jak se odmilovat ?

Nevím, jak se odmilovat.. S manželem jsme překonali jeho nevěru. Nějaký čas bylo vše dobré, až jsem potkala JEHO. On rozvedený, bezdětný, bez závazků, momentálně sám. Hodně to mezi námi jiskří. Vídáme se jen párkrát do roka na jedné akci. Posledně jsme si na sebe vyměnili kontakt a mám od něj nabídku, abych za ním přijela (nebydlí ve stejném městě, ale není to daleko). Fyzická nevěra se mi příčí, asi hlavně kvůli manželovi, ale pořád se ve mně pere ten pocit, že mu chci napsat či zavolat, ale nemůžu to udělat. On zřejmě čeká na můj krok, protože já jsem ta, co je "v nevýhodné pozici". Myslím na něj celkem často a vzpomínám, jaké to bylo krásné, když jsme se při loučení dotkli. Jak ho mám vyhnat z hlavy? Dá se nějak bezbolestně zapomenout? Kontakt jsem smazala, ale stejně si ho pamatuji. Akci se nemůžu kvůli manželovi vyhnout. Ach jo..

Milovat znamená taky trpět....Hlavně neřešit chlastem a jít něco užitečnýho dělat.Jedině čas vše řeší.

Milovat znamená taky trpět. Ne vždy dopadne kontakt dvou lidí tak, jak by měl. Pokud vše běží jak na drátkách, tak člověk necítí nic kromě euforie. Proto se musíme odmilovávat - jenomže to tak lehce nejde... Až ztratíme toho koho milujeme poznáme skutečnou cenu lásky.

Anonym ze včerejška 16.53 (Ježíši lidi) má samozřejmě v zásadě pravdu, ale pokud si nedělá legraci, tak si jistě přečte některý z těch 8910 příspěvků tady a pochopí, oč jde....láskaže je krutá a hrozná,když se dostaví nečekaněa jednostranně...(Suchý+Šlitr, Tereza)

proč se odmilovávat???? To je nějaký postavený na hlavu! Vždyť láska je ten nejhezčí cit, jaký vás v životě může potkat, tak když vás už láska zasáhne, užívejte si to, a nechte ostatní závidět, život je tak krátký... no neee? .-)¨)

Ahoj děvčata! Koukám, že jsme se tady najednou spontánně sešli jak na večírku abiturientů :-) - všichni jak ze stejné třídy známe navzájem své osudy... mám z toho radost, antož se dostanu málo a složitě k počítači a vlastně k psaní vůbec. Mně se stala věc, kterou bych si nedokázal vůbec představit - kontakt se svou dávnou studentskou láskou, o kterou jsem nesmírně stál (asi jako o Bělu) a která naprosto a nijak nestála o mě. Nesl jsem to tehdy ve svých 19 letech moc těžce, vyrovnával jsem se s tím několik let a stejně se to zase v takových vlnách vracelo... Na těchto stránkách jsem se o tom nezmiňoval, jen okrajově v diskusi "Muži, vzpomínáte na své bývalé lásky?". Měl jsem to už v sobě jaxepatří srovnané, uzavřené jak archivní spis a žádné duchy minulosti jsem se nesnažil vyvolávat. Asi dvakrát jsem jí sice zkoušel pro zajímavost zavolat, ale dověděl jsem se nanejvýš "Babička není doma". Loni se mi to povedlo a následoval neskutečně krásný rozhovor, v němž jsem se dověděl, že mě marně sháněla v zaměstnání; podnik si pamatovala, ale nějak to nevyšlo. Probrali jsme všechno možné, řekla, že jsem jí udělal velkou radost a prozradila, že se kvůli mě i pohádala se svou nejlepší kamarádkou, která tvrdila, že jsem chodil s ní. "...A řekla jsem jí: To není pravda, o mně napsal knížku, to je MŮJ Dan!"Nevěřil bych, že mě taková slova můžou tolik rozhodit...a vzpomněl jsem si na to, když tady tuším Jana psala "Ty jsi ten náš Dan?"Ano, jsem VÁŠ. Dobře se vyspěte, máme o hodinu delší noc.:-)

Ahoj dámy, zdravím

Ahoj Valerko, tak já jsem...u mě ....taky asi trochu stereotyp - ale vídáme se, i když na můj vkus málo...ale jsem ráda i za to, pomáhá mi to - něco jako sezení s psychologem Držte se všichni a mějte se rádi

Zdravím všechny. Po hodně...Ahoj Valerko, tak já jsem toho, do kterého jsem tak moc byla kdysi zamilovaná, neviděla už 2 roky a už si ani nepíšeme. Je to pryč, ani bych snad se s ním nechtěla sejít "jen tak na kafe". Jsem ráda, sešel z očí, sešel z mysli a je to dobře. Nový vztah pokračuje, je to zhruba rok, ale tak nějak to upadá celé do stereotypu ...

Zdravím všechny. Po hodně dlouhé době nahlížím a vidím, že tato diskuze už není téměř aktivní, což je škoda, ráda jsem četla osudy ostatních. U mě nic nového či zásadního. S manželem mírné zlepšení, i když stále nemohu vnitřně zapomenout, co provedl. Se sousedem je to dávno pasé. Preventivně se mu vyhýbám, on o mých únicích ví, ale je to mé rozhodnutí, takže mu nezbývá nic jiného než na to přistoupit. Už k němu nic necítím, vyšumělo to. Na obzoru nikdo nový. Tedy možná by byl, ale musela bych se hodně snažit a udělat první krok, protože on mě nemá jak kontaktovat. Tak chodím po bytě a ve volných chvílích přemýšlím, jestli by mi za to stál. Doufám, že všichni z této diskuze jsou stále zamilovaní a že se všem daří. Nechtěla jsem komentovat poslední příspěvky, ale jen tak na okraj. Souhlasím s Pavlem 35, že podobných příběhů je spousta. Mimochodem má velmi dobrá přítelkyně teď prožívá hodně podobný scénář jako já a i na ty kroužky dětí došlo. Nikdo neví, co nám osud připraví:-)

Jak se odmilovat od ženy,...Tak to mi povídej. Mám to dost podobný. 40 na krku a jsem pořád sám. Zajištěnej, minulost mám vyřešenou a nějakou mladou holku, co bych si musel vypiplat, aby mě pak nechala, dík nechci. Vrstevnice jsou rozebraný a co zbylo, není nic pro mě a to nejsem nějak extra náročnej. No a ji jsem viděl taky několikrát za život, dokonce už má rodinu, ale vyrazila mi natolik dech, že na ni pořád musím myslet. Kdyby se mnou neflirtovala, ani by mě to asi nenapadlo, teda jo, líbila by se mi, jenže se mi zavrtala do hlavy a jsem víš kde, že.

Jak se odmilovat od ženy, kterou jsem viděl dvakrát za život a netuším, jestli ji ještě uvidím? Už jsem dávno ve věku, kdy pomýšlím na založení rodiny a po těžkém rozchodu, kdy jsem ukončil několikaletý vztah, ve kterém jsme společně plánovali budoucnost, nejsem schopen dát šanci jiné ženě. Nějaké nabídky jsou, ale bohužel věková kategorie, která by mi byla blízká, je těžce rozebrána. Už dávno nemám na to, abych udržoval vztah s dvacetiletou slečnou. Na moji vysněnou myslím téměř dvacet čtyři hodin denně a nedokážu si to zakázat.Pavle 35, mohu se zeptat, jak to mezi vámi nakonec dopadlo? Stále jste kolegové? Došlo k bližšímu sblížení? City stále přetrvávají?

Já jsem chtěl jenom napsat, že příběh Valerky, Jirky i ostatní velmi podobné příběhy jsou naprosto. uvěřitelné. (I s těmi detaily. V podstatě všechny děti v určitém věku chodí do nějakého kroužku.) Takže vím, že takový příběh určitě probíhá na více místech současně. Já bych taky nevěřil, že se stane příběh: Brzo po svatbě jsem se zamilovala do kolegy z práce, ale stejně jsem si udělala dítě s manželem, kterého už nemiluji. Kdyby se to nestalo mě, a ještě někomu koho znám, tak by se mi to zdálo trošičku přitažené za vlasy.

Nemyslím si, že by se...Jirko vůbec jsem to nemyslela špatně, opravdu vše na mne působí, jakoby sem najednou přispíval její soused a to by byla docela zajímavá náhoda, ale i ty se dějí (možná víc osud než náhoda). Nerada bych podávala zavádějící info, ale myslím, že si říkala Valerka (možná se pletuú. To že si někdo zpříjemňuje letní dny jsem poznamenala na okraj, pokud by šlo opravdu jen o fiktivní příběh, což je v některých diskusí více než patrné. Že by sem přispívala ona pisatelka a vydávala se za souseda, vůbec za reálné nepovažuji. Jinak v životě jsou opravdu chvíle a okamžiky, kdy někoho moc chceme a on nás ne a pak se situace otočí - míjíme se. I já mám podobnou zkušenost. Jinak si nemyslím, že by tak, jak Jirka píše, nemohl psát muž. I mezi muži se najdou tací, co umí moc hezky psát. Sem jich také již pár přispívalo - Mirek, Dan,Pavel 35 ... a omlouvám se dalším, na které jsem zapomněla.

A ted jeste tu o zenatem milenci, co rikal "miluji te", a to rovnou celemu zahonku kopretinek:-).

A ted jeste tu o zenatem milenci, co rikal "miluji te", a to rovnou celemu zahonku kopretinek:-).

Škoda všech dobrých přispěvatelů, kteří přestanou přispívat, protože má někdo výhrady. Zrovna tato diskuze je z mého úhlu pohledu jedna z nejčtivějších zde na doktorce. Nostalgicky vzpomínám na Mirka a i ten zde řešil odmilování od sousedky. Někteří muži umí psát a to velmi dobře!

Nemyslím si, že by se jednalo o moji sousedku, to by byla velká náhoda, ale co chcete mít za scénáře v domě? Dokážu si představit, že je to hodně podobné. Často se potkáváte, flirtujete ve výtahu, sousedé se navzájem znají a někteří se skamarádí. Je to dost riskantní pole pro románek, zvlášť když manželka/manželka je nablízku. Jestli budu mít čas, projedu diskuzi zpátky, ale z mé strany není nic vymyšlené a to je ode mě vše. Usoudil jsem, že pro klid přítomných dam bude lepší, když si další zážitky nechám pro sebe.

Taky mi to přijde trochu jak přes kopírák, ale ta, co tu psala, už tady nepíše celkem dlouho, určitě aspoň rok dva zpátky. Já tu spíš čtu pokaždé pod jiným jménem historku od jedné paní, jak ji primitivní sousedka uhnala manžela, odstěhovali se, ona s ním zůstala a pořídila si milence, kterého po čase opustila. To tady v poslední době bylo aspoň desetkrát, ale po různých tématech.

Když tvoje příspěvky...Má pravdu, je to až příliš průhledné. Navíc takhle muži nepíší a neuvažují