Fobie z velké potřeby

Je to zvláští, že tato téma je stále tabu na rozdíl od erotiky nebo sexu. Nikde se o ní nemluví, připadá mi, jako by tato lidská potřeba nai neexistovala a pak se také hodně stydím. V práci to na mne přijde většinou po obědě, ale stydím se tam jít vyprázdnit, jdu až když přijdu odpoledne domů, nikdo ještě není doma a tak v klidu pak tam sedím třeba i 20 minut, pak hned sprcha a je mi dobře, něž přijde manžel a synové domů. Dělám v práci v mužském kolektivu, na WC máme dvě kabinky, v jedné je pisoár, ve druhé záchod a nedokázala bych se tam vykadit, co kdyby zrovna vedle někdo přišel a třeba by mne slyšel nebo nedejbože chtěl jít do té "mé" kabinky. Stydím se jít i čůrat. Prosím neklepejte si na čelo, fakt to tak cítím. A určitě nejsem sama, nikdo o tom nechce mluvit, možná by pomohlo nějak překonat toto tabu.

já chodím na velkou většinou hned ráno,málokdy v práci,ale máme osvěžovač,tak nevidím nějaký problém.Je to normální.

Ráno nemám kdy se vyprázdnit, vstávame stejně, manžel i syn a chlapům to trvá na WC dlouho. tak musím jít až v práci, tam mám čas, když přijdu. Dělám s jedním kolegou, je docea milý a sympatický, pracovně vycházíme spolu dobře. ale záchod máme jen jeden, společný. On přijde do práce později jak já a také pak jde se vyprázdnit. a tak mi je vždy trapně, že tam vždy je cítit ten zápach po mně. Možná se vám to zdá divné, ale dost se před ním stydím, za to, že jsem byla srát. Jednou měl autobus zpoždění, přišla jsme do práce až po něm, takže teď jsem sdílala naopak jeho zápach já (byl velmi silný), ale cítila jsme se lépe, že nešel on po mně. Raději bych chodila po něm vždy, ale ten nápor na střeva po té cestě autobusem už je dost silný a tak to zase nechci odkládat. Navíc už ten organismus si udělal vnitřní hodiny, že i v sobotu a neděli musím na velkou v 5:30, ale naštěstí doma, přestože vstávat nemusím. Prosím něťukejte si na čelo, ale fakt nemám ráda fakt, když někdo ví, že jsem byla na velké.

Ahojky, mám naprosto stejný problém. Prostě na to potřebuju taky naprostý klid. Jasně, jsem už velká holka a vím, že je to naprosto normální jev - že na velkou chodí každý atd atd, ale i když si tohle vždycky říkám, prostě to nejde. Vím, že si tím jen škodím, když si nedojdu hned a držím to třeba do druhého dne, ale nemůžu si prostě pomoct. Nikdy jsem kupříkladu nebyla na "velké" ve škole nebo nedej bože někde v restauraci nebo u známých :-D Né, že bych potřebovala vyloženě svůj domácí záchod, ale jde v první řadě o ten klid!!! Je to děs :-D

Tak to jste ještě nezažili Přerovské Tesco. Jedu z Ostravy do Brna a u Přerova mě chytla hnačka. Zastavím u Tesca, vlezu na toalety a všude samí morgoši. Prostě tma i ve dne. Vlezu si do kabinky, a k mému zděšení tam byly porcelánové toalety bez prkének, naprosto posrané a nechutně vyhlížející. Řeknu vám, i když jsem měl hnačku, raději jsem ji zadržel. Tam bych to fakt udělat nemohl. Na informacích jsem jim řekl - co je to s jejich hajzlíkama? A oni na to - cikáni to tu rozebrali, už mají objednané nové prkýnka.. Musel jsem vydržet až do Vyškova :-(

Aby mal niekto fóbiu s celkom prirodzenej ľudskej potreby vyprázdňovania na verejnosti je pre mňa nepochopiteľné, ale beriem to na vedomie. Fóbie sú rôzné...

Téma, kterou nadhodil autor, je přímo vyšitá na mého manžela. Pro něj je velká potřeba úplné tabu, o kterém u něj není ani zmínka. On chodí srát snad jen tajně, inkognito, aby o tom nikdo nevěděl, ani já. Doufám, že má spoň dobré svěrače, když určitě musí často zadržovat.

Byl jsme v restauraci a potřeboval jsem na velkou. Ale mužské WC nefungovaly a napsáno použijte ženy. Když jsemtam vešel.tak takéjedná kočka kolem 20 let, blbě s ena mne podívala ale nic neřekla. Kadil jsem v kabince, ona seděla ve vedlejší, musela slyšet celý můj vyprázdňovací proces. Cítil jsem se dost trapně. Naštěstá vypadladřív jako já, tak jsme se už tam neviděli

Liško, je to velmi nepříjemné, skutečně, ae nezoufej. Život stojí za to, přeji více optimismu. Pro mne je zase utrpení autobus.

Přidám ale jednu zkušenost. Šel jsem s jednou kamarádkou na výlet. Na konci túry jsme se stavili v hospodě na pivo. Samozřejmě tam také na záchod. Nejdřív ona, v pohodě, pak já. Vešel jsme dovnitř, a tam jen pisoáry, kabinka zavřena a tam napsáno, že klíč je u číšnika. Tak jem řekl číšnici, že bych potřeboval klíč od kabinky. Zařvala na celou hospodu, že potřebuji klíč, vrchní mi ho donesla a šel jsem. Připadalo mi to ale dost trapné, celá hospdoa věděla, že jsem šel srát. že toto je ponižující, v tom jsme se shodli i s kamarádkou. I když tu hospodskou chápu, že ty kabinky WC chce udržet aspoň v trochu slušném stavu, tak to ale nemusela aaspoň vykřikovat na celou hospodu.

Mám to samé a mnoho let. Nevím co dělat, už jsem barala i AD a nepomohlo to. Když někam jdu, musím na velkou a pak mám stejně strach, že se mi bude chtít. Jít třeba do divadla je pro mě utrpení, nemyslím na nic jiného než na hajzl, promiňte...nechce se mi žít.

Když někam jdu tak se ještě bojim jít bez toho abych nešel na velkou. Pak když někam jdu a nedojdu si tak mám strach že se mi bude chtít.