Nenávidím tu ženskou

tak ti co ty emoce udrží...Chlappe, prosím, až se tady zase objevíš, řekni mi, jak k tomu mohlo dojít... ty jsi muž a víš, jak to chodí. Na co ho získala, vždyť on nikdy neměl spády k nevěře. Jeho zajímal jeho úřad, práce, rodina a pomoc lidem okolo. Teď je jako vyměněný. Vždyť se stýkali jen pracovně na začátku, jak to mohlo přerůst v něco takového?! A co se to stalo s ním?

tak ti co ty emoce udrží nepíší na doktorku :-) , kdo toto zažil a přežil bez "výbuchu" je zřejmě emočně plochý a myslím kapku trávou zhulený, jinak to Eva popsala naprosto přesně, tak to přesně probíhá, Eva je citlivá a uvědomuje si o co jí jde - o budoucnost.., přesto přezevšechno si opět trouchám tvrdit, že Evin manžel neodejde, že bude tlačit na pilu o tom snad nikdo nepochybuje, ale život není jen o píchačce, a kariéru tomu neobětuje a jestli ano, tak není dobře tady popsaný, pak to není solidní člověk, pak je to magor, bez toho pracovního postavení ho ta skvěle zamilovaná blondýnečka nakope do koulí a né že před ním zaklekne, a pro Alenu: nejsem schovaná ženská a ty jsi citově plochá až hloupá, tak si nech svých hodnocení

Evo, já si myslím, že je dobře, když jsi dala průchod emocím a jak píše Emka, neházej flintu do žita a neobviňuj se.
Až se uklidníš, zkus s ním promluvit znovu a to tak, jak si představuješ, že by měl váš rozhovor vypadat - střízlivě, bez emocí. Myslím, že jsi ty emoce ze sebe potřebovala dostat a bylo to tak správné a teď se ti bude komunikovat líp. Ale neodkládej ten rozhovor, jinak se zloba zase nahromadí.

Evi, hlavně ho nevyhazuj a sebe neshazuj.
Když ti řekl, že rozhodnutí nechává na tobě, tak mu klidně a suše oznam, aby svého mimomanželského vztahu zanechal a ty tedy tím pádem přestaneš mít důvody k návštěvě jeho slečny a probírání vašeho soukromého problému s kýmkoli.

A basta.

Holka, máš to těžký, ale bojuj dál, vidíš že jsme aspoň trošinku s tebou.

Já ho vůbec nepoznávám...Evo, nic si nevyčítej, aby ses za dané situace nerozčílila, to bys musela být svatá ... promiň, ale mně hodně zaráží, že tvůj muž vyslovuje podiv, jak sis mohla dovolit kontaktovat jeho milenku a chtít s ní vést rozhovor ... proboha, vždyť se tě to tolik týká, jde o tebe, tvou rodinu, děti, jejich otec nic neřeší a klidně si užívá a ty máš též dělat jakoby nic ? Milostivě ti odvolí, abys chodila ven vyšla si nebo vyjela-jak šlechetné, smíš možná dělat to, co každý druhý kolem tebe, věnovat se i svým zájmům. O vztahu s milenkou nemluvil, řešení nenastínil, jiná žena by za milenkou možná dávno pod vlivem emocí vletěla a vyřídila si to s ní ručně. Tys jednala slušně, s grácií a mně to připadá, jakoby ti bylo mírně vytčeno, že sis dovolila jeho milenku obtěžovat návštěvou. Je vidět, že jsi jemná, hodná, tvůj muž to ví a spoléhá na to. Nemáš si co vyčítat, ty se ovládáš neskutečně silně, jsi tolerantní nesmírně a tvůj muž se neumí postavit k věci čelem a řešit to-chce takto žít donekonečna ? Zklamal mně, čekala bych něco jiného.

Evo, právě jsem se vrátila po víkendu domů a všechno si přečetla.
Možná je nejvyšší čas poradit se s odborníkem, aby tě trochu uklidnil, jsi (právem) celá rozhozená.
Ten váš rozhovor ale neber tak vážně, prohraná bitva neznamená prohranou válku, neházej flintu do žita.
Myslím, že je to zatím jen začátek a teprve až se zklidníš, dojde k vyjednávání. Jestli tvůj muž nebyl nepříjemný, určitě s ním půjde něco rozumného domluvit.

Evo, reaguješ takto naprosto...Já ho vůbec nepoznávám...

Evo, reaguješ takto naprosto oprávněně. Navíc tvůj manžel taktně a s klidem nechává řešení na tobě. Možná, že by nejraději uvítal, kdybyste žili všichni tři s dětmi láskyplně pod jednou střechou. Je mi z něj zle. Hlavně z toho, jak se on chová, že se vlastně vůbec nic neděje, a když tak problémy dělá Eva. Chlapi, pokud todle má být další MUŽSKÝ reprezentantivní vzorek, je mi z vás nanic. Evi, on by to prostě chtěl mít dobrý na obě strany, a diví se, že mu to kazíš....

Evi ???Ano, jsem tady... Včera ani předevčírem jsem neměla sílu na to, abych se rozepisovala o pátečním hovoru. Manžel přišel s tím, že chápe, jak je vše toto pro mne náročné a že nechce, abych byla jen zavřená doma s dětmi. Že si mám udělat kdykoliv svůj program, jaký budu chtít, věnovat se sobě, zajet si někam a tak podobně. Že o děti se postarají jeho rodiče nebo i on, o víkendech. Pak plynule přešel k tomu, že mne prosí a žádá, abych o našich problémech nemluvila s cizími lidmi ( přišla mu promluvit do duše naše známá, co mne navštívila o slavnosti a všechno jí došlo ), že snad jsme natolik rozumní, abychom si své problémy vyřešili sami. A pak přidal, že s tím souvisí i to, abych už nikdy nechodila do práce za jeho milenkou ( samozřejmě ji jmenoval jménem ) a vynechala ji z našich rozepří. Že ona mne taky nekontaktuje a vlastně proti mně nic nemá. A že chápe mou obtížnou situaci. A že o mně mluví s klidem a bez invektiv. Možná jsem měla mlčet, ale místo toho jsem mu řekla, že možná před ním, ale já jsem si od ní vyslechla své. Načež on odpověděl, zda se jí divím? Co kdyby za mnou přišel někdo do práce a mermomocí si vynutil rozhovor? Že jsem přece neměla nejmenší důvod k takovému jednání. Že jsem měla mluvit především s ním. A že ona sem bude jezdívat pracovně i dále, tak můj muž že doufá, že nebudu dělat nějaké scény, až se objeví na obecním úřadě. A ve mně se něco zlomilo, zastával se jí vůči mně, jako gentleman, prostě jsem se ho zeptala, co si vlastně o sobě myslí. A jestli hodlá o víkendech, které beztak v době mé nepřítomnosti hodlá trávit s ní, taky společně s ní hlídat NAŠE děti. A co mu ona na to asi tak řekne. Odpověděl, že když už o tom mluvím, tak ona má děti ráda a že ji vůbec neznám. Že člověka nepoznám po prvním setkání, kdy jsem ještě přišla s bojovnou náladou. Co prý měla dělat? Než se bránit? A já jsem už zvýšeným hlasem položila otázku, jestli tedy mi o ní bude něco povídat?! Že určitě je to přece citlivá bytost, když čte Malého prince a že je to tedy nejspíš anděl, když si můžou v sms psát, jak se spolu dostávají do ráje... prostě jsem se rozbrečela a opravdu ječela. Hrozně se stydím. Byl to zkrat. Načež on zůstal koukat a odpověděl, že by si nikdy nemyslel, že mu budu číst zprávy v mobilu. A já jsem vstala a odešla a práskla jsem za sebou dveřmi. Brečela jsem v ložnici a on přišel. Místo, abych vyposlechla, co chce, jsem řvala, ať už vypadne a jde pryč. Tak odešel. Druhý den jsme si to nemohli vysvětlit, protože je až do zítřejšího večera pryč - opravdu pracovně. Narvala jsem se prášky na spaní a probudila jsem se až odpoledne. Dopis mu už psát nemusím, napsal on mě. Na stole v kuchyni byla kytka ze zahrádky a papír, kde bylo napsáno: Evo, nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle. Nechávám to na tobě, rozhodni, co bude dál nejlepší pro tebe... Jsem hloupá, hysterická a nezvládla jsem to. Naštěstí jsou děti u mých rodičů, možná právě proto zvolil tento termín. Ale možná už jsem ho navždy ztratila. Třeba už je vše vyřešeno. Měla jsem se chovat jinak!!! Je mi to tak líto Bože!!! Třeba chtěl opravdu věci řešit a já jsem tak neschopná, že vše pokazím!!! Ta holka měla asi pravdu. Neumím se v životě potýkat s problémy.

Evi, je to moc zlé? Chce se rozvést?

Sere na Vás jak na placatej šutr,tak ji nechte bejt nány!

Evi ???

Pitomá určitě nejsi...A že ti ruply nervy? V takové situaci - asi by ruply každému...Co se vlastně stalo?

Moc ne... asi jsem to včera pokazila, ruply mi nervy... jsem pitomá.

Lidičky, kde jste kdo?
Evi, jsi ok?

zásadně nereagovat!!A pan chytrej odepsal,ty něco říkej o IQ,ty sám máš IQ bublajcího bahna,skoč do zdi vole trapnej..

zásadně nereagovat!!

nápodobně demente..co se do...Jak jsem psal,IQ tykve.

Evo jsem chlap a tuhle...nápodobně demente..co se do mě sereš??táhni někam zjebe..

Evo jsem chlap a tuhle diskusi bych mu vážně neukazoval.To co Ti radí ten blb nademnou neber vážně. Píše i na jiné diskuse a je to fakt IQ tykve.