maniodepresivita

http://www.pharmanews.cz/2007_01/manio.html

Nerozumím dobře tomu, jak se tedy projevuje nejčastěji tato porucha, jak se to pozná. Zajímá mě to, mám hrozné stavy. Někdy se chci zničit, hlavně, když mi někdo ublíží, abych se potrestala. Doma mi říkali, že jsem špatná a patří mi trest. To má asi souvislosti. Prosím o radu a pomoc. Děkuji

Holky, je to vsechno presne tak, jak pisete. V depresi se obklopil kamarady, ale doma se vyventiloval! V loznici uz davno nespi, nejdriv jsem ho vyhazovala, ale nesel, ale potom to jaksi nevydychala pritelkyne, tak se prestehoval do obyvaku. No, a ted chce ten pokojicek!
Taky vam musim napsat, ze opravdu diky manzelovi jsem mela pocit, ze uz nejsem schopna ani nakoupit. Nic si nepamatuji, jsem neschopna... Ted uplne krasne vidim, ze to zpusobil on poukazovanim na moji neschopnost (podivejte se deti, maminka je neschopna, nezaridi 5 veci najednou...), ale ze on nezaridil ani jednu, to uz zamlcel... Mela jsem sebevedomi na nule! Ale je to pryc...
Zitra odjizdim mimo republiku, tak se odmlcim. Hezky si uzijte volno, P.

Ja vim Miso, ze to neni jednoduchy - lehko se to rekne, ale v praxi je to neco jinyho. Vsechno co clovek v zivote zazije na nem zanecha stopy - at chceme nebo ne. Zvlast to peklo, cos zazila ty. Ja uz mam taky neco za sebou a to s mym nemocnym pritelem sice nastesti netrvalo tak dlouho a on mi neublizil - spis to byla takova kapka kdy pohar me trpelivosti a toho co vydrzim pretekl - taky na tom nejsem psychicky nejlip - ztrata iluzi a duvery v budoucnost, ze jednou budu stastna a jestli vubec najdu muze se kterym budu opravdu rada a on se mnou. Mam pocit, ze se ze mne neco vytratilo - taky jsem byla vzdy vesela, plna zivota, davala jsem, a ted se citim unavena a strasne potrebuju vedle sebe muze, o ktereho bych se mohla oprit a ktery by mne chapal a trochu rozmazloval. Ale musim ho mit rada. Ale taky uz o zivote neco vim a poznala jsem, ze tohle je jedina vec, kterou neovlivnis. Vsechny sve sny jsem si splnila, penize mam, byt taky, pratele, ziju na krasnem miste kde jsem vzdy chtela zit - to vsechno se da ovlivnit a dosahnout - jen srdci clovek neporuci - a muze na objednavku nepotkas - to je vec nahody. Taky uz nemam takovou trpelivost jako driv a hned vyletim. Ani nevis jak ti rozumim! Treba by ti pomohla nejaka psychoterapie se s tim vyrovnat - aspon docasne - jestli ti ty hruzy cos zazila zpusobuji nocni mury.

Presne tak - prezit zivot jak nejlepe se da v ramci moznosti a jestli bude neco pak nebo ne, to se jednou dovime. To je sranda k jakym uvaham nas ty nase osudy privadi. Psychologove by nas pekne rozebrali - ze jsme to my kdo mame problem, kdyz jsme si vybraly nebo pritahly takove partnery - uz jsem si tu otazku taky kladla, ale nastesti zadnou podobnost nebo opakovani se svymi byvalymi vztahy nevidim. Proste je to tak, a jit dal.

Ten muj taky prekonava depresi uplne stejnym zpusobem - obklopi se kamarady, opije se do nemoty a jde spat. To snad ani neni mozny, jak se to vsechno podoba...

Moc na tu teorii karmy neverim

Tak to znam taky - okamzite souzneni tel i dusi. Rekla bych, ze nemocni s BAP maji velkou schopnost empatie, komunikace, romantiky, dokazi projevovat sve city a znacnou davku sarmu - veci, ktere se u vetsiny normalnich muzu v takove mire nevyskytuji, ale my zensky po tom silime. Akorat jsme zpocatku nemohly vedet, ze se jedna asi z velke casti o projev nemoci (napriklad vyznani lasky v manii atd) a tak jsme na to bohuzel nalitly!

Mohu se zeptat, jak jste se poznali, kdyz bydlis 100 km od nej? P.

P: Tak tu otazku jsem si driv kladla casto taky - ale pak jsem pochopila, ze nema smysl, a ze odpoved na ni nikdy nenajdeme. Protoze proste neexistuje. Zivot je jen nahoda - neni to nici vina, ani tvoje, ani jeho - spis jsme mely smulu.

jj, rocni cyklus... P.

P: To je zajimavy, ti nasi maji podobne cykly - zacina jim to priblizne ve stejnou dobu.

Holky, nekdy se opravdu ptam sama sebe, proc zrovna me to potkalo? P.

Vis, oni taky trpi Miso, ale jinak - kdyz maji depresi - a ty deprese u bipolarnich jsou fakt strasny a nepredstavitelny. Martin by ti mohl povykladat... Ale v manii si to uzivaji, to je fakt - a na ukor okoli. Ale mas pravdu, ze se musime chranit a myslet na sebe. Ja jsem se snazila pomahat, prozivala jsem to s nim a za pouhych 6 mesicu musim rict, ze jsem byla nekolikrat nemocna - proste ten stres oslabuje imunitni system. A na dlouhou trat je to fakt psychicka i fyzicka sebevrazda. Kdo nezazil, nepochopi...Ted kdyz je mu zle, uz ho nelituju, a delam si svoje - kdyz se lecit nechce, tak at trpi. myslim, ze jsem udelala co bylo v mych silach - ted je to na nem. A v manii at si to uzije - ale beze mne. Na to abych neco chytla, nebo se o neho strachovala, ci se s nim donekonecna hadala a vymlouvala mu jeho ulitle napady, tak to ne. Asi se urcite jeste uvidime, ale jakmile udela neco neprijatelneho, tak mizim, a dusledky at si nese sam. To neni necitlivost - myslim ze jedine, kdyby se neco zavazneho prihodilo v te manii, to by mu treba otevrelo oci, ale reci a slova nepomahaji.

Tak nas tatinek zacina zase hodiny telefonovat...chjo. Zacina se to zase rozjizdet! Jestli to bude jizda jako vloni, tak pan Buh se mnou. Uz zase mluvi o tom, ze si zabere pro sebe pokojicek deti! To zase budem slyset jenom:JA, JA, JA... P.

Ja z toho zacinam byt jelen! Pardon, jelenka :)) Asi si musim precist nekolik stranek zpet, z ceho Janka usuzuje, ze jsem chlap. Uprimne, nekdy bych to uvitala. Prisla bych z prace, zacetla se do sportu v novinach, najedla se, lehla si. Mozna tyden by me to bavilo... P.

To vite ze sem nakouknu holky! Jsem sice rozhodnuta, ale jeste taky nemam vyhrano. Ten muj mi totiz nic zleho neprovedl, jen mne ten vztah neuspokojuje, tak jak by mel. Nadeje umira posledni, jak se rika... ale ne - musim byt silna. Zbavit se te zavislosti. Martin se tady posledni dobou moc nevyskytuje - ani se mu nedivim - vypada to tady jak klub zoufalych manzelek a pritelkyn "bipolarniku". Martine, my zensky si potrebujeme ulevit, ze se ze svych problemu vypovidame, tak mej s nami trpelivost, prosim. Sdilena bolest - polovicni bolest, jak se rika.

je to velka skoda - tak pred 14 dny byl jeste pristupny, sam se chtel z vlastni iniciativy lecit - mohlo se tomu rozjezdu manie zabranit v zacatku - ted uz je pozde. Uz nebudu mit moznost poznat, jaky je doopravdy, ale asi to tak melo byt - jsem fatalista - asi me tuseni ze i kdyby lecbu zacal, nebyl by v ni dusledny, je spravne a stejne by to nefungovalo. Mrzi mne, ze ztracim cloveka, kteryho mam fakt rada a ktery ma plno kvalit, ktere u muze hledam a diky kterym si ho vazim - ale na druhou stranu ty vady kvuli kterym si ho vazit nemuzu jsou natolik zavazne...Proto, at se stane co se ma stat... Ta moje zamilovanost je pryc, myslim, ze by se mohla vratit - kdyby dostal rozum - to se ale hned tak nestane. Takze mi drz palce, at potkam nekoho, kdo bude stat za to a da mi zapomenout - pak snad muzeme zustat vyborni kamaradi.Ale clovek nepotkava denne muze, kteri by ho zaujali a vyhovovali mi. Je mi z toho smutno...

Jak nema cas, tak je to v haji!!! Zacina hypomanie!
Nu coz, takova chytra a premysliva holka jako jsi si urcite brzy najde nahradu, o tom nepochybuji!!! Obcas k nam stejne urcite nahlednes, to jsem si jista! Budes zvedava, jak se dari Martinovi, jestli je uz Misa nebo P. rozvedena, jak se dari Anyz, a tak podobne ;) P.

Tak jsme se dnes odpoledne videli - doktor ktery by ho byl ochoten nejen lecit, ale si sledovat 2x tydne kvuli nalezeni nejlepsi kombinace leku pro nej + disponibilni i na mobilu (moznost kdykoli zavolat at uz kvuli dotazu nebo nalehave konzultaci) uz je nalezen, termin byl stanoven na zitrek - bohuzel, pritelova motivace uz je pryc - pry uz mu neni tak spatne, jen obcas ma zachvaty uzkosti a propady, ale jinak to pry jde, uz je lip - ale vidim na nem, ze stastny a spokojeny neni. A co pry je to za doktora, ktery by mu hned po prvni navsteve dal prasky. Pry o nemoci moc mluvim a on ma ted chut se uvolnit, blizi se leto, uzivat si pohody, slunicka a koupani, a uz jen samotna myslenka ze by mel jit k doktorovi a brat leky ho deprimuje. Zato ho nejvic zajimaji kumpani, kteri maji sami plno problemu se sebou a tak se v jejich spolecnosti (samozrejme za pomoci alkoholu) nejlepe po praci uvolni. Komu neni rady, tomu neni pomoci - knizku vracim do knihovny (pry nebude mit ted cas cist!). At si tedy uzije leto v manii, ale az se to rozjede naplno, tak uz asi, nebo urcite beze mne. Na to nebudu mit nervy. Prestavam si ho vazit. Vim, ze je to jsou priznaky te jeho nemoci, ale nemuzu to omlouvat a snaset do nekonecna - potrbuju po svem boku nekoho, na koho se muzu spolehnout, o koho se oprit a ne kluka, jehoz nejvyssim cilem je uzivat si zivota stylem kamaradi, chlast a stale nove zazitky. Takze to vidim, ze se asi brzo prestanu na tomto foru vyskytovat...