Nevěra

Když se na věci podíváme z tohoto zorného úhlu, uvědomíme si, že pokud člověk zůstává s nevěrným partnerem, neváží si sám sebe; zároveň nám však neunikne, že jeho nevěry nejspíš signalizují nějaké potíže v našem vztahu, což nastoluje otázku k zamyšlení pro oba dva z nás. Můžeme potom buď rozšířit naše dosud omezené chápání sexuality, nebo naopak opustit partnera, protože se necítíme milováni ani respektováni. V obou případech půjde o zkoušku našeho růstu.

Ten, kdo se dopouští nevěry, by si měl položit několik důležitých otázek. Čemu se vyhýbá svými úniky ve vztahu k sobě nebo ke svému partnerství?

Jaká frustrace nebo co nevyřčeného se skrývá za jeho chováním? Jaké vni tvůrčí dobrodružství tím odvrací? Jaké hluboké neuspokojení tím popírá. Takové vnitřní zpytování svědomí je účinnější než podřízení se předpisům morálky nebo výčitkám partnera. Nejde o to hrát si na hodného chlapce nebo na hodnou dívku, ale chopit se této příležitosti, aby člověk lépe porozuměl sobě.

Při skupinové psychoterapii, při níž jsme se zabývali milostnými vztahem nám muž, který služebně často cestoval, vyprávěl o svých četných manželských nevěrách:

"Uvědomil jsem si, že mé úniky většinou skrývaly hlubokou nespokojenost s manželským soužitím, nespokojenost, kterou jsem se neodvážil pojmenovat ze strachu, že by se všechno zhroutilo. Nevěra mi v podstatě umožňovala přijímat status quo, který by mi jinak připadal nesnesitelný. Tato strategie mi umožňovala, abych nebyl zlý a nevyvolal krizi, a především mě chránila před bolestnou zkouškou rozchodu. Také jsem si uvědomil, že mě nevěry chránily před tím, aby mě neopustila partnerka.

Pohřbil jsem hluboko v sobě bolest, že jsem byl několikrát podveden, intenzivní bolest, která mě zbavila veškerých iluzí o lásce. Jako kdybych si pro sebe přísahal, že už nikdy nebudu věrný žádné ženě. To mě přivedlo k tomu, že jsem se začal cítit lépe v takových svazcích, kde jsem miloval jen napůl, určitým odtažitým způsobem, a nemusel se trápit žárlivostí.

Díky zřetelnému utrpení svých partnerek, a to v přeneseném i doslovném slova smyslu, jsem nakonec pochopil, kolik úcty k daru lásky, který mi nabízely, mi chybělo a nakolik jsem pošlapal svůj vlastní ideál. Přelétavé avantýry umožňovaly unikat hluboké touze mého nitra, která zoufale usilovala o dobrý a šťastný blízký vztah s druhým člověkem.

Hluboce lituji, jaké utrpení jsem způsobil ostatním. Současně však neklesám pod tíhou viny. Tento příběh je můj a dnes mi pomáhá utvořit si pojem o lásce osvobozené od vnucené morální rigidity. Když je zasaženo srdce, samo se zacelí.

Vím, že už nebudu moci žít s partnerkou, která má příliš úzké pojetí osobní svobody. Každá intimní záležitost by měla být posuzována v kontextu s dosavadním životem obou partnerů. Potřebuji otevřené soužití, kde je každý partner natolik srostlý se svou osobní proměnou, aby pochopil, že nevěře musí v prvé řadě čelit každý sám."

Zdroj: Guy Corneau: Anatomie lásky, nakladatelství Portál