maniodepresivita

ahoj, mám bipolární p., zajímalo by mě, jaké kdo užívá léky, jaké s nimi máte zkušenosti a vůbec jak jde život s bipolární p.? Držte se!

Děkuju P. a Martinovi za odpovědi....jste hodnííí... nevěděla jsem jak to tu chodí... teď jsem si přečetla pár příspěvků ... asi to nebude jednoduchý jak si myslím .... a zítra opět do práce tak fajn týden přeji všem ...

Ja se omlouvam, ale svoje nazory jsem sem uz napsala a byly asi hodne radikalni...
Dnes, po rozvodu a uplnem odcizeni, v podstate nemam "zadny" nazor a jsem stastna, ze si tady muzu pokecat s lidma, ktere mam svym zpusobem rada,zalezi mi na nich a na jejich osudech...

Do rozhodovani jinych uz nemam pravo mluvit!

Jano, drzim Ti palce, at vsechno vyjde dle tvych predstav! Jen pro dokresleni, nastudovala jsem stovky clanku o BAP (i v anglictine), ale kazdy si musi to souziti vyzkouset, aby vedel co a jak na to.
Jedine, v cem ti mohu pomoci, ze se ti ozvu na mail...

Ale jistě, napíšu. Jenom mně není jasné, proč zrovna já. Podle mě jsou zde zkušenější, P., Anyz...
No, s chutí do toho :-)

Vzkaz pro Martina...
jsem na těchto stránkách úplně poprvé... je to nadlouhé povídání... mám přítele, který zřejmě má maniodepresivní stavy je možné se od tebe dozvědět více informací jak se tyto stavy dají ovlivnit... jak se mám k příteli chovat, když tyto stavy má ?? ráda bych mu chtěla pomoci.. už jsem prošla hodně stránek o tomto tématu, ale rady nic moc... mol by jsi mi napsat na můj e-mail ? Novackova32"seznam.cz Děkuji za odpoveď. Jana

Ahoj P., no jo...ja věděla, že tu nebudu tak sama....:-))

Sabi, jsem tu taky... Deti pujdou na pulnocni, ktera je ale od 22.00 hod.:)

Martine, děkuji za nástin situace....a přiznám se,že jsem ráda za takové zjištění. Ani nevíš, jak se mi ulevilo,že to je jen obyčejné napětí.
Přiznám se,že bych klidně i napsala, co mě trápí, ale už se to neslučuje s tématem diskuse a zabírala bych místo pro důležitější vzkazy.... možná bych mohla jen tak občas... vyprávět nějaký příběh....něco od srdce....co mě napadne.. jen tak se jako vykecat...Zrovna běží Byl jednou jeden král.....tu pohádku miluju...a stejně tak můj přítel...dívám se... a myslím na něj.. protože není vedle mě. je v myšenkách, v srdíčku...a tak si říkám, jaké by to bylo, kdyby seděl tady, smáli jsme se spolu,dívali se a jen tak lenošili a užívali si toho kouzla dnešního večera...a tak tu sedím sama, možná s vámi, ale kdo dneska má čas že...každý je s rodinou... u nás je po všem, derka odešla na noční směnu a kluci se těší z dárků, instalují si na PC, jsou roztomilí... a mě čeká večer jako každý jiný...myšlenky jsou někde úplně jinde...srdce taky....a přesto jsem tady...musím tu být pro ně...chci tu být pro ně.... ale taky mám nárok být tu pro někoho jiného a někdo jiný pro mě....Mějte se, držte se, a nezlobte se že nepíšu k tématu v diskusi...pa.

P.: u nás bude také Kuba. "Pokus" spočívá v tom, že se u mě i přes normální dávkování léků začíná projevovat deprese. Pokud dávkování všeobecně zvýším, tak se stav zlepší. Není ale jasné, díky kterým lékům to je. Proto nyní zkouším zvýšit pouze dávkování jednoho léku, pokud to nezabere, tak druhého...
Tento postup navrhl sám doktor, tak snad ví, co dělá :-)

Martine, ty si taky s temi pokusy nedas pokoj, vid? ;)
Sabi, tvoje diagnoza je BŽ 00.0 - zamilovanost!

Uzivejte si! Ja jdu varit staroceskeho cerneho kubu...

Milí diskuzní přátelé, přeji vám pěkné svátky.

Já v těchto dnech provádím pod dohledem lékaře určitý lékový pokus. V důsledku toho se přestávám cítit dobře. No, budeme optimisté.

Saba: děkuji za odpovědi. Nebudu ti psát, co které otázky znamenaly, protože by sis časem mohla něco vsugerovat :-). I když nejsem lékař, ale pouze mírně sečtělý pacient, tak si myslím toto: na 99,9% se o BAP nejedná.
Je zřejmé, že teď neprožíváš zcela jednoduché období. Proto nepřekvapí, že jsi poněkud úzkostnější a labilnější. To, že si zapláčeš, je nakonec moc dobře. Horší je to, když už člověk nedokáže ani to. Také náhlé zlepšení nálady po pláči není zase tak neobvyklé. Při pláči dochází v mozku k určitým chemickým změnám, které vedou k následné úlevě. U tebe jsou ovšem oba krajní projevy trochu výraznější.
Přeji ti tedy, aby se brzy dobře vyřešil tvůj vztah s přítelem. Myslím si, že by ti to hodně pomohlo.
JInak k tvému dodatku tě musím opět uklidnit. Neléčená bipolární porucha se postupně nemilosrdně zhoršuje, takže je nepravděpodobné, že by se ti za tři roky sama od sebe upravila :-). Před třemi lety jsi byla patrně v ještě labilnějším stavu než dnes.
Tak, snad jsem na nic nezapomněl - klidně ale můžeš napsat něco dalšího, co tě trápí nebo zneklidňuje :-)

Asi začnu psát dodatky...:-)) Nene, jen mě tak přes noc napadlo, že na každou z těch otázek bych tak před 3 lety odpověděla úplně jinak...:-))

Martin: Ahoj,děkuji za vodítka,a jdu na to....:-))
1)Problémy se spánkem nějaké mám, ale nespím hodně... občas jsem ve stavu neklidného spaní,budím se v noci,ale usnu...častěji se mi stává,že večer nemůžu usnout,tak jako sova mžourám třeba do půlnoci...ale pak zase usnu...
2)pesimismus mě přepadne nečekaně, spíš po nějaké události než pravidelně ráno nebo večer, to se mi nestává, ani ráno ani večer..
3)POkud mě nějaká skutečnost natolik ovlivnila, že mi změnila náladu, bylo to na mě znát, ale nebyla jsem upozorněna na to, že se chovám divně, v práci se mě ptali, co se stalo,že jsem nějak zbledla...v podstatě jsem jim hned vypověděla, co se stalo, aby věděli, z čeho pramení ta změna...kdo si mě občas všimne, jsou synové...
4)Odpově´d na všechny tři podotázky zní ne...:-)) Někdy se přecením a myslím si, že něco dokážu dotáhnout do konce...a pak horko těžko toho konce dosáhnu...a to přesvědčením, že přece nejsem taková trubka, aby to nedodělala...a zjistím, že jsem....ale jen někdy...:-))Jednička nejsem,v něčem jsem možná dobrá, asi jako každý...Chutě na jakéhokoliv chlapa nemám,nevím zda to mám nějak detailněji pitvat...prostě neeeeee....je jeden, na kterýho mám chuť pořád.... je to dost výmluvný??:-)))
5) Chuť k jídlu se mi nemění, pouze se objevuje hlad...a když mám hlad,tak sním cokoliv, nevybírám si, sním opravdu všechno...zcela vyjímečně mám chu´t na sladké, ale to stačí dát si k snídani třeba vánočku...nebo osladit kávu...Váha se mi nějak rapidně nemění, ani jedním směrem...
6)Nálada se mi změní v závislosti na nějakou událost,na něco, s čím nějak vnitřně nesouhlasím...
Není to jen kvíz...zajímá mě, co se děje...asi i chci mít jistotu, že na tom nejsem tak zle nebo naopak... v případě problému budu ráda, přijde-li se na to včas.
Děkuji za to , že i zdánlivě neemotivní chlap dovede poznat,že má někdo problém...děkuji.Hezký večer.

Saba: Popisuješ své pocity velmi pěkně. Jako většina chlapů ale nejsem příliš emotivní, takže se budu raději ptát na věcné body.
1) Máš nějaké problémy se spánkem? Spíš někdy hodně nebo se naopak budíš v noci a už nemůžeš usnout?
2) Píšeš, že máš někdy plačtivou a pesimistickou náladu. Stává se ti to spíše ráno, večer nebo to takhle nejde rozdělit?
3) Sama sis všimla, že se ti někdy rychle změní nálada. Stalo se ti někdy, že by tě i někdo jiný upozornil na to, že se chováš divně?
4) Zdá se ti někdy, že všechno dokážeš, že vše dobře dopadne? Připadáš si někdy jako jednička, ta nejlepší široko daleko? Nemáš někdy chuť se vyspat s jakýmkoliv chlapem?
5) Mění se ti spolu s náladou i chuť k jídlu? A pokud ano, jak? Nepozoruješ v poslední době, že bys hubla/tloustla?
6) Mění se ti nálada spíše jako nepřiměřené reakce na denní události nebo se ti zdá, že se mění naprosto nezávisle na tom, co se děje?
Tak, zamysli se prosím nad otázkami a případně na ně odpověz. Nesnaž se nutit do nějaké polohy, která není pravdivá. Věřím tomu, že se blížíme k jistému cíli, který zatím nebudu prozrazovat :-)

Nutno podotknout,že jsem typ člověka, který občas nepřemýšlí, tedy nejdřív něco řekne, tak jako od srdce a pak o tom teprve přemýšlí....což někdy není dobře...No, jeslti to k náhledu stačí...bych se divila...:-))

Martin: Ahoj,zkusila jsem v tom shonu o tom všem přemýšlet....a to co mě napadá je asi víc než na jednoho člověka..:-)) To jak se cítím, ovlivnilo dění kolem mé rodiny v období posledních dvou let...Definovala jsem doma odcizení manžela, uzavřela jsem se do sebe a pak zase hledala cestu ven, hledala nové kamarádky a kamarády, protože ty mé můj skvělý ex ode mě všechny odtrhnul... snažil se ode mě odtrhnout i mou rodinu, a tím, že nemám sourozence, se mu to i docela dařilo...dokonce u soudu se netajil s tím, že mě chtěl dostat z vlivu rodičů...nejsem typ, který je na rodiče vázán, naopak, vždycky jsem se chtěla osamostatnit...ale přece nejde se přestat stýkat s rodinou...nezbylo by mi nic...Udělala jsem loni krok do další etapy života mého a mých dětí...dcerka mi rozhodnutí jen schvávlila, kluci to obrečeli...ale je na nich vidět, že to bylo dobře, jsou klidnější, víc se smějem, a já jsem dá se říct spokojená... Jen... Občas mě právě přepadnou takový zvláštní stavy, asi jako úzkost, tíseň, brečím a nejde to zastavit... v postatě jsem docela pozitivní a optimistická, ale někdy se dívám sobecky na sebe a svoje potřeby a chci aby se mnou už žil přítel...já vím, nemůžu zatím všechno zveřejnit, protože netoužím po odsuzování a zkreslování faktů...Taky nechci rady typu odpoutej se od něj, nemá to cenu... pro mě to cenu má, pro mě je někdo, koho miluju, kdo mi vyhovuje ve všech aspoektech, s kým chci být a zatím to nejde, ale já se s tím nějak vnitřně nemůžu srovnat, někdy prostě jen toužím, aby byl se mnou...a v takových chvílích, ne pokaždé, ale někdy, se mi zalijou oči slzami, a nestačí mi kapesníky...propadám pesimismu a přestane mě všechno bavit a jakoby to ztrácelo smysl...Donutím se udělat to, ale netěší mě to jako kdybych to dělala pro někoho...asi si řekneš, že jsem divná.. že bych to měla dělat především pro sebe...jo, já to chápu, ale ta účast partnera, byť pasivní, je pro mě taky důležitá...No, taky se to dá vysvětlit tak, že mě dlouho nikdo za nic nechvávli, tak toužím i po tomhle.. vzít se to dá z mnoha stran...a já se nějak numím dobrat k tomu, proč já si z některých situací zrovna vezmu to špatný...Občas se mi stává, že vytvářím příběhy...znamená to, že se domýšlím, co vlastně ani není, a mám z toho vymyšleného strach...Asi to vypadá složitě co...no jo, kdyby to bylo jednoduchý, tak se s tim nemá cenu zaobírat...:-)) Když se dostanu do takové nálady, do toho plačtivého stavu, trvá mi chvíli, než se z toho seberu... vybrečím se...starší syn chodí kolem a ptá se mě, mami, brečíš pro něco nebo jen tak??a já mu říkám, jen tak....protože potřebuju vylejt kýbl slz...kolikrát mě to tak probere, že se začnu za chvilku smát... a právě to mi řijde divný.. že ta změna nálad je tak nárazová. Někdy se mi stane, že mi přítel něco vypráví...a na základě toho vyprávění mě píchne u srdce a okamžitě se dostaví takový ten můj bolavý pocit...Známe se rok a půl...chci ho čím dál víc a asi i on mě...ale zatím tomu tak není...a asi to je právě to, co mě bolí....Ptej se,Martine, já vím, že to je zmatené a nejasné, sama toužím jen po troše klidu a možná i po své vlastní trpělivosti, potřebovala bych se přestat chovat jako buldozer... takový mám někdy pocit. Taaak, doufám, že jsem ti zamotala hlavu...:-)) Děkuji a hezký den.

Jeee Filipe, tebe rada vidim! Mas dobre zpravy! To je super!!! To rada slysim!

Ahoj, preji všem přijemne prožití vánočních svátků a minimum stresu. Pozdravuji zejmena Martina a P. U nas nic vyznamneho, tedy v ramci moznosti o.k. (už od srpna). Filip, Brno

Je pravda, ze tenkrat Martin mluvil o mem ex, ktery ma BAP na 100%! Zdedenou...

Vam ostatnim preji hezky den, ja jdu do prace :(