Hypochondrie

Argofan neznám,ale věř svému lékaři.Prášky ber,uleví se ti. Proč se trápit ještě teď? už sis toho v životě užila dost. Dacan,ten by zasloužil!!!

Já mám napsaný Argofan.

Ano Saša má pravdu,neboj se a začni to brát,občas se nežádoucí účinky schodujou stim co tě trápí z psychiky tak se neboj hůř ti nebude je to vysvobození.Mě po 3 dnech vymyzeli braní fyzický problémy od psychiky jako je třes v těle,bolesti svalů a kloubů a brnění,závratě a mravenčení i v hlavě a pak po týdnu mi bylo líp psychicky.Já brala Setralin a dříve i Zoloft.

Eli,příbalové letáky k lékům jsou všude stejné. To fakt nečti. Jen tě to vyděsí. Antidepresiva ber,pomůžou ti . Budeš se cítit líp a uvidíš,že se budeš na svět dívat lépe. Já je brala taky a dnes už je asi 2 roky neberu a jsem spokojená. Co to máš napsané? Já brala cipralex. Vřele doporučuji.

Dlouhou dobu mě psychicky a fyzicky týral příbuzný. Jakmile jsem odešla z domu, myslela jsem že bude všechno pryč, ale nebylo. Trpěla jsem (a trpím) sníženým sebevědomím, a úzkostmi. Časem jsem se začala zvýšeně pozorovat a úzkostlivě obávat smrti. Při každém píchnutí mám strach ze smrtelné choroby. Do toho mám občas panické ataky a agorafobii. Trpím obtížemi jako je bolest očí, uší, hučení, bolesti svalů a kloubů na jedné noze (co když RS?), bolesti břicha, nadýmání, nevolnost, bolesti hlavy,... Psychiatr mi napsal antidepresiva, ale zatím je ještě neberu - po přečtení vedlejší příznaků na příbalovém letáku mám strach, že se mi něco stane (a že jich tam je!), a pořád si říkám, co když mám nějaké fyzické onemocnění a ne psychické. Nevím, jak z toho ven...

Martine máš pravdu. Tak jsem to myslela,že se ten problém musí řešit,jinak to bývá horší. Člověk si vypěstuje určitý druh fobie.Někdy stačí terapie u psychologa.Já trpěla agorafobií a hypochondrií . Pomohl na obě dvě Cipralex.Dnes už se na vše dívám s nadhledem. Nad nemocí mávnu rukou a v hypermarketech se kochám. Zvládla jsem to bez sezení u psychologa.No ještě nevím jak dlouho mi to vydrží. Jde o to ,naučit se pozitivně a správně myslet a umět si z daným problémem poradit.Všechno je to jenom v nás...

Saša: u většiny duševních poruch není jasné, jak se budou vyvíjet s věkem. Pokud se ovšem léčí, tak se převážně zlepšují. Hypochondrie se řeší u psychiatra a následně u psychologa. Jinak to asi nejde.

Mně je Aničko 34 let, úzkostný typ jsem asi od narození. Všechno ze zhoršilo, když se mi narodily děti, nejdřív panickej strach o ně a teď to přešlo na mě, hned mám hroznou nemoc, kterou nepřežiju a co ty chudinky budou dělat.....je to příšerný, snažim se bojovat. Teď momentálně vyšiluju z toho, že mám nějaký gyn. problémy a zřejmě mě nemine laparoskopie, samozřejmě narkóza a tak se děsim toho, že se neproberu. No jo, neni to jednoduchý. Sašo to mi ani neřikej, že se to věkem ještě horší, to jsou teda vyhlídky:-(. Tak se všichni držte, ať je líp!!!

Aniško,mě je 48 let a tímto trpím od první operace asi ve 35 letech,kdy jsem si vsugerovala,že mám asi rakovinu prsu. Uúpozorňuji,že jsem s tím byla na operaci 2x a vždy s dobrým výsledkem. Řekla bych,že hypochondrii podporujr právě nějaké to onemocnění,kdy máme strach z vážnější nemoci. Taky si myslím,že to nikdy nepomine,věkem se to ještě zhorší.Chce to fakt AD a odbornou pomoc...pa

Přátelé, vemte na vědomí, že vaším problémem nejsou vaše příznaky, ale jejich interpretace. KAŽDÉHO občas píchne na hrudi, keždého občas zabolí břicho, lehce zabolí uši atd. Jde ovšem o to, že tomu nevěnuje vůbec žádnou pozornost, je prostě vůči těmto "příznakům" hluchý. Problémem hypochondrie je mj. to, že jste vůči svému tělu nesmírně citliví a "slyšíte" všechno velmi silně. Psychika se tím znepokojuje, následně jste ještě vnímavější vůči svému tělu atd. Je to začarovaný kruh. Mně pomohly dvě věci - vědomá ignorace a antipsychotikum. Jakmile jsem "otupěl", tak jsem víceméně v pohodě a AP nyní beru z jiného důvodu.

A co si mam martine myslet ja...Tim bych se neznepokojovala. Bud to casem odezni, nebo si zajdi na ORL...a uvidis, ze te daj rychle dohromady...ja mam podobje problem treba po tom, co pouziju usni svice, ptze zmeni tlak v usich.

Anička: mohu tě uklidnit,...A co si mam martine myslet ja kdyz uz nekolik tydnu mi obcas boly usi,ale pravy o neco vic a jako tlaky v nem citim,co to je?

Díky Martine, snad mi to aspon trochu pomůže :) Takze ted si jdu otevrit knihu a myslet na zapletku a ne na muj (podle me) nepravidelnej tep! :)

Anička: mohu tě uklidnit, že v mnohých případech tyto úzkostné stavy časem pominou. Třeba já jsem nyní "profesionál". Když ucítím divné cuknutí u srdce, tak je to prostě mimořádný stah. Když mně bolí na hrudi, tak je to únava, stres - ale určitě ne infarkt. Když mě náhle bolí několik zubů zároveň, tak asi začíná obvyklá deprese - atd. Chce to zkušenosti - koně padali, ale lidé šli :-)

Jestli se můžu zeptat, Oli a Sašo, kolik vám je? Je asi pravda, že se hypochondr, kterej už se pozoruje moc, bez odborné pomoci neobejde, ale já si zatím stále říkám, že to jednou musí přejít. Nikdy jsem takhle přehnaná nebyla. Začalo to až v okamžiku, kdy mi každé prázniny neco bylo - mononukleoza, operace slepého střeva v cizine, trhání osmiček apod. Já, do té doby naprosto zdravej člověk, jsem si s tím najednou neuměla poradit. A je to prosně, jak říkáš Oli, když mám rýmu a vím, že mám rýmu, je to v klidu. jenže začnu cejtit tíhu na hrudníku ahned je z toho infarkt, i když je dost nepravděpodobný, že bych ho ve 20 letech měla..už nevím co s tím..:((

Ahoj, tak já se musím bohužel taky přidat, dokonce jsem už i skončila u psychiatra, mám úzkostnou panickou poruchu a je to tím, že se hrozně bojím vážné nemoci. Moc se sleduju a v podstatě půl roku už chodim po doktorech, je to děsný. Antidepresiva beru dva měsíce, je to lepší, ale i tak jsem někdy strachy bez sebe, jak někdo psal na začátku, jakmile začnu surfovat a pídit se po nějaký banalitě co si najdu, okamžitě mám se mi přihorší. Je to příšerný, jsem paralyzovaná strachem a navíc poslední dobou radši ani k doktorovi nejdu a řikam si, že radši budu žít v nevědomosti, jenže to je asi ještě horší. Pro mě už je to nadlidskej úkol tam dojít, zažívám téměř kolapsový stavy. Nedokážu už myslet na nic jinýho, ách jo.

Holky já měla úplně to samé jako vy. Můžu vám doporučit lék čtvrtého tisíciletí(tak se mu říká) a to je Cipralex. Je tu i diskuse na tento název. Já ho brala asi 10 měsíců a je fakt suprový. Právě na toto onemocnění,fobie,panické poruchy,agorafobie atd. Nepřibírá se po něm a napíše vám ho i obvoďák. Je nenávykový a berou ho spousty mladých lidí.Najděte si tu diskusi tady na doktorce a holky vám hodně pomůžou. Hlavně se začněte léčit,protože jinak to bude jen a jen horší a stejně budute hladat odbornou pomoc. Mluvím za sebe.Už to asi 3roky neberu a je mi pořád suprově...

Zdravim vas damy. Pridam se do debaty. Jsem sice o dobrejch 20let mladsi nez vy, ale hypochondr jsem tez. Tak se chci zeptat, kdy jste sve sklony k hypochondrii zaznamenaly?? Moje hypochondrie se projevuje tak, ze mam kazdy den jinou chorobu. Vzdycky si o necem nekde prectu a hned si to spojuju se svoji bolesti zad apod. Ale jakmile mam nejakou cinnost, ktera mi nedovoluje na to myslet, vsechno je ok? Nemely byste prosim pro me nejakou radu?

No vidíš tak něco natom bude,já taky sem se všimla když sem něco dělala nebo jezdila na kole tak to bylo lepší a doktor řek že by to právě bylo naopak horší že nemocný člověk by nezvládal fyzickou zátěž.Já po antidepresivech naopak zhubla 5kg takže to bylo fajn.

Mariko,je fakt, že v klidu to mám nejhorší, teď mám týden dovolené a je to mnohem horší, než když chodím do práce :-( Ne že by to chozením do práce úplně zmizelo,ale je to lepší,mnohem. A zeptám se na jednu ryze ženskou otázku: co je pravdy na tom, že se po ANTD přibírá?