Nevlastní velmi problémový syn-PROSÍM PORAĎTE

to se divím,že o Lukyho rodičích nic nevíte.Tady přece nejde o nějakou zbytečnou zvědavost,ale o nutnost.Pro Lukovo lepší pochopení přece potřebujete vědět,z jaké rodiny pochází.Jaké jsou dědičné sklony nebo zatížení,co byli jeho rodiče zač.Dědičné povahové sklony,náchylnosti k různým nemocem,ale i intelekt.předpoklady...Zvlášť když si vezmete už 11leté dítě,to by mělo být povinností dětského domova,podrobně vás informovat.

Dobrý den, já jsem to nemyslela tak, že by měl pouze 18ti nebo 17ti leté kamarády, ze začátku to byly kluci tak 13 nebo 14ti letí, ti ho pak vzali do takové party, kde jsou děcka opravdu rozmanitého věku, Luk prostě nechce pochopit, že ho ti kluci jen zneužívali, kam myslíte že mizely všechny jeho peníze? Později jsme pochopili, že to zřejmě fungovalo jako ochranka. Teď už Lukovi ani moc nedovolujeme někam chodit, bohatě stačí ty průšvihy ve škole.
O Lukových rodičích nic nevíme, ale už jsme váhali, zdali bychom si to neměli zjistit. Také už jsme se smířili s tím, že u Lukyho zřejmě začala puberta poněkud dříve, co se dá dělat. A ohledně mých rodičů, byli smíření s tím, že chceme adoptovat dítě, ale Lukáš jim prostě neseděl, ale je to naše rozhodnutí, my ho vychováváme.

To s těmi 17-18letými kamarády taky nechápu.Můj syn má o 6 let staršího bratrance a to jsou úplně jiné zájmy.Loňské prázdniny byli oba spolu pár dní na chatě,ale že by měli 12 a 18letý kluk společné zájmy a témata,to tedy ne.Ten starší má diskotéky,přítelkyně,přípravu na maturitu a na přijímačky na vysokou.Někteří v tom věku mají navíc alkohol,pokusy s nějakou tou drogou,kouření.....Myslím,že přátelství 18letých s 12letým je podivné.

a ještě jedno malé doplnění: jak je možné, že má za kamarády skoro osmnáctilété? Vždyť to je mentálně zcela rozdílná skupina. A pokud nesjste tohle schopni ovlivnit, tak potom je těžko. Máte ve svém příběhu moc nestandardních věcí. Mám již dospělé děti, takže něco o životě vím a moc nechápu něktará vaše vyjádření.

Ještě doplním malou poznámku: zaráží mě, že Vaši rodiče Jano jsou proti, tedy asi hlavně otec. Dost nepochopitelné, protžo v takovém případě by nejbližší rodina měla mít stejný názor.

Po zdravotní stránce je Lukáš v pořádku?Nemůže mít třeba nějaké dědičné sklony k agresivitě a výbušnosti?Může mít přece i takovou zděděnou povahu,že je zvýšeně popudlivý a nesnášenlivý.Víte něco o jeho rodičích?

Že tam Luky nechce jít.....Ono toho děti spoustu nechtějí,ale musí.Tak Lukovi řekni,že to je na něm ,jestli bude chodit k psychologovi nebo ne.Když se bude chovat dobře doma i ve škole,nikam nemusí.Když bude dělat problémy,nadávat sprostě vám i učitelce,tak k psychologovi prostě půjde.To přece záleží na jeho chování,jestli je psycholog potřeba nebo ne.Tak ať si to uvědomí,že pomoc psychologa je pro něho a ne pro vaše potěšení.

Proč jsme si vzali zrovna Luka? Na to není lehká odpověď, samozřejmě že jsme ho znali docela dlouho před adopcí, brali jsme si ho na víkendy, nikdy jsem snad neviděla tak roztomilé a přátelské dítě. Jak jsem již psala ze začátku bylo všechno v pořádku, ale skřípat to začalo až poslední půlrok, kdo nezažil, neumí si ani představit, jak je v našem státě složité získat dítě z děckého domova, jak píšeš, bylo to spoustu testů, atd...,ale vše jsme zvládli, i ty ponižující návštěvy sociálních pracovníků, Lukáš se nám vůbec nezdal tak problémový jak o něm všichni mluvili, to se začalo teprve stupňovat. Mysleli jsme, že za tím "problémovým chováním" stojí hlavně to, že není v rodinném prostředí, ale asi jsme se zmýlili. Asi se musíme naučit žít všichni podle určitých pravidel, asi máte pravdu v tom, že jsem na něj slabá. Myslela jsem, že nám psycholog poradí, ale co mám dělat, když tam Luky opravdu nechce?
V každém případě vyzkouším ty prášky, když myslíte, že jsou neškodné.

Na tu Lukyho hysterii bych si od psycholožky fakt nějaký prášky vzala!Ty se pořád bojíš jeho hysterických záchvatů a raději stále ustupuješ.Nikdo v životě mu hysterii tolerovat nebude,řešte to hned.

Jano, Lukáš má svoju izbu, však? Mne sa zdá, že s Lukášom je všetko v poriadku, keď sa mu venujete, hovoríte s ním, idete na spoločné výlety. Lukáš u vás nevyrastal, ale je s vami rád. Na rozdiel od detí, ktoré v rodine vyrastajú, on nemá tú istotu, že k vám patrí, že je váš, že nezostane sám alebo ho nevrátite do domova. On chce byť s vami stále, chce vedieť, že ste spolu s ním, že nie je sám. Sám, treba aj vo svojej izbe. On nechce mať k?ud na učenie vo svojej izbe, ale radšej si tie úlohy bude robiť s tebou v kuchyni! Jemu to dá istotu, že ťa má nablízku a to je pre neho dôležité! Môže si úlohy robiť samostatne, bude mu stačiť, že si pri ňom.

No mě se to celé nějak nelíbí. Trošku jsem si zjišťoval informace o adopcích - je to spousta testů, prověřování, pohovorů s psychologama, atd. Navíc kluk byl, jak píšete problémový již před adopcí, takže snad měl (mít) nějaké vyšetření a závěry, atd. Takže předpokládám, že jste museli být připraveni a snad i poučeni, jak postupovat. A teď tady čtu, jak s Vámi dost mává. Jestli si dovolí nadávat Vám, učitelce a já nevím co ještě, tak to snad není běžné. Těžko vám zde někdo na internetu dá kvalifikované rady. Vyhledat jste měla odbornou pomoc především sama, v první fázi bez kluka. Nechce se mi věřit, že si bude klučina dupat, jestli na nějaký pohovor půjde nebo ne. Samozřejmě za podmínky zachování jeho důstojnosti. Upřímně řečeno, sport jako kockbox u takového problémového dítěte se mi také moc nezdá.
Prostě bez urážky se mi moc Vaš příspěvky, Jano nezdají. Pokud je to všechno pravda, tak se Vás nechci dotknout, ale něco mi tady nesedí.

Jano, proc jste adoptovali tak ,,stare,, dite?..myslim,ze adoptovat dite prichazejici do puberty neni zrovna vhodne, ale kdyz uz ste se k tomu rozhodli,meli jste predpokladat,ze to bude tezsi nez u maleho ditete a co jsem postrehla z vasich prispevku,nepripadate mi zrovna jako silna osobnost,jez muze ukazat smer a dokazat vychovat dite z domova adoptovane ve 12 letech-to chce cloveka jez vi jak pristupovat k detem=ne je trestat,ale urcite jim nedovolovat vse jen z toho duvodu,ze se bojite videt ho jak place-kazde dite holt nekdy place,vasim pristupem z nej vychovate cloveka,ktery si mysli,ze muze vse a neni schopen rozeznat dobro od zla...-ja chapu,ze jste urcite moc hodna a chtela,ale dobry rodic musi umet byt i prisny-musi,protoze diteti musi udavat smer ve vecech o kterych dite nemuze samo rozhodovat,jelikoz detske nazory jsou lehce zkreslene(-samozrejme, ze vyslechnout dite a brat nazory v potaz je nutne,ale zaroven dospeli musi posoudit,v cem ma dite pravdu a v cem tak uplne ne a to objektivne)...preji hodne uspechu-psycholog urcite poradi,ale hlavni zodpovednost bude stejne jen na vas-navic ne kazdy psycholog je dobry psycholog(se spoustou znalosti ano,ale ne spravny jako clovek)-a to vy ani nemusite poznat-jelikoz je psycholog a umi to dobre podat...p.s. napriklad omega 3kyselin se nebojte-jsou dulezity faktorem pro rozvoj inteligence(berte to spis jako ,,vitamin,, nez jako lek)

Víte nikdy bych nevěřila, že dítě může být takový manipulátor, dneska už máme s manželem za sebou opětovnou návštěvu školy kvůli Lukovi, ale kromě již tradičních stížností naštěstí nic tak hrozného neprovedl. Měli jsme jít na sezení, ale to se Luk nedal, když začne být hysterický, mám vždycky strach, aby si něco neudělal, v tomhle směru je dost labilní a taky si myslím, že když ho k psychologovi prostě donutíme jít, nikdy tu důvěru nezíská. S manželem jsme se také dost bavili o verzi zakázat mu trénink, ale ten je pro dobro všech, protože Luky bezpodmínečně musí tu přebytečnou energii někde vybít, jinak by s ním nebylo k vydržení. Asi máte pravdu v tom, že mu neumím nic zakázat, prostě nejsem ten typ co na dítě autoritativně zvýší hlas a Luk není ten typ, co by hned poslechl. Jenže i na manželovi začínám pozorovat, jak moc energie mu tohle všechno ubírá, když vidím ty dva spolu jak na chatě hrají fotbal, nebo si povídají, jsou to opravdu otec se synem, to Luky i poslouchá, ale pak přijedeme zpátky domů a Lukáš začne být protivný, drzý a neposlechne.

to Jana
Asi bych vydržela jeden hysterický záchvat, kdybyste Lukymu zakázali trénink. Možná by zjistil, že to opravdu myslíte vážně a že by mu to podruhé také neprošlo. Dítě prostě musí vědět, že má mantinely, za které nemůže, a když rodiče řeknou ne nebo ano, tak to platí, kdyby se postavil na hlavu.
Takhle se spíš utvrzuje v tom, že tato metoda mu neselže, tak proč ji nezkoušet dál.
Právě proto, že máš dítě ráda a chceš pro ně to nejlepší, musíš často udělat něco, co tě bolí vlastně za to dítě.
Léky jsou sice krajní případ, ale pokud ti to psycholog nebo lékař poradí a zdůvodní, nebála bch se toho, dají se vždycky vysadit, ber to případně jako překlenovací můstek.
Jde i o to, že tobě je Lukyho líto, když mu něco zakážeš, ale musí být nějak vybavený do samostatného života, nebo ho neunese.

V domově nás varovali, že jsou s Lukem potíže, ale všichni brali jeho problémy ve škole tak, že na to prostě kašle. My jsme si nejdřív mysleli, že když bude mít na učení vhodné podmínky, tak se to zlepší. No moc se teď nedaří, děti se mu stále posmívají a i když se učitelka opravdu snaží zapojit ho do hodiny, tak Lukášek prostě nechce, pokud to zkouší víckrát, začíná být drzý až sprostý. S manželem nejsme zastánci trestů dětí a mysleli jsme si, že jde vše vždy vysvětlit, ale s Lukem to tak není, kdybychom mu zakázali trénink, tak bude mít akorát další hysterický záchvat. Psycholožka si myslí, že bychom ho tam měli dovést i když bude protestovat, ale já na to prostě nemám srdce. Když vidím, jak má strach a jak pláče, nikdy bych ho nemohla nutit. (u těch prášků se pouze bojím, aby si na ně nezvykl)

Píšeš,že vám psycholožka nabízela nějaké léky.Já bych to tak striktně neodmítala ,být tebou.Možná,že by Lukovi zrovna nějaký tabletky trochu pomohly.Asi před čtvrt rokem jsem v televizi viděla dokument BBC o výzkumu,jak na děti kladně působí Omega 3 /v podstatě rybí tuk/.Děti braly denně tabletky Omega3 a po 6ti týdnech se výrazně zlepšila jejich pozornost ve škole,paměť i studijní výsledky.Chystám se to vyzkoušet na vlastním dítěti,už jsem nakoupila pilule.Pak dám vědět.

Jano, jak zvládal Lukáš školu v domově? Myslím si, že pokud byly nějaké problémy, že vás museli nebo měli upozornit - co mu třeba jde nebo nejde, případně že bude třeba speciální třída.
Trest za špatnou známku být nemusí, ale za lhaní ano, odepřít mu to, co má rád, třeba trénink, i když tebe to bude mrzet víc než jeho. Možná se domluvit s trenérem, když má u Lukyho jako muž větší autoritu?
Snad zajdi za psycholožkou sama, když Luky reaguje hystericky, aby si pak nezvyknul, že jakmile takto zareaguje, dosáhne svého. Jestli by tam měl jít i přesto.
Také jsem se dívala na ten BASIC /je dobře se něco nového dovědět/, nezdá se mi to špatné, i když bych měla raději informace přímo od účastníků, ne zprostředkovaně.
Tak se držte.

Děkuji, dívala jsem se na to a dost mě to zaujalo, to prázdninové doučování není špatný nápad, ale pochybuji, že by Lukáš chtěl něco takového dělat o prázdninách a pod nátlakem by to bylo k ničemu. Asi opravdu bude potřeba speciální přístup, protože na něm vidím, že to co chtějí po něm ve škole nyní, není schopen zvládnout sám. Neustále nám teď o škole lže a zapírá známky, ale jsme v kontaktu s paní učitelkou a tak se za chvíli dozvíme pravdu, jenže nevíme jak máme reagovat, zkoušeli jsme si promluvit, ale po dobrém to asi nejde, vždyť ví, že se mu za špatnou známku nic nestane, ale trestat ho nechceme. U psychologa už jsme museli sezení jednou odložit, Luky prostě odmítl kamkoliv jít, když jsme se ho snažili přesvědčit, tak zase a opětně reagoval hystericky, už si opravdu nevíme rady.

Psala jsi,že má Luk problémy se čtením.V časopise Tina č.18 píšou o nějaké metodě ,která toto dokáže rychle zlepšit.Studijní centrum BASIC je v Praze a dalších 9 místech republiky.Jejich stránky na www.basic.cz.Mrkni na to,jestli by se to hodilo pro váš případ.

Děkuji, jen bych dodala, že první psycholog, ke kterému jsme chodili byl muž a jak nám Luky později řekl,tak po něm prý i křičel, prostě si myslím, že by se malý bál, že to bude stejné. Paní doktorka měla zatím velmi milý přístup, jak k nám, tak k Lukovi. Ale i tak o této záležitosti ještě popřemýšlím a co se týká toho kineziologa, to bychom se asi s manželem museli poradit.
Příští rok určitě změníme školu, chtěli bychom, aby Luk chodil do speciální třídy či školy, zaměřené na hyperaktivní děti, snad se už konečně zadaří, hledá si sice jen o dost starší kamarády, ale doufám, že se nebude opakovat situace jako dosud, podle toho co jsem o malém slyšela, tak začínal tzv. od nuly už několikrát a pokaždé to zkrachovalo.
Já tedy jsem odpůrce fyzických trestů, spíš jsem se bála, že když mu manžel naseká, ztratíme tím jeho důvěru. A ohledně Lukyho talentu, jak jsem již psala, chodí na kick box - k tomu ho přivedl manželův bratr, mě se to sice moc nelíbí, ale Luka to moc baví a ještě chodí na tancování a v tom bych řekla že se mu také moc daří, alespoň tam vybije přebytečnou energii. Také jsme měli problémy, že trenér chtěl Luka vyhodit, některá pravidla prostě Lukáš nechtěl dodržovat, ale snad se to spravilo, tam si myslím, že jejich trenér je muž na svém místě a pro ty děcka je opravdovou autoritou.