Hleda se nejhorší tchýně !!!

Taky se podělím o mou tchýni. Byli jsme u ní naposledy asi před měsícem, nejezdíme moc často vzdálenost bezmála 140 km. Je to už opravdu starší osoba ročník 35, ale její zvyky před řadou let nebyly jiné.To, že s sebou vozíme jídlo včetně např. syrových brambor, které vařím u ní a jídlo v krabičce tak to je standard, ale,že nám nenabídne ani vodu to mi přijde už moc. Nevzala jsem si s sebou trochu kafe a tak jsem si šla koupit do obchoďáku kelímkové z automatu. V jejím věku se to dá pochopit, ale před lety to nebylo jiné. Stará se o ni manželova sestra protože bydlí nedaleko a tak když přijedeme neslyšíme nic jiného než o vnoučatech a teď i pravnoučatech. My děti nemáme a samozřejmě náš dům bysme měli odkázat jim, je jich na to víc než dost.Když před 10 lety umřel tchán přijeli jsme asi 2 hodiny před obřadem a oni už byli po obědě, ne, že by mi šlo o oběd, ale s manželem jsme se shodli, že to byl záměr. Švagrová zařídila rodinný oběd v restauraci, ale bez nás.Po obřadu jsme šli ještě k ní domů a švagrová si pozvala na kafe známé co byli na pohřbu. Pro nás absolutně cizí lidi. Usadila je ke stolu uprostřed obýváku a začala nabízet kávu, něco k pití, párky apod. My jsme seděli v rohu na gauči a tak jsem z tašky vytáhla bagetu, počítáno se situací a dali jsme se do jídla. Po chvíli co mě opravdu zvedlo ze židle když švagr prohlásil Ani na obědě jste nebyli.Dodnes mě mrzí, že ani já ani manžel jsme mu neřekli, že jsme na obědě nebyli žádoucí.

čím..
hlavy jí nevidím, ale aniž bych jí chtěl křivdit, myslím, že se chová čistě účelově (rád bych se pletl). Ta nějak jsme jí zůstali. Jedna dcera, která bydlela ve vedlejší vesnici a byla doma pečená vařená zemřela i s jediným vnoučetem (v rozmezí 1 roku). Zůstal zeť, který ji prakticky od úmrtí obou neviděl a ani nechce vidět. Dům prodal a šel pryč. Druhá dcera je 150 km daleko (ta, co nás pomáhala stěhovat). Jdou si jak se říká náramně do noty, ale všechno jen po telefonu. Když je něco potřeba, přijet na otočku nemůže. Jezdí jen několikrát do roka cca 4x. No a tak jí nezbývá, než se spoléhat na nás (jsme na dohled). Víceméně není nikdo jiný, kdo by jí pomáhal (potřebuje naši pomoc minimálně 1-2 týdně. Takže tu změnu chování k nám připisuji spíše tomu, že nás prostě potřebuje a ne, že by nás najednou měla ráda. Ale jak jsem psal na začátku, do hlavy jí nevidím. Ovšem To, jak se vypořádala se svým nemocným manželem však pro mě svědčí spíše pro variantu, že kromě sebe nemá ráda nikoho a jedná jen tak, jak to je prospěšné pro ni samotnou.

Tak..
to 15 let, co jsme...čím si vysvětluješ,že se tchýně najednou tolik změnila,až tak,že vám koupila nové auto,finančně vypomáhala? Nebo jí možná jenom šlo o to vaše vystěhování.

Tak..
to 15 let, co jsme pryč. Čtyři roky jsme se neviděli vůbec, to nás vůbec nepostrádali. Pak najednou volala švagrová, ta co po právní stránce zajišťovala naše vystěhování!!!!, že tchána postihla mrtvice, ať jedeme za tchýní (sama bydlí 150km daleko). Na všechno jsme měli zapomenout s čímž se zejména manželka (tchýně je její matka) nedokázala moc vyrovnat. V té době také zemřela dcera manželčiny druhé sestry (ona sama zemřela za půl roku po své dceři). Ta se do sporu sice aktivně nepletla, ale taktéž nás po celou dobu "neznala". Nechtěli jsme za této situace dělat otočené a zůčastnili jsme se pohřbu. Tchnýně to potom chtěla za každou cenu nějak urovnat a koupila nám nové auto. Tchán se z mrtvice celkem dobře zotavil. Od té doby byly naše vztahy jako urovnané, nicméně děti u tchýně od našeho vystěhování nikdy nebyly, odmítají k ní jet na návštěvu. Viděla je asi 2x. Tchán letos zemřel, paradoxně taky pocítil "tvrdou ruku" manželky a své dcery, mé švagrové, která pomáhala našemu vystěhování. Onemocněl Alzhaimrem, hodně zapomínal a moc nevěděl, co se kolem děje. Ale doma byl rád, neutíkal, hygienu zatím zvládal, chodil ke slepicím atd. Bohužel tchýně se švagrovou se rozhodly, že musí pryč z domu a to natrvalo. A byly naprosto nekompromisní , stejně jako kdysi s mou rodinou. Nechaly tchána zavřít (silou!!) do blázince, kde po třech týdnech zemřel. Ještě se vrátím ke tchánovi do doby , kdy jsme u nich bydleli. Dům patřil celý tchánovi, ale byl tchýni tak bezmezně podřízený, že když mu tchýně (se švagrovou) nařídili, že nám má odpojit proud, tak to šel udělat. Když mu nařídili, že nás má vystěhovat (navíc pod zcela smyšlenými důvody), tak to udělal. Tchána, jako majitele nemovitosti si pozvali i na obec, a žádali ho ať se nějak normálně domluvíme. Ale nemělo to žádný dopad, on poslouchal svou ženu...Dokonce se jedna " úřední" osoba pokoušela při osobní návštěvě doma přesvědčit je, aby nám nechali alespoň minimální životní prostor. Skončilo to málem rvačkou, když poslední slovo měla opět tchýně. Na přímý dotaz, jestli mužeme alespoň láhve od mléka umývat, aby jsme mohli dávat sunar, řekla že to nedovolí. Když ten dotyčný odcházel, tak mě říkal ať utečeme do lesa, že tam nám bude líp. No a pak se našel obecní byt. I přesto, že jsme dnes s tchýní jakžtakkž, snaží se nám i finančně přilepšit, hlavně žena má to šílenství tenkrát v sobě stále. Na nejhorší okamžiky si občas spolu vzpomeneme. Syn je těžce nemocný (od 18 má plný důchod) a často jsme museli volat záchranku. Tchýně však říkala, že mu je ho*no a dělala zle, že si doktoři ze záchránky nesundali boty.

já už tchyňi nemusím hledat, už nikam neuteče, je furt ne jednom místě.

tchýně byla svého času na...bych jí nedávala žádné peníze,vždyt vy jste nemohli dělat ani úplně běžné věci. Asi tchýně nebyla úplně psychicky zdravá a co tchán a jak je to s ní dnes,když už jste pryč?

tchýně byla svého času na mě i svou dceru včetně vnoučat tak zlá, že se dodnes nechápu, že jsme dobu, kdy jsme tam bydleli (neměli jsme jinam kam jít) vůbec přežili. Ta největší hrůza trvala asi 3 roky. Neměli jsme teplou vodu. Nemohli jsme prát. Nemohli jsme vařit a to ani našim dětem (jedno dítě dlouhodobě těžce nemocné). Všechno prádlo jsme vozili k mým rodičům. Tchýně nedovolila ani umývat láhve od sunaru, takže naše poslední dítě nepoznalo dudlík a láhev. Krmili jsme ji od narození z plastového kelímku lžičkou. denně jsme si museli vyslechnou nespočet nadávek. Vyvrcholilo to tím, že nám odpojili i elektřinu a nakonec nás nechala soudně vystěhovat. Soudkyně uvěřila tvrzení, že jim ubližujeme. Žádný důkaz nebyl, který by toto tvrzení podpořil (ani být nemohl, nic jsme po tchýni nechtěli a podíleli jsme se na nákladech domácnosti), ale soudkyně celou mou rodinu na první státní vystěhovala bez náhrady. Soukromé vlastnictví je prý nedotknutelné. Vypadalo to , že děti skončí v dětském domově a já se ženou, jako bezdomovci. Pak se stal zázrak a obec nám přidělila mimo pořadí byt. Zřejmě se slitovali nad naším těžce nemocným synem.

Dobrý den, má tchýně je...a nemáte kam jít?

Divím se, proč tam bydlíte? Chlap je asi mamanek. Je lepší se uskromnit ve všem, než toto. Asi vám tam neco vyhovuje.

Dobrý den, má tchýně je naprosto manipulatyvní svině, bohužel bydlíme s manželem u nich, tak že neustále slyším jen tak to nedělej a proč malé vaříš zelený čaj, proč ji neuvaříš černý, zelený obsahuje kofein atd, stále mi říká co mám či nemám dělat. Proč furt řveš na malou, nech ji dělat vše co ona chce a furt dokola a manžel ten je při ní, jen její dcera je paní dokonalá, ona ví úplně všechno si myslí že jsem totální blbeček furt jen mě opravuje a říká mi ať se nestrapním než něco řeknu fakt hrůza.

Brzy se uvidíme.také bylo slibováno a stále nic.

že jsi chudák ženská,tedy...Brzy se uvidíme.

Takže když někdo začne...že jsi chudák ženská,tedy chudák chlap.Už mě nebavíš,něco ze sebou dělej.Hele,kde máš rodinu,ted večer a ty vypisuješ blbiny.To je fakt krásný život,to ti baštím,hi,hi.

ty jsi pochopila,že mě...Takže když někdo začne větu Ok, tak to podle tvého nemocného mozku znamená, že jsi to napsala ty? Začínáš mě bavit, vožralko.
Mimochodem netuším, v čem jsem s tebou měla soucítit.

fakt si myslím,že já...hi hi

Ty a úroveň? Děvky z...fakt si myslím,že já úroven mám.Pěkný večer

Až vystřízlivíš. Nyní...ty jsi pochopila,že mě nikdo nepronásleduje,ale já tvrdím opak,tak pak přece už víš,že mě nepřesvědčíš,tak proč stále dokola? Víš,mě tohle nebaví,to už je handrkování,hádání a všechno vlastně o ničem.Jdi na téma,které tě zajímá.Ještě jednou ti zopakuji,bylo divné,že jsi reagovala negativně ve věci,ve který by druhý soucítil,nebo by i jinak napsal,že jsem v něčem neměla pravdu,ale ty víc útočně.Jinak,roky se Somerka podepisovala Já a tak jsi se podepsala ty a hned pak,že jsi Martina.Ok,běž se bavit něčím jiným,já k tématu samotnému.

bavíš hloupostmi.Nezlob...Ty a úroveň? Děvky z maloměsta?

to ale nezajímá.Podepsala...Až vystřízlivíš. Nyní nic nechápeš. Alkoholičky prý svůj problém popírají...asi to bude pravda. Nebo proč si mě oslovila Somerka?

Projevím trochu snahy. Zlato, píšeš si se ženou, která se jmenuje Martina. A proč ti píšu? Protože jsem konečně pochopila, že tebe nikdo nepronásleduje. Jednou, u mé kamarádky, dobře, mohla ses ve strachu splést, ale podruhé a pořád dokola? To není normální, proto ti to vysvětluji.
A když se podíváš na úpravu tvých textů a mých....třeba uvidíš rozdíl v psaní. A proč tě lidi ihned poznají.
Jinak názory máš příšerné. Ale to bude tím chlastem.