maniodepresivita

Pro Any: Znate se uz 18 let - u neho se ta nemoc zpocatku neprojevovala? Zacalo to az narozenim druheho syna? Kdy prisla ta prvni manie?

Ty hranice chování mohou být totiž u této nemoci taky celkem problém. Rodina a jejich okolí je často berou jako chudáčky, kolem kterých je pořeba chodit po špičkách a všechno omlouvat. Taky jsem to tak dělala, hlavně ze začátku. Hodně jsem četla o té nemoci, takže jsem kolikrát dobře rozuměla, co manžel zrovna cítí, až z toho byl i překvapený, některé věci - projevy nemoci či pocity nemocných lidí se vážně opakují. Přesto bych neřekla, že se dají zevšeobecnit, to určitě ne.
Je umění vystihnout to správné chování v určité fázi nemoci, jestli se má člověk spíš držet zpátky, nebo raději dát jasně najevo nesouhlas a říct bez obav svůj názor, aby ten druhý věděl, že je to špatně. Někdy mlčení a přecházení problémů způsobí ještě větší problémy, které víc bolí a hůř se řeši.
Já jsem například tušila, že manžel někoho má, ale jaksi podvědomě, myslím, že jsem to nechtěla řešit a taky si to přiznat, a tak jsem řešila jen jeho alkohol a nálady...
Nakonec to stejně prasklo. Přemýšlela jsem, jak by to asi dopadlo,kdybych na to nepřišla...nebo kdybych dělala, že o tom nevím...to bych ale asi nezvládla psychicky.

Pro Alenu: No tím si právě už nejsem tak jistá, jestli bych ho přijala zpět, nějak jsem poslední dobou už unavená z těch neustálých změn v našem vztahu. Jak už jsem psala jsme spolu dvanáct let a známe se už 18 let, takže o sobě víme fakt skoro všechno...tu nemoc léčí už přes 6 let a zvládli jsme toho opravdu hodně, dokonce se podařilo pár zhoršení jeho stavu vyřešit tak, že jsem s ním šla k lékaři a tam jsme to probrali společně. Změna ale nastala po prvním období mánie, ta byla teda náročná: nezřízeně veselá nálada(i bez alkoholu), pití, flámování, honění ženských, navazování kontaktů prakticky s kýmkoliv,utrácení, pro rodinu jedním slovem děs a hrůza...musela jsem od něj s dětmi odejít, měla jsem strach, jak se to bude vyvíjet dál. Snažila jsem se s ním pořád udržovat kontakt, dokud to šlo. Ale on se oháněl rozvodem a odmítal mě. Během hospitalizace jsme se zas dali dohromady, chtěla jsem ho zpátky, myslela jsem, že je šance změnit to zas k lepšímu a taky jsem ho pořád měla ráda. Nemohla jsem si pomoct.
Teď je to ale jiné v tom, že on má ženskou, se kterou se pravidelně schází, před tím to byly jen náhodné povrchní známosti. Ta jeho současná prý ho má ráda a to ho k ní poutá asi víc, než by i sám chtěl. Ještě teď mi tvrdí, že se rozvést nechce, že se chce ke mě vrátit jednou...ale kdy?
On si nějak podvědomě uvědomuje, že je to špatně, ale neřeší to.
Ty jsi na to kápla, jsem z toho celkem vykolejená, mám pocity méněcennosti, zoufalství, připadám si přesně taková, jako asi připadám jemu: nudná, okoukaná, nezajímavá, neschopná se postavit na vlastní nohy.
Rozhodnutí jsem už ale udělala a budu za tím stát, aby viděl, že to myslím vážně, abych mu dala jasně najevo hranice, za které nejsem ochotna jít, už jen kvůli své hrdosti.

Pro Any: Uz si vzpominam

Promin, ale nejak si nevzpominam na tvuj prvni prispevek - jak dlouho jste spolu? A driv leky poctive bral? Nebo se to opakuje?

Ahoj Martine, chapu ze ti tato diskuse moc pozitivniho neprinasi, myslela jsem spis ze te otravuje, ale nenapadlo mne ze dospejes v porovnani s temi extremnimi pripady k nazoru, ze sem nepatris

Martine, je škoda, že chceš odejít s diskuse, budeš mi tu moc chybět a určitě nejen mně. Asi tě holky udolaly těmi problémy, co mají s chlapama, dovedu si představit, že nemusí být příjemný to číst a vědět, že máš taky tu nemoc, ale Ty jsi zvláštní případ, jsi už za vodou, protože jsi našel smysl toho všeho, proč se léčíš, v jednom svém příspěvku jsi to krásně popsal, že nemá smysl trápit rodinu svým chováním, i když zrovna nevěříš, že je divné (to není přesná citace, tak nějak si to pamatuju...).
Co já bych za to dala, kdyby můj muž takhle uvažoval...myslím, že to je strašně cenný postoj, považuju to osobně za takové poloviční vítězství nad tou nemocí...a jestli si teď myslíš, že nemusíš brát léky, že máš jen svoje "nálady" jako každý člověk, tak bacha, ať to nepodceníš, byla by to škoda.
Nevím, jak Ti poradit, abys to přicházející těžší obdoubí sám se sebou zvládl, můžu snad je říct: stojím při Tobě, i když Tě neznám, a strašně Ti fandím!
Jestli to zní jako patos, tak se omlouvám.

Aho všichni. Smůla, že jste většina pryč, ale nevadí, však se zase vrátíte. Běží tu fakt zajímavá diskuse. Odmlčela jsem se na pár dnů, abych mohla pemýšlet o své situaci. Zvažovala jsem, jestli mám odejít od svého muže, který je taky nemocný a momentálně nebere léky už skoro dva měsíce. Je ve fázi hypománie. Pořád jsem čekala, že se něco změní, že opustí milenku (je o 10 let starší než on, nechápu, co ho k ní poutá), ale on nehodlá nic měnit. Zjistila jsem, že jen využívá situace a mé nerozhodnosti a žije si stále podle svého. Úplně se mi vyhýbá. Téměř denně flámuje dlouho do noci, děti jsou pro něho až na místě xxx, za všemi kamarády a známými...prostě neřeší nic...na co taky, má se kam vrátit, peníze má svoje, zázemí - mě a děti doma taky vždycky najde.
Ale s tím je teď konec. Dala jsem mu ultimátum, aby se rozhodl, jestli chce takhle žít dál nebo něco změnit. On není ale ani schopný se k tomu vyjádřit. Řekla jsem si, že to je konec. On není žádný násilník, ale spíš ignoruje rodinu. Naše děti jsou ale relativně malé a potřebují klidné zázemí, možná bude lepší když půjdeme od sebe. Jsem už rozhodnutá pro rozvod. Jen to pořád nemůžu pochopit, asi bude trvat, než se s tím vyrovnám.

Docházím k závěru, že do této diskuze nepatřím. Mám jen normální výkyvy nálad, se kterými se musím naučit žít jako každý z jiných lidí. Nemůžu se pořád schovávat do nějaké nálepky BAP. Musím se vzchopit a překonat to.
Nyní jsem začal zvolna snižovat medikaci - stejně je zbytečná. Mám velké nutkání pít alkohol, musím ale zůstat na úrovni běžného konzumenta. Vím, že je to nebezpečné.
Takže se tu mějte pěkně a snažte se nějak vypořádat se svými nemocnými manžely/partnery.
BYE !

Tak holky, jeste v rychlosti. Predevcirem bylo auto v servisu, neco preprogramovali, vcera vecer kleklo!!! Takze, budeme mit auto z pujcovny...kdyz se to podela, tak se to podela! V 7 vyjizdime... Moc se tesime,mejte se P.

P: Ten clanek je dobrej - kez by si ho vsak se stejnou chuti chteli precist ti, kterych se tyka. Za chvilku budem pomalu odbornice na BAP my - jenze k cemu to je, kdyz to stejne nikomu z tech nasich nepomohlo? A pri vyskytu 1% BAP v poulaci uz mne snad podruhe to "stesti" nepotka - to uz bych se asi stala pacientem sama :)

Ahoj holky, taky vam preju abyste si hezky uzily volno, myslely jen na sebe a zregenerovaly se. Mame to zapotrebi. Kdyz uz se ti nasi rozhodli se znicit a o pomoc ani lecbu nestoji, tak to nesmime odnaset taky. Stejne to nechapu, kde se v nich bere takova neucta k sobe samym a vlastnimu telu a zdravi - pak neni vlastne divu, ze nedokazou opravdu milovat nekoho jineho - oni neumi byt dobri ani sami k sobe, a tam to vsechno zacina. Nekde jsem cetla vetu, ze clovek co zneuziva sam sebe a nechova se k sobe hezky se nebude chovat hezky ani k vam. Proste na to nema. Nevim uz co zpusobuje ta nemoc a co povaha, ale uz se tim prestavam zabyvat a resit to. Preju pekny vikend ve Vidni P!!

Dekuji, branila jsi me uzasne, az jsem se sama lekla :)
Uzij si volno, ma byt krasne pocasi! To ve Vidni skoro porad fouka :(
Vis, co jsem udelala? Ofotila jsem si mapu Vidne, zakreslila do ni krizky (Schoenbrunn, parlament, operu atd.) a deti (uz jsou dost velke) budou mit orientacni beh :))) Driv jak za 3 hod. se nesmej vratit, at muzem popovidat s kamaradkou :)) P.

Zitra rano odjizdime a vratime se v sobotu v podvecer, tak se urcite potom ozvu. Ted cekam na dceru nez dorazi z tanecku... P.

Vzala jsem deti a pojedem do Vidne. Uz se moc tesim! Mam tam kamaradku, ktera ma mimco. Nechtela jsem zmast, jenom mam chvili casu nez zacneme balit, promin. P,

V techto mestech jsou zenske veznice... Tam bych urcite uz byla s tvyma zkusenostma! P.

ZITRA odjizdim... P.

Sejdes se s nim?? Ja mit s manzelem takove zkusenost jako ty, tak uz nekolik mesicu bydlim v Pardubicich nebo v Opave... P.

Tyhle stranky znas?

http://press.amic.cz/cs/glaxosmithkline/dokumenty-a-prezentace/bipolarni-porucha/

P.

No, pěkně si tu děvčata povídáte :-). Já toho teď tolik nenapovídám, protože se pomalu - ale jistě - hroutím. Začínám mírně popíjet, snižuji dávky léků a v hlavě mám chaos.
Jaro, jaro, jaro - jako vždy mě poráží.
Na bezejmenný příspěvek odpovím, že sebetrestání a přesvědčení o vině je obvyklým příznakem deprese. Chtělo by to ale popsat další příznaky - délka, tělesné potíže nebo případné výkyvy do euforické nálady. Takhle toho moc nepoznám...
P. přeji pěkný pobyt a odpočinek od svého milého manžílka.