jak se odmilovat ?

Ahoj H, jsi hodná, že jsi sem napsala, potěšilo mě to. Jo, jo čas letí, už to budou dva roky, kdy jsme myslely, že to nedáme a naštěstí se to nevyplnilo a daly jsme to! .-)Také jsem teď pohlcená prací, jak jsem psala někdy na podzim, v práci jsme se seznámili s jedním kolegou, bylo to fajn, byla jsem zamilovaná, byl zábavný, ale pak to nevyšlo a po Vánocích jsme se rozešli. V první chvíli jsem to nesla špatně, brečela jsem, ale po zkušenosti z předešlého vztahu mi bylo jasné, že jediným lékem je čas a s dotyčným se přestat scházet, nezjišťovat si o něm žádné informace atd. Tak jsem vyburcovala všechny své síly a začala hledat nové zaměstnání. Naštěstí jsem měla ohromnou kliku a hned první pohovor vyšel. Teď mám novou práci, která mě pohltila, moc mě baví a dává mi ohromnou šanci se naučit spoustě novým věcem, časem možná i někam pracovně vycestovat. Takže všechno zlé je asi pro něco dobré. Každopádně ať si člověk plánuje cokoli, stejně to dopadne úplně jinak.H ještě jednou díky, že jsi se ozvala a písni, ju.A Dane, zdravím tě, ale musím tě poopravit, tento týden jsem myslím do diskuse ničím nepřispívala, asi tu mám jmenovkyni.-).Všem přeji hezký zbytek neděle a užívejte sluníčka, dokud ještě je.

Ahoj H. Jana psala shodou okolností až tento týden, to najdeš rychle; předtím těch příspěvků bylo vážně moc. Předpokládám, že sem Jana teď brzy přijde, tak si tě přečte a odpoví. Moc tě zdravím, jsem rád, že jsi spokojená a přeju pěknou neděli. :-)

Ahoj všichni, ale hlavně Jani a Dane. Dlouho jsem tady nebyla, zcela mě pohltila práce. Teď mám chviličku, chtěla jsem vše zpětně pročíst, ale nedá se to, takové množství příspěvků a ztrácela jsem přehled. Tak Jani nevím, jestli sem chodíš a jestli najdeš můj dnešní příspěvek. Ráda bych věděla jak se ti daří?! Napiš pár řádků, prosím. Za pár dní to budou dva roky, to to letí. Já jsem teď spokojená a vyrovnaná ikdyž stále sama. Jizva v srdci stále je, slzičky občas vyhrknout, ale úsměv neztrácím. Dane, také tě zdravím. Musím jít, ale brzo se ozvu a kapku se rozepíšu, jen jsem chtěle, aby jste věděli, že jsem na vás nezapomněla. Hezký večer.

Sol, to víš, že ne! Samotnou tě tu nenecháme. Ale nebylo mi včera dobře, musela jsem zalehnout.Dane, škoda, že jsi tehdy pro Aničku nepřispěl svým pohledem z druhé strany, i když se domnívám, že muži jako ty jsou v menšině.Určitě nikdo z nás nechtěl Aničku směrovat špatně, byly to všeobecně platné informace - lidi obdivují optimistické sangviniky, přiměřeně úspěšné a dobře naložené. Anička se, myslím, potřebovala odrazit od dna, potřebovala nějaký model, který by mohla napodobit. Nikdo z nás není psycholog, proto byly rady laické, ale určitě dobře i upřímně míněné.A teď jednorázová informace pro všechny, kteří jen přihlížejí a kritizují.Danova skupina, která tu byla kdysi, tu má přece pořád své místo, kdyby se chtěli rozepsat, určitě to udělají a nikdo z nás "blbek" jim v tom nebude bránit.Moje zkušenost je ovšem taková, že po určité době se téma diskuze mezi zúčastněnými jakoby vyčerpá, lidé ze sebe vydají všechno - a pak přestanou psát. Myslím, že to stejné se jednou stane i nám.Takže - jsou mi příjemné všechny příspěvky, které nejsou útočné, a nevadí mi ani nesouhlasné reakce, pokud jsou slušně napsané. Člověk si při nich často uvědomí, že pravda může vypadat i jinak. Ale te´d, v této chvíli, mám ráda holky, které sem píšou a prožívají svá malá dramata, a v našich podobných osudech si tím psaním vzájemně pomáháme.Kdybychom odešly na jinou diskusi, napadání by se po čase stejně opakovalo.Takhle to vidím já.

Tak holky, přece to tady nevzdáme...

mas moznost se stat tim fenomenem sam (sama)

Diskuze byla trochu jiná.Dnes tady výrazný fenomen není ani jeden,zato 4 blbky s tlacháním o svých milencích každý večer.

Adino, vystihla jsi to opět naprosto správně; jestli je "něco jinak", pak jenom to, že jsem si je "nevybral" nijak cíleně. Příliš samostatná a tvrdě emancipovaná žena mě nepřitahuje; vždycky raději hraju takovou tu ochranitelskou roli :-). Vzpomínám si, jak třeba Aničce všichni psali, že muži (chlapci) mají rádi jen hrdé, veselé a sebevědomé dívky a nesnášejí pesimistický přístup k životu. Já jsem to tehdy nekomentoval, protože právě v takových případech pociťuju potřebu pomoct a silně mě to přitahuje (asi i proto jsem uvázl tady na Doktorce). :-) Jano, ta diskuze dřív byla opravdu trochu jiná, já vím... Dotaz na Sabinu mě ohromně překvapil a potěšil :-), není třeba se omlouvat. Ona byla skutečně výrazný fenomén; z osobních důvodů musela tady prakticky ze dne na den okamžitě přestat. Píšu si s ní přes SMS dodnes; má se prý dobře. Nic víc nemůžu uvádět, leda že by k tomu dala souhlas nebo sama napsala.

no konečně jsi sem vnesl trochu "úrovně"

Jano,to bude asi tím,že dříve tady příspěvky měly nějakou úroveň.Psali sem lidé,nikoli pár blbek stále o tom samém a vlastně o ničem.

Krásný den všem! Dnes jsem měla opět chvilku a tak jsem nahlédla.. Dane, prosím, nechci být dotěrná a mít nevhodné otázky, ale chci se zeptat - copak se stalo se Sabinou? Pokud nechcete odpovídat, samozřejmě pochopím.. Jen mám pocit, že v těch dřívějších diskuzích jsem se víc nacházela. Děkuji za odpověď. Jana

Dane, tys mě překvapil, to jsem vůbec nečekala! Pro mě to znamená, že si vybíráš ženy, které jsou na první pohled ženské, ale v duši tvrdé a samostatné, takové, které nepodlehnou někomu, kdo je citově založený a spolehlivý (takový na mě děláš dojem), ale které vyhledávají typy, které je za vlasy dovlečou do postele.Nebo je něco jinak?

Použil bych trochu upravenou verzi známého rčení "Když jeden dělá totéž, není to vždy totéž". Zamiloval jsem se do rozvedené kolegyně, která ale pracovala na opačném konci města, takže jsme se mohli vidět jen málokdy. Byla kamarádská, příjemná, ale nic víc. Kdykoliv jsem jí navrhl nějakou společnou akci, pokaždé odmítla: "Vždyť víte (vždycky jsme si vykali), že mám dvě malé děti!", obdařila mě svým milým potměšilým úsměvem a odplula. Teorie relativity fungovala, trpěl jsem jak zvíře - a přitom jsem nechtěl nic víc, jen moct být v její blízkosti... Udělal jsem to obráceně: když tedy nemůže nikam do společnosti, pak jí ty haranty pohlídám. Souhlasila, s dětmi jsme se rychle spřátelili, tu a tam jsem jí opravil v bytě elektřinu, večer si mohla na ty 2-3 hodinky za kamarádkami (nikdy jsem se neptal kam jde), mezitím jsem děti uspal a na noc odešel(!). Mohl jsem k nim kdykoli a bylo mi mezi nimi dobře; můj nedosažitelný sen se uskutečnil. Protože měla pevné morální zásady a naprosto čestné jednání, bál jsem se dovolovat si příliš, abych to rázem nezničil a nebyl zahrnut do kolonky "všichni chlapi jsou stejný hajzlové". (Někde jsem se nedávno dočetl, že se takovému muži říká "satelit".) Když jsem na ni čekal u tramvaje, brala to krásně samozřejmě, s ničím nebyly problémy. - Po několika málo letech jsem zažil totéž (aspoň se nemusím opakovat), akorát že pracovala ve stejné budově jako já a měla jen jedno dítě. Všechno bylo ještě lepší a jednodušší: pochopila mě, tykali jsme si, sama řekla že je nám spolu dobře a vypadalo to nádherně. Domácí problémy ji ale tížily, viděl jsem jak nestíhá a bývá strašně utahaná; "satelitní" scénář se přímo nabízel. Tady jsem však krutě narazil. Soukromí si chránila až hystericky, neřekla ani to, co jiní věděli - bydliště (směšné; byla v telefonním seznamu), nové pracoviště ("Ty bys mě pronásledoval"), no byl jsem za blba, a jak sama řekla za úchyla. Popsal jsem to kdysi tady na Doktorce pod pojmem Bestie. Když jsem na ni počkal na stanici tramvaje, jen zasyčela "Co eště chceš? Co vode mě sakra chceš?" Řekl jsem "Vůbec nic. Jenom že ti to dřív nevadilo."

Dan a Horacio vás pohladí po dušičce, zatímco já si do vás rejpnu :-)

Sol - ty mě provokuješ!!!Já jsem dnes z posledního rozhovoru zase trochu zkříslá, ale snad to přežiju.Těším se, co nám zítra napíše Dan.:-)

Kde jste kdo? Ano, ta nedostupnost nás přitahuje ... a ne ten, který nám čte přání z očí a plní. Tak to Magdi a Adi mám také ... první takový vztah kdy neklečí na kolenou ale je sebevědomý a nenechá se zmanipulovat. Dnes zase líbáníčko a mazleníčko ...

Adino :-) ale jo, takhle máte vlastně pravdu, já to beru. A taky nechci zraňovat Jiand - ostatně napsala jsi jí to (jako vždy) zcela přesně. Chytil jsem se jen toho vašeho "zděšení", kdyby váš protějšek najednou převzal ve vztahu aktivitu; to je právě ta nepřímá úměra - když se jeden trochu stáhne, druhý začne mít strach, že by ho mohl ztratit, uvědomuje si svou zamilovanost, je aktivnější...a opačně. Když se to přežene (Anička), může to toho druhého natolik otrávit, že se těžko hledá cesta zpět. Ale co tady budu vyprávět, stejně to znáte :-). I v tom ale existují rozdíly; svůj příklad bych si nechal s dovolením na zítra. Dobrou noc :-)

Jiand - nebudeš!To, že miluješ, že umíš milovat, to je dar, to není každému dáno. Jsou to krásné city a i když jsou někdy zraněné, vždycky stojí za to.A stejně je budeš vyhledávat znovu a znovu, možná celý život.Jen budou každým dalším vztahem vypadat malinko jinak.Dane - nedlužíš nám nějaké vysvětlení??

Tím "kdyby to bylo...v tom pripade asi budu vzdy prohravat. kdyz miluju, tak z celeho srdce...

"u nás je naprosto...Windí, já se pokoušela zvolit to druhé, ale zůstala jsem na to sama :-))Tak se třeba dobře vyspím, no. :-D