NIKDO MNE NEMÁ DOST RÁD...

Ahoj chtěl jsem si koupit tanga ale ta prodavačka mě nemá ráda co mám dělat ty kundo ?

Tak Val, za prvé : co takhle zlepšit češtinu, za druhé : co se přestat litovat, za třetí : musíš být něčím trochu zajímavá, za čtvrté : tobě chybí sebevědomí, si tlustá, škaredá nebo nejistá? Trošku to nandej svému okolí pa a ozvi se.

Ahoj nikdo me nema rad ve skole si me nikdo nevsima doma to je podobny vubec nevim co s tim mam kvuli tomu takovy vztach jsem nastvana tak rostrhnu plysaka pak tam brecim ze kvuli nejake hovadine ho roztrhnu ted se mi tomoc casto nedeje protoze jsem v lese

Reaguji na nadpis diskuse,...Ludi, tvůj příspěvek na mě hodně zapůsobil, moc ti za něj děkuju. Opravdu věřím, že víš, o čem mluvíš a to co píšeš je naprostá pravda. Bohužel se to nedělá tak snadno jako píše. Myslím, že mít se ráda je skutečně klíč ke všemu. Protože když má člověk sebejistotu tak jde všechno. Budu se snažit si víc věřit a najít si cestu k sobě samé. Přeju hodně síly těm, které toto trápí a věřim, že časem se nám to všem podaří.

Zaměstnavatel je ze zákona povinen vydat zápočtový list.

Mio,Mne tez zamesnavatel nedal zapoctak udal sem ho na Inspektoratu jdi tam hned jak muzes a na urad prace a hezky jim to rekni!

Mio, když jsem četla tvůj příspěvek, bylo mi tě moc líto. Já jsem měla taky nějaké problémy, ale hodně mi pomohla knížka Miluj svůj život od Louise Hay. Je tam hodně o pozitivním myšlení, síle podvědomí, jak se naučit milovat sama sebe, jak léčit chronické bolesti... zkus to, když nic, třeba tě to alespoň povzbudí při hledání něčeho jiného. Věř tomu, že existuje způsob, jakým se dostat ven ze stavu, ve kterém teď jsi, jen musíš začít hledat. Chce to to první nakopnutí a pak už to půjde, uvidíš! Přeju ti hodně štěstí!

Ani částečný invalidní důchod mi nedali, podporu v nezaměstnanosti nedostanu, protože býv. zaměstnavatel mi nechce vydat zápočťák a já jsem totálně bez příjmu a bez možnosti vydělat si na živobytí. Nevydržím sedět déle jak 30 min. a potom se už jen dva dny dostávám do normálu a s tím mne po týdnu vyhodí. Za poslední týden jsem byla 4 x v nemocnici - gastroenteritida, alergická reakce, dušení. Už nevím jak v životě dál. Nedokopu se už ani dojít k lékaři, všichni na mne kašlou, taky hlavně proto, že už se nedokážu ani prosadit. Nikdy jsem nevěřila jak snadné je stát se ze sebevědomé zdravé ženy úplnou troskou bez vůle žít.

pretty voonne ,?

mám milence a ten se se mnou nelíbá při sexu a já nevím proč???

Mio, prosím Tě poraď se s doktorkou, může Ti doporučit požádat o prodloužení podpůrčí doby v nemoci. Všechno se dá řešit.

ja jo :o)

ja jo :o)

Mio,Neboj budu s tebou, tez nemam praci, nechce se mi ucit, prijde mi vse zbytecne na co sahnu se mi hned rozsipe, k tomu ta samota vvvvvvvrrrrrrrrrrrrr.Umrit je moc jednoduche, ale bojim se, ze uz sem na tom tak blbe, ze se mozna i rad uz trapim ach jo, neumim si vychutnat zadnou stastnou chvilku! Drz se

Mě nemá taky nikdo rád...hihi

Tak už se můj zdravotní stav zlepšoval, chystala jsem se do nové práce, začala chodit plavat a minulý týden jsem uklouzla na náledí.Než jsem se doplazila po zemi domů 2 x jsem omdlela bolestí. Odvezli mne do nemocnice(naražená bedra a kostrč), kde mi po 4 infuzích řekli že jsem O.K. a mimoděk vyhřezlou plotýnku mi operovat nebudou, že jsem ještě mladá(asi se to vstřebá nebo co?) a vrazili mi do ruky fakturu za pobyt, ani mi nedali žádné léky. Záda bolí a dušička ještě víc. Snad je mi líto, že najednou je mi lépe, mrzí mě že mně odbyli a nedokáži se přestat litovat. Nevím co budu dělat dál. Ani nevím co chci. Do práce nemám kam a mám strach že jinde opět narazím a lidi, kteří mne budou využívat a ponižovat, nebudou mě mít rádi...že mě budou bolet záda a nikdo mi nepomůže. Neustále pochybuji o své kráse a o tom, že mě přítel má opravdu rád. Pořád se prohlížím a kontroluji jestli vypadám upraveně, čistě, voňavě a hubeně. Nevěřím sobě, ve svou budoucnost a svojí užitečnost. A když chvíli ano, hned hledám možnost jak svoje momentální stanovisko zpochybnit.Léky od psachiatra předtím celkem fungovaly - věcí nerozebírám, nehádám se a názory přijímám a chápu hned bez zpochybňování. Ovšem raději se kvůli nim nemám. S tím mi psychiatr nepomůže. Podpůrčí doba při marození mi končí posledního února a já nejsem schopna jít do práce. Na pracáku mi podporu nedají, protože můj bývalý zaměstnavatel mi nechce dát zápočtový list. Poslední týden mi vše neuvěřitelně zkomplikoval a já bych chtěla umřít raději než kdykoliv předtím.

Miinko,Jejda ja sem nevedel, ze si mela narozeniny. Tak tome moc mrzi, ale urcite si na tebe nekdo vzpomel.Kdybys chtela, mohli bychom si popovidat na icq.A k poslednimu prispevku, je hnusne jak se k tobe choval. NO neboj nejak to zvladnes, kazdopadne budes-li chtit se s nim opet dat do kupy, bud k nemu nekompromisni, ale nevytykej mu tu jeho stravu, je to jeho zivot, ale kdyz si bude stezovat, tak mu rekni at si nestezuje.

Reaguji na nadpis diskuse, zbytek jsem nečetla: Začni se mít dost ráda sama. Přestaň chodit jako žebráček s nastavenou dlaní a očekávat něco od druhých. Sama v sobě máš dost lásky. Použij ji tedy tím nejjednodušším způsobem - vůči sobě samé. Já vím, že nás to neučili. Jak se budeš chovat sama k sobě, tak se brzy začne k Tobě chovat i okolí. Zmizí z něho lidé určitého typu a přitáhneš si lidi jiné, protože začneš vyzařovat něco jiného. Všechno už máš, nepotřebuješ nic dalšího k tomu, aby ses sama začala mít ráda DOST. Jediné je třeba - změnit úhel pohledu.Užij si svůj život, hodně lásky - Ludi

Od přírody jsem vždy byla tak trochu pesimista. I když jsem nebyla škaredá, hloupá a vyrůstala jsem v láskyplném prostředí. Pořád jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá. Měla jsem pocit, že mě nikdo nemá rád. Jednou jsem narazila na portál http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog a rozhodla se vyhledat pomoc psychologa. Nyní už umím bát se svým životem spokojená. Vážně mi pomohli. Lucie