NIKDO MNE NEMÁ DOST RÁD...

všicni lidé mě nenávidí...Mám stejný problém. Nevíš proč mě nemají rádi. Je to proto, že se za tebe vydávám? Asi, jo zbytečně se nejmenuji Nona Blbáková.

všicni lidé mě nenávidí dá se toho nějak využít

mio napiš mi prosím [email protected]

Ahojte, aj mne byva obcas smutno, tak si sem pridem citat tieto vase diskusie. Aj mne bolo pred Vianocami trochu smutno... mam (mala) som priatela, ktory je trochu handikapovany, zle chodi, je to na nom velmi vidiet. Ked kraca, tak cele telo sa mu nadvihuje na jednu stranu, neviem, ako to mam opisat pre lepsiu predstavu. Poznala som ho uz od strednej skoly, boli sme spoluziaci a tak trochu kamarati, v druhej triede na strednej. A mala som ho rada aj napriek tomu (alebo mozno prave preto) jeho postihnutiu. Tento rok sme sa znovu uvideli prvykrat po deviatich rokoch, dali sme sa dokopy, ale nas vztah dlho nevydrzal... len zopar mesiacov... Ja som ho mala naozaj rada, bola by som ochotna sa kvoli nemu obetovat, lenze on si toho akosi vobec nevazil... Napriklad isty cas na zaciatku leta sa obaval, ze ma cukrovku, tak som mu vravela, ze ak bude musiet vynechat zo svojej stravy cukor a take podobne veci, ze tak budem jedavat aj ja, aby sa v tom necitil tak sam... vzdy som sa k nemu na ulici aj na verejnosti hrdo hlasila aj som ho drzala za ruku a nevadilo mi, ze (niektori) ludia na nas trochu prekvapene (udivene) pozeraju (uvedomujem si ze to asi nemysleli v zlom, len boli snad prekvapeni, aj ked viem ze jemu to zrovna nemusi byt prijemne). Lenze jemu na mne a na prejavoch mojej oddanosti vobec nezalezalo... v lete sme spolu boli na jednej party u jeho byvalych znamych, u ktorych byval ked chodil na vysoku skolu. Boli to uz starsi ludia, pan mal 60 a jeho manzelka o nieco menej rokov. Na zaciatku boli ku mne obidvaja mili, ale neskor, pocas vecera, sa ta pani opila a zacala byt na mna dost hnusna, vysmievala sa mi a nutila ma vypit nejaky stamperlik alkoholu (dva krat; prvy krat som ho vypila, druhy krat som jej uz povedala, ze si to neprosim, zopakovala som to viackrat, ale ona nado mnou stala a nedala mi pokoj a tak som to radsej vypila, aby bol klud). Moj "priatel" tam cely cas bol, vsetko toto videl a nepovedal pred nou jedine slovo na moju obranu, vobec nic. Cestou domov som potom bola velmi nastvana a neskor sme sa kvoli tomu pohadali a on sa chcel potom so mnou rozist a byt len kamarat... Inokedy mi npariklad vycital, ze vraj som ho kritizovala za jeho stravu (raz sa mi stazoval, ze je casto unaveny, tak som mu povedala, ze nech pije viacej vody, obycajnej cistej vody, lebo to mu moze pomoct - on pije casto kavu a Red Bull, co myslim nie je moc zdrave). A on mi to neskor vycital, ze vraj sa pri mne citi ako odpad, ked mu vravim ako nezdravo sa stravuje a podobne (pritom to vobec tak nebolo, len som mu chcela poradit, predsa mi zalezalo ne jeho zdravi a pohode). Casto som pri nom mala pocit zanedbanosti, ako ze mu na mne nezalezi, ze by som mohla trpiet a jemu je to jedno... aj som kvoli tomu potajomky plakavala.. uz pred par mesiacmi som spoznala jedneho cloveka cez I-net, zije v tom istom meste ako ja a niekedy sa spolu rozpravame cez sukromny chat, aj sme sa raz videli osobne (potom, ako sme sa s mojim priatelom rozisli po tom, co mi raz e-mailom sproste vynadal). Tento novy kamos trpi epilepsiou, ale rada sa s nim rozpravam cez net, lebo vacsinou sa pritom prestanem citit smutno. Byvaly priatel sa teraz akosi chce dat naspat dokopy, tvrdil ze len ako priatela, ale uz mi je jasne, ze chce nieco viacej ako byva len medzi priatelmi... Pisem to sem v smutnej realizacii toho, ze vo vztahu moze trpiet aj ten "zdravsi" partner nezaujmom a nedostatkom lasky, porozumenia a pochopenia...

vzpoměl si na vás někdo o Vánocích? Dorazila vám nějaká smska s přáním? mě ne... a to každý ví, že mám o Vánocích narozeniny...

Mio,Neboj ja sem tu tez.Sem sam, citim jen bolest, ja uz asi neumim milovat nebo ano? Dnes sem si opet pobrecel, ach o. Je to boj s tim zivotem, ale umrit je moc jednoduche nemyslis?

Mia.Mijujinko jestli chceš,tak já bych si Tě klidně vzal dom a tak jak já bych Tě měl rád a miloval,Tak Tě ještě nikdo nikdy neměl rád a nemiloval.Jsem zde totiž pro tu,která mě potřebuje,která se mi ozve a která si mě zaslouží.Tel.737608415 XL LA STYLE

už to vipadá, že tato diskuse je spíš mým soukromým-nesoukromým deníkem...normálně by mne to utvrzovalo v mojí zbytečnosti a nezajímavosti...cítím to tak, ale jemi to jedno. Trittico beru již 9 dní a je mi o trochu lépe. Spím, hubnu, protože moc nejím, odpočívám, protože jsem slabá, takže i záda jsou na tom lépe...Jenom jedna věc mi vadí. Nevím, jestli by to tak mělo být, ale necítím sex. vzrušení! Přitom tyto léky se předepisují i pro nabuzení libida.

včera jsem konečně dostala odvahu a šla k psychiatrovi. vyzvídal co mohl a pak mi napsal antidepresiva Trittico. Zaráží mne, že můj stav nijak nepojmenoval, aby třeba řekl: máte úzkost, depresi, nebo panickou poruchu...Tak pořád nevím co mi je, nikdo mně neřekne co mám dělat, musím jenom čekat 3 týdny až nastoupí nějaké zlepšení...

Dneska jsem se probudila ve 4 ráno a přepadly mne vtíravé myšlenky, že večerní sex s přítelem se mu zaručeně nelíbil, že nějak podezřele dlouho vydržel, jestli on doopravdy někoho nemá. Sexujeme jednou týdně a to protože vícekrát na to nemá prý energii...Pracuje 12 hodin denně v autodílně. Tak se mi udělalo zle, že jsem myslela, že se pozvracím....Pak jsem se musela hodinu a půl v horečkách přesvědčovat, že na to ani nemá čas, a že by s ním ani žádná nešla, když je přes týden v práci špinavý, neoholený a v monterkách, deodorant vidí jen když mu ho o víkendu nutím...Je na mně přeci tak milý - 3 roky spolu žijeme a přesto mi nikdy nezapomene polichotit, vyznat lásku, pořád na mne šišlá a pod...Nedokážu mu to věřit...Někdy mám strach že mně kvůli těm nutkavým představám, kterým věřím, zavřou do Bohnic...Dřív jsem bývala sebevědomá a ctižádostivá. Věděla jsem o sobě, že jsem krásná. Kluci po mě bláznili a já měla pouze 4 sexuální partnery. Čím jsem starší tím mám pocit, že holky jsou dnes mnohem krásnější a dokonalejší než jsem kdy byla já...Když vidím štíhlou blondýnu s velkým poprsím, upadám do depresí. Už jsem byla i na liposukci, abych měla užší boky. Příští měsíc chci navštívit estetického stomatologa kvůli zubním implantátům, které chci místo svých vystouplých dvojek, které nechci řešit rovnátkami. Nedokázala bych vydržet dva roky s dráty v puse, zešílela bych!Přítele tohle docela trápí ale toleruje to, protože ví, že mi to pomáhá, abych se cítila lépe. Mít peníze, tak už bych měla i prsa, které mám mimochodem opravdu jako letiště. Pokaždé když se vidím v zrcadle, brečím...Před přítelem se stydím chodit v prádle, v plavkách a co teprve nahá!Pořád v hlavě slyším, jak táta říká o mně a mojí sestře:"Jedna má po mně prsa a inteligenci(=já). A druhá je po mně šikovná a blbá - kde nabrala tu blbost to fakt netuším(=sestra). "

Mio, nenech se prosím takhle doničit. Musíš mít ten dobrý pocit sama ze sebe, zkus se přes to přenést, nerozčiluj se. Nakruť se před tátou u zrcadla, pochval se, usměj se na něj, řekni, že se sama sobě líbíš, a o tom to je. Je to přece tvoje věc, ne? Já jsem si kdysi něco podobného taky zažívala a bralo mě to taky dost. Dnes to mám za sebou, vyrovnaná, v klidu. Důležité je, jak ty se cítíš!

Co je mu do toho sakra,šlo to snad zjeho peněz?Mělas mu íct že sis nadělila předběžně Ježíška a nebo mu říct raplovi menší cenu.

Dnes jsem zažila po dlouhé době naprosto báječných 60 min. Tak skvěle jsem se roky necítila. Byla jsem u kadeřníka - profíka přes vlasy i duši. Mám OPRAVDU hodně problematické vlasy a on z nich dokázal udělat něco úžasného a přitom mi s nim bylo moc pěkně. Byla jsem tak nadšená, sám přesně věděl, co potřebuju. Cestou domu jsem si v autě zpívala a byla fakt šťastná, těšila jsem se až doma povím, jak je skvělej, že takového kadeřníka hledám celý život. Po příchodu mě ale prudce zpražil táta. "Cože pětset za tohle?Si padlá na hlavu?"...a desítky narážek na mojí barvu a pod....Ani mne nepustil ke slovu, abych alespoň sestře pověděla, jaký je to profík. Myslela jsem že vybouchnu. Totálně mi zkazil tak dlouho vytouženou dobrou náladu. Nejradši bychy si tu hlavu vzteky vyholila dohola. Nemůžu skoro popadnout dech, chce se mi křičet,točí se mi hlava a úplně uvnitř hořím!!!!Nenávidím celou svou rodinu a celou svojí bytost!!!!!!!!!!!!!!!!

Dnes jsem zažila po dlouhé době naprosto báječných 60 min. Tak skvěle jsem se roky necítila. Byla jsem u kadeřníka - profíka přes vlasy i duši. Mám OPRAVDU hodně problematické vlasy a on z nich dokázal udělat něco úžasného a přitom mi s nim bylo moc pěkně. Byla jsem tak nadšená, sám přesně věděl, co potřebuju. Cestou domu jsem si v autě zpívala a byla fakt šťastná, těšila jsem se až doma povím, jak je skvělej, že takového kadeřníka hledám celý život. Po příchodu mě ale prudce zpražil táta. "Cože pětset za tohle?Si padlá na hlavu?"...a desítky narážek na mojí barvu a pod....Ani mne nepustil ke slovu, abych alespoň sestře pověděla, jaký je to profík. Myslela jsem že vybouchnu. Totálně mi zkazil tak dlouho vytouženou dobrou náladu. Nejradši bychy si tu hlavu vzteky vyholila dohola. Nemůžu skoro popadnout dech, chce se mi křičet,točí se mi hlava a úplně uvnitř hořím!!!!Nenávidím celou svou rodinu a celou svojí bytost!!!!!!!!!!!!!!!!

Milko,No ja nevim, ve vas se cert nevyzna :D.

A je to opravdu na základě fotky?Třeba jen se necítí dost silné zvládat tento vztah,jelikož ta dnešní doba je fakt vysilující a náročná.Milý Marku,ten kdo bude vše s tebou zdílet musí být silný jedinec a musí tě opravdu milovat,takový člověk se nehledá snadno ale jistě tu někde je!Prostě hledej dál,a nečekej,že to bude zítra i když jeden nikdy neví,zkoušej to ,zkoušej to,zkoušej to.Hodně štěstí,přeji ti at´najdeš.

Ne neni to blbe. Nevidim. Vis,, ono proste stale, kdyz me odmitaj jen na zaklade fotky, tak jako to hodne deprimuje a ja sem v situaci, kdy bohuzel potrebuji citit blizkost nekoho pri sobe.

Milý Marku, Též mne tenhle svět deprimuje. Ale pořád se snažím vidět a hledat ty dobré lidi. V čem je tvůj problém? Tedy pokud není moc osobní se ptát. Myslím, že spousta nějak postižených (blbé slovo) mužů najde partnerky. Jen je to prostě těžší. Neztrácej naději a žij!:-)

Predsudky sou tu stale, lidi si mysli, mas duchdo, tak sed na prdeli, kdyz uz nekdo o postizeneho projevi zajem, je to zazrak, ale do vztahu temer nemozne!'A pritom rad sportuji, chodim na prochazky, do kina, divadla, rad cestuju, ale jaksi neeeeee.Abych mohl sporotvat popripade se podivat do zhahranici, neni-li to soucasti nejakeho projektu, musim najit nekoho, komu celou dovolenou zaplatim, jinak by me zadna cestovka nevzala.Tehle svet me moc deprimuje!

Ano,Mio,měj především ráda sama sebe a okolí to vycítí.Přítel tě určitě bude mít radši usměvavou a optimistickou a bude se na tebe těšit.Každý jsme nějaký,také nejsem zrovna sebevědomá,ani hezká,ale pod vlak bych proto neskočila.Docela pomáhá,když si řeknu,že mnozí jsou na tom hůř než já.A ty jsi něco dokázala,máš diplom a dobrou práci,proč si z toho neuděláš svoji přednost?