maniodepresivita

Klobouk dolu pred tvym optimismem. Potom, co i Martin vaha s branim leku, tak neverim, ze v tehle republice bere nekdo s BAP poctive leky, nezavahal a nevynechal... Ono to k te nemoci patri, bohuzel! P.

Pro P.: Jistě, když to jednou zkusil, tak je velká pravděpodobnost, že to udělá znova. Jediná šance by byla, vzhledem k tomu,že jsem na to přišla celkem brzy a je to první případ, aby si prošel skutečnou lítostí, že ztratí rodinu, děti a domov - zázemí. V případě mého muže bych si troufla po tom všem být přesto ještě optimista (možná se mnozí divíte, ale když to srovnám s jinými příběhy, tak bych to riskla)a zkusila bych ho vzít zpátky, ovšem za určitých podmínek, které bych mu citlivě vysvětlila.
Na jednom z prvních míst by byla podmínka, že kromě pravidleného braní léků by měl chodit na terapii a museli bychom jít alespoň párkrát společně. Jsem přesvědčená, že by našemu manželství hodně pomohlo, kdybychom si naše pocity vzájemně sdělili před nějakým odborníkem, aby nás trochu usměrnil a nespadli jsme do obviňování druhého.
Věřím, že v tvém případě, kdy se z nevěry pro tvého muže stal zvyk, by to asi nešlo. Navíc to bylo víckrát.
Muselo být hrozné se to dozvědět, to znám.

Jeste jsem chtela dodat k te nevere... Jestli to uz jednou udela, tak se to bude znovu opakovat! Ver mi! U meho muze to tak bylo (akorat jsem se o vsech jeho neverach dozvedela az po 18 letech-vloni). Pokud nema problem se svedomim a srovnal se s tim (takhle to preci funguje i u zdravych lidi, natoz u lidi se zvysenou sex. touhou), tak to prijde znovu! Mohla bych vypravet... Byla to pro me dobra rana mezi oci a absolutne necekana! Vylozene si v te chvili liboval, ze mi muze ublizit a vratit mi ty leta, kdy jsem to udajne zanedbavala...chjo P.

No, Míšo, klobouk dolů, to byl dost intenzívní vztah! Asi tam bylo hodně žárlivosti z jeho strany a taky majetnický postoj vůči tobě, zvlášť pokud jsi tak atraktivní, jak jsi psala.
Celkem by mě zajímalo, jestli mu to někdy zpětně dojde, jak se choval, nebo jestli je vážně takový člověk bez svědomí, nevím, nejsem odborník.
Podle mě se z toho bez pomoci taky nedostane, záleží jen, jestli si o ni bude umět říct. Tím samozřejmě neříkám, že bys to měla řešit ty! Tebe naopak obdivuju, že jsi dokázala odejít v podstatě včas, než se stalo nějaké neštěstí. Co říkají příbuzní, ti může být klidně fuk, ty jsi s ním žila, ty víš, jak to bylo těžké. Oni měli odstup, nemuseli řešit nic. Ještě štěstí, že nemáte děti, to by s tímto člověkem bylo....přinejmenším hóóódně složité.

Máš pravdu, teď už tomu věří všichni, že je manžel nemocný. Ale dlouho tomu nevěřili jeho rodiče, dokonce ani po první hospitalizaci. Došlo jim to až při té mánii. Prošli jsme si všichni "hledáním viníka", t.j. oni obviňovali mě, že za to můžu, a já jsem zas pátrala v rodině po dědičných vlivech a myslela si, že za spoustu věcí můžou problémy v dětství. K ničemu to nevede, nemá smysl nikoho obviňovat, to už je za mnou. Nemoc tu je, to je prostě fakt, teď jen se s ní naučit žít, pokud to půjde. Já jsem ochotná ledacos překousnout kvůli němu, už teď jsem rezignovala na spoustu věcí, které jsou v ostatních rodinách běžné. Vůbec si však nejsem jistá, jestli je to správně, tohle vypreparované dětství pro moje děti. Už jsem byla smířená s osudem, děti to podle mě pochopí, že táta je nemocný, možná časem. Byla jsem ochotná ho v tom maximálně podržet. On pro ně bude vždycky táta, navíc když už jsme u dědičnosti, možná onemocní i některý z našich synů a pak je důležité, jak se teď zachovám. Na druhé straně by měli dostat informaci, že některé věci do manželství nepatří, není možné je tolerovat. Aby pak ten vzor nepřebrali do své budoucí rodiny.
Pravda je, že když se naši kamarádi dozvěděli o té milence, tak si mysleli, že je to jen euforie ze vztahu. Každý má tendenci věřit, že je to spíš "obyčejný lidský problém", jako má spousta lidí. Dnes se přece rozvádí polovina uzavřených manželství.
Jen je paradox, a to víme všechny z nás, že takto nemocný člověk má jedinou šanci na slušný život právě v rámci své vlastní rodiny. Pokud ji ztratí, už většinou nemá jeho život přirozený řád a je pro něho složitější. A to si klidně třeba můj muž, i když si je toho vědom, tu rodinu nechá odejít.(???!!)

Ahoj holky,
kvuli otviraci dobe servisu aut jsme zmenili program. Takze za chvili jedu do servisu (auto pred nim stoji uz od stredy) a odpoledne pojedem zase pryc, ale busem.
Tak jsem poctive precetla vsechny nove prispevky, nektere jsem cetla 2x, protoze si chci par veci zapamatovat (viz. clanek o psychopatii).
Ani nevite jak rada bych resila otazku v cem vyprat, jaky novy skandal zpusobila Paris Hilton, co noveho mela na sobe Victoria Beckham, co pisou na titulnich stranach bulvaru. Misto toho resim, ze mi po psychickem vypeti vypadaly vlasy, ze manzel rekl detem, ze mu kazime stesti, ze nas manzel vyhazuje z bytu, ze si ho deti prestavaji vazit atd, atd.
Miso, uz jsem nad tim premyslela, ze budes asi ve veku moji sestry (je o 15 let starsi nez ja, ale vyborne si rozumime). Btw. veri vam zbytek rodiny, ze manzel (pritel) je nemocny? U tebe je to Miso asi jasne, ale co ty Any, Aleno? I kdyz Any manzel je diagnostikovan... Mne neveri, k nim se choval vzdy uzasne, vstricne, mile a privetive. To, co jim vypravim spojuji s jeho zamilovanosti do nekoho jineho... To, jak se choval k detem berou za tendencni, byt jim to deti potvrdily.
Martine, nechci nic predvidat, ale sam jsi kdysi psal, ze kveten, cerven je pro tebe utrpeni. Totez psala Lea...
Leo, jsi tu?
Miso, dekuji Ti za to, ze i po takovem utrpeni mas optimisticky pohled na svet a umis ho poslat dal!
P.

Tady par odkazu na jakousi poradnu BAP a par pribehu:
http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/diskuze/read.php?3,1254,1292
http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/diskuze/read.php?3,566
http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/diskuze/read.php?3,2298
http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/diskuze/read.php?3,1847

Miso, taky gratuluju ke zmene a snad k zacatku noveho a stastneho zivota. Preju ti toho nej nej nej a at jsi stastna!!!! Nemam to tezsi, nez vy, jenom je to jiné. Lehci je to o to, ze nejsem vdana a nemam s nim deti

Pro Alenu: To nezní moc dobře: kombinace alkoholu s drogami...obávám se, že řešení problému tvého přítele by byla jen hospitalizace - ale je to můj názor. Prostě ho odříznout od drog a alkoholu na nějaké delší období. Znám lidi, co se šli léčit ze závislosti jen kvůli dvěma pivům denně, což je taky závislost, pokud si to někdo nedokáže odepřít a zvlášť pokud mu to ničí vtzah,na kterém mu záleží.
A droga je prevít, toho se jen tak někdo ambulantně nezbaví, v tom jsem skeptická. On se každý hned lekne, když se řekne hospitalizace, ale pro manžela to byla jediná pomoc, mimochodem v období mánie se tam dostal přes záchytku....kvůli alkoholu, už to vůbec neovládal.
Tvoje pocity, které tu popisuješ, znám moc dobře z vlastní zkušenosti. Na jedné straně tě to zraňuje, jak se přítel chová, na druhé straně je ti líto, že se řítí někam do neštěstí a chtěla bys mu pomoct a přitom nevíš jak a navíc on o to nestojí.
Nedávno mi můj muž řekl, že když si myslím, že je nemocný (což on si nemyslí), tak bych ho měla chápat a nevyčítat mu nic. Řekla jsem mu na to, že vím, že je nemocný a proto se tak chová, ale to ještě neznamená, že mě to míň bolí....

Ahojky Míšo. Gratuluju k tvé strhující radosti ze života. Moc ti to přeju. Po tom všem je to pro tebe určitě zadostiučinění, když si můžeš před sebe poskládat řadu pozitiv, co teď momentálně zažíváš ve srovnání s tím, co bylo.
Snad je to nakažlivé, nebo jaro svádí všechny k odvázání se - taky jsem si vyrazila z kopýtka: právě jsem se vrátila z kina se svou kamarádkou. Báječná ženská, která má doma hodně podobné trápení jako já. Byli jsme na filmu "Venkovský učitel" s Pavlem Liškou. Kamarádka totiž prohlásila, že by chtěla jít na něco, kde nebudou všechny postavy "neskutečně happy", abychom z toho neměly mindrák. Tak to se povedlo. Kdo ten film viděl, ten mi dá jistě za pravdu. Neskutečně tristní příběh několika lidí, kteří sbírají štěstí jako rozdrcené střepy skla v prachu...
K tomu pizza a kapka dobrého vína, učinila jsem "vodvazu" za dost a myšlenku, jak si můj muž užívá někde s milenkou, jsem hodila vesele za hlavu. Skládám život v posledních dnech z malých radostí.

To vis Miso, ze jedno jedno mi to není

Musím napsat, že má sestra, co zítra přijede žila taky s psychpatickou osobností (je nás 6 ale povedlo se to nám dvěma) a její dcerka byla v Opavě léčena na schizofrenii a pod elektrošoky. Vypráví nám to tak hezky a rozumně, jak to bylo strašné. Prosím, vy všichni, chraňte své děti, nedovolte nikomu, aby je ponižoval a dodávejte jim sebevědomí a lásku. Mě se to se syny povedlo a jsou to má zlatíčka, největší bohatství na světě a tolik mi vrací zpět!!! Můj mladší bydlí se mnou a s budoucí snachou v mém bytě 7 let, oba studovali a nemáme problémy, jen pohodu. Budou stavět. Panuje tu nádherná atmosféra plná pochopení. Nebýt jich, fakt skončím na té psychině sama a kvůli hňupovi chlapovi, kterého jsem si vzala, že se vzájemně podržíme ve stáří.

Jinak muj pritel si taky ted mysli, ze mozna nemocny vubec neni (to asi po posledni navsteve toho "psychiatra"), zacinala u nej hypomanie, a tak se rozhodl, ze prestane kourit travu - ale protoze je na ni navykly od 15 let, tak ho to hodilo znovu do deprese - abstinencni syndrom. Mluvi nesmysly, uplne si protireci - na jednu stranu ze konci s travou a alkoholem, ale pak zase ze ma chut se sebeznicit a umrit ve 4O. Leky brat nechce, mysli si, ze kdyz prestane s travou a alkoholem, ze mu bude lip. Ale to nestaci. Ma to vsechno naruby. Taky se mi sveril, ze jedine kdy je mu dobre, je kdyz se styka s kamarady, kteri jsou na tom jeste hur nez on - a v jejich pripade vlastnim pricinenim - drogy a hloupost. Zase ty reci o neschopnosti, ze s nim nemam ztracet cas, ze on je k nicemu, ale ja mam pred sebou hezky zivot a on mi preje vsechno stesti sveta. Driv jsem ho strasne litovala a hrozne si to brala, ale ted uz se tim nenechavam vykolejit - jiste, je mi ho lito, ze se chce znicit, ale ja mu pomoct nemuzu, kdyz nechce. Doufam, ze k tomu jednou dospeje sam, ale aby uz nebylo pozde. To by se muselo neco zavazneho stat - aby prohlidnul - jinak to nema cenu.

Martine, taky jsem rada ze neodchazis z diskuse definitivne - uz i proto, ze jsi asi jediny nemocny, co se tu vydrzel vyskytovat tak dlouho, a to neco pozitivniho taky vypovida - ze o vecech premyslis a snazis se nejen neublizovat sve rodine, ale i pomoct ostatnim. Taky drzim palce!!!

Známe se vážně dlouho, ale tenkrát jsem si neuvědomovala, že některé věci nejsou v pořádku. Nejdřív začal mít problémy s dostudováním VŠ, nemohl se soustředit, špatně spal, ráno se vzbudil už ve 4 hod. a neusnul - v tak mladém věku, je to zvláštní. Vysvětloval mi to tak, že má pod postelí geopatogenní zónu(???) Zřejmě vnitřně tušil, že s ním něco je. Začal si vařit různé čajíčky na spaní, zajímal se o bylinky, to mě tak divné nepřipadalo. Tenkrát to byla móda. Pak přišel s tou astrologií, to ho drželo dlouho - vyvozoval si z ní různé názory na život, četl neskutečně složité knížky o tom, když jse se do pár z nich podívala, absolutně jsem to nechápala...tak nějak se do toho zamotal...z toho se asi vyvinuly ty jeho bludné představy, pak přišla první ataka, ta byla ale schizofrenní, to už jsem psala, byla tam sice krátká manická fáze, ale pouze ve formě toho, že nespal a neustále o něčem přemýšlel. Prostě ne ta klasická. Ta přišla až při druhé atace. A byla jako vyšitá. To bylo po 2,5 letech od té první.

Milý Martine. Chápu, že teď něco řešíš sám se sebou a možná nemáš chuť se přidat do diskuse. Začínáš pochybovat o své nemoci a asi se do toho trochu zamotáš, než najdeš zase zu správnou cestu. Určitě nejsi v mých očích hazardér s medikací, jen prostě dokazuješ všem, kdo sledují tuhle stránku, že život s touto nemocí není zadarmo. Možná jsi k tomu dospěl po dlouhé cestě plné dramatických zvratů, které tato nemoc tak ráda lidem dává do života. Z tvých příspěvků ale přímo čiší inteligence a citlivý přístup nejen k problémům ostatních lidí, ale i k tvé rodině. A právě to je důvod, proč je tvoje přítomnost v této diskusi strašně důležitá.
Tak, to byla zase přednáška...opět se omlouvám, ale fakt dík, že ses ozval.
Držím ti place!!!

Milé dámy. V některých příspěvcích zaznělo, že mně zdejší diskuze nic nedává. To není pravda. Skutečnost je taková, že nyní procházím jakousi duševní katarzí a připadá mně, že bych tady nesloužil jako dobrý příklad. Stejně se tady ale tu a tam objevím. Buď se potvrdí mé přesvědčení, že žádnou BAP nemám a nikdy jsem neměl - nebo BAP udeří s plnou silou.
Pokud bude tyto příspěvky číst někdo opravdu nemocný, tak se dozví, jak tady jakýsi "rozumný" Martin klidně omezil medikaci a jak se mu to v hlavě všechno obrátilo. To věru není dobrý příklad. Takže proto budu teď raději mlčet.
Ale nebojte se, pokud bych to přestal zvládat a začal bych škodit dětem a manželce, tak se ihned vracím k lékům, ať si o tom myslím cokoliv.

Ja mám schizofréniu, a tiež ma vytočil príspevok slečny, ktorá by dávala ruce prič od duševne chorých. Môže sa stať, že budeš vydatá a mať deti, keď tvoj manžel dostane psychózu. Čo potom, rozvedieš sa s ním? A inak sú rôzne stupne a prejavy psychozy. Niektorí psychotici ,keď berú lieky a nemajú floridný proces môžu normálne bez atakov žiť roky, a to len preto že sú chorý ich chceš všetkých odpísať? A čo sa týka mna osobne, ataky mám asi raz za dva roky a sú zrete?né ,ale mierne. Nikoho nechcem zabiť, týrať ani inak ublížiť.

A jeste neco k tem hranicim - nevim, jak ty nebo ostatni, ale u mne to teda nefungovalo. Hranice a nejaka ultimata s ocekavanim zmeny jeho chovani se podle mne daji pouzit jen ve vztahu se zdravym clovekem. Pokud je v depresi, tak mu chybi motivace a neni schopen nejake zmeny nebo slibu dostat, a v manii je mu to suma fuk. A v obdobi normalu, tedy pokud u nej jeste existuje, rekne jo jo, mas pravdu, musim s tim neco delat, ale nez se k tomu rozhoupe tak uz je zase v dalsi fazi - prostezbytecna namaha. Myslim, ze tady s nejakou osobni hrdosti clovek nic neporidi. Nejlepsi je asi nic nerikat a zaridit se podle sveho a ve svem nejlepsim zajmu podle situace, abys trpela co nejmene, nebrat si to osobne, a pokud to prekroci nebo opakovane prekracuje snesitelnou miru - jakmile ti ten vztah zacne prinaset vic utrpeni nez radosti a pozitivnich veci, tak v ramci ochrany psychickeho i fyzickeho zdravi a deti snad pak uz rozchod nebo rozvod.

Hlavne se neobvinuj a vubec si nepripadej menecenna, kvuli cloveku ktery to nema v hlave v poradku, je nemocny a neleci se - obvinovat by se mel on a nedela to! Nejsi nezajimava, nudna apod. To jen on ma nerealne naroky a predstavy, protoze zije mimo realitu. Jsi urcite skvela zenska, kdyz jsi to s nim vydrzela tak dlouho. A podle toho jak tu pises, tak i chytra a inteligentni - jen jsi mela smulu, ze jsi narazila na partnera, ktery ma sam problem a nedokaze te ocenit. Jenom zadne sebeobvinovani! Uz dost problemu zpusobuje vyrovnat se se situaci, ztratou, rozchodem nebo rozvodem.