou, ale názory, že se nevěra týká každého a že nejste zvědaví na nějaké moralizování jsou úplně pitomé, jako vy si myslíte, že se jedná o zcela běžnou věc a kritizujete moralisty, zkuste připustit, že existují i takoví lidé, kteří nevěru nikdy nespáchají a pokud se dozvědí o partnerově nevěře, že je to pro ně dost pádný důvod vztah ukončit, takže nemoralizujte moralisty!

... a když už nevím co, tak vytáhnu příčestí minulé, že?

dost mi pomohli, i když někdy plácali o ničem.. dost dobrý příspěvek čtenáři. Jsi třída..

přínosný je to v tom, že...Já sem pročet všechny diskuze na podobné téma křížem krážem, ale moudrej s toho nejsem. A když už sem se chtěl zeptat, tak sem vtrhla morální policie.Kromě příspěvků od Natálky žádné oživení diskuze necítím naopak odešla pohoda, která tu byla předtím. A možná i ženské co tu jen tak klábosili.

Nechtěl sem vůbec...přínosný je to v tom, že toto ti normálně do očí žádná ženská neřekne co tady je ochotná napsat, taky v tom vidím určitý přínos, a to moralizování v nemorální společnosti je směšné, není tak?

Nechtěl sem vůbec přispívat, jen sem si tu čet, nejsem si jistej, možná je mi manželka nevěrná.Čet sem si projevy těch žen a hledal v tom svoji chybu, dost mi pomohli, i když někdy plácali o ničem, hodně jsem v tom získal.Ale teď sem vtrhla morálka paní Dulské a je po pohodě.

Byla to reakce na to cos...A co máš za problém? Že jsi na této diskuzi.Asi ti záleží, aby se uskutečnila, tak přidej svým příspěvkem a neodrazuj a nekritizuj. :-))

A nezdá se vám že konečně tu ta diskuze se rozvinula?? Lepší než diskuze-se dívám na nestydu..

Nevím, kdo to píše, ale...Byla to reakce na to cos psala Ty a ostatní co sem nepíšou pravidelně.Čtenář

:-(a stejně jako Sex mi doma chybí dopadla diskuse Byla jsem nevěrná - vpadli tam narušitelé stejně jako sem.A pohřbili všechno.

nedá mi to , abych...Nevím, kdo to píše, ale jsi trochu vedle. Já to nebyla, kdo říkal, že diskuze tu padne, dkyž tu přestanou psát ty stálí. Najdi si příspěvky z minulosti. Díky.

nedá mi to , abych...:-(

nedá mi to , abych nereagovala.Píšeš, že to, o čem se tady baví odhání jiné a že kdyby odešli, tak tahle diskuse nepadne.Já myslím, že padne.Už se to stalo nedávno na jedné- chybí mi doma sex, co s tím.Byla tam stálá parta, která se časem také začala bavit o všem- jídlo, počasí- a bylo jim fajn.Pak se to některým nelíbilo a že je za každou cenu vyštípou, aby se mohlo zas mluvit na správné téma.Dopadlo to tak, že nějakou dobu tam byly dost nechutné příspěvky o ničem, parta odešla a teď? možná tam občas někdo něco napíše, ale diskuse v podstatě zanikla.

Natálko, moc dobře vím, co...Jsem moc ráda, že mi to píšeš takhle na rovinu. Neposlouchá se to hezky, protože bych si samozřejmě přála něco jiného, ale zároveň vím, že máš pravdu. Ono to, že mu chybím, že je mu se mnou hezky a že mě má rád není bohužel všechno. Chybět můžu i psovi a rád mě může mít taky. Ale to pro plnohodnotný vztah nestačí. Někdy si říkám, jestli by to bylo jinak, kdybych dokázala být nekompromisní a prostě mu nepsala, neviděla se s ním a on měl čas, aby mu to v hlavě fakt šrotovalo a třeba si uvědomil, co ve mě má a co ztratí. Jenže nakonec jsem stejně měkká a když mě po pár dnech kontaktuje, odepíšu. Protože mi chybí. Mám pocit, že on je ten, na koho jsem celou dobu čekala, že je to ten pravý. Na druhou stranu jsem rozumná a snažím se sama sobě vysvětlit, že to ten pravý není, když to musím takhle řešit a čekat, co z něj vypadne. Ale asi ti nemusím říkat, že je to stejně ve výsledku jedno. Vím, že co říkáš ty je svatá pravda. Kdybych měla silnou vůli, tak se na něj vykašlu a jdu dál, protože ty jsi jasný případ toho, jak to může končit. Ale já se obávám, že to jen tak nedokážu, tak se v tom budu asi chvíli plácat jako ty a ono to nějak dopadne. S největší praděpodobností blbě, ale dám ti vědět, kdyby se dělo něco neočekávaného :)

Jasně, že to tak chodí u...Máš pravdu, žena je většinou ta, co bourá mosty. Ale já poznala spoustu mužů-kamarádů, co to udělali stejně. Pro krásnou milenku dokázali opustit fungující manželství. Nebo ho alespoň tak narušit, že je ta manželka opustila sama. Asi jsi na tom jinak. Já úplně. Já ačkoliv jsem byla vdaná a dvakrát pak ve vážném vztahu, nikdy jsem nebyla nevěrná tak, že bych se zamilovala a něco zapírala. A když jsem se naposled zamilovala, ukončila jsem vztah. Ale nikoho neodsuzuji, život je někdy těžký. Já narozdíl asi od těch, co tu píší, neřešila existenční důvody nebo malé děti.

Když to je těžký. Vím,...Natálko, moc dobře vím, co teď píšeš. Já taky dělala haura, že takový vztah nechci, že to raději ukončíme, ať se rozhodne, pak mu zase psala, nebo on mě. ˇUplně stejně. Ale jak píšeš, musíš si to prožít. Třeba ale to bude jinak a uvědomí si, co v tobě ztrácí. Ale třeba ne, třeba mu to stejné dává i ta druhá a ty skončíš s hlavou v dlaních. Ale ať je to tk nebo tak, musíš to zažít. Pak pro příště budeš opatrnější. Ten můj mi taky říkal, jak mě potřebuje, když jsem to chtěla ukončit a neozývala se. Ale stačil okamžik, kdy ta jeho životní láska se ozvala, a šla jsem stranou se slovy, že nikd ymi nic nesliboval. Bylo to hodně krutý. Bolí to stále, ale naučí to asi opatrnosti. Ráda se dozvím o tvém životě dál, jestli to bude u tebe třeba jiné než u mě.

Když to je těžký. Vím, že máš pravdu a vlastně tak trochu tuším, že to dobrý konec mít nejspíš nebude. Ale stejně jako ty mám pocit, že to musím zkusit, že bych si to jinak vyčítala. Navíc v situaci v jaké jsem si nemůžu moc diktovat, že chci z jeho strany plnohodnotný vztah, když sama se v tom plácám a s přítelem jsem to ještě definitivně nevyřešila.Řekla jsem mu, že tenhle polovičatý vztah dál nechci, že se má rozmyslet co chce on, ale že kamarádit s ním nedokážu, takže pokud se mnou být nechce, tak bude lepší se nevídat vůbec. Dva dny bylo ticho po pěšině a pak se začal ozývat. Vidím, že mu chybím, ale co je mi to platný. Řekla jsem si sama pro sebe, že tomu dám poslední šanci a uvidím. Potkám se s ním jen pokud mi řekne, že se mnou být chce a i to nepovažuji za výhru. Protože ten vztah může potom skončit stejně polovičatě, jako to bylo doteď. A pokud se to stane, už bych se chtěla odmilovat napořád, jenže obě víme, jak je to těžký. Pár dnů mi jde ho nekontaktovat, nicméně myslím na něj stejně pořád, pak mi cvakne v hlavě a neudržím se. Ach jo.

Ale tak to v životě chodí....Jasně, že to tak chodí u obou pohlaví. Ale zatímco chlap obvykle kvůli "tomu" hned nebourá vztah, rodinu, společnou firmu, atd., tak žena ano. Ale to je čistě můj osobní názor, se kterým samozřejmě můžeš, ale i nemusíš souhlasit.

Já se omlouvám, ale neznám...To je v pořádku, nikdo nečetl všechno, je tu hodně lidí a hodně informací.Já nemám malé děti, to přítel. Já už léta nežiju s manželem jako žena s mužem, z jeho vůle, ale na rozvod mi to prostě přijde jako slabý důvod. Takže jsem si našla řešení, které nikoho nebolí - zjednodušeně řečeno.

Já myslím, že tady...Já se omlouvám, ale neznám tvůj příběh, proč jsi si našla milence, když máš malé děti a manžela, kterému nechceš ubližovat? Nefunguje to? Jsi nešťastná?