Roztroušená skleróza

Tady se můžeš mrknout na ten pořad:
http://archiv.nova.cz/multimedia/na-vlastni-oci-15-4-2009.html

Taky se snažím na to nemyslet, dělám jako že nic a pak najednou přijde ataka a nemužu se hýbat tak to už pak nějak nejde.

Souhlasím, je třeba na to nemyslet, ale někdy ty depky prostě přijdou!!!
Mám dnes za sebou první infuzi, tak uvidím, co bude dál!!!
Jinak souhlasím s Marií,ať jde Vláďa za psychiatrem, je to zcela běžná věc a fakt to pomáhá(vidím to na kámošce-chodí z jiných důvodů)...Je to i dobou, člověk je nervózní a pod stálým tlakem(někdy o tom ani neví, co vlastně za krizi prožívá).
Jinak se tu bavíte o nějakém pořadu, který jsem neviděla(s malým to zatím moc nedávám:))...Co to bylo a kdy????Jak to čtu, tak se raději ani nekoukat, ať z toho nejsem úplně mimo, že???
Mějte se!

Pro Vladu: Ono tem lidem s diagnozou RS taky nic jineho nezbyva,nez žit a naučit se s nemoci zit.Clovek si zvykne na vsechno a ver mi,že jsou daleko horší nemoci!!!
Pro Majku: resím to antidepresivy.A jsem v pohode. To brneni,paleni, obruče a ja nevim co ješte patrí k RSce a musis si sama prijít na to,co je ataka a co je "normalni" stav. Mne se napr. pri atace zhorší chuze,začnou me palit nohy a mam i zhoršenou inkotinenci moče.To uz hned volam RS centrum.
Držím ti palce,at si v pohode a vsechno zvladas. A vsem nam taky.

Díky všem. Je jasný, že to budu muset řešit. Otravuje to život a okrádá mě to prožívat spoustu věcí naplno. Přeji Vám všem hodně sil a trpělivosti v boji. Jsem strašně rád, že existují lidé, kteří dovedou s diagnózou RS vcelku plnohodnotně žít.

Ahoj všichni, já jsem také ten pořad viděla, no člověku to moc nepřidá to je fakt, je to prostě realita. Určitě bych neřešila kdo se o koho postará. Hezké na tom bylo, že se měli rádi. Snažím se na tu nemoc nemyslet, ale nevím jak vy ostatní, někdy prostě příjde chvilka, kdy to na mě dolehne. Mohly by už konečně najít nějaký lék, že:-)))

Vláďo, buď rád, že máš ta vyšetření za sebou a že dopadly negativně. Všechno nasvědčuje tomu, že je u tebe nějaká psychická porucha. Neboj se toho, jdi za psychiatrem, někdy stačí v začátcích brát léky a pak je člověk zase zdravý. Když máš tak dobré fyzické zdraví, nedopusť, aby sis ho zničil psychikou. Ono to všechno spolu souvisí.

Tino, ty nervy,to je právě to, co neumím udržet na uzdě. Když mi nic není, tak jsem v klidku, pak mě jen někde zabrní a už se v tom vezu, začnu se stresovat, jestli nepřichází zhoršení.

To Vláďa:
Vůbec se neomluvej, já to chápu...Já mám sice nemoc potvrzenou, ale taky si člověk o tom potřebuje s někým pokecat:)
Momentálně se mi to zhoršilo, tak mě čekají infuze, nasazení léčby zpět(během těhotenství a teď při kojení jsem byla bez léků, ale asi se to vypětí někde muselo odrazit...).
Jak to tak čtu, měli jsme podobné stavy a podobnou minulost. Problémy mi taky začaly na VŠ, ale do 14ti dnů bylo jasno(což u tebe bylo vše negativní, tak buď rád...).
Jinak máme vlastně taky čerstvě mimi(no, už 9 měsíců):)...
Hlavně se nezatěžuj a nemysli na nejhorší!!!Prostě ti nic není a hotovo..
Já jsem teď trochu rozhozená, mám zase obavy, co bude...Ale musím být optimista..
Zdravím a hlavu vzhůru, máme ty děti!!!!!

Pro Majku:Bolesti nohou v noci mam taky,hlavne okolo kotniku,jakoby sevrene v obruči.Zhoršeni chuze zatim nepozoruji,RS mam 2,5 roku.
U RS je nejdulezitejší mít nervy pod kontrolou a zbytečne se nestresovat maličkostma,ktery stejne nezmenime.

Před šesti lety ke konci studia na VŠ se mi začaly obejevovat neobvyklé zdravotní problémy. Nejdřív infarktové stavy, takže kolečko na interně - vše negativní. Hodně sportuji, takže ještě pochvala za výborný stav kardiovaskulárního systému. Z interny propuštěn. Po několika dnech podivné závratě a následně brnění obličeje a končetin. Skončil jsem na neurologii. Mladá doktorka mi na férovky řekla, že by to mahla být RS. Začal jsem pátrat na internetu a ejhle potíže se začaly stupňovat. Začaly se mi podlamovat nohy, k tomu obrovská úzkost, horší citlivost na periferiích, pocit zhoršené motoriky atd. NA neurologii jsem prošel CT, EP, lumbální punkcí, vše negativní. Pro velký úspěch mi lumbálku po dvou měsících zopakovali a opět nic. Vrcholem byla MR a překvapivě nic. Dostal jsem žádanku na psychiatrii, ale na to jsem se vykašlal, protože jsem končil diplomku a učil se na státnice. Problémy ale trvaly s různou intenzitou a dodnes trvají.Mám pořád nějak zafixovanou RS a ne a ne se toho zbavit.Přesto hodně sportuji a na moji fyzickou výkonnost to nemá vliv. Jen když se to zhorší, skočí na mě depka a nejsem schopnej se ani sebrat z postele.TAky jsem ještě nedávno absolvoval vyšetření žaludku a MRI žlučníku a slinivky. Dva měsíce mě bolelo břicho a nemohl jsem se normálně najíst ani napít. Pro velký úspěch vše negativní. Pak to přešlo samo. Před měsícem se nám narodil syn. Je to nejkrásnější pocit co jsem zažil, ale do toho se mi zase zhoršily symptomy a nevím co s tím. Myslíte, že se může jednat o nějakou psychickou poruchu? Mám znova absolvovat to martýrium na neur., nebo jít rovnou za cvokařem? Jinak pročítal jsem Vaše příspěvky a všichni máte můj obdiv. Omlouvám se za zabrané místo, ale potřebuji se vykecat mezi lidmi, kteří to pochopí tak, jako asi nikdo.

Ahoj, nějak mě začínají bolet nohy při chůzi, někdy i v noci se vzbudím s bolestí nohou, většinou mi pomůže změna polohy a uleví se mi. Ale mám celkem strach, RS mám pár měsíců. Máte někdo podobné problemy, nastalo zhoršení s chůzí? Já zatím jdu normálně.

Clapů se nechci zbytečně zastávat, ale do té doby než jsem viděla to video jsem to nevěděla ani o ženských.
!!!!!!!!!!!!!!!!tak si přečti příspěvky zde zpátky a snad ti svitne

No je mi jedno jak se jmenuješ, ale aspoň bych si byla o neco jistejsi ze si pisu s timž človekem, pod stejnym nickem...ale to je fuck.

To máš pravdu že lékaři se mohou mýlit a taky že se mýlí, vím taky o takových případech, ale z toho jaks to psala mi vyznělo, že vůbec NIKDO tu jistotu nemá. A jak jsi na tom Ty?
Lekařum trvalo 3 roky než mně poslali na vyšetření (potvrzující či vyvracující), chodila jsem tehdy do školy a byla jse dle nich simulant).

Clapů se nechci zbytečně zastávat, ale do té doby než jsem viděla to video jsem to nevěděla ani o ženských. Alespoň v případě postižení, i když možná ženy k tomu mají větší schopnost a jsou citlivější a asi bych i řekla, že jsou tyto případy častější, ale to je jen moje domněnka :-)

fajn dej mi jeden příklad kdy se chlap vzdal svého života ve prospěch ženy.No a já ti zas můžu dát příklad kdy lékaři léčili RS a pak jí pacientka neměla.No a co se týče anonymity tak jsem moc ráda,že ty jsi Peta a vím o koho jde.K čemu ti bude,když tam napíši Bedřiška Podbabská z Horní Dlouhý.

Já mám RS 9 let a opravdu už se nestrachuju, to už mě dávno přestalo bavit. Beru léky a když to bude lepší tak bude a když ne tak prostě nebude a nic s tím neudělám. To k tomu archivu byla jen poznamka, u každého se průběh liší a proto taková to invalidita se nedá brát jako osud každého s RS. A mně se diagnoza mnohokrat potvrdila a myslím si, že u mnoha dalších také(stačí se podívat), takže nechápu tento názor.

K tomu pacientovi -Kdo ví jak by to bylo naopak, každý jsme jiný, nevím, podle čeho tak konstatuješ, anonymko.

docela by mne zajímalo jestli by se ten pacient postaral o tu paní,ale dám ruce do ohně že nééé,vsadila bych vše,že by od ní utekl

kdyby jste místo nad Rs přemýšleli o životě bylo by vám lépe budete se tak strachovat až se vám ta nemoc opravdu rozjede.A ani nemáte 100% jistotu,že jí máte

No jo, tak si můžu představovat svou budoucnost v nejlepším světle...

http://archiv.nova.cz/multimedia/na-vlastni-oci-15-4-2009.html

v pořadu byl člověk, který měl RS, je to i v archivu tv nova

Pro Ircu: nesmis to vsechno tak proživat. Prijd se podivat na stranku Klubu mladych sklerotiku,moc ti to pomuze,uvidis.