samota?

Úplně tě chápu. Já se takhle podobně topím v závislostech na vztazích, vždy do toho hodně vložím a věřím a vždy jsem odkopnuta jako trouchnivý pes...Nevím, proč to tak je. Pak se z toho dlouho vzpamatovávám. Taky často nemám s kým trávit čas. A bojím se, že budu navždy sama. Pokud tě ta samota ještě pořád trápí, ozvi se na mail: kitkat.z"seznam.cz a můžem si o tom víc pokecat. Asi si budeme mít co říct.

Smysl je výmysl lidského mozku k ujištění sebe sama,že život není zbytečnej,což chytří sebevrazi úspěšně bojkotujou..co dodat?Má snad smysl plodit děti do umírajícího životního prostředí a vydělávat prachy pro pár nenažraných hub hýbajících světem a pár měsíců před důchodem natáhnout brka?

Smysl je výmysl lidského mozku k ujištění sebe sama,že život není zbytečnej,což chytří sebevrazi úspěšně bojkotujou..co dodat?Má snad smysl plodit děti do umírajícího životního prostředí a vydělávat prachy pro pár nenažraných hub hýbajících světem a pár měsíců před důchodem natáhnout brka?

Proč třeba tu troubo píšeš tohle.Je to k užitku,má to smysl?Nežiješ zbytečně?

a jaký je smysl slova smysl?

Mudrc má absolutní pravdu! Úžasně vystihnul můj vlastní názor. Zrovna onehdá jsem si říkala, jak je život hnusnej, když nad tím máme čas přemýšlet. Když nejsme neustále zaměstnáni nějakou činností, dojdem k jádru pudla - všechno je na nic, na ničem nezáleží a nic nemá nejmenší smysl. V prach se obrátíme. Otázka je proč je to pro nás tak skličující poznání, že z toho máme deprese a jsme na práškách a střílíme se...? Protože se nedokážeme srovnat s realitou. Nedokážeme přijmout pravdu. Realita je divná, krutá, syrová, život je plný utrpení, lidské jednání v podstatě vychází vždy jen z egoismu (až na pár světců :-) ), to je naše pravá podstata a nikdy to nebude jinak.. atd, atd,... tak si to osahávejme, poznávejme to, naučme se to přijímat a zahoďme růžové brejle, které jsou vždy příčinou všeho našeho utrpení.
Pro zvědavce - byla jsem dlouhodobě imobilní - po operaci a teď nemám práci, takže jsem hodně sama. zabývám se počítači, literaturou, kreslením a tvůrčím psaním, ale samotou a prázdnotou je mé bytí protknuté. Jsem jedna z těch, co není zrovna štístko, ale kdybych byla, neměla bych možnost poznat tuhle stránku života, nezažila bych psychické utrpení, které je v každém případě obohacující. Utrpením se člověk stává člověkem... pokud mu to vůbec k něčemu je. :-) A skrz utrpení a boření iluzí poznává pravdu. Aby to nakonec nebylo to, proč tu jsme. Poznat pravdu. Přijmout ji. Žít v realitě, žít v přítomném okamžiku... O tom přece mluví mnohé filosofie no ne?
A až se naučíme všechne tenhle hnus, co jsme díky samotě našli, milovat, objímat a hýčkat si ho, až přijmeme ubohost svého pravého já, nejspíš projdeme bránou do pravého štěstí. :-) A možná ne. To už neřeším. protože dokud v tu bránu budu doufat, nikdy k ní nemůžu dojít, že.
Mějte se. K.

Přesně, mám stejný pocit, je to těžké v dnešní době poznat někoho, kdo by stál za to. Jsem sama přes rok, ale také jsem zatím nepotkala nikoho, s kým bych navázala vážnější vztah. Zatím to neřeším, je mi 26, času ještě dost:-)

Jsem sama uz pres rok a pul, je to zvlastni ale uz dlouho jse nepotkala nekoho aby jsem si rekla...wow ten se mi libi nebo tak neco. Škola(VŠ) a domu a naopak. Chodim aj medzi ludi ale je to dlho co ma nikdo nezaujal...nevim cim to....zda okolim nebo mnou ze uz nejsem tak nadsena ...nevim mam pocit jako kdyby jsem nezila jen prezivala a nedotykala se veci ale jen se kolem plyzila ...

tak jaký je teda ten smysl života?
Pro anonyma: Jo a každej nemá to štěstí být ze supr rodiny. Tak buď rád a dej si pohov.

Nikdo nemluví o rodině.Tak nebuď vztahovačný.Bohatá rodina může mít mizernou knihovnu.A naopak výborná knihovna se může nalézat u úplně normálních lidí.A dej si pohov - ta fráze se pro dobrou knížku nehodí

Václave, já mám ten samý problém. Ale je mi už 48 a o to je to horší.

Děvčata co bych zato dal aby jste se necitěli same a ja tim padem take ne. Je mi 40 a rad bych vzal nějake děvče do cukrarny na kafe - čaj a zakusek. Jit na prochazku povykladat si udělat si fotky aby jsme měli hezkou vzpominku. To by bylo super ale neni zkym jit a to je problem !!! lada.2104"centrum.cz

nebo špatné rodiny

Já ale znám spoustu knížek,kde se píše o úplném opaku. Asi jsi Knížko ze špatné knihovny.

...ale oni tady jasně píšou, že není žádný smysl života.

Je spousta hezkých okamžiků v životě, ze kterých má normální člověk radost, které ho zahřejí u srdíčka. Je to o tom sám vnímat radost svou a radost ostatním přát. Rád bych věděl, co dokáže potěšit tvoji duši. Co tě životě posiluje, proč vlastně žiješ, co je tvým životním motorem. Tvoji potomci asi ne. Z těch asi radost nemáš. Jestli jsi vůbec nějaké zplodil. Jestli jsi toho byl schopen. To nám však asi neprozradíš, nenapíšeš, proč jsi v životě tak skeptický.

Nemusíš zoufat a spěchat časem určitě najdeš nové přátelé,a půjde to jako dříve,to co prožíváš,jsem prožil také,zkus realizovat své nápady a neříkat že to nedokážeš.

Pro toho idealistu.Spalovač mrtvol nejsem,ale marně jsem hledal všechny ty děti,pro které se v životě obětovali,když je potřebovali,aby jim utřeli zadek,jak to dělali oni jim.Byli pryč vážený pane.Všichni.Starou mámu,nebo tátu už nepotřebovali.profesní deformácí netrpím,jenom nejsem bezcitné hovado,abych si neuvědomil,že toto čeká drtivou většinu zde do prsou se bijích se apoštolů výchovy dětí.Netvrdím,že toto je přichystáno pro ná pro všechny,ale tvrdím,že si nikdy nikdo nebude vážit našich snah.Když jsem se ptal těchto opuštěných lidí,co by udělali jinak,kdyby mohli prožít život znovu,řekli mi toto:Spoléhat na sebe.Nejsem pesimista,jenom jsem chtěl vpříspěvku do samoty sdělit,co nás většinu čeká,pokud budeme naivní.Hrdinství totiž není zničit se pro děti,ale žít i svůj život.Jak kdo dopadne z nás,je sázka do loterie.Nenahraditelných lidí jsou totiž plné hřbitovy.Ahoj

Podle těch příspěvkú,které tady píšete jste velice zatrpklí a smutní.Smím se zeptat co pak se vám stalo a jaký je váš smysl života?

To,co mnohé lidi žene z práce do práce je hrůza před sebepoznáním.Lidé nezdolní svou činorodostí jso jedinci,kteří nemají odvahu poznat trapnou pustotu svého já,a uvědomit si nesmyslnost celého svého života.Takže se oddávají(pokud uspokojili hlad) horlivé práci jedině proto,že je žene dopředu budto chamtivost,nebo aby se nemuseli zabývat sami sebou,a uvědomit si svoji poit životem,a k čemu vlastně je.Je to vpodstatě útěk před prázdnem.Zbaveni svých pracovních poviností si totiž uvědomí svojí zbytečnost života.Nepřetržitá činorodost je jistý druh opojení,který šalebně dodává bezcílnému životu smysl a oprávnění ve stylu-pracovat anefilozofovat,nemyslit.Ovšem práce není jediný prostředek,který umožnuje lidem uniknout sobě samým.Clověku umožnuje utéct před sebou samým od vlastního já i pouhopouhá zábava.Návštěvy kin,divadel,sportování.Jen prací opojení,kde má velký vliv i chamtivost,unikají lidé hrůze azoufalství,když by si uvědomili svou prázdnotu a nicotnost.Co by si také počal,kdyby se nezaměstnával neustále ějakou realitou,něším jiným než svým Já?Je přece nemožné,aby se vnořil do sebe,přemýšlel o smyslu a hodnotě svého podnikání,nebot by nutně upadl v nudu a zoufání vlastní nicotnosti,a bezúčelnosti.Neustálá aktivita,nepřetržitý životní zhon je bezpodmínečnou podmínkou lidského bytí a štěstí.Kdyby člověk nbyl neustále zaujat něčím kolem sebe,a kdyby jeho aktivita nenacházela jiného objektu než vlastní já,ocitnul by se jako ryba na suchu.Nečinnost vede k zoufalství.Lidský duch musí být neustále něčím zaujat.Všechno je to jenom útek,jakkoliv sesnažíme druhým ukázat,jak zrovna ten náš život má smysl.