maniodepresivita

Tak o tom, ze jsem ja blazen slysim skoro denne... Hlavne, kdyz zacnu mluvit o manii a jejich priznacich, o psychickem ublizovani detem a manzelove nesoudnosti, jeho prekrucovani pravdy, lzich a dluzich. Nezlob se, ale mne ty fyzicke kolapsy prijdou jako nasledek manie, z absolutni vycerpanosti. Nicmene, jestli mel priznaky bipolarity, tak si prescti vsechny prispevky od zacatku diskuze (ja jsem zachytila snad pouze 2 prispevky lidi, kteri maji spokojene manzelstvi) a pokud si manzel nebyl schopny priznat nemoc a lecit se, tak opravdu nemas ceho litovat (rozvodu). Z vlastni zkusenosti ti mohu rict, ze 1/2 prozivame doma peklo! Sice jsem priznaky hned nepoznala, ale tuto nemoc mela manzelova mama, tak casem zjistuji, ze NELECENI lide na BAP maji v podstate chovani uplne vsichni stejne-jako pres kopirak, coz je strasne. Takze uz ocekavam i ranu pesti...

Ano, ten první kolaps měl ještě dřív, než mě poznal a začal údajně proto brát ty léky. A i pak později se mnou se o něj pokoušely další, ale vždycky stačilo dát mu diazepam a počkat dvě tři hodiny, než se vyspí a kolaps byl zažehnán. A psychickou nemoc si nikdy nepřipouštěl, naopak se snažil vnutit mě, že nejsem normální a měla bych se léčit. Dokonce mě jednou dostal na vyšetření na psychiatrii, už jsem nemohla a začínala o sobě fakt pochybovat a tam nám řekli, že jsem normální a žádnou léčbu nepotřebuju. Nechtěl tomu věřit a přesvědčoval doktorku...

Tak to je opravdu smutné. Já jsem již ženatý (spokojeně) přes 15 let a máme kupu dětí :-). Neříkám, že to se mnou bylo vždy lehké, ale platí dvě zásady, na kterých to stojí: BRÁT POCTIVĚ LÉKY a NEPÍT ALKOHOL. Osobně mám zkušenosti s porušováním prvního i druhého a pokaždé to byla pro celou rodinu katastrofa. Teď už si dávám velký pozor a žijeme všichni velmi spokojeně. Takže to JDE, ale vyžaduje to trochu sebezapření.
Martin

Tak to je opravdu smutné. Já jsem již ženatý (spokojeně) přes 15 let a máme kupu dětí :-). Neříkám, že to se mnou bylo vždy lehké, ale platí dvě zásady, na kterých to stojí: BRÁT POCTIVĚ LÉKY a NEPÍT ALKOHOL. Osobně mám zkušenosti s porušováním prvního i druhého a pokaždé to byla pro celou rodinu katastrofa. Teď už si dávám velký pozor a žijeme všichni velmi spokojeně. Takže to JDE, ale vyžaduje to trochu sebezapření.
Martin

Jedine, co me napada, ze se mu ten kolaps uz musel v minulosti nekdy stat a sam si to vysvetlil jako epilepsii (treba upadl vycerpanim)-v manii si clovek absolutne nepripusti psych. nemoc a diky profylaci tohoto leku nemusel mit silne deprese, ktere by jsi urcite zaznamenala. Takze klidne mohl verit, ze ma epilepsii.Tot nazor laika...

Máte prosím někdo zkušenosti s Tegretolem při této nemoci? Manžel mi tvrdil, že se léčí na epilepsii, přičemž ale žádné epileptické záchvaty neměl. Jednou sice zkolaboval do bezvědomí, byla jsem u toho, jeho neuroložka, u které se léčil na tu epilepsii, řekla, že to byl psychický kolaps a že se u něj epilepsie vlastně nikdy neprokázala. Poté mu snížila dávku léku.
Po čase jsme měli značné problémy, podala jsem žádost o rozvod a vzhledem k tomu, jak strašně se ke mě choval, tak jsem si dala vyhledat, co to bylo vlastně za lék a zjistila, že se používá také jako profylaxe u maniodepresivní psychózy.
Když jsem si o tom přečetla info, přijde mi, že to do sebe všechno zapadá, že mi manžel celé roky lhal. Nebo myslíte si, že je možné, aby několik let byl léčen na epilepsii a přitom jí neměl? Přijde mi to prostě divný. Děkuji za názory, jsem z toho celkem vedle.

Alkohol zvysuje manii, tudiz je logicky "palivem" a na chvili zlepsuje depresi, ale potom ji zhorsuje. Alkohol je taky jeden ze spoustecu jednotlivych fazi.

jezis, ted to vypada, ze ta otrava byla umyslna, ale dcera snedla zrejme neco zavadneho u jednoho nejmenovaneho fast foodu

Tak mi to jeste neda. Manzel taky mluvi moc hezky o detech pred milenkou-pouziva pouze zdrobneliny jmena atd. Ale, ze dcera malem umrela po otrave jidla, to nevedel a ani ho to v podstate nezajimalo-protoze byl zrovna na zaletech. Kdyz jsem mu to po navratu rekla, tak pouze konstatoval, ze nikdo nevi dne ani hodiny. P.

Jeste musim dodat dousku na zaver. Muj manzel svoji milenku taky zaradil mezi svoje blizke a hrozne se divil, ze ji nechci pozvat na oslavu mojich narozenin (po jejich 3. mesicnim vztahu) a proc ji vlastne ja a nase deti nemame radi, kdyz ona je tak HODNA! (vzkaz pro Ivouska: doufam, ze ti vsechno dojde, protoze verim tomu, ze na tyto stranky,stejne jako ja, casem urcite narazis, protoze te bude zajimat, co je to za nemoc, o ktere mluvi milencova manzelka) a v podstate se ztotoznis s prispevkem Anyz... P.

Ahoj Míšo, moc děkuju.Tvůj příspěvěk je hotový horor!!!Ale já tomu věřím, protože to všechno do sebe tak pěkně zapadá..všechno to jeho povídání o "problémech" doma, jeho manipulace se mnou (přesně ví,jak na mě), lži - výmluvy - překrucování - dělaní si "vlastní pravdy", tak aby to vyhovovalo jeho myšlení a postojům, veselá nálada a abnormální zapálení pro věc, víra, že alkohol je pro něho jako palivo,co mu pomáhá udělat jet ještě víc naplno.. Vztah se svými dětmi má hezký (tedy přede mnou). Každopádně teď už vím, že kvůli tomuto chlapovi se rozhodně rozvádět nebudu (jde mi hlavně o moje děti..s nimi si na nějakou samarytánku prostě hrát nemůžu).Víc jak na milence myslím teď na jeho ženu..možná se nakonec budu přátelit víc s ní :-) Musí to pro ní být peklo...ale vím, že ona ho drží nad vodou!! Kdyby přišel o ni, pak i o mě .. asi by to neunesl. Je mi jich obou líto.. Téměř všechny příspěvky tady jsou hrozně smutný, všichni píšou o hrozných útrapách, který si s těmito "nemocnými" zažívají...to opravdu není ani jeden pár, který to nějak zvládá?! Achjo.

děkuji za tvůj názor.rozhodně jsem tu nechtěla někomu "pomáhat" k rozvodu.U nás je to teď tak zamotaný a postavený na hlavu.Dokud jsem nevěděla o tý jeho nemoci,moc jsem o tom nepřemýšlela..šlo jen o sex (i když u ženský asi nikdy nejde jen o sex..).Ale teď na to koukám jinak.Prostě najednou jsem při jeho ženě,obdivuju jí snad ve všem!A hloupý je, že on vlastně taky.Jenže, když nebude mít mě, stejnak si časem najde zas někoho jiného.. Je to začarovanej kruh. Píšeš,že tvůj manžel nebere léky - to bude asi váš největší problém.. Ale já do toho tolik nevidím. Ještě jednou dík a přeji lepší časy!

Jo, jeste ti musim podekovat. Pomohla jsi mi k rozhodnuti s rozvodem. Puvodne jsem si myslela, ze s lekama by to mohlo byt jine a lepsi, po tvem prispevku vidim, ze jsem si pouze neco malovala... chjo

Obdobna diskuze je i na :

http://diskuse.doktorka.cz/maniodeprese/archiv/30/

Ahoj, ten pribeh jsi snad napsala o mne! S tim rozdilem, ze ja jsem v roli te manzelky a leky na depresi teprve budu muset brat, protoze je to k nevydrzeni (btw AD maji vedlejsi ucinek, a to je nechut k sexu, takze ver, ze jeho manzelka s nim opravdu spat nemuze, ale na sex ma tebe). Proc ti opet pripomnel svoji nemoc? Protoze bude potrebovat oporu, na kterou uz manzelku zrejme nebude mit silu a on se o sebe boji, ze o tebe prijde. Nechci popisovat, co zazivam ja (manzel zadne leky nebere a zatim neni schopny si pripustit, ze je nemocny), ale ver, ze trapi strasne deti (najednou pro nej prestaly citove existovat), vytratila se z nej empatie, soucit a mysli pouze na sebe a svuj sexualni zivot.

Ahoj!Pročítám si tu vaše příspěvky a jsem z toho všeho vážně dost zmatená.Napíšu vám svůj příběh:jsem několik let vdaná,ale stalo se,že jsem potkala okouzlujícího,chytrého,pracovitého,veselého...chlapa,kterému jsem prostě podlehla na první pohled.Nechci tady řešit otázku nevěry..Problém je v tom, že po roce tohoto mileneckého vztahu,mi můj partner připomněl,že je duševně nemocný..Už mi to říkal na začátku našeho seznámení,ale protože se mi zdál normální,nevěnovala jsem tomu vůbec pozornost.Epizodu,kterou mi vyprávěl,jak "vybuchl" v zaměstnání a choval se jako blázen,jsem pojala jako přetížení,vyčerpání z práce.Zkrátka,že nezvládl prac.stres(v dnešní době nic zvláštního)Až nyní,kdy mi to téměř po roce připomněl,jsem začala být zvědavá,cože ta jeho choroba vlastně obnáší..Vždycky se mi zdál naprosto v pohodě,zdravý (vídám ho jen občas)..Je ženatý již dlouho, jeho manželka se s ním již chtěla rozvést (v průběhu našeho vztahu) - důvodem byl prý alkohol.O jeho nevěře (nevěrách) prý neví.Ničemu jsem moc nerozuměla.. Až teď,co si tady čtu ty příspěvky a už předtím jsem si o té jeho chorobě něco přečetla..Najednou mi to všechno krásně zapadá do sebe.Už chápu pocity jeho ženy, důvody, proč se chce rozvádět,nebo aspoň bydlet odděleně..je mi jasná jeho veselá nálada, zapálenost do práce (pro všechny okolo až nakažlivá,pro tuto vlastnost jsem ho obdivovala),sexuální apetit,rychlé a někdy až nesrozumitelné mluvení,rychlé změny názorů - někdy tvrdí,že je to doma už k nevydržení,další den zas říká,že je doma vše v naprostým pořádku,že tak skvěle se nikdy neměl .. Vždycky jsem si říkala, že je prostě takovej,makovej,že má takovou povahu, neviděla jsem za tím nic chorobnýho..To až teď za poslední dva dny,kdy se o to víc zajímám.Vlastně ho jinak ani neznám, nevím,co to je, když ho chytne období deprese, nebo jaký to je, když uráží lidi kolem sebe nebo tak něco, jak tady píšete.Ale věřím tomu.. Já prostě nevím,o co mu nyní jde..proč mu záleží na tom,abych o tý nemoci věděla..píšete tu,že pro takto nemocnýho člověka je důležitá rodina, rodinný zázemí - vím,že pro něho taky..kvůli manželce přestal pít (sice tomu nevěří,že mu pití škodí,že se pak chová jinak.., bere to spíš jako podpůrnou látku,díky které může víc makat,jet víc naplno..Myslím,že s tím pitím zase brzy začne.),pro rodinu by udělal cokoliv..opravdu.Ale cítím,že jeho žena s ním už nedokáže žít, že to dřív nebo později zdá..sama už bere jakési přášky na depresy, nechce s ním spát..prý nemůže.. No, je toho víc.Nevím proč, ale mám takovou předtuchu,jestli si on na mě moc nezvykl - prý jsem mu byla oporou,když se s ním žena chtěla rozvádět (no,já to pochopitelně vidím jinak,ale teď,co vím,jak na tom je, asi je to pravda), zkrátka mě zahrnul mezi svoje osoby jemu blízké, počítá se mnou.. Nevím, co dál.. Nejde tady o to,že jsem vdaná, on ženatý..jde o to,že mi na něm záleží,nechci mu ublížit a zároveň vím, že tento vedlejší vztah mu brzy může víc ublížit než-li pomoct.Jak z toho ven?Přeci to nemůžu jen tak stopnout, říct bylo to fajn,ale už tě nechci,jsi nevyzpitatelný,nevím,co od tebe můžu čekat,nechci ubližovat ještě víc tvojí ženě,nechci tě už podporovat v jejím ubližování (i když on to tak nevidí).. Tak nevím,jestli jste pochopili,co jsem Vám tu chtěla napsat.Jen jsem se potřebovala o tom vypovídat.. Na obranu Vás "nemocných" musím říct,že jste (souzeno podle toho "mýho") čisté duše - myslím to tak, že jste přímý - kolikrát jsem si říkala, jéé, ty kecáš..ale pak nějak jsem se dozvěděla,že to všechno myslel,tak jak říkal..No je to trochu zamotaný, já vím. A asi něco jinýho bych mluvila v pozici jeho manželky,když by mi věčně něco vyčítal, měl na mě větší a větší požadavky nebo co já vím..to neznám,ale musí to být ubíjející. Vím, co mi napíšete, vykašli se na něho, nech ho jeho osudu,manželce.. Jo, bylo by to nejlepší, určitě by to bylo jednodušší i pro něj samotnýho..ale jak na to..O své nemoci ví, přistupuje k ní zodpovědně - myslím tím,že bere prášky,chodí k psychiatrovi..

No, nechci se nějak chlubit, ale se mnou se dá celkem dobře žít :-). A to mám tuhle chorůbku již pěknou řádku let. Ale bez léků to tedy nejde...

S touto nemocí jsem se setkala přímo v rodině u svého bratra,který naštěstí v té době neměl partnerku. Bylo to hrozné,moc jsme se s mamkou natrápily. Asi budou různé formy,ale pro okolí je to hrozné,já bych to už v žádném případě nechtěla zažít na vlastní kůži. Vzpomínám si na psychiatra,který nám řekl, že soužití s takovým člověkem je velmi obtížné,rovnající se životní oběti.Tak snad jsou již nějaké léky, které to drží v normě,ale do vztahu bych nešla v žádném případě !!!!

Maniodeprese je nemoc, ale včasnou pomocí a pochopením se dá udržet v nějaké laině. Drogy ale ne. A to se musí rozlišit. Co je co. Tak pomoci ale s odborníkem a mus pacient spolupracovat jinak to bohužel nejde. Držím palce.

Mám sousedku s touto diagnózou,
hodně jí pomohlo porození a výchova dítěte.
Před tím byla schopná v mánii vymalovat pokoj na oranžovo i 3x po sobě a v depresi měla pocit, že jí všichni ubližují.
Teď čeká mimčo druhé, tak se uvidí,
jak to zvládne. Jestli toho na ni nebude až moc, ale chtěla to.