Můj druhý manžel nenávidí mé děti z prvního manželství

Evo,tak to prostě někdy je....prožila jsem si něco podobnýho,ale věř,že ti bude líp,když budete každej jinde....ono to lepší nebude,budeč utrápená a otrávíš všechny okolo sebe.....Dá se taková siruace řešit,ale jen tím,že kluky opustíš....to já neudělala,zvolila jsem žití bez partnera a zvolola jsem dobře.Prožívali jsme podobné, co popisuješ.

Mám dva kluky 20 a 21let a s pritelem žiji 12 let a mame spolu 9letou holku.Ke klukukum si nenašel cestu, vadi mu,že se neumí zapojit do chodu domacnosti ,nevychovaval je ,ale vadi mu snad vse co udelaji i neudelaji.Má k nim averzi.Sám mi nepomáha vničem,mám přece kluky a on jim za zadkem nebude chodit.To ani nechci, kluci se snaži.Radeji ho ignorují.Jeden se připravuje na maturu a druhý si hleda praci,tak zatím pomaha dedovi tahat drevo vlese.Když muj muž je doma,tak citime pořadné dusno a napětí a řikame si,co zas je špatně.Dceru nevede knicemu,když si postežuji, at si ji víc hledí,tak neví jak.A když po sobě neuklízí,tak si toho ani nevšimne,že ještě mala.Má svoji práci,fitko,kamarady a počítač.S námi netraví volné chvíle.Chce od nás odejít,má pocit,že je mu ukřivděno a nevěděl,že žena miluje víc sve děti než sveho muže a stím se nedokáže srovnat.Prostě na kluky žárlí a drera si může dělat co chce.Jsem z toho unavená a nevím co dál,jsem jak mezi mlýnskými koly.Mám svého muže ráda,ale tím,že nema rád mé děti mi ubližuje.

pro Petru: moje máma měla nevlastního otce, vždy říkala že byl lepší než její vlastní matka. Prý byla lakomá, když někam šla otec ji dával tajně peníze, aby to matka nevěděla. chodil do školy a zastával se matky, když ji učitel tělesně trestal. Já jen k tomu tvému srdečnému milování. Já mám také nevlastního syna. Co je pro něho dobré, když jeho vlastní máma mu nic dobrého neporadí, povolí mu vše, k ničemu ho nevede. já ho nikdy neuhodil ale poradím mu , pomůžu. Vlastního syna jsem mydlil přes prdelku, dnes je v pubertě, počítače, hra, nechce se učit, jeho matka má na něho špatný vliv.podporuje ho ve všem jen ne v učení. Někdy mám raději nevlastního, dnes je dospělý a vím že se mě podařilo něco z něho vychovat.

no ja taky zrovna moc nemiluji dospele deti meho muze,ale ty jsou uz dospely,nastesti.a neziji s nama.Nevim ale kolik je lidi i zen ktere dokazi milovat i cizi deti?Malo...svoje jsou svoje.I kdyz preji Katce at se to vyresi na lepsi.Taky zalezi jak se deti chovaji k dotycnemu,ke me jeho dcera je ,teda byla drza,a zarlila na tatu...

Ano souhlasím s mamčou, a jinak Katko i když se na jednu stranu manžela zastáváš, tak Ti můžu říct, že i když je fyzicky netýrá, tak je bude týrat psychicky, říkat o nich že jsou k ničemu, špatně vychovaný apod.. to je psychicky odrovná, nevyrostou z nich sebejisté lidé, děti se musí chválit a podporovat.
Nesnáším když někdo si potrpí aby děti říkaly jen "ano maminko, ano tatínku" apod.., to mě přijdem že tam to nebude všechno v pořádku..

Katko,já v samotě neživořím,já jsem štastná, že nemusím volit,časem tě to udolá...ten můj taky není nějaká pochybná existence,dokonce má své dospělé děti,ale dcera ho nezajímá,protože není dokonalá a jeho syn poslouchá svou ženu,tak ho zavrhl taky.....moje děti stodovaly,taky to bylo špatně,prostě at udělaly cokoliv,všechni jinak,kleslo jim sebevědomí a začaly se zavírat do pokojů,přestaly sedět u stolu a jedly v pokoji,když byl v práci,krásně jsme si povídali a smáli se,jak přišel,všechno skončilo.Ale přitom kdybych ho poslouchala a iny taky,tak bychom se měli náramně,jenže za cenu ztráty vlastní identity.....a tak je nám takhle dobře......

Všem vám moc děkuji za názory. Jen se teď musím zastat manžela, není to žádná existence, že bych se musela bát, že mi děti utýrá. To ne. Ale má představy o dětech, jako každý, kdo děti nemá. Že musí bez odmlouvání poslechnout na slovo, že musí ochotně a dobrovolně pomáhat se vším, co je potřeba, říkají jen ano maminko a ne maminko, nezajímá je počítač a televize, ale pouze užitečné věci, sport a samozřejmě škola.Nikdy si nestěžují a nikdy nepláčou, protože to je vlastnost slabých. Kdo by takové děti nechtěl? Ale kdo je v dnešní době má??? A naše dvojčátka, až vyrostou, tak budou přesně taková, jak on si představuje, takže neslyším nic jiného, než jak jsem ty starší špatně vychovala. Bojím se, že až zjistí, že z nich vyrostou úplně normální dětičky (ne roboti), tak je zavrhne taky. Kdybych byla bývala věděla, jak to bude těžké, nikdy bych to nedopustila. Raději živořit v samotě, s tím plně souhlasím....

Leni dík...já mám,jinak bysme fakt žili o suchých kůrkách....
Rok se věnuju kosmetice a myslím,že mě to bude po MD dobře živit...ted si chystám podmínky a jen tak dělám,co časově zvládnu....ale žádnej chlap ani peníze nestojí za to.....mělas štěstí a to je dobře......

Mám to štěstí, že nejen můj druhý manžel, ale i celá jeho rodina přijali moje 2 děti (tenkrát 5 a 3 roky)jako vlastní. Já jsem zase přijala jeho syna (9). Spolu máme také syna. Dnes už jsou všechny dospělé a máme moc hezké vztahy i děti mezi sebou.
Ale musím potvrdit, že než nechat dětem ubližovat, radši s nimi budu sama.
Mamčo, jestli chceš můžu ti dohodit dobrou práci z domova. Ozvi se na pas.sun"seznam.cz

díky Tome...ono je asi nejhorší ten strach ze samoty...teda pro někoho....ale jak se člověk od podobnýho chlapa osvobodí,najednou zjistí,jak je život krásnej....mě samota nevadí,chlap mi zatím nechybí a co se týká financí...tak my zas tolik nepotřebujeme a když nemáme,jdu něco přivydělat,vždycky věci nějak dopadnou....nemám dům a bazén,nepotřebujem jezdit na dovolený,já mám dovolenou po letech dřiny ted s tím malým....moje hodnoty jsou někde jinde, ale jsem normální,šikovná, moderní ženská,ale hlavně jsem štastná a spokojená.....a až budu moci chodit do práce,zase bude o něco líp....doufám jen,že mi ještě síly budou stačit :)))

mamčo: děkuji za velmi krásný názor. Jsem sice pouze chlap, nejsem rozvedený a plánuji dožít život se stávající manželkou, takže někdo namítne - co on se k tomu vyjadřuje. Ale ve svém okolí jsem zažil hodně případů, kdy žena ve snaze nebýt sama je ochotna partnerovi, často nevalných kvalit, tolerovat spoustu špatných vlastností a často na úkor dětí.
Ostatně těch několik utýraných dětí v poslední době byly zrovna takové případy, kdy by soudná ženská od chlapa utíkala co by nohy stačily.

ale na to bych se přece nemohla dívat,jak se ty děti trápí....trápila bych se taky...no a tak to,co mě trápí musí z mýho života pryč.matka vždycky musí stát při dětech...ony se totiž nemůžou bránit....

mamča bravo!! Jsi skvělá, že jsi dala přednost svým dětem, tohle spousta žen neumí, radši nechá trpět své první děti s "náharadním" tatou.

Katko nikdy chraň své děti i kdybys na to měla být sama.
Tohle si nezaslouží jsou ještě malé, potřebují lásku a zázemí, a podle toho co píšeš se jim to nedostává, spíš jim zkazíte dětství.

Škoda, že jsi to nerozmyslela dřív, že by se vybarvil až ted??

milá Katko,je to jako přes kopírák,jen s tím rozdílem,že mým dětem tehdy bylo 13 a 16.Než se nám narodilo vlastní,dalo se to snést,ale potom už to nabralo takový grády,že hádky byly na denním pořádku a já zákonitě začala nesnášet jeho.Nakonec mě postavil před volbu,bud ony nebo on...a jak myslíš,že to dopadlo? Jsem půl roku sama se všema dětma a máme svatej klid.Podotýkám,že těm mým dětem je 20, 23 a 2,5roku.Nikdy bych svoje děti za chlapa nevyměnila,prostě jsou mojí součástí a chlap to musí respektovat,s dětmi si mě bral....

Ahoj Katko, myslím, že málokterý muž dovede zcela srdečně milovat"cizí dítě".My ženy to asi máme jinak.Hodně psychických sil a klidu!

Zdravím všechny. Ráda bych znala zkušenosti ostatních rozvedených maminek, které se znovu vdaly. Zprvu to vypadalo, že jsem svým dvěma dětem 8 a 10 let našla úžasného tatínka. Byl také rozvedený, se svou první ženou nemohli mít děti a on po dětech moc toužil a už se vzdal naděje na své vlastní. Chtěl tedy milovat ty moje. Začalo to skřípat hned, jakmile zjistil, že nesplňují jeho představy o ideálních dětech (neposlouchají na slovo, odmlouvají, hádají se...) a úplný zvrat to vzalo ve chvíli, kdy jsem otěhotněla a on zjistil, že bude mít své vlastní dítě. Do finále jsou z toho dva krásní kluci - dvojčátka. Tím veškerý zájem o nevlastní děti ustal. A neustále slyším jen:...to tihle dva budou....
Jsou teď moje děti a jeho děti. Moje děti jsou ty špatné, které ty jeho jednou budou jen kazit. Jsou tu jen trpěné a nežádoucí. Jak mám s takovým pocitem žít? Prosím, jaké máte zkušenosti ostatní? Může muž milovat ""cizí"" dítě? Děkuji za reakci.