maniodepresivita

Urcite to je jasny, malo kdo ma sebevedomi tak vysoke, ze o sobe rika jak je krasnej a dokonalej, spis mi slo o to, ze kdyz teda budu mluvit za sebe tak ja se neumim ani rozhodnout a to od blbosti jako na jakou zmrzlinu mam chut az po dulezita rozhodnuti. Neverim, ze se rozhodnu spravne, tapam, bojim se a jo ty si reknes "dneska mam chut na citronovou tak si ji dam" ale ja obcas nedokazu rict jestli to ze si dam citronovou je moje volba a opravdu mam na ni chut, nebo jen vnimam ze citronovou maji, nebo mi nekdo rekne "dej si treba citronovou" tak ja to povazuji za moje rozhodnuti. NEdokazu si vymezit hranice kde konci nebo zacina muj nazor a lisi se od tech ostatnich. Nekdy to je zase uplne naopak, ze si myslim, ze ty hranice ani konce nemaji a moznosti je tolik, ze jsem takova frajerka ze zvladnu uplne vsechny prichute zmrzlin a neohlizim se na dalsi okolnosti. Ale rozhodne si myslim, ze budes vyborna a hodne tolerantni partnerka kdyz dokazes nebo si dokazala zit s clovekem ktereho oznacujes jako ze te opravdu natolik zklamal ze uz bys dalsimu neverila. S nama ten zivot neni lehky a to ani pro nas samotne, natoz pak pro ostatni.

Zuzko, ale to je prece normalni, ze o sobe pochybujeme...
Nikdy nikdo ode mne neslysel, ze jsem vyborna a dokonala partnerka, matka, dcera apod.
Jedine co muzu rict, ze jsem bezmezne duverovala svemu manzelovi a krute jsem se zklamala a dokonce tak, ze uz se bojim duverovat dalsimu... ale to uz jsem v jine pohadce.

Nejhorsi v teto nemoci je asi beznadej, nejistota a kazdodenni neduvera ne jen v sebe samu, ale i k ostatnim. Priznani, ze i presto, ze si porad rikate jak ostatnim duverujete je pekna do chvile, kdy se naskytne problem s partnerem, kamarady, kolegy, kteri vas ujistuji, ze je vse v poradku, bude vse dobre a svet se nehrouti tak si uvedomite, ze neverite ani sobe, jim natoz ze se svet nehrouti. Obcas mam pocit, ze nejsem dobrou partnerku, nikdy nebudu dobrou manzelkou ani matkou a ze nedokazu vnimat svet takovy jaky je, ale vzdy jen zkreslene. Jak donutit cloveka co neveri sam sobe ani druhym tak po nem nemuzete chtit aby se chodil sverovat nekomu cizimu. Rikam to tu nadnesene, je mi jasne, ze manzelky co tu pisou a chteji poradit to nemaji lehke, jen se snazim vam nastinit problem z druhe strany a zaroven se mezi radky sama podelit o sva trapeni.

Ahoj Martine, sleduju tvůj příběh a nějak mi nejde do hlavy, že jsi byl hospitalizován s mánií - podle tvých příspěvků to vypadalo spíš na pořádnou depresi. V každém případě držím palce.

A jsme zase na začátku - opět...Martine vydrž, bude to dobrý, pěkně pomaloučku, nic neuspěchej, držím palečky, papa a dej vědět.

vice příběhů hledejte na www.tojesila.cz

A jsme zase na začátku - opět mně připadá, že jsem žádnou BAP nikdy neměl. Tentokrát jsem ovšem depresivní, takže je to přece jenom jiná situace.
Návrat do normálního života se mně jeví zcela nereálný...

vice pribehu na www.tojesila.cz
vice pribehu na www.tojesila.cz

P.: Ano lecim se, pravidelne chodim k psychiatrovi, beru leky, zaznamenavam si dulezite informace a deje, ktere me prekvapuji a neumim na ne reagovat a posleze je rozebirame...ale i presto, ze clovek se leci, tak s tim zapasi tak jako tak. U me je nejspis velika vyhoda, ze moje doktorka, ktera je opravdu skvela me vede od zacatku k tomu, abych si uvedomovala cely prubeh a to co se se mnou deje, zaroven ale me uci, ze ne vsechno chovani je odvozene od teto nemoci a nejde se na ni vymlouvat coz je myslim hodne dobre ucit se rozeznavat svoje chovani a chovani na zaklade BP. Lecim se uz 5 let, ale stejne tak vim, ze nikdy nebudu jako ti ostatni maximalne se dokazu zlepsovat abych lepe porozumela jim a oni me.

Ahojte lidicky.Potrbuju...srdiečko, zmizni z toho vzťahu hneď. Ja žijem s maniodepresívnym mužom 25 rokov, máme dve deti. Ver, že viem, o čom to je.

Ahoj Zuzko,
hodne nad tvym prispevkem premyslim...
Myslim si, ze se da rict,ze zenske slzy a vycitky muzi vseobecne(!) oznacuji za psychicke deptani a strasne neradi to vidi... Muzi na to proste neumi adekvatne reagovat.
Co rict na to ostatni? Ja vlastne ani nevim...
Ale zeptam se na neco jineho a asi hodne neomalene, a proto se dopredu omlouvam.
Zuzko, lecis se?
Koukam na tu nemoc 20 let z druheho brehu, psychoterapie je doplnek, chce to lecbu...

Kate: muzu se zeptat odkud si...http://www.mediforum.cz/pdf/bipolarni_porucha_a_jeji_lecba.pdf

Zdravim vsechny manzelky, pritelkyne a dalsi samozrejme. Casto ctu vase prispevky, protoze jsem jedna z tech co tuto poruchu take maji a stejne jako vam prijde nepochopitelne nase chovani (myslim tech co touto poruchou trpime), tak zase nam, nebo tedy budu mluvit za sebe tak me zase to vase. TAke neumim pochopit, ze pritel mi ve chvili kdy brecim a prosim at me nenechava samotnou je schopen rict, ze ho psychicky deptam svym chovanim a ze at se zamyslim nad tim co mi je a nerikam mu ze nevim a dalsi a dalsi veci. VErte ze to neni lehky ani pro jednu stranu. Bohuzel neni ani moc lidi, kteri by nam chteli pomoci. Uz dost dlouho se snazim najit nejakou psychoterapii alespon na zvladani emoci a kontrolu nad svym ja, sebevedomi a rozhodovani, uvedomovani si svoji existenci a naucit se zvladat krizove situace, ale proste jakmile reknu ze trpim tim a tim hodne lidi mi rekne, ze pro samotneho terapeuta je prace s clovekem s BP velice namahave a pravdepodobnost uspechu tak mala, ze bohuzel. I kdyz obcas jsem asi teda hodne sobecka co se tyce toho chovani a kdyz je mi spatne vidim jen svoji bolest nebo radost, tak verte ze neni vubec lehke s timhle bojovat. Nikdy nevite co bude za hodinu, za den, za dva. Mate spoustu otazek na ktere vam nikdo neodpovi a rikate si, ze jste druhym akorat na obtiz, protoze sami sebe nemate radi za to jaci ste tak proc by meli druzi. Obcas mi prijde, ze cim vic se clovek snazi bojovat a neco podnikat, je to o to horsi, predevsim to hrozne vycerpava kazdemu vysvetlovat, popisovat, snazit se pochopit a nastinit. Jste hodne statecne a statecni, ze se snazite svym manzelum, partnerum, atd pomoci a nevzdavate to. Drzim vsem moc palce..

Kate: muzu se zeptat odkud si ji stahla, zkousela jsem hledat ale bohuzel beznadejne..nemohla bys sem dat ten link prosim?

mile zeny taky neco pro vas www.tojesila.cz

Kate, od Praska mam 2, tak...Od Praška jsem si stáhla z netu cca 75 stránkovou brožuru Bipolární porucha a její léčba. Jo, a Ty pocity mám úplně stejné - jako na houpačce - nenávist, úzkost, lítost, strach, co s ním bude, letargie a tak pořád do kolečka....je to těžké, dříve jsem s tímto člověkem prožívala i hezké chvíle, je to otec mých dětí, tím je to komplikovanější...chjo.

Kate, ty opravdu nemuzes za nic, ta nemoc je svym zpusobem "naprogramovana" a jede bez jakekoliv tvoji "ucasti". Pokud si ty knihy prectes, dojdes napoprve mozna k jinemu zaveru, ale pokud prectes poctive tuto diskuzi zjistis, ze tato nemoc jede v podstate pres kopirak porad a porad dokola.
Bohuzel, je to tak :(

Kate, od Praska mam 2, tak nevim kterou myslis... Jednu napsal s kolektivem.
Kate, byla jsem ve fazi, kdy jsem nenavidela manzela, pak mi ho bylo lito, potom jsem nenavidela tu nemoc.
A dnes?
Dnes mu vycitam pouze to, ze se vykaslal na deti a doufam, ze si najde stalou partnerku, ktera se o nej postara... Dosud se mu to totiz nepodarilo...

Martine, mejak mi vrta v hlave ten tvuj "myslenkovy trysk". To prece odpovida uz manii a ne hypomani, ne?
Drz se!

Kate, mas nejakou odbornou.....teď o víkendu jsem si sehnala pár brožurek; dobrá je ta od psychiatra Jána Praška. Ale je to tak: čtu to, říkám si - to je přesně ono, je nemocný, nemůže za to. Ale pak přijde manžel a začne reality show :) :( a já začnu pochybovat, jestli za to fakt tak trochu nemůžu já, čím jsem si tohle zasloužila - fňuk ;) a nakonec paradoxně dostanu do mírné deprese sama sebe.