Děti z prvního manželství

Jezisi, stejne jsem zapomnela neco pripsat, co si myslim ze je dulezite. To ze musis s jeho synem travit vsechny vikendy, je taky nezdrave, je to od nej nefer, ze to nuti abych veskery volny cas venovala jen jemu a jeho synovi, proto jsi asi taky tak nabrousena. Vlastne co po tobe presne chce? Do vychovy mluvit nemuzes, ale musis byt u toho kdyz je syn s vami? Ja ti reknu: opet, ten muj ma stejne tendence, vysvetluje mi ze se mu po mne styska a kdesi cosi, abych nahodou nemela neco lepsiho na praci nez byt kolem jeho deti. Bohuzel ja jsem dost omezena, protoze mam batole a s nim je nejlepsi byt doma. Ale v tvem pripade bych se ani nenamahala mu vysvetlovat ze ti je lito ztravit veskery volny cas s jeho synem. Proste bych se na neco vymluvila a je to. Rekni ze ti nedali v praci volno, nebo ze musis neco dodelat apod. U me se to paradne osvedcilo a mam klidnejsi nervy.

Na druhou stranu delat kompromisy v tvych zakladnich hodnotach, ve tvych pravech, je zdrcujici. Mam tim na mysli to ze nemas svoje vlastni dite, vlastne tam kde je jednoduch mavnout rukou a myslet si svoje, se snazis prosadit si svou, ale tam kde jde skutecne o neco duleziteho, ses nechala odsunout na stranu. Reknu ti neco o osbe, taky jsme byli na rozchod nez jsem mela vlastni dite, protoze ani ten muj se k zakladani nove rodiny moc nemel. Rekla jsem mu na rovinu ze pokud dite nechce, tak mu rozumim a je to jeho pravo se takhle rozhodnout, ale pro me by to znamenalo zit zivot ktery me nenaplnuje, proto od nej z tohohle duvodu budu muset odejit. Vlastne bychom takhle nikdy nemeli dobry vztah, byla bych nestastna, a tim i on. Take chapu kdyz se nekdo poprve spali a pak uz se strasne boji, ale nemuzu si hrat na neco, co nejsem ze? Nakonec jsme meli syna do mesice, a on je ted stastny a dekuje mi, dokonce mi z legrace vycita proc jsem mu nepolozila nuz na krk driv. Muzu se zeptat kolik ti Radko je? Mozna ze jeste neni vsechno ztracene, doufam ze ti nevadi ze ti tady takhle radim, jen s tebou citim.

Trochu jsem nad tim premyslela, napriklad to ze i muj partner si mi na svoje deti stezuje ale kdyz souhlasim, tak se nastve. To mame stejne, Radko. U me se osvedcilo s nim "nesouhlasit" a kdyz rekne ze jeho dite je ja nevim line, nemozne, tak mu reknu neco jako: ale my jsme nebyli jini. Anebo ze to prejde, ze to neni zas tak zle. A on se uklidni, citi se lepe, asi proto ze potrebuje v tobe jako jeho zene oporu. Ja to vlastne obcas delam sama s vlastnim ditetem, zacnu si stezovat, kdyz jsem utahana a vlastne podvedome chci po sve partnerovi aby me podrzel, aby mi pomohl. Kdyz mu ale zacnes pritakavat, tak ho jeste vic nastves, a nekdy reknes veci co je lepsi si nechat pro sebe. Mozna ze nekdy je opravdu lepsi nebyt zas tak uprimna, neni to vlastne ani lhani, spis milosrdna lez, vis co tim myslim? A nakonec to jestli jeho deti doma pomahaji nebo se jenom valeji, je ciste jejich vec, ony budou mi problemy v zivote, ne ty. Ja jsem se fakt timhle hodne naucila, drive jsem naprilad chtela absolutne uprimny vztah, nechtela jsem pretvarky, hry nic takoveho... Bohuzel jak clovek zraje , tak se take vic a vic ohyba, dela kompromisy.

Dneska jsem slyšela v televizi dobrou hlášku.Jaké to je pro ženu být doma s dětmi.Prý,jako uprostřed pijavic,o které se stará,aby měly všeho dost.A to byly děti vlastní,natož nevlastní.Já všechny ženy,které se starají manželovi o jeho děti z předchozích vztahů moc obdivuju,já bych na to nervy absolutně neměla.

Jo, to asi jo. Ale bohužel, jak už jsem to tu psala, tak mnohdy to plnoletostí dítěte neskončí. Jsou typy opičích rodičů, kteří "utírají zadek" svým dětičkám do smrti. Už teď má můj partner pocit, že když je synek tak podprůměrný ve škole, bude potřeba mu pomoci jinak - postarat se mu o bydlení apod. Moje návrhy postarat se mu nejdříve o vzdělání a pak o práci jsou brány jako krutá nesnášenlivost. Viz můj příspěvek dříve kde je zkušenost jedné známé co si vzala na stará kolena chlapa co dává svým dospělým dětem horem dolem a oni to utratí za drogy. Což ovšem otec nevidí, vidí to jen ti ostatní.

Je potřeba tyto pocity říct,ale možná to stejně k ničemu nepomůže co?On si to nikdy nepřipustí a ještě bude uraženej na tebe,to je děsný.Dá se to jenom potichu trpět a čekat,až ten spratek vyroste.Z toho co tady píšeš,tě jenom provokuje a má z toho prdelky.

Díky za podporu Lenko, byť slova obdivu si v této diskusi zaslouží více JN. Domácí práce? Neví co to je, doma za něho uklízejí. A když mu telku vypneš, zírá na vypnutou. Jeho se snažím ignorovat jak jen to jde, ale koho nemůžu ignorovat je můj manžel. Je to strašný vidět, jak se úplně normální, príma chlap, který se chová tak, že ho všichni mají rádi, přemění v okamžiku kdy si ho převezme, v debila, který div na puberťáka nešišlá a skáče kolem něho jak opice, jen aby si nějak zasloužil jeho lásku. Jen co chlapečka vrátí, zase se stane tím normálním a stěžuje si, jakej je kluk hroznej, že jsem měla pravdu, a že ho moc trápí, jak ho má synek na háku. Tohle všechno uzná, ale jen do dalšího víkendu. A tak to jde pořád dokola.

...a ještě,až se tě na něco zeptá,tak mu to NEVÍM řekni taky.

Souhlasím s red bullem.Rdko,opravu tě obdivuji.Já už bych dávno zdrhla.Ježiší,spratek jeden!!!Já bych ho vyhnala ven,nebo bych mu dala nějaký domácí práce.On by si to čumění na telku rozmyslel.Skládám velikou poklonu a přeju pevné nervy.Jo,nebo ho ignoruj,jako on tebe a to budeš koukat jak bude vejrat.

JN, mas naprostou pravdu. Jednou za 14 dni se to da prezit, mesic v lete taky. Ty jses na tom objektivne daleko, daleko hur. Ovsem statisticky je to polovina meho volneho casu (PO-PA nepocitam, to jsem od rana do vecera v praci)a 100 % dovolene coz take neni malo. Ale dalo by se to nejak prezit, ovsem partner se citi urazeny kdyz nechci travit cas s nimi a utikam ke kamaradkam apod. Ale spoliham na to, ze casem prijde do veku, kdy on taky da prednost kamaradum pred traveni casu s rodici. Ovsem ta horsi vec je s vlastnimi detmi. Jak uz jsem tu psala, dlouho jsem cekala a myslela si, ze deti odkladame z objektivnich duvodu, nez mi doslo, ze to chce manzel odkladat do meho prechodu. Nejenomze ho porad jeste mam rada (jinak mame spokojene manzelstvi), ale i kdybych se rozhodla to vzdat a utect, nemam uz na to vek zacinat nekde jinde a spolehat na to, ze snad nekde existuje nekdo, kdo by zrovna me chtel a chtel se mnou dite. Myslim ze kdybych i nejake stesti mela, zase by to byl rozvedeny se zavazky, protoze na mladsi zajicky nejsem.

Jeste me Radko napada, v souvislosti s tim co jsem napsala, ze vy ale dite nemate, takze pokud se ti tvoje situace nelibi, tak v tomhle zit prece nemusis. Take vy s jeho synem nezijete ze? Prijde jen na vikendy za 14 dni, tak to se prece da prezit, vlastne ani nemusis byt moc doma, tata si muze uzivat dite a vychovavat si ho jak chce a ty si muzes zajit za kamaradkou, rodici apod. A jestli chces mi vlastni dite a on to neresi, tak bych se moc nerozmyslela...

Teda je fakt, ze vsechny tyhle deti maji jedno spolecne, zvyknou si na to ze jim kazdy povoli a da jim co chce. Proto se jejich charakter trochu pokrivi, a my to vidime jako velkou chybu. Nase deti to same, kdyz chteji znackovou bundu a tata prohlasi ze je moc draha, tak jednoduse zajdou za mamou a je to. Hlavne kdyz rodice to hrajou proti sobe, tak to deti uplne zkazi (nas priklad). Takze to neni jejich chyba, ale rodicu. Je to hrozne smutny, ja nekdy mam vztek na toho svojeho ale kdyz vidim co rozvod dokaze, tak hodne rychle na nejaky rozvadeni zapomenu.

Deti z prvniho, ale i druheho manzelstvi je nutne podriznout jako kraliky. Vubec se s nima nemazlit audelat jim ze zivota poradny peklo. Cim driv je clovek dostane z baraku, tim lepe. Ale vseobecne doporucuji ostry nuz, nebo skrtici strunu!!

Cha, taky si myslím, že zdrhla a to asi nejen z této diskuse. Ale snad si ušetří doživotní napravování chyb někoho jiného. Jak píšeš někam zajít - no to rozhodně, ale né teď, to chtělo daleko dříve. Ale chtěli snad rodiče? Na malém městě se všechno rozkřikně, lepší je zabalit dítko do značkových oděvů a ono tím vyrovná handicap v podobě vědomostí oproti jiným dětem. A že i dnes nevím, že škola není pro mučení, ale na přípravu do zaměstnání - no stále více si začínám myslet, že spoléhá na to, že se rodiče postarají. Však celý život nezažil jiný vzor než že pokud cokoli chtěl, vždy to od maminky, tatínka a babiček co litují chudáčka z rozvedené rodiny, dostal.

A neni to trochu divny? Co na to rikaji ve skole? Mozna ze neco neni v poradku, tak to byste s nim meli nekam zajit, asi? Ted me napada kde je ta puvodni Ivot, co zacala tohle tema. Myslim ze po precteni nasich prispevku utekla.

Vis JN ale on rozhodne neni rostak, nebo pubertak. On neni nic, jen hlupak. Neuci se, nic nezna a nevi a je mu vsechno jedno. Na vsechno odpovida nevim. Nikdy nic necetl, nikdy se nezajimal o sport ci nejakeho konicka. Je mu jedno ze propada ve skole, je mu jedno ze smrdi. Uvedla jsem tu jen hygienu, nejake uceni a pripravu do skoly uz jsem davno vzdala. Nema absolutne jakekoliv plany co by chtel delat ci kam smerovat. Jedine co vi, ze by chtel mit hodne penez, jak k nim ale prijit to ho nenapada. Vubec nezlobi a nezlobil, nijak se neprojevuje, staci mu vejrat cely den na TV, nic jineho k zivotu snad ani nepotrebuje.

si dale myslim, ze by jste si mely zalozit svuj krouzek, kde by jste si mohli postezovat a nebo pomahat radama, jelikoz jste ve stejnych pozicich. Neni to hrozne, kdyz se snazite byt dobryma matkama a deti si toho nevazi, jelikoz mozna maji vnitrni zlost z rozvodu? A vy se nemate kam obratit, jste samy v tom zacarovanem kruhu a nejhorsi je, ze vas manzel vas zklamal, jelikoz se nedovede postavit jako normalni clovek za vama, kdyz by mel? Ale zase muze byt pravda, ze ty deti ani nejsou tak spatny, ale je tam vina otce, ze se nechova jako spravny rodic a neuci je co je dobre ci spatne v chovani. Neumi rici ne, nebo urcit hranice, coz deti take potrebuji slyset a je to i pro ne ukazka ze je ma rad.A jelikoz nedostavaji tu opravdovou otcovskou lasku, se pak chovaji nazlobene a nebo i zkouseji jestli je otec ma rad kdyz provadeji.Byl jeden indyanky saman, ktery pomahal terapeticky lidem tim zpusobem, ze je nechal vyrvat, vykricet sve bolesti a ze to melo velmi pomahat a ze to hlavne bylo velmy vyzvobozujici.Dale si myslim, ze lidi se kolikrat chovaji nazlobene i kdyz hlavne co nejvice si preji - lasku. A pak je dost zajimave, ze kdyz deti neco provedou a pak cekaji pokarani a rodic zpozoruje si jsou toho vedomi, je nejlepsi kdyz rodic mu da ruku kolem ramen a rekne, "ty jsi me zklamal, a prosim te uz to nedelej, jelikoz te mam velmi rada" a to muze byt pro to dite dost zazracny okamzik. A hlavne kdyz deti vyrostou budou si pamatovat kdo je mel rad, aspon ve vetsine pripadu.

Aha, Radko, tak to mas o neco jiny nez ja. Dovolim si rict, ze prece jen o neco lepsi... Moje nevlastni jsou velmi chytre, ale o to vic jaksi studene. Ja bych radsi rostaka, co se neumyje, veris tomu? Aspon mi to pripada takove nevinne, tady jsem se hooodne priucila.

To víš, každá diskuse má dvě strany. Ale Vlasta holt má jiný úhel pohledu. Já jsem tu nepsala, že mě jeho syn nezdraví. Nemyslím že by ke mě měl záporný vztah, spíše jsem mu ukradená, ale že by mě nějak odmítal či nenáviděl to ne. Mě pozdraví, ale na veřejnosti, kamkoliv jdeme, tak nezabučí. Neví kdy a jak slušně poděkovat. Když mě řekne "dík", tak dobrá, ale cizím lidem když to tak řekne vyzní to jako "polip si řiť". A tohle můžeš vysvětlovat horem dolem a to mu bude 15. Není to jen mlátící puberta, nedělal to nikdy. Neumí to. Neumeje se sám od sebe ani náhodou, musíš mu to nařídit (donedávna ho otec musel ještě utírat). Zuby si nečistí zásadně (nikdy to nedělal). Něco ignoruju, ale popravdě, když někam jdeme pohromadě a všichni si myslí, že je můj, často se stydím. Je to zajímavé že mě smrdí, protože se nemyl, ale tatínek nic necítí (to je asi ta otcovská láska). Vím, že žádné děti nejsou dokonalé, kor v tomhle věku, já bych ovšem v mnoha situacích své vlastní minimálně pokárala (v mnoha by jí chytlo kousavým dozadu).

(Ja ani nechapu proc se Vlasta vyjadruje k problemu o kterem vubec nic nevi. Tohle se opravdu tezce vysvetluje nekomu kdo to nezazil.) Jeste jeden problem je takova ta psychologie, napdalo te treba Radko proc te jeho syn nezdravi? On uplne jasne chce aby ses vytocila a stezovala si, protoze potom tu bude hadka s tvym manzelem, a on bude pochopitelne na jeho strane a ty budes ta spatna... Tohle mi trvalo dost dlouho, ale ted vim. Taky mi takovehle veci byly lito, rikala jsem si, jak to ze se deti tak zmenily, vzdyt se tak snazim. Ale pak mi to doslo, je to jen hra. Mozna te vyridit, mozna se ujistit o tatove lasce, nevim, mozna oboje. Ale to ze je nevlastni matka jaksi vyuzivana k tomu aby se dite citilo lip, je dost smutne. Takze znova, nevsimat si, je to jen o tom kdo ma silnejsi nervy! Bohuzel. Ne o tom, jestli se umis postarat, jestli jsi mila a jestli se snazis, s tim muzes jit vis kam :-)