Nutnost spirituality v našem životě
Dojde-li ke katastrofě, cítíme potřebu klást na místo nehody květiny; modlíme se za zemřelé a za truchlící pozůstalé; účastníme se zádušních mší. Na chvíli si uvědomíme duchovní rozměr své existence a povznese nás to.
Lidstvo je nemocné, protože z našeho života vymizel spirituální prvek a nahradila jej pýcha na naše vlastní schopnosti. Dokud znovu nepocítíme hlubokou pokoru plynoucí z vědomí dokonalého vnitřního propojení všech částí vesmíru a dokud se spirituální dimenze opět nestane součástí našeho života, budoucnost světa bude nejistá.
Obvykle si neuvědomujeme, jak stresující je pro nás nepřítomnost duchovní dimenze. Tento stres však skutečně existuje a podílí se na vzniku a rozvoji nemocí, které nás postihují. Nemoc, zvláště pak tak vážná, jako je rakovina, může náš duchovní stres ještě zvětšit. Vnucuje se nám myšlenka, že Bůh se o nás nestará nebo že nás opustil nebo že možná Bůh ani neexistuje. Nemoc nás však může také inspirovat k tomu, abychom se konečně pokusili porozumět svým duchovním potřebám. Náš duchovní stres se zmírní, pochopíme-li, že Bůh je stále s námi, ať jsme sebevíc nemocní. Víra může přispět k našemu uzdravení.
Dítě přichází na svět s přirozeným smyslem pro zázračnost všeho, co kolem sebe v přírodě vidí; spiritualita je nám vrozena. Materialistický svět, do nějž vstupujeme, však duchovní rozměr naší přirozenosti rychle zničí. Je-li náš obzor omezen pouze na materialistický svět, je pro nás velice obtížné pocítit, pokoj, jenž přesahuje veškeré poznání.
Komentáře
Děkuji
Jana
Už jako dítě jsem několikrát utekla smrti, babička říkávala, že Bůh mně miluje a že mě Andílci dobře chrání.
Mám neuvěřitelné zkušenosti v průbehu svého života. Lidé se často posmívali moji samaritánské povaze, co prý z toho mám, že pomáhám ostatním. Mně to jednoduše dělalo dobře. Měla jsem vždy pocit naplnění a štěstí. Vždy jsem věřila, že jednou příjde štěstí ke mně a stačí pomyslet a splní se mi přání,které má smysl pro můj budoucí život. Dnes se mi plní vše co si celým srdcem přeji. Třeba, moc jsem si přála bydlet v centru Prahy, ale v místě ze zelení, kde je klid, abych měla dojem, že jsem mimo velkoměsto.Stalo se do tří let, bydlím u Grébovky a navíc, kmému balkónu sahají větve lípy,která když kvete, voní mi nádherně celý byteček. Prála jsem si do dvou let prostor k podnikání s duchovním zaměřením, dostala jsem jej dokonce v dosahu bydliště. Dokonce, když jsem bezradná a ptám se: Pane Bože, co mám dělat, velmi často přijde odpověď v různých formách. Jen naslouchat v tichu meditace.
Upřimně: každý má právo na zdraví,úspěch a být milován. Když tomu budete celým svým srdcem veřit a naučíte se srdíčkem myslet, splní se Vám VŠE,CO DÁVÁ ZDRAVÝ SMYSL, CO JE PRO DOBRO VAŠE A VŠECH. Hlavně : POZITIVNĚ MYSLET.
- Odpovědět
Pošli odkaz