jak se odmilovat ?

Tak to je opravdu příběh...Když tvoje příspěvky čtu, přijdou mi jako přes kopírák od pisatelky, která tu psala před pár měsíci možná už roky. Psala o sousedovi, flirtu, kroužcích synů, potkávání a nepotkávání se, tušení jeho manželky a podobném stylu oblékání. Psala i o ochladnutí ze své strany. Možná náhoda, možná jste se tu s odstupem času sešli anebo si jen někdo zpříjemňuje letní dny.

Jirko, tak mi tvůj příběh...Tak to je opravdu příběh ze života. Nemyslím si, že bychom někdy někde dávali na veřejnosti najevo, jak to mezi námi je. Oba jsme se snažili být opatrní, ač to mělo jakkoliv skončit. Manželka podezření pojala, když jsme je jednou pozvali na sousedskou návštěvu a tam jsme všichni hodně pili, kromě manželky, která ráno vstávala do práce a vzhledem k alkoholu, možná nějak ten flirt proběhl neopatrně. Jenže to jsou takové věci, které se pod vlivem těžko kontrolují. Každopádně od té doby manželka žádné setkání nenavrhla a snaží si od její rodiny držet velký odstup. Dokonce změnila synovi kroužek, abychom se nemohli potkávat. Nedivím se jí, jen to konstatuji. Vím, že je to jako lézt do jámy lvové, ale nemůžu si pomoc. V podstatě jsem toho v životě příliš nezkusil a teď mi to chybí. Toužím po ní i při všech rizikách a po těcch letech vím, že to není bohužel žádné chvilkové pobláznění.

Jirko, tak mi tvůj příběh něco připomíná. Kdysi jsme žili v paneláku, to jsme ještě měli malé děti. A sousedku, která byla hodně vysazená na flirt a neměla dobrou pověst a měla milence, což bylo veřejné tajemství. Pak to mezi nimi nějak skončilo, prasklo to a manželka milence se do toho vložila a milenec vycouval a za rok měl se svou ženou třetí dítě. Pak začala ona sousedka flirtovat s mým mužem. Bylo vidět, že mu to leží v hlavě. ona si servítky nebrala ani přede mnou, byla dost výbojná, hrála si na diblíka, na roztomilou žvatlající pětatřicítku, pořád něco potřebovala, někam odvézt, něco opravit, výhradně v době kdy ten její muž nebyl doma. Můj muž to NE říct neuměl. Zapletl se do toho, prostě ho ulovila a snažila se opravdu hodně. Připadala jsem si jako debil, ale když dva chtějí, třetí, byť zákonitý partner, s tím neudělá zhola nic. Byly dvě možnosti-rozvod nebo počkat. Kvůli dětem jsem volila druhou variantu. Přišla doba jeho vystřízlivění, diblík omrzel. Byla jsem samosebou potupená, v domě by to být nemělo, soused potažmo sousedka nebo kolega potažmo kolegyně by měli být opravdu tabu. Je to o hubu a provalí se to, zákonitě. Náš vztah byl narušený, nějak se mi na čas zprotivil, nevážila jsem si ho, byla jsem nalomená, zda to táhnout dál. On se pak velmi snažil a byl dobrým otcem i partnerem, ale prostě něco už bylo jinak. Pak jsem někoho potkala já, dál od domova a neviděla jsem důvod si odpírat, měla jsem pocit, že budu hrát hru, kterou nastavil muž, tak co bych měla mít výčitky svědomí. Prožila jsem krásný milenecký delší vztah, který jsem ukončila já v době, kdy jsem už nedokázala žít dvojí život a sedět na dvou židlích, musela jsem si vybrat a volila jsem manžela. V té době jsem mu ten dřívější románek zcela dopustila a dnes s odstupem let mám pocit, že jen díky tomu vlastnímu, pochopila jsem, že některé věci si odžít musíme a projít jimi na dřeň taky, protože to je život sám. Přeji štěstí a držím palce, abys vše ustál bez šrámů na duši kohokoli z vás.

Pavel 35: S tím tvým posledním odstavcem naprosto souhlasím! Když jsem ji poznal, byla těhotná a ani mě nenapadlo, že bych ji nějak balil, i když jí to ohromně slušelo. Jenže pak stačilo, aby se přede mnou párkrát krásně začervenala a já se zbláznil do těhotné sousedky! Vím, že ženy uvažují o vztazích racionálně a taky je dost možné, že měla doma nějaké problémy, jak píšeš. Celé se to táhne už několik let s tím, že to bylo zhruba rok, co jsem ji "odmítl" a pár týdnů potom, co jsem si to rozležel v hlavě, ji intezivně chci. Je to nereálné, ale zatím mě až tak nevadí čekat, protože vedle toho žiju vcelku normální rodinný život (až tedy na ten sex, to je doma běs).Emča: Je jasné, že jsem se zachoval jako totální vůl, zelenáč. V tu chvíli jsem přemýšlel hlavou a ne koulema a zalekl jsem se toho, že by to mohlo prasknout, i když takový katastrofický scénář neměl z čeho čerpat. Chápu, že jsem v tomto udělal obrovskou chybu a taky chápu, že podruhé se jí do toho nechce, když už jedno zklamání přišlo.Anka: Kéž by to tak bylo! Zkusit navázat, kde jsem neúspěšně dojel. Jenže má to obrovské jenže - musela by mi dát šanci a nevím, jak to ženy v tomto mají. Zatím se tak netváří, resp. už jsem ji dlouho nepotkal, abychom byli sami. Naposledy před měsícem plus s manželkou a jejím a to se musím pekelně soustředit, abych dokázal zdvořile konverzovat a přitom si vychutnávat její přítomnost. Nevím, jestli jsem tu zmínil, že manželka něco o naší náklonosti věděla, i když si spíš myslím, že podezírala více ji než mě, takže to je taky další kámen úrazu, protože jak známo, ženská intuice nikdy nespí!!

Byl jsem srab a musela to...Jiří, jenže když ženě ukážeš, že Ti jde jen o flirt tak co čekáš, že se stane? Ukaž mi ženu, která přistoupí na nezávazný sex s tím, že Ty si užiješ a pak se vrátíš k manželce. Tak to nikdy nemůže fungovat. Protože i když takovéto vztahy vzniknou, žena většinou doufá ve víc. Aspoň takhle to mám já ve svém okolí.Co kdyby se do Tebe zamilovala a Ty jí pak jen řelneš, promiň, ale manželka je stále priorita. I když mě sexuálně přitahuješ víc Ty.

Jirko, tvůj vztah jak jsi ho popsal je takový, jak lze po 17-ti letech manželství očekávat. A myslím si, že po tak dlouhé době je to všude podobné. Rozvodovost je 50 procent, a průměrná délka manželství 13 let. V podstatě to co píšeš, je naprosto běžný a dokonce bych napsal nevyhnutelný průběh manželství, který takto prožije asi každý.Pokud si sousedka zdůvodnila, že s tebou nechce nic mít, tak už to nemá význam. Sám víš, že máš manželku a dítě no a ona to řeší podobně. Románkem by jste si mohli oba pěkně pos…. život. Ženy jsou schopny spálit mosty ze dne na den. Takže ty obraty o 180 stupňů jsou běžné. (Vím, že ženská ješitnost je hrozná, jak už psali dámy nade mnou, ale to nejspíš nebude tento případ) Podle mě měla doma nějakej problém, kterej se vyřešil. Nebo netušila, že do toho spadne a pak začala si dávat vedle sebe pro a proti. Ženy berou vztahy dost racionálně.Co se týká odmilování, podle mě to v podstatě nejde, lze se tím jenom srovnat. Pro každého je to časově dost neurčité období. Ty pocity, co popisuješ k manželce se mohou případným mileneckým vztahem docela hodně změnit. (Mít nezávazný milenecký vztah v podstatě nelze. Je to pouze iluze sobeckých asociálních jedinců. Utajit to lze, ale je větší pravděpodobnost je, a v reálu to tak chodí, že se něco podělá.)Abych to uzavřel: Ženská něco začala, průběh byl zase pod její taktovkou, jak už to v takových případech bývá. Teď jí ta situace asi obtěžuje. Nakonec jsi celkem nevině za blba, a nějaké vedlejší „škody“, které ona v podstatě způsobila tak už nevnímá. Poměrně běžné ženské chování :-(

Jirko, tak to ona už je pro...Byl jsem srab a musela to vycítit. Měl jsem pocit, že moc tlačí, ale když to vezmu kolem a kolem, zase tak moc netlačila. Začal jsem se bát jako čert kříže, protože kdyby se něco vyhrotilo, všichni bydlíme v jednom domě. Jenže když jsem ji naznačil, že mě baví akorát flirtovat a víc ne, otočila o stoosmdesát stupňů a najednou je chladná jako ledová královna a to mě vlastně svým způsobem vzrušuje a chci se s ní pomilovat. Je mi jasné, že to asi nevyjde, ale nějak se od toho nemůžu odpoutat. Asi hlavně proto, že už nemusím řešit životní útrapy svobodných mužů bez závazků. S manželkou jsme již sedmnáct let a tragédie na sexuálním poli je zhruba čtyři pět let. Máš ve všem pravdu, ale manželka mě přestala úplně přitahovat a spíš se snažím rychle udělat. Přitom mi její společnost a povaha vyhovuje. Je mi s ní dobře, jen si opravdu připadám, jakobych to dělal se sestrou. Ona má určitě taky své potřeby, ale nikdy se mnou nechtěla nic řešit, takže jsem nabyl dojmu, že je vše v pořádku. To víš, že dělat se sám je často příjemný, ale ten fyzický kontakt je taky potřeba. Nevím, jak to do budoucnosti řešit. Na náhodný sex nejsem, musím ji aspoň trochu znát a momentálně jsem v takové fázi, že chci akorát ji, tedy sexuálně.

Dámy, velice děkuji za...Jirko, tak to ona už je pro tebe asi opravdu pasé - protože pokud je stejná jako já, víš, vždycky jsem chápala, pokud si chlap chce "uchránit" své soukromí a vyžaduje diskrétnost, protože stejně jsem to měla i mám já. Ale pokud jsem z toho nějak vycítila, že je chlap zbabělec,(třeba když mi začal přesně vymezovat: můžeš mi psát sms od 8 do 15 hodin, jindy ne a o víkendu vůbec), tím u mě skončil - cítila jsem to asi takhle: šukat bys chtěl, ale nemáš na to koule, a tím pro mě byl odepsanej. Neříkám tím, že ty jsi zbabělec, nebo že ona to tak musela cítit také, ale i to by byla možnost, proč už o tebe teď nezavadí. Protože holt i my ženy jsme ješitné, a docela nám lichotí, pokud je "muž našeho srdce - nebo naší kundičky :-)" pro nás ochoten i něco málo "zariskovat".A ještě k mé otázce ohledně tvého manželství, intimit a nevěry - děkuju, že jsi odpověděl. Jen jsem z toho nepochopila, jak dlouho jsi vlastně ženatý. A také mě to přivádí k otázce - když ta situace takhle trvá už několik let a ty jsi po celou dobu věrný se svou ženou, tak své sexuální potřeby řešíš - jak jinak než sám, maximálně někde u porna. Ale víš, napadá mě, jde takhle vůbec žít dlouho? Jen si to udělat sám? Bez pohlazení od toho druhého? Bez doteku? Bez polibků? Bez toho, aniž by ses s někým objímal a cítil jeho nahou kůži a blízkost? Nechápu, že to vůbec můžeš takhle vydržet, mě by tohle všechno chybělo, i když mám opravdu výkonné erotické pomůcky, se kterými jsem schopna se udělat velmi rychle a intenzivně :-)

Dámy, velice děkuji za komentáře. Pro Katku: S manželkou jsme od 17 let. Sexuální krize nastala po porodu syna, ale úplně se to vyhrotilo, až jsme se přistěhovali do domu a já se do ní taky zbláznil. Naše cesta k vytouženému dítěti byla krkolomná. Narodil se téměř čtyři roky po svatbě a asi si dokážeš představit nepříjemné narážky ohledně rodičovství krátce po svatbě. Vina byla na mé straně a vzhledem k tomu, že všechno kolem neplodnosti spadá do manželčiny práce, zdálo se mi, že všechno díky tomu přehnaně hrotila. Po narození syna se na něj upnula podpořená věděním, že další dítě už mít nemůže. Dokonce mě při nachlazení odstěhovala na gauč. Rozvádět se přesto nechci, vím, že život není jenom o tom někam se prošukat. V ostatním si zdatně rozumíme a za ty roky jsme si na sebe natolik zvykli, že mám pocit, že jsme opravdu kamarádi a milenci už dávno ne. Dříve mi to tolik nevadilo. Pohled na věc změnila až ona. Nějak mi učarovala. Teď už bych do toho šel, ale musela by to být akorát ona. Nevím, jak si to vysvětlit. Uniká mi, šanci jsem promarnil. K šípku jsem ji poslal tak, že jsem si s ní nechtěl vyměnit kontakt. Netušil jsem, na kolik je akční, jestli by mi psala, bál jsem se reakce manželky, měl jsem pocit, že by to prasklo. Prostě jsem v nevěře zelenáč. Asi to byl impulz, aby se mi začala vyhýbat. Zrovna dneska jsem ji zahlédl z okna. Manželka byla naštěstí v práci a jak jí to moc slušelo, jenom jsem si představil, že bych se jí dotknul a už jsem byl totálně vyřízenej.

Řeším na chlup stejnej...Violet, naprosto ti rozumím, že si říkáš, co z toho, vídat se občas pokoutně a na pár chvil - ale zpočátku bývá touha tak silná, že i jen těch "pár minut initmity s cizím mužem" člověku přijde po mnoha letech manželství jako ten nejúžasnější prožitek. Teprve časem, až váš vztah bude trvat delší dobu, a tvoje touha se částečně ukojí, dojdeš opravdu k tomu, že si budeš říkat: nač kvůli takovým krátkým chvílím rozkoše a štěstí riskovat manželství? A milence opustíš. Ale rozchody nebývají nikdy snadné, a vždycky to někoho bolí.A nebo se do něho naopak zamiluješ tak, že ti ty chvíle budou připadat natolik nedstatečné že budeš toužit po životě s ním a trápit se, jestli odejít od rodiny a jestli on by kvůli tobě také odešel od té své.V oboou případech je to potom peklo, a končí tak většina mileneckých vztahů. Takže bych ti teď mohla říct - buď ráda, že jsi zatím natolik silná, že odoláváš pokušení a nejdi do toho. Jenže se obávám, že to není tak snadné a že dokud své touhy neukojíš, pokušení se jen tak hned nezbavíš.Možná jsi pochopila, že jsem psala z vlastní zkušenosti.

Poradíte, prosím, jak se...Jiří, vlastně jsem se chtěla zeptat ještě přímo tebe - jak dlouho jsi s manželkou? A jak dlouho trvá ten stav, kdy spolu se ženou téměř sexuálně nežijete? Píšeš pár let, ale to mohou být roky tři nebo taky deset - ptám se proto, že mě zajímá, jak to v takové situaci cítí muž - jestli jsi i přesto odhodlán se ženou za každou cenu zůstat a řešit po zbytek života své touhy jen nevěrami, a nebo jestli připouštíš, že kdyby se objevila žena, se kterou by sis rozuměl nejen v posteli, ale i v ostatních věcech, že bys od manželky odešel.A ještě mám otázku - vaše sexuální "nekonání" je proto, že ona už o sex ztratila zájem, nebo už ani ty po těch x-letech manželství o častější intimity nestojíš a cítíš manželku spíš jako parťáka a kamarádku?Moc děkuju, jestli se neurazíš, že se vyptávám na takové choulostivé věci a odpovíš mi.

Tak tohle moc dobře znám,...Ona třeba ani nemusí být zhrzená, ale když ji Jiří dal původně najevo, že mu šlo jen o flirt ale fyzickou nevěru nechce, tak jestli ona opravdu měla v úmyslu začít si s někým mimomanželský sexuální vztah, tak si mezitím klidně mohla najít někoho jiného. Pro ženu, pokud vypadá alespoň trochu k světu, najít si muže na sex dnes není vůbec těžké.Také záleží na tom, jak je to dlouho od té doby, co ji Jiří odmítl - jestli je to jen krátky čas, pochybuju, že by se stihla tak rychle "odmilovat". A také hodně záleží na tom, jakým způsobem ji Jiří "poslal k tomu šípku" :-) Pokud se zachoval citlivě a ona vytušila, že je to kvůli rodině, myslím, že ten důvod by dobře pochopila, když je sama také vdaná. A to, že o ni má i přes původní obavy stále zájem, by ji naopak mohlo velmi lichotit - že je touha po ní je tak silná, že nemůže ani po čase odolat. Jestli to ale provedl způsobem, který ji nějakým způsobem zranil a ponížil, pak by bylo opravdu možné, že je v tom - jak píše Dejna - ješitnost a zhrzenost, a natruc ho už "zpět nevezme".

Poradíte, prosím, jak se...Tak tohle moc dobře znám, akorát z druhý strany. Mám blbou odpověď. Bude tě to žrát, dokud ti neřekne jednoznačný ne, nebo dokud ti nepodlehne. Je dost blbý, že se vám role prohodily a už s tebou nechce nic mít. Já ji chápu, prostě jsi ji jednou odmítnul a to ji dost muselo ranit. Takže se z toho nevymotáš, dokud něco nepodnikneš, aby ti řekla jo, nebo ne. No a nechci tě moc podceňovat, ale zhrzená ženská je to samý jako zhrzenej chlap, tak aby ses potom necítil trapně, kdyby tě případně odmítla. Domovní čachry machry jsou dost na hraně. Držím palce, ať ti to vyjde nejlíp pro tebe. Ještě někdo poradí? Jenom jsem to tak splácala, třeba má někdo jinou zkušenost.

Poradíte, prosím, jak se mám odmilovat od sousedky. Nejdříve mě chtěla a několikrát něco jemně naznačila. Musím se přiznat, že mě to zaskočilo a dostal jsem strach, aby mi to neohrozilo manželství. Nenápadně jsem ji poslal k šípku. Ona se již zřejmě odmilovala a já bohužel po několika měsících od jejího snažení do toho ještě víc spadnul. Před tím mi to lichotilo, bavilo mě s ní flirtovat, snažil jsem se jí nadbíhat, jak jsem psal až do okamžiku, kdy asi chtěla víc. Chovám se jako blázen, už nadbíhám jejímu příteli, abych nenápadně zjistil, jaké mají na léto plány. Kdykoliv slyším zvuk jejich zámku dveří, utíkám k oknu, abych ji mohl zahlédnout (mimochodem u okna stepuju celkem často). S manželkou již několik let sexuálně nežijeme. Pár styků do roka je dost chabý výkon. Přesto všechno si rozumíme a dokážeme spolu výborně vycházet a podílet se na výchově našeho syna. Manželka tehdy o ní asi něco tušila, i když jsme se o tom nikdy přímo nebavili. Viděla ji, jak se se mnou snaží flirtovat. Sice to bylo jenom jednou, ale už je značně ostražitá a já ji v tomto rozumím. Všiml jsem si, že se jí chce podobat a v poslední době nosí podobné věci. Já jsem v tom pěkně zamotaný a vzhledem k tomu, že už jsem ji pár týdnů nepotkal, mám abstinenční příznaky. Jak se toho mám zbavit? Jak po ní přestat toužit? Už jsem ve stádiu, kdy bych neodolal s ní se pomilovat, ale vím, že ona už zájem nemá. Je tu někdo s podobným příběhem a poradíte, co dělat?

Moc hezky a pravdivě...Řeším na chlup stejnej problém a když mám slabší chvilku, tak si řeknu, že bych byla akorát hnusnej sobec, zbilancuju si, co by mi dalo pár minut intimity s cizím mužem a jak moc bych manželovi ublížila a zatím to na čas vždycky zabere. Hlavně si nedělám iluze, že s tím bojuju sama, protože tohle po pár letech vztahu určitě prožívá každý bez ohledu na pohlaví. Na koho si myslí manžel, po tom nepátrám. On totiž ten pocit, že po někom toužíte a je to vzájemný, je jako droga. Joo, to už tady ale asi někdo psal. Dobrou noc. V.

Ano, a právě kvůli tomu...Moc hezky a pravdivě popsáno. Ani nevím, co mě k tomu vede, že mě přepadají takové sobecké myšlenky, že bych si přála, aby se mě dotknul. Je hrozné, že si to člověk nedokáže zakázat, resp. že si řeknu, že se tím nenechám pohltit, ale pak ho vidím nebo si na něho vzpomenu a zase v tom lítám. Díky bohu se nevídáme příliš často. Pro mě by bylo vysvobození, kdyby to byla pouze platonická láska, jenže se mi dostává odezvy:-(

Už aby to bylo za mnou. S...Ano, a právě kvůli tomu zevšednění je to jiskření s někým dalším tak lákavé. I to je jeden z důvodů, proč jsou si lidé nevěrní, protože chtějí znovu zažívat ten krásný pocit, kdy se člověk zamilovaností vznáší, má ty známé motýlky v břiše a kvůli touze nemůže ani dýchat. A vůbec to nemusí znamenat, že toho doma už nemá rád, jen prostě s ním už tohle znovu nezažije. K tomu navíc leckdy přistupuje i to, že ten doma už nás tolik nevzrušuje sexuálně, takže i sex s ním je stereotyp, byť občas zpříjmeněný nějakým experimentem. Ale už nikdy nebude mít takový náboj, jako míval na začátku vztahu a manželství.

některé věci se musí...Už aby to bylo za mnou. S manželem si až na tento můj osobní výkyv hezky žijeme. On je rozvedený, ale jestli někoho má, netuším, na to jsem nebyla odvážná, abych vyzvídala. Prý má minulost vyřešenou. Je neuvěřitelné, co nám život přináší za překážky. Škoda že už to mezi mnou a manželem nebude nikdy tak jiskřit, že už jsme si v jistém slova smyslu zevšedněli. Tohle bohužel žádné inovace v partnerském životě nedokážou změnit:-(

Mně by se teď to vakuum...některé věci se musí stát, odžít.

Protože je to lidskou...Mně by se teď to vakuum hodilo:-) Srovnávat nemám s čím, protože se známe spíše povrchně. K tomu bychom spolu něco museli mít. Potom věřím, že by toto nebezpečí mohlo nastat. Snažím se uvažovat racionálně, jenže občas mě to přepadne. Vlastně ani nevím, jestli je to zamilovanost. Možná by bylo lepší napsat chtíč. Jsou momenty, kdy si říkám, že už to nevydržím a podlehnu. Nikdy jsme o tom nemluvili, ale podle jiskření to má asi stejně. Jenže si myslím, že uvažuje podobně jako já, že by chvilka rozkoše za to nestála, ale něco nás stále nutí pokoušet. Ani nevím, jestli se bojím být s ním o samotě. Nikdy k tomu nebyla příležitost a vzhledem k tomu, v jakém jsme k sobě postavení, bych to viděla maximálně na nějaký rozhovor klidně soukromého rázu, ale ne v soukromí. Potřebovala jsem si postěžovat a díky za přečtení.