Odchody lékařů

Nechte je už konečně ...Jo, ať táhnou, aby mohli stupidní pacoši jako ty vyhynout přirozenou cestou...

Nechte je už konečně napokoji,ať táhnou.

To není nesmysl, evidentně...kecy naší tety

A? Z toho plyne pro naše...Hanko nejsem věštkyně,co z toho plyne pro naše lékaře a nemocnice. To záleží na tom, jak se situace vyvrbí a kolik lékařů odejde a kolik se jich někdy v budoucnu vrátí.
Příspěvek byl o tom, že v každém případě pro lékaře, kteří se rozhodnout odejít to bude velmi zajímavá zkušenost a určitě si nepohorší.
Kdyby se lékaři v cizině naučili lepším mravům a pak to aplikovali zde, tak by to bylo přínostné. Ono u nás se často nemají od koho tu komunikaci s pacientem naučit. Alespoň před dvaceti lety to byla hrůza, čeho byli medici v nemocnicích svědky od "vážených" doktorů ve vztahu k pacientům, ale i k sestrám, mladším kolegům či samotným medikům. A žádný učený z nebe nespadlo. V cizině uvidí, že to jde jinak.

pro M:ano, takto si i já...Stačilo by, aby se zrušil senát a snížil počet poslanců a měli bychom hned na platy pro doktory i učitele.

má být, že lékaři...To není nesmysl, evidentně nevíš o co jde.

Vzhledem k příjmům a postavení lékaře u nich, je z hlediska pověsti a váženosti nevhodné, aby lékař nakupoval v těchto obchodech. A není to jenom tam, tyto informace mám i z jiných zemí od 2 lékařů - někde musíte bydlet v domku v konrétní oblasti, mít auto určité hodnoty, případně ještě být členem nějakého klubu. Známý mi vykládal, jak se těšil, že se napakuje, protože sníží životní náklady a ejhle, bylo mu řečeno, že takto tedy ne, že by snížil nejen svou vážnost, ale i prestiž ústavu.

"Neexistovalo však, aby...má být, že lékaři dříve nenakupovali v dis. obchodech? Že tam nakupují, je nějaká ostuda, nebo tam prodávají nekvalitní produkty a chudáčci doktůrci na víc nemají?Co je to za nesmysl.

pro M:ano, takto si i já představuji práci lékařů.Také mám trochu vědomostí o práci ve zdravotnictví na západě,protože tam pracuje dcera.
Po stránce finanční bych nebyla proti,aby u nás měli lékaři lepší platy,jenomže ne za to,co někteří ve svém oboru předvádí a navíc se zde zapomíná na to hlavní a to je komunikace.Ta vázne na celé čáře.Vždyť i "slovo léčí".Chápu,že v Německu mají lékaři jiné ocenění než u nás,protože se jedná o ekonomicky vyspělejší zemi.Pokud je pravda,co tady někdo píše,že nástupní plat v Česku je 15000 Kč,je to ubohé a nechce se tomu věřit,protože takový plat mají sestry.Jsem pro důstojné platy,ale ne takové,jaké si doktoři požadují.Na to prostě nemáme a to z důvodů,které jsem popisovala v některém z minulých příspěvků /jsme neekonomicky fungující stát,v němž vládne vykořisťování,korupce ap./.

V německé nemocnici jsem..."Neexistovalo však, aby lékař nakupoval v diskauntních obchodech."

Tak vzali auto a jezdili do jiných měst, to vím zase já.

Pro všechny, kterým se zdá...Neznám princip a podrobnosti, jak si platí lékaři další vzdělání, takže se k tomu nemohu vyjadřovat.
Pokud je tam něco špatně nastaveno, je otázkou, kdo a jak by to měl napravit.

A? Z toho plyne pro naše lékaře a nemocnice?

Chování zdravotnického personálu i lékařů bylo velmi přátelské i vůči cizincům. Zatímco v čechách se často stávalo, že ani spolužáci jednoho ročníku se mezi sebou nezdravili či že profesoři a docenti absolutně mediky přehlíželi (čest vyjímkám jako byl docent Měšťák, profesorka Konigova či prof. Vidimský), v německé (bavorské) nemocnici se s vámi bavil každý od uklizečky až po primáře. Jelikož je bavorsko hodně katolicky založené, pomáhali v nemocnicích i řádové sestry a pacienti měli možnost každou neděli chodit do nemocniční kaple na bohuslužbu nebo jí poslouchat do sluchátek na lůžku.

Na všech - sestrách i lékařích a dalším zdravotnickém perzonálu bylo vidět, že je práce baví. Sestry při ranním hlášení pro novou směnu po noční službě emočně vyprávěli, jak se komu přitížilo či naopak kdo se zlepšil. Je fakt, že na jednu sestru připadalo běžně jen 4 -6 pacientů a na manipulaci s nechodícími pacienty měly různé technické vychytávky. Nemohoucí pacienty každý den myly a krémovaly voňavými tělovými mléky. Zažila jsem pouze jedenkrát pacientku s proleženinou velikosti pětikoruny a to byl nesmírný poprask. Sám primář volal do domova důchodců, odkud byla pacientka přijata. Ošetřující lékařka jí pak každý den několikrát denně proleženinu fénovala, aby se rychle zahojila. V Čechách jsem zažila proleženiny u starých pacientů opakovaně.

V okresní nemocnici všichni lékaři dělali všechno - vyšetření ultrazvukem, čtení rentgenových snímků, vyšetření endoskopií, služba na záchrance atd. Práce byla velmi zajímavá a díky záchrance, kdy se lítalo k případům i vrtulníky i hodně adrenalinová.
Na klinice již byli lékaři specializovaní např. jen na vyšetřování pomocí ultrazvuku, ale i tak měli povědomí o stavu a vývoji nemoci u pacientů, jelikož se každý den lékaři z rozličných oborů (interna, chirurgie, neurologie..)setkávali ve velkém sále, kde byli ošetřujícími lékaři prezentovány jednotlivé případy a každý měl možnost se s případem seznámit, popř. se na něco optat či vyslovit svůj názor. V okresní nemocnici se dělali podobné multioborová konzília nad lůžkem pacienta. Pacienti nebyli posílání k rozličným specialistům, ale specialisti chodily za pacientama a to i ti ze soukromých praxí.

Na klinice pracovalobylo i mnoho mediků z posledního ročníku medicíny, občas nevěděli základní věci, o u nás znají medici ve třetím ročníku, vše však nahazovala absolutní sebejistota, na nic se nebáli zeptat. Ostatní lékaři jim vždy vše ochotně vysvětlovali a pomáhali při vyšetřování. Medici byli mnohem více zapojeni do chodu nemocnice. Zůčastňovali se veškerého provozu. Měli přístup ke všem materiálům a chorobopisům pacientů. Navíc pro ně byli pořádány velmi zajímavé přednášky, které se nesli v přátelském duchu. Pamatuji na přednášku o vlivu lupénky na klouby, kdy pan profesor přišel na přednášku se svojí paní, která v koši přinesla všem nanuky.
Již medici mají perfektní schopnost komuikace s pacientem. Pamatuji, že někdy strávili i hodiny rozmluvami s pacienty a nikdy to nepovažovali za ztrátu času.

Případné nedostaky ve vědomostech mediků či lékařů kompenzovala velmi užitečná pomůcka, jenž měli všichni ve svých pláštích - knížka Klinik Leitfaden - Schwerpunk Innere Medizin, ve které okamžitě našli vše, co potřebovali vědět, seřazené precizním německým způsobem. Takže např. když měli pacienta přijatého s podezřením na zánět osrdečníku, tak ve své kapse našli bodové informace,co mají učinit, aby vyloučili jiné onemocnění, zjistili původ zánětu, jaké hrozí komplikace a jak se jim vyhnout a jakou terapii nasadit.

jistě pod tlakem tě ihned...V německé nemocnici jsem pracovala začátkem devdesátých let a musím říst, že tamější poměry se nedají s poměry v českých nemocnicích srovnat. Pracovala jsem jak v malé okresní nemocnici, tak na velké klinici.

Pokusím se ve zkratce popsat hlavní body.

Lékařské povolání je v Německu velmi uznávané a respektované, ale lékaři nejsou považováni a bohy. Pacienti s nimi rovnoceně komunikují a lékaři jim vše vysvětlují. O každém vyšetření a lékařském zákroku je pacientům, popř. rodinným příslušníkům předkládán podrobný informační materiál. Lékaři pak vysvětlují to, čemu pacienti nerozumí.

Náplní práce lékaře je i starost o sociální zázemí pacienta po propuštění z nemocnice. Objednává sanitku, komunikuje s domovem důchodců atd.

Administrativní práce však lékařům odpadá, jelikož vše diktují na diktafony a pracovníci administrativního oddělení nemocnice vše přepisují.

Po noční službě šel doktor vždy domu po ranním hlášení.

V tehdejší době byl plat mladých lékařů kolem 2 a půl tisíce marek, starších lékařů kolem 5000 marek. Kurz marky ke koruně byl kolem 20 korun za marku. Soukromí lékaři specialisti mimo nemocnici si však vydělávali i 30000 marek měsíčně. Neexistovalo však, aby lékař nakupoval v diskauntních obchodech či bydlel na ubytovně pro zdravonický personál (i kdyžbyly luxusní). Musel si pronajmout svůj vlastní byt. Kdyby lékař žil pod své poměry a škudlil, tak by ho lidi pomluvili.

Pro všechny, kterým se zdá požadavek na dvojnásobek průměrné mzdy přemrštěný, bych rád podotkl, že lékař si alespoň částečně hradí své postgraduální vzdělávání sám. V lepším případě je to jen několik měsíců něplaceného volna, kdy vlastně pracuje zadarmo na pracovišti vyššího typu. V horším případě si pak ještě tuto možnost platí.

Uznávám,že v nemocnicích je práce lékařů dost náročná a těch arogantních,je tam mnohem méně,než mezi lékaři 1.linie,kteří se povětšinou nepředřou,viz jejich pracovní doby.Také finanční stránka je o něčem jiném.

Pro ZS: nemyslím, že by můj příspěvek byl arogantní. Hodně jsem se přizpůsobila mluvě pisatelů.
Vadí mi, že jsou ve výše zmíněných příspěvcích jen "podlí" lékaři. Samí machírci, kteří nic nepoznali. To ti lidé nemocní rakovinou opravdu nepoznali chápavého, milého lékaře? Nebo je to ta česká remcavost? Ale tohle mě opravdu do stresu nedostane...
Ač jsem ještě mladá, mám i nemocné srdce. Dědictví... Za posledních pět let jsem proležela ve špitále něco přes rok. A mysli si klidně, že kecám, ale ješitnýho, arogantního doktora, přesvědčeného o své neomylnosti jsem nepotkala. Až na vyjímku, výše uvedenou, a to plně chápu. Asi je Hradecká fakultka vyjímečná:-).

To že zde řešíte pochybení praktiků či specialistů jako např. gynekologa nemá s tímto tématem nic společného, protože tito lékaři nechtějí dcházet a ani nejsou špatně placeni. Odcházet chtějí podhodnocení a přetížení lékaři z nemocnic, kteří často právě řeší za pět minut dvanáct chyby lékařů 1. linie.

Každá mince má dvě strany a všichni jsme jenom lidé.
To znamená, že vůbec nezávidím doktorům, když mají co do činění s pacienty, kteří jsou problémoví (slušnost, čistota, respekt a já nevím co ještě), ale zase kolik jich je? Co já kolem sebe vidím starší lidi, tak ti všichni jsou vůči lékařům samá "poklona".
Další otázkou je, kolik by tedy měl mít začínající lékař minimální plat, aby byl v relativním klidu a mohl se dále vzdělávat. Současný nástupní plat je směšný, ale nějaký dvojnásobek průměrného platu je nesmysl.
Z druhé strany pohledu, i mezi lékaři je řada, kteří se jenom vezou, takoví malí Cvachové, pokud možno mírný pokrok v rámci zákona. I lékaři by měli připustit, že ne každý z nich denně rozhoduje o životě a smrti pacienta. U řady oborů je to taková rutinna.

a to vás čeká: http://www.youtube.com/watch?v=2GWDCtcwiBU