těhotná sama, maminkou sama

Děkuju vám za podporu. Před dvěma dny moje drahá matka, které jsem se svěřila s těhotenstvím potkala mého i expřítelova známého a přesto, že jsem jí výslově zakázala, aby to někomu říkala, vše mu prozradila. V tu chvíli se rozpoutalo peklo. Nejen, že se to rozneslo rychlostí světla. Ex je na mě tak naštvaný, že jsem prý drbna a nedala jsem mu šanci o tom přemýšlet, což sice nechápu, protože nad tím asi přemýšlet musel, když chtěl hned potrat, a už se neozval. Nejhorší na tom je, že jeho matka i otec se ještě nevrátili z dovolené a jsem moc zvědavá, jak na tohle budou reagovat. Jeho matka, to sice ví, ale otec ne. Moje matka se mi sice omluvila, ale co je mi to ted platné:-( Bez podpory jeho rodiny si to fakt nenechám. Je to sice špatné, to takhle brát, ale jeho rodina je celkem finančně zajištěná a snad by mi pomohli. Moji rodiče nemají skoro nic:-(

Leni, stalo se mi něco podobného jako tobě. Otěhotněla jsem neplánovaně v době, kdy náš několikaletý vztah skřípal a více méně jsme se rozcházeli. On mě nutil k potratu, já jsem byla nerozhodná. Nakonec jsem na ten potrat šla. Měla jsem tu smůlu. že patřím k ženám, které tyto věci neberou na lehkou váhu, tak jsem za ten potrat zaplatila několikaletými depresemi a strašnými výčitkami. Zhroutil se mi celý život. Teď už je to pět let, mám úžasného chlapa, s kterým plánujeme rodinu, ale z potratu jsem se nevyhrabala dodnes, ikdyž už jsem psychicky v pohodě. Rozumově ale vím, že potrat byl lepší řešení. Těžko ale radit v této situaci někomu jinému, mě taky všichni radili potrat, ale kdybych věděla, jak to se mnou zamává, tak bych na něj nikdy nešla. Na druhé straně jsem ráda, že teď dítě nemám, protože bych těžko poznala svého nynějšího přítele a dostala jsem šanci začít jaksi znova úplně od začátku a mnohem líp, což s dítětem nejde. Sama se musíš v téhle hrozné situaci rozhodnout, neposlouchej názory ostatních ani názor přítele. Moc ti držím palce.

Leni verim ti ze te to moc boli a za sve city se nemas proc stydet.Ja jsem sice vdana jiz deset let ale i tak se clovek potyka s okamziky kdy ma pocit ze se mu hrouti svet pod nohama a ze dal uz to nezvladne.Ja sveho manzela miluju jako nikdy nikoho a nedokazu si predstavit zivot bez nej.Leni vim ze to nemas lehke a vim ze se ti v hlave mota spoustu predstav a myslenek kterych se nemuzes zbavit,ale chce to vsechno cas a zase bude dobre.Ted je dulezite se rozhodnout zda si chces miminko nechat nebo ne.Druim ti moc palecky at to vse zvladnes a at je tve rozhodnuti jak uz jsem psala spravne a at ho nikdy nelitujes at uz se rozhodnes jak ty uznas za vhodne!Ted je to jen na tobe a rady a prikazy tveho expritele bych nebrala vubec v zretel.Dej urcite vedet jak ses rozhodla.Davej na sebe pozor!!!

Můj bývalý si našel ,,kamarádku" jak jí říká, proto se zřejmě se mnou rozešel.Měli jsme spolu poslední dobou sice problémy. Hádali jsme apd. ale stále jsem doufala, že se to spraví. Byli jsme spolu sedm let. Stále ho mám ráda přeze všechno. Nemůžu za to, co cítím:( Zbývá mi asi měsíc na to se rozhodnout, jestli si dítě nechat nebo ne. Je to čerstvé a moc to bolí.:(

Leni hlavne udelej to co chces ty!Nedej na pritele se kterym uz nejsi.Pozdeji bys toho mohla litovat.Preju ti abyses rozhodla spravne.

to jsou zmrdi, nakonec budete jeste rady, ze jste se jich zbavily

Ahojte všichni. Já se den po rozchodu s přítelem dozvěděla, že jsem těhotná a on ted chce, at jdu na potrat. Nevím co budu dělat. Miminko jsem si přála, i když jsme ho neplánovali, ale nedokážu si představit, že na to budu sama. Je to opravdu hrozné, jak se k tomu postavil. Zřejmě jsem ho ani po tolika letech pořádně neznala....

Ahojík Jani, díky moc, máš pravdu určitě, ale stejně se bojím...

Renčo, život s dítětem nemusíš mít zkažený, třeba to nebude to, o čem jsi snila dříve, ale mimčo ti ten život rozzáří jinak.

Jak jsem si přečetla, že jsi byla štastná, když jsi se to dozvěděla, tak to je důvod podle mě si ho nechat. Nebo si zkus představit, že bys ho neměla, nelitovala bys, nepřemýšlela o tom? Já bych v takovém případě, kdy bych měla z těhotenství radost na potrat jít nemohla, měla bych deprese, litovala bych toho a celý život přemýšlela, jak by mimčo vypadalo, kolik by mělo let a tak.

Vím, že jsem na začátku psala, že se máš rozhodout určitě sama, ale jak jsi napsala, že jsi byla štastná, musela jsem připsat tohle:) Hodně štěstí.

Hodně štěstí a síly, Renčo, budeš je potřebovat:-)

Ahoj Alex, to je mi líto, myslím, že máš pravdu a já se nevzdám, vím,že by mě to mrzelo a kdyz budu chtít odjet, tak odjedu i s tím prckem, vím, že mi určitě někdo pomůže, dodala jsi mi sílu, stát si za svým názorem, třeba se všechno ještě obrátí, věřím v to, ale děkuju :-)

Ahoj Renčo, jestli ti můžu poradit (mám vlastní smutnou zkušenost), tak na potrat nechoď. Píšeš, že jsi byla šťastná, když ses to dozvěděla, že už teď lituješ, jestli půjdeš na potrat...Já měla to samé, ale na potrat jsem šla, převážila u mě praktická stránka věci - partner o dítě nestál,nechtěla jsem si kazit život, měla jsem svoje plány a sny..Po potratu jsem se 4 roky hrabala z deprese! Co bylo pro mě předtím důležitý najednou vypadalo jako totální prkotina a až pozdě jsem pochopila, že dítě je úplně to nejdůležitější, tím spíš, když ho v podstatě chceš! Dneska už jsem relativně v pohodě, ale mrzí mě to doteď. Není den, kdy bych si na to nevzpomněla. Kdybych mohla vrátit čas, na potrat bych nikdy nešla. Kdybys byla jedna z těch, kterým je těhotenství ukradený,které nesnáší děti...ale to ty nejsi a věř, že pokud se rozhodneš pro potrat, krutě to psychicky odneseš. Myslím, že potom už na nějaké bydlení v cizině ani nepomyslíš, v hlavě budeš mít jen to, co jsi udělala a že se ti zhroutil celý svět. No, možná ne každá by to prožívala stejně jako já, ale to dopředu nikdy nevíš, ber mě jako takový odstrašující příklad, jak by jsi mohla dopadnout :-(

Ahojky Jani, je mi 24 let. Je to pravda, kamarádi mi radí, ať si ho nechám, že mi pomůžou, ale na to se spoléhat nemůžu, to já ponesu odpovědnost, mamka mi radím jít na potrat, abych si nezkazila život, ale já si myslím, že to určitě bude těžký, ale zvládnout se to dá, navíc bych to dítě chtěla, byla jsem šťastná, když jsem se to dozvěděla..

Anonymko, hlavne se nerid radama co rikaji kamaradi a mamka. Musis se rozhodnout především sama. Predstav si to, ze mas mimco, musis se o nej do konce zivota starat, v noci vstavat, krmit, vychovavat ho atd... a hledat si parnera, ktery bude skvely otec pro to mimco.

Bohuzel jsi udelala chybu, ze ses obetovala kvuli chlapovi, ktery o to nestoji a navic s nim mas dite.

Ale to, zda si ho nechas nebo je predevsim na tobe. Musis mu byt dobrou matkou. Jestli chces jit do zahranici, tak zalezi, co tam chces delat, zda tam budes mit dobrou praci a zazemi, zda te v praci podpori, kdyz budes sama s ditetem. A hlavne, zda budes zvladat starost o dítě samotná, v zahranici zrejme rodinu, matku a příbuzné mít nebudeš.

Kolik Ti je let?

Ahojky, ja zustala taky sama,akorat,ze jsem teprve ve tretim mesici tehotenstvi,on o deti ocividne nestoji a hlavne, travi cas radsi jinde nez se mnou, zabavou, alkoholem,kamaradama, nevim co mam delat, mama radi jit na potrat,kamaradi nechat si ho, uz ted toho lituju,jestli pujdu na potrat,ale ja nikdy nechtela zit v Cechach,zustavala jsem tu jen kvuli nemu,copak kdyz si to dite necham,budu moct jeste nekam odjet?

ahojda.zazila jsem neco hodne podobnyho.v sestym mesici prisel po skoro dvou letech s tim ze nevi jestli to dite vlastne chce. podotykam ze bylo planovane a jedno uz jsem potratila. cely ten rozchod byl plny nesmyslu a lzi z jeho strany. skoncila jsem to velmi rychle ptz jsem pochopila ze tohle neni chlap do zivota a stejne by nam jen prekazel. bylo to peklo,hormony a vsechno,ale prezila jsem to a dnes mam ctyrmesicni nadhernou holcicku, ktera ma milujici moje rodice a spousty tet a strejdu a na nej si ani nevzpomenu. neni v RL a mame klid. je ale pravda ze jsem nikdy nebyla financne zavisla na nem, naopak. vzato zpetne,on byl jen prisavka..ale clovek v zamilovanosti nechce videt spoustu veci..vsechno zly pro neco dobry..to mam osvedceny.

od toho příspěvku, co napsala Kamila, už uběhlo dlouhých 6 let.

Ahoj, většina maminek si...Ahoj Kamilo,nejsi v tom sama.Já sem nečekaně otěhotněla a přítel byl strašně rád,jen že pak přišla rána pod pás v 6 měsíci mě řek že ho miminko omezuje finančně a odešel.V lednu mám rodit a je to tak težký.Hormony lítaj nahoru a dolu pořad brečim,ven už skoro nechodim,je mě moc líto jak sem dopadla a vidět ty šťastné lidi.Řikám si proč zrovna já!!držim palce ať to nějak zvládneš!!!!Vim jak ti je!!!

Ahoj, většina maminek si...Hledám těhotnou holku,která by chtěla hladit rostoucí bříško a společně se těšit na miminko.Pokud jsi,tak mi písni na e-mail: [email protected]

Já zůstala sama v 8 měsíci a s hypotékou za krkem, neustála jsem to že patrner byl od rána do večera v práci a pak běžel rovnou do hospody a dával nám najevo jen nezájem, to mě úplně zlomilo. Naštěstí mám ještě 12 letýho chlapa se kterým jsem už podobnou situaci zažila, jo holt člověk pořád věří.....