potrat - cena

Terezko, o dítěti rozhodni tak, jak to cítíš Ty, ne jak to cítí Tvůj partner. Pokud je schopen Tě opustit kvůli nečekanému těhotenství, pravděpodobně by to dříve či později stejně udělal, i kdybys teď podstoupila potrat - jen by se podnětem k rozchodu stal jiný důvod, který by mu narušil jeho plány a Ty bys neměla ani partnera, ani dítě. Terezko, takový muž Ti nestojí za to, aby ses kvůli němu vzdala svého dítěte. Byla by to velikánská škoda, protože z Tvých řádků je cítit, že to děťátko chceš, jen máš obavy z budoucnosti. Je to pochopitelné, ale myslím si, že v Tvém případě téměř zbytečné. Píšeš, že na dítě musí být dva, ale Vás na něj přece bude mnohem víc - Ty, sestra, máma a spousta dalších lidiček, kteří se na mimčo už teď těší. A že dítě potřebuje otce? Dítě i jeho máma potřebují pouze DOBRÉHO otce a pokud ten takový není, nepotřebuje ho vůbec nikdo.
Terezko, víš, co udělej? Běž za svojí lékařkou, požádej ji o ultrazvukovou fotografii svého miminka, tu pak vlož do obálky, ozdob velikánskou červenou mašlí a dej ji sobě a své rodině pod stromeček.
Já Ti moc držím palečky, přeji Ti krásné Vánoce a do nového roku nejen hodně štěstí, ale hlavně zdravé a krásné miminko.

Milá jmenovkyně Terezko, věřím, doufám, že ses rozhodla miminko si nechat. Dítě bude už na celý život TVOJE (ať bude třeba v budoucnu dělat hrozné vylomeniny, vždycky tam to pouto zůstane), zatímco partner může odejít kdykoli a natrvalo. Dítě Tvůj život vždycky obohatí o netušené rozměry, přinese Ti radost a potěchu a naplnění (samozřejmě i starosti, odříkání atd., zvlášť pokud na něj budeš sama, ale ty pozitiva jednoznačně převažují). Věř mi, mám dvě děti, vím co píšu.
Nezbavuj se daru, který Ti byl nabídnut. Přijmi ho, donos, poroď, vychovej s láskou a uvidíš, že se Ti to v životě tisíckrát vrátí. Je pravda, že mít k dítěti i tátu je skvělé, ale já si myslím, že o něco důležitější je mít silnou, milující a chápající mámu, která své dítě nebere jako nutné zlo, ale jako mimořádnou příležitost k osobnímu růstu a naplnění.
Třeba byl Tvůj přítel jen zaskočený, třeba potřebuje čas na přehodnocení svých plánů do budoucna, čas na vyrovnání se situací. V tomhle to máš těžší, čas ti nezbývá, ale věřím, že se rozhodneš si miminko nechat. Z Tvého příspěvku je jasné, že miminko přijmeš, jen Tě znejistila reakce tatínka. Prosím, nenech se vykolejit, vždyť Ty dobře víš, co chceš.

Ahoj Teri,
z toho co píšeš je znatelně cítit, jak o to maličké podvědomě stojíš. Taky jsem se ocitla před rokem ve stejné situaci, jen ta opora v rodině mi scházela, a tak jsem nakonec na zákrok s těžkým srdcem šla a dodnes si to vyčítám.
Psychicky jsem se složila, přišla o chuť cokoliv dělat. Ztratila jsem důvěru k lidem. Hlavně chlapům. Cítím k nim většinou odpor a jediné, co bych si teď přála je znovu otěhotnět. Takže pokuď na miminko nezůstáváš úplně sama a máš aspoň trochu nějaké zázemí, miminko si rozhodně nechej. Třeba se i časem plno věcí obrátí k dobrému a najdeš někoho, kdo tě bude mít rád i s prckem.

Ahoj Terezko, ja bych si to dite rozhodne nechala. Jednak k tomu mas zdravotni doporuceni, jednak na to mas opravdu vek (kdyby Ti bylo 16, bylo by to o hodne slozitejsi rozhodovani). Pokud se ted rozhodnes jit na potrat, treba uz nikdy mimco nebudes moct mit a budes si to do smrti vycitat. Chapu, ze je obtizne vychovavat dite bez otce, ale nejsi uplne sama - rodice a sestra ti urcite pomuzou. Je opravdu hodne tech, co dite vychovavaji uplne samy, bez jakekoli pomoci, a stejne jsou rady, ze ho maji. Me by partner taky timto chovanim hrozne zklamal, ale je velmi pravdepodobne, ze si ve svem veku najdes jineho... a chlapi kolem 35 let, pokud jsou aspon trochu charakterni, tak si klidne zacnou s zenskou s ditetem. Toho se neboj. Az se ti to mimino narodi, tak si budes urcite rikat, ze Tvoje rozhodnuti nechat si ho bylo to nejlepsi rozhodnuti v Tvem zivote.
Preju hodne sil a at se ti dari!

ahoj Lolo,diky za ty slova..vlastne jsi napsala to co si myslim i ja..myslela jsem,ze jsme nasla skvelyho chlapa a dokonce jsme doufala,ze bude mit z ty zpravy aspon trochu radost ale nic nic nic!
asi tedy neni co resit:)..

Terezo, já bych si dítě rozhodně nechala! Máš podporu rodiny, sestry, ničeho se neboj, dobře to dopadne. Přítel, který Ti v takové chvíli dává ultimáta, čí Tě snad kvůli tomu opustí, absolutně Tě nepodrží, nestojí za nic! Myslíš, že by Tě neopustil později stejně?! Rozmysli si to dobře...

ahoj holky..tak to tady vsechno ctu a chce se mi brecet..jsem tehotna..ve 12tt a muj pritel, se kterym ziju rok to dite rezolutne nechce.nejdriv rikal ze pokud se rozhodnu ho nechat a nepujdu na potrat tak ze to pochopi a vychova ho jak nejlepe bude moct,kdyz jsem se tedy rozhodla ze na potrat nepujdu(protoze jsme pred dvema lety samovolne potratila a lekarka mi potrat nedoporucuje) tak rekl,ze s tim zit nedokaze,ze nechce zit fadni rodinny zivot a ze odchazi.pak se tedy vratil,ale jen proto ze do pondelka se musim rozhodnout a rict doktorce zda potrat ano ci ne.co mam proboha delat?vim,ze mam velkou podporu v rodine.rodice i sestra sjou nadseny a vim,ze mi budou pomahat jak budou moct,ale nechci a ani asi nezvaldnu byt s nim sama.vubec si to nedovedu predstavit.na dite musi byt prece dva a tata je taky dulezity.je i chypu parnerovi namitky,ze jsme spolu jen rok a ze jsme meli jine plany a ze me chtel jeste vic poznat..jenze co mam ted delat?jsem tak zoufala,ze ani snad vic zoufalejsi byt nemuzu.bojim se potratu a rizika ze uz to dite nikdy treba mit nebudu a bojim se zustat s nim sama,protoze myslim,ze on me opravdu opusti kdyz to tak dopadne.jinak..me je 30 a priteli 35.je rozvedeny a ma 14-tiletou dceru..co byste delaly vy???

ahoj holky..tak to tady vsechno ctu a chce se mi brecet..jsem tehotna..ve 12tt a muj pritel, se kterym ziju rok to dite rezolutne nechce.nejdriv rikal ze pokud se rozhodnu ho nechat a nepujdu na potrat tak ze to pochopi a vychova ho jak nejlepe bude moct,kdyz jsem se tedy rozhodla ze na potrat nepujdu(protoze jsme pred dvema lety samovolne potratila a lekarka mi potrat nedoporucuje) tak rekl,ze s tim zit nedokaze,ze nechce zit fadni rodinny zivot a ze odchazi.pak se tedy vratil,ale jen proto ze do pondelka se musim rozhodnout a rict doktorce zda potrat ano ci ne.co mam proboha delat?vim,ze mam velkou podporu v rodine.rodice i sestra sjou nadseny a vim,ze mi budou pomahat jak budou moct,ale nechci a ani asi nezvaldnu byt s nim sama.vubec si to nedovedu predstavit.na dite musi byt prece dva a tata je taky dulezity.je i chypu parnerovi namitky,ze jsme spolu jen rok a ze jsme meli jine plany a ze me chtel jeste vic poznat..jenze co mam ted delat?jsem tak zoufala,ze ani snad vic zoufalejsi byt nemuzu.bojim se potratu a rizika ze uz to dite nikdy treba mit nebudu a bojim se zustat s nim sama,protoze myslim,ze on me opravdu opusti kdyz to tak dopadne.jinak..me je 30 a priteli 35.je rozvedeny a ma 14-tiletou dceru..co byste delaly vy???

ahoj holky..tak to tady vsechno ctu a chce se mi brecet..jsem tehotna..ve 12tt a muj pritel, se kterym ziju rok to dite rezolutne nechce.nejdriv rikal ze pokud se rozhodnu ho nechat a nepujdu na potrat tak ze to pochopi a vychova ho jak nejlepe bude moct,kdyz jsem se tedy rozhodla ze na potrat nepujdu(protoze jsme pred dvema lety samovolne potratila a lekarka mi potrat nedoporucuje) tak rekl,ze s tim zit nedokaze,ze nechce zit fadni rodinny zivot a ze odchazi.pak se tedy vratil,ale jen proto ze do pondelka se musim rozhodnout a rict doktorce zda potrat ano ci ne.co mam proboha delat?vim,ze mam velkou podporu v rodine.rodice i sestra sjou nadseny a vim,ze mi budou pomahat jak budou moct,ale nechci a ani asi nezvaldnu byt s nim sama.vubec si to nedovedu predstavit.na dite musi byt prece dva a tata je taky dulezity.je i chypu parnerovi namitky,ze jsme spolu jen rok a ze jsme meli jine plany a ze me chtel jeste vic poznat..jenze co mam ted delat?jsem tak zoufala,ze ani snad vic zoufalejsi byt nemuzu.bojim se potratu a rizika ze uz to dite nikdy treba mit nebudu a bojim se zustat s nim sama,protoze myslim,ze on me opravdu opusti kdyz to tak dopadne.jinak..me je 30 a priteli 35.je rozvedeny a ma 14-tiletou dceru..co byste delaly vy???

Nejsem ani zastáncem, ani odpůrcem potratu. Ne proto, že bych neměla názor, ale protože se domnívám, že potrat nelze hodnotit plošně (je špatný×není špatný), ale že je třeba brát v úvahu konkrétní situaci. A co se nelíbí mně? Že nejen v této, ale v každé vedené diskuzi je předmtěm debaty a sporů vždy ono "dítě", ale žena coby lidská bytost jakoby vůbec neexistovala nebo minimálně nebyla důležitá. Je zvláštní, jak zarputile dokáží fanatičtí odpůrci potratu bránit embryo, jeho právo na život a jak živě se dokáží vcítit do jeho "mysli" během potratu, ale jakéhokoli vcítění vůči ženě, která nechtěně otěhotní, schopni nejsou. Jak to, že vůči buněčnému zárodku dokáží vyvinout takovou míru empatie a soucitu a pro ženu, vyspělou a myslící lidskou bytost, která se ocitne v tíživé situaci, nemají pochopení ani špetku? Co její život? Copak ona nic necítí, nevnímá a neprožívá? Někdo tu psal, že žena má být zodpovědná. Zodpovědná může být stokrát, chránit se, používat antikoncepci a být přesvědčená, že její partner je ten pravý, ale vždycky je možnost, že něco prostě selže. Znamená to pak, že je zodpovědná i za nedokonalost medicíny a prolhaného partnera a je tedy její povinností dítě za každou cenu donosit? Nebo vždy, když svolí k pohlavnímu styku, má přes všechna opatření počítat s možností otěhotnění a být připravená porodit dítě? V takovém případě by však mohla mít pohlavní styk pouze v případě, kdy by pro každý případ s dítětem počítala, což by bylo průměrně tak dvakrát za život. Nemáte pocit, že na jednoho člověka (=ženu) je té odpovědnosti nějak moc?
Dalším postojem, kterému nerozumím, je názor církve na antikoncepci. Na jednu stranu ji zásadně nepřipouští a na stranu druhou ochranu ve formě přerušované soulože povoluje. Ať už se jedná o "umělou" antikoncepci nebo pouhé "technické umění", obojí je přece pohlavní styk prováděný s úmyslem nemít dítě, tak jaký je v tom rozdíl?
A poslední věcí, o které jsem při čtení této diskuze přemýšlela, je postoj k potratům v případě znásilnění. Ať už k otěhotnění dojde vinou selhání antikoncepce nebo při znásilnění, obojí je nechtěným těhotenstvím a výsledkem obojího je nechtěné dítě. Z hlediska psychického je to samozřejmě obrovský rozdíl, ale z hlediska čistě fyzického je i dítě počato při znásilnění stejným nevinným embryem, které za nic nemůže a přesto v jeho případě se tzv. "vražda" toleruje. Proč? No přesně kvůli tomu psychickému rozdílu, protože fyzicky je to embryo jako každé jiné. Ale pokud v tomto případě je morální brát v úvahu psychiku matky, proč je nemorální brát ji v úvahu i v ostatních případech nechtěného těhotenství?
Víte, co tím chci říct? Že když se nad tím zamyslíte, tak nic, co se ohledně antikoncepce, nechtěného těhotenství, embryí, potratů atd. v těch rádoby moralistických kampaních hlásá, nemá absolutně žádnou logiku a že ve výsledku jediné, na čem záleží, je pouze a jenom způsob, jakým to či ono podáte a "vysvětlíte". A to, že výsledkem je prostý osobní názor a postoj, který nezávisí na logice, ale na vlastním smýšlení a že jako takový je prezentován způsobem, který nám vyhovuje a který se nám prostě "hodí do krámu", je víc než zřejmé. A pokud se toto téma podaří jako takové přijmout, jako vlastní názor a ne jako jedinou existující pravdu, snad dojde i k větší vzájemné toleranci. A že už by bylo na čase, co říkáte?

P.S. A přestože už tuto diskuzi zřejmě nenavštěvuje, neodpustím si poznámku k pisatelce Katce. Její srovnání mezi "vraždou" nenarozeného dítěte a vraždou člověka, který nám ublížil, se pochopit ani nesnažím. Ale její prohlášení, že by donosila a porodila i znásilněním počaté dítě, musím s ironií prohlásit přímo za hrdinské. I samotné znásilnění je prožitek, který ženu nadosmrti poznamená, mnohdy tak, že už nikdy není schopna navázat normální partnerský vztah, založit rodinu, mít dítě, někdy už s touto vzpomínkou bohužel ani není schopna dál žít. Pokud se jí to podaří, jediné, po čem touží, je co nejrychleji a navždy na to zapomenout. Neznám ženu, která by to dokázala s rostoucí připomínkou této hrůzy ve svém těle. Neznám ženu, která by se dokázala smířit s představou, že ve tváři dítěte, které nosí a které jednou porodí, uvidí tvář člověka, který jí zničil život. Katko, nejen z tohoto je zřejmé, že opravdu nemáš ani ponětí, co je život a jak krutá umí být realita. Tvůj svět je jedna velká krásná bublina plná ideálů, ale i tahle bublina se nachází v reálném světě a až jednou praskne, ocitneš se v něm i Ty a bude to bolestné probuzení. Jediné, co Ti mohu popřát, je, aby přišlo co nejpozději a bolelo co nejméně.

mila saro, myslim si ze jsi stara zaprskla krava! jednou napises ze jsi proti potratu a Helene pak napises ze si ten potrat mela vydupat! pochybuji o tve inteligenci!

taky souhlasim s Helenou! protoze to same se mi prihodilo...

Milá Šárko... Ty jsi nějaká chytrá.Plně souhlasím s Helenou.

Heleno, to jsi jako vychovala svou dceru
tak dobře, že už v 16ti letech otěhotněla ?
A v kolika jsi ji měla ty. Možná sis ten potrat měla vydupat a neměla bys teď problémy. No doufám jen, že po tom potratu už nebude mít nikdy děti a ty se nebudeš těšit z vnoučat. A vystudovaná dcera u které jsi zničila poslední zbytky citu tě necha někde pojít o samotě v domově důchodců.

Možná až tam si uvědomíš, že jsou i jiné hodnoty než plné koryto a vystudovaná dcera!

Podle mě máš pravdu, ne kazda zena dojde do jineho stavu protoze chce, nekdy se stane ze napr. selha antikoncepce a je toho vic... Jsou lide kteri prijdou do jineho stavu v 16ti letech a co pak s tim chce studovat... a nemala by cas se starat o dite, tak si myslm ze potrat je tu na miste.

Lepší živé dítě než mrtvé!

a čím to chceš řešit?děcákama,ústavama,náhradní péčí?nevim,kolik ti je,jestli těch 35 je tvůj věk.jestli jo,tak by mě zajímalo,kolik máš doma adoptovaných dětí

ale ano, Daso, plne s tebou souhlasim. Ale vem si, kolik zen, ktery jdou na potrat, se chranilo tak jako Ty? Vetsina se nezodpovedne nechranila. Plus ti chlapi, ze. A pak to vyresi potratem. TO je humus.

lidi neudělají nic se spoustou jiných věcí.S tím se budeš muset smířit.

No jo zase jeden chytrej