samota?

tedy koukam, ze nas samotnych tedy je. Cloveka nic nebavi, nikam nechodi, protoze nema s kym nebo se sam boji. Prestane na sebe dbat, protoze to nema pro koho delat, pro sebe je mu to malo. Prestane si delat treba jen male radosti, protoze se mu to zda zbytecne. Prestane se mit rad, prestane si sebe sama vazit a nakonec si pripada, ze je zbytecny a neuzitecny, protoze nikomu na nem nezalezi a nechce se mu nakonec zit. Depka jak vysita a z bludneho kruhu neni cesty ven. Ale jeste horsi je, kdyz clovek nekoho ma a presto se takto citi. Ten zmatek a zbytecnost je strasny. Preji vam vsem hezky vikend a uzijte si slunicka, bezte treba na malou prochazku, kupte si malickost jen tak pro radost a nezalezejte do postele, tam vas nikdo nenajde.

To mi povídejte ... kdybych nebyl nikomu to vadit nebude ... problém v tom že nemám ani chuť nikam jít. Prostě na to nejsem a to je ten problém. Takže spíš než kruh dlouhá nit a nevím kam tak raději stojím ...

Ahoj všichni!Jsem ráda, ze jsem narazila na tohle téma. Souhlasím s tím,co říká Maja. Taky to tak zkouším, jenomže ono to někdy ne a nejde. Chtěla bych dělat tolik věcí.... Ale pomyšlení, že půjdu někam sama mě od toho nakonec totálně odradí. Je to takovej začarovanej kruh. Nikam nejdeš, protože nemáš s kým, a nikoho neznáš, protože nikam nechodíš. Už bych to chtěla konečně jednou prolomit.Tak kdyby se tady našla nějaká dobrá dušička se stejným problémem, může se mi klidně ozvat.

hmmm. taky to mám a znám moc dobre. Ale i po probrecených nocich nebo depkach prijde obdobi, kdy si rikam ze se nevzdam. posiluje me to, protoze citim, ze to je ta dobra cesta a prekonavam to mnoha způsoby. pisu, snazim se komunikovat s lidmi, zajdu si do cviceni a hledam, to co mam rada. delam si prijemne chvile. je to obcas tezke se tem spatnym pocitum nepoddavat, ale utapet se v tom vede jen do vetsi a vetsi samoty. Snazim se tady, aby ty prijemne pocity mely prevahu nad temi opacnymi. Chce to odvahu. Preju ji sobe i vam.

také ani nemám chuť žít - vyslovuji to se strachem, protože vím, že je to rouhání, ale když já jsem tu opravdu zbytečně. Nemám lidem co nabídnout. Moje samota je moje chyba, vím to. Ale co je mi to platné, když nevím, co dělám špatně.

Cau holkyChce se mi z toho fakt brecet kdyz ctu co tady pisete protoze presne znam vase pocity. Je mi24 let a mam psychickou poruchu jmenem socialni fobie. Jsem vysoky a pohledny kluk, ktery se ale boji jit nekam do spolecnosti. Nikam proste nechodim jen sedim doma ikdyz nechci ale spolecnosti se bojim. Jsem strasne osamely a takovy zivot me nebavi. Nemuzu se s nikym seznamit. Kdyz vidim tu spoustu zamilovanych paru co chodi po ulicich, tak bych nejradeji umrel. Nekdy si rikam jaky ma pro mne zivot smysl. Nechci takhle zit ale jak se muzu zmenit???

Stelinko,v to jsem doufala take, ze se to v zahranici zlepsi, ale bohuzel. Spis naopak a navic jak jsem se vratila zpet, zjistila jsem, ze kamaradky si uz zvykly, ze nejsem pritomna. Stale jsem hodne sama a mam z toho nekdy pekne depky.

Ahoj holky, být vámi dejte se dohromady,utvořte si partičku kamarádek a už nebudete sami..Katka

Holky,jsem na tom stejně.Také si připadám sama.Už dloho neznám nic jiného než cestu z práce a domů. Odjíždím do zahraničí jako aupair. Doufám,že mi to pomůže,dostat se z té samoty.Je mi tu hrozně smutno.Jsem z malého města a dospěla jsem do fáze,kdy je trapně vyjít na ulici,protože se bojím,že potkám někoho známého a já už se s lidmi neumím ani bavit. Dost často z nich mám strach.Pokusím se v zahraničí začít znovu s čistým štítem.Kdyžtak vás budu informovat.

Ja mam ten samy problem. My holky to asi zvladame hur a i kdyz vime,ze tohle nikam nevede, stejne se doma utapime ve starostech a samote. Kdybych znala nejaky recept,jak tuhle nechut k svetu a nejake aktvite prekousnout, rada bych Ti ho dala. Musime jen verit tem obvyklym frazim,ze casem to snad prejde....

Holky, tak proč to nedáte dohromady a nevyrazíte někam spolu??? :-)

mám stejný problém a taky nevím jak z toho kruhu ven, se mnou se přítel rozešel před 7 měsíci a já se cítím taky strašně sama a k nějaké aktivitě se nějak donutit nemůžu a samotné se mně ani nechce, možná je to i tím,že svého bývalého přítele stále miluji a pak se mně teda do žádné aktivity nechce.

Před necelým rokem jsem se rozešla s přítelem se kterým jsem byla čtyři roky. Byla jsem na něm tzv. závislá. Po rozchodu jsem zjistila , že mám spoustu času , který neumím využít. Problém je v tom , že nejsem schopna jít někam sama .Třeba do kina , do divadla... Mí kamarádi (mají své přítelkyně a přítele)nemají věčinou čas. Měla bych spostu nápadu co dělat , ale sama to nedokážu. Je to velmi nepříjemné a hlavně omezující. Chtěla bych to umět zvládnout, ale nevím jak .