Jak překonat následky nevěry

Mozna jsou nejaci lide opravdu takovy ze uz je pak o tom druhem nezajima nic? Ale musi vedet ze jsem mu vzdy pred tou hruzou rada s cimkoli pomohla, i pro jeho rodinu...
Ale mozna uz se o nem nikdy nic nedozvim...

Beru to vsechno jako vlastni...i když možnost byla,já jsem všechno vyházela,i fotku,kterou jsem měla nějakou dobu,ale věděla jsem,že se potřebuji všeho zbavit.No,hrozné to bylo,tak stejné jako to máš dnes ty.Poslední tvoje věta sedí.

Děláš velikou chybu,nic nechtěj vědět.Tam je problém,že ho potkáváš,to ti poradit neumím.O to dýl ti to bude trvat.

Pochop,že oni to mají chlapi jinak,kdybys nedělala hlouposti,mohla jsi být stále ta milenka,ale JENOM ta milenka,bohužel.

Vis proc? Protoze jsem si byla vedoma ze ma rodinu, male deti, nechtela jsem jim to znicit, at mi nikdo neveri, ale nechtela... Vim, ze deti jsou pro nej dulezite.
Ale stejne sem ublizila...
Milovala sem ho, miluju, ale to sem nikdy nechtela aby se rozvedl...
Ted mam jen velky strach ze uz o nem nikdy neuslysim....
Na druhou stranu se pred nim stydim co sem dokazala... Treba by to opravdu bylo lepsi...

Vy jste se Iveto nebo nekdo nekdy po odlouceni pak nekdy jeste setkali?

Vis proc? Protoze jsem si...Adélko,píšeš to tak přesvědčivě,že ti to věřím,nechtěla jsi zničit jeho rodinu,přesto by ses spokojila s rolí milenky,kamarád by ti nestačil.A s rolí milenky jsem se nespokojila já,milovala jsem ho tolik,že jsem věděla,že večer je se svojí ženou a to už mi právě začalo vadit.Chtěl třeba na celý víkend odjet,ale to jsem se zase bála já,u něho nikdy problém si to doma zařídit.No,už o něm psát já nebudu,nedělá mi to dobře.

Já ne,byla jsem za to ráda,to bylo jediné východisko.Už jsem ho nechtěla nikdy vidět.

Já ne,byla jsem za to...Tak to stejne tak asi dokaze i on...

tím pomůže i tobě.

Muze pochopit proc jsem to udelala?
Muze pomoct i me ale za cenu, ze kdyz se nyni nebavime nemusime uz nikdy ... Ale asi to pro nej nic neznamena ;(

ti muži to mají opravdu moc a moc jinak. Jsem relativně starý muž a za svůj život jsem prožil dva mimomanželské", milenecké vztahy.Pokaždé, když jsem cítil, že ze strany mých partnerek se začíná vytvářet jakási silnější emocionální vazba, vztah jsem ukončil. První epizoda trvala zhruba 2 roky, po asi 10 létech, to jsem byl muž v nejlepších létech, ten vztah trval 4 léta.Z mé strany se jednalo výhradně o sex. Děvčata jsem vždycky rád viděl, ještě radši jsem byl, když jsem se s nimi loučil.Svoji ženu jsem na rozdíl od nich miloval a nebýt jejího ,poněkud odtažitějšího vztahu k sexu, nikdy bych potřebu mimomanželského vztahu nevyhledal.Ono, ani k jakémusi duševnímu souznění s těmi děvčaty nedošlo. Byly to, jak se dnes říká, takové jednoduché osoby, nicméně s mimořádným talentem pro sex.

V něčem máš pravdu,v něčem zase ne,ale to je jedno.Adélo,on to chápe a právě proto je odtažitý.

ti muži to mají opravdu moc...A co kdyby to doma nefungovalo,pak by ti na té milence záleželo,pak bys byl právě s ní?

jakási Adéla. Dostala jsi co jsi si zasloužila. A jak se asi cítí jeho manželka to nikoho nenapadlo rozebírat? On je darebák, Adéla hloupá mladá holka Ona si z toho sn ad vezme ponaučení do dalšího života a dalších vztahů. On ne, za to dám krk.
S Adélou nemám slitování, snad ji může omluvit to, že je ještě hloupá a naivní.
Byla-li by starší tak by se to omluvit nedalo. Ženská co má poměr s ženatým je tedy buď mladá a opravdu naivní, jako
Adéla, která si neuvědomila dopad jak pro sebe tak pro jeho rodinu, nebo zkušená ostřílená matadorka, které tohle vše dochází a přesto, a záměrně a samozřejmě s radostí, že manželce škodí a ona to ví, má poměr-y s ženatým mužem. Která z nich pak je lepší nebo horší nechám otevřené.

jakási Adéla. Dostala jsi...Stejný pisatel,co psal i včera ve 22.34? Jinak ze včera s tím příspěvkem souhlasím,ono je to opravdu tak.Člověk si to nechce přiznat.Ted ale s tímto nesouhlasím,ano,rozumná si se ženatým nezačne,ale proč dávat vinu Adéle,snyd i ten chlap byl ženatý a podváděl svojí ženu.Tam je chyba na obou stranách.

Stejný pisatel,co psal i...Iveto, musím přidat komentáč. Mám dojem, že srovnáváš svůj vztah se vztahem Adely špatně. To, co popisuješ ty je láska ženy, které vztah přerostl přes hlavu, protože si uvědomila, že jí nebude stačit být druhá

Adéla nejprve byla druhá, pak vztah skončil a ona se začala mstít. Hlava nehlava, jemu (ten by si to zasloužil), jeho partnerce, jeho dětem. A v tom je problém. Zamilovat se můžeme každá. Ve chvíli ovšem, když bývalá milenka se zachová jako Adéla, je daleko nemravnější její msta než to, že on byl nevěrník.

Iveto, musím přidat...Myslím,že to máme podobné,na ní je znát,jak moc se trápí,jak moc ho miluje.Také jsem dělala hlouposti,ono to vypadá,že je to hodně hloupé,ale já jí to až tak nezazlívám,i když to blbost byla.U nich to bylo jiné v tom,že já myslím,že on poznal,že ona je do něho zamilovaná,tak to chtěl pochopitelně ukončit.Jak píše včera někdo ve 22.35,tam už nic jiného nezbývá,než je později malér.Kdyby Adéla o sobě nedávala vědět,tak by nebyla zamilovaná,proto on to skoncoval a ona si namlouvá,že přátelství by jí stačilo a to v žádném případě.

A co kdyby to doma...musím to říct natvrdo.Z mé strany tu nebyl ani náznak nějaké hlubší emoce. Pro mě to byly,s prominutím, kusy krásného masa. Nic víc, nic míň. Tak to má většina mužů, pokud vím.

musím to říct natvrdo.Z...Dobře,když půjdeš někam na zábavu,tak někoho poznáš,vyspíš se s ní a víc jí nikdy neuvidíš,tak chápu,ale s někým se stýkat dlouhou dobu,tak to už bez citu přece nejde.Nešlo jenom o ten sex,kdy hned ten druhý odešel.

ti muži to mají opravdu moc...4 roky se s někým scházet a nic necítit,tak to je hodně smutné.A to jako jsi s ní měl sex a hned jsi šel domů,nebo jsi s nimi i trávil více času,myslím i výlet,restaurace,víkend.?

Myslím,že to máme...Iveto, přátelství je víc než sexuální poměr, to nějak Adéla nechce pochopit. Sex jsou hormony, přátelství je hluboký vztah stejně jako láska

to jo,ale myslím,že netušíš o co moc jde.Spíš by měl psát ten,který už zkušenost má,promin,ale je to tak.Adélce jde právě o to přátelství,jen já jsem si téměř jistá,že by jí to nestačilo.Proboha,to je přece jasné,pokud máš s někým poměr,miluješ ho,pak ti přátelství nestačí.Spíš bych se pobavila s člověkem,který psal včera ve večerních hodinách.

No ty píšeš všude a všude nesmysly.Nikdo tě už nebere vážně a tvoje rady si strč za klobouk.

4 roky se s někým scházet...jednalo se pouze o ten živočišný sex, o nic jiného. Veškerý svůj volný čas jsem věnoval rodině.Ty dámy byly opravdu takové "jednoduché". Mimo toho sexu se s nimi ani nedalo o ničem povídat.Někdy to bylo 30 minut, někdy hodina. Nic víc.Tady se o nějakém souznění duší opravdu nedalo hovořit.Co se kamarádství mezi mužem a ženou dotýká.Možná, u dvou bezpohlavních jedinců ano.Jinak, dříve, či později kamarádství přechází do fáze sexuálního přitahování, které skončí tak, jak nakonec muselo. Ono se říká:!Kamarád také rád."

jednalo se pouze o ten...Tak to se mi docela ulevilo,u vás to bylo 30 ti minutové setkávání.Ano,to je potom jiné,proto jsi to bral tak,jak píšeš,daleko víc jsi byl s rodinou.Ale každý to má jiné,někdo s tím milencem přece jenom trávil víc času,i když jasně,ten sex byl prvořadý,ale i tak,někde bylo i to posezení,restaurace,setkávání na různých místech a i víkendy.Proto u vás šlo opravdu jen o to potěšení ze sexu.Jiní byli i v telefonickém kontaktu,když zrovna nebyli spolu.Ale jinak ano,dávám ti zapravdu,ten závěr je všude stejný.

No ty píšeš všude a...Však se nepřipojuj,ani mě hloupé komentáře nezajímají a už vůbec ne,pokud někdo píše nesmysly a vím,že netuší o co vůbec jde.

Když jsem řekla svému milenci, co se tady píše a že tu Adél pořád pobrekává, že už ji dotyčný nechce vidět, tak jen ohrnul ret a pronesl, že po tom, co udělala, když to zavolala manželce, se vůbec nediví, že její exmilenec chce, aby se mu klidila z očí.

coura zustane courou a hlavně ta co vola manželce

co Iveta s Adélou prožívají. Taky jsem milenkou ženatého, a ač jsem si začala tento vztah jen pro sex, přerostlo to v hluboký cit.
Takže teď už mi vadí, že jsem "jen milenka", i když na začátku vztahu mi to vůbec nevadilo. Ale jakmile se člověk zamiluje, chce víc. Vadí mu, že jeho milovaná / milovaný odchází za svým partnerem.
Ano, chvíle s ním jsou úžasné, ale všechno to krásné, co poskytuje partnerský život (dovolené, valentýna, první máj, těšení se na děti, atd atd) prožívá s tou druhou.

Mockrát jsem se snažila náš vztah ukončit, ale zatím ho ještě příliš miluju na to, abych to dokázala - a Ivetu pro její vnitřní sílu, že to zvládla a rozešla se s ním, obdivuji.

jednalo se pouze o ten...to mají jako ty. Taky jsem jednoho takového znala, ten už dopředu "uchazečkám o milenecký post" říkal, rodina je pro mě svatá, nesmíš se zamilovat. Rodina je jeden svět, milenecký vztah je druhý svět. Vzájemně spolu nesouvisí ani se nekříží, stejně jako dvě paralelní tratě. City se nepřipouští.

Ale ne každý chlap to má takhle jako ty. Je dost chlapů, kteří své milenky milují. Ale ani to nic nemění na tom, že rodinu bořit nechtějí. A na rozdíl od žen dokáží své předsevzetí dodržet. I když milují,zůstávají v prvním svazku, a vyhovuje jim možnost mít milenku i manželku zároveň.

co Iveta s Adélou...A jak jsi s ním dlouho? Obdivovat mě nemusíš,já jsem se s tím nemohla vyrovnat,jenže potom ten pocit,že stejně vlastně nikdy nebudu žít s ním,že nikdy neopustí tu rodinu,tak mě začalo víc brát to,co vlastně pro něho znamenám? Do té doby jsem si myslela-naivně,že daleko víc,než manželka.Já jsem jiná v tom,že bud chci všechno,nebo nic a raději se budu trápit,ale po zjištění,že on by se opravdu nerozvedl mě všechno víc docházelo.Já jsem nikdy nechtěla být na druhém místě,s tím jsem se nechtěla smiřovat.Bud to na prvním,nebo na žádném.Pravda je,že už nikdy v životě bych do takového vztahu nešla,byla to obrovská zkušenost.Jako mladá holka jsem také prožívala rozchody,ale nic mě tak bolestivě nezasáhlo jako tento vztah a to jsem už nebyla mladá holčina.Adélku nesoudím,opravdu ve velké zamilovanosti je člověk tolik věcí schopný.

co Iveta s Adélou...Pak ty jsi smířená,že ale vždycky budeš pouze a jenom ta milenka na druhém místě.Já ne,to bych prostě nedokázala.Takže naopak obdivuji já tebe.

to mají jako ty. Taky jsem...Máš pravdu,ale vem si,nemůžeš nikdy milovat dvě ženy stejně,to nejde,vždycky musíš milovat tu jednu víc.A ono,když se chlap nerozvede,pak víš,že tě nemůže tolik milovat,jinak by se rozvedl a chtěl žít s tebou.A najednou tedy víš,že ta první nejsi a to se nikomu nelíbí.Chlapovi to možná vyhovuje mít manželku,i milenku,ne však ženě.A pokud to tak někdo má,pak jde o pouhý sex,o nic jiného.

co Iveta s Adélou...A on to ví,že k němu cítíš víc,že jsi zamilovaná?

A jak jsi s ním dlouho?...tři roky, první rok to bylo v pohodě, pak mi to začínalo vadit. Je zvláštní, jak my ženy máme stejné myšlení, protože přesně co popisuješ, tj. že vlastně to, že jsi pochopila, že se nikdy nerozvede, tě přivedlo k myšlenkám, co vlastně pro něho znamenáš, tak přesně to se honí hlavou poslední rok i mně. Proto mám ty tendence to ukončit. Pravda je, že on mi ty snahy o rozchod nijak neulečuje, spíš naopak, protože z jeho strany cítím lásku, ale hlavně i opravdový smutek a bolest, když "jsem s ním zrovna v rozchodové fázi" a obrovskou radost a štěstí, když to nakonec nevydržím, podlehnu a "vrátím" se k němu. Vím, že pochybovači, co si myslí, že všichni chlapi jsou bez výjimky "jen cynici, kterým jde pouze o sex", budou tvrdit, že to předstírá, ale jsou věci, které příliš předstírat nejde.

tři roky, první rok to bylo...Jenže,já jsem si věřila,já jsem si byla jistá,že když to ukončím,že zvítězím já.A to se nestalo,já jsem pořád čekala.On sám mi řekl,že mu můžu kdykoli zavolat,ale s tím musím být smířená,že by se nerozvedl.Čekala jsem,že on se beze mně neobejde a nestalo se tak.Já bych zase tak žít nemohla,vědět,že jsem a vždycky budu ta druhá a to už dochází i tobě.Já si jsem jistá,že mě měl moc rád,ale pokud by víc miloval,tak bych vyhrála já.A ty to máš stejné,uvědom si,že vždcky se vrací domů ke své rodině.Já jsem se ho i ptala,jestli miluje svojí ženu,na to mi řekl,že rád jí má,slovo,že jí miluje,to neřekl nikdy.No,u mě je to minulost,už o tom psát nebudu,já jenom kvůli Adélce,dnes už v pohodě,už mě to netrápí.Už je smíření.

Máš pravdu,ale vem...máš pravdu, stejnou láskou obě milovat nelze, důležité ale je nejen "jak velkou láskou" kterou miluje, ale také jaký typ lásky ke které z noch cítí. Navíc, lásku přece nemůžeš "zvážit nebo změřit".
Já jsem si jistá, že mě miluje víc než svoji ženu, tu má stále rád, to netvrdím, ale taky jsem si jistá, že víc než mě miluje svoji dcerku. A vím, že je to tak správné. Vím, že ona by mu nikdy neodpustila, že od nich odešel, je dost dobře možné, že by ji tím úplně ztratil. Znám takové případy kolem sebe, kdy děti zavrhly svého tátu, že je nechal "na holičkách" a odešel za jinou. Proto ho chápu. A proto na něho nijak netlačím, aby se rozvedl. Ale cítím, že já už to přestávám dávat. Bohužel, zatím mám slabou vůli na ukončení vztahu. A dokud s ním budu dál v kontaktu, moje city se nezmění.

tři roky, první rok to bylo...V tomhle já jsem až moc zásadová,prostě mě musí milovat stejně jako já jeho,já bych se s pozicí jenom milenky nevyrovnala,mě by to jako nestačilo.I já jsem byla štastná,když byl semnou,i když jsem s ním mluvila a škádlila se po telefonu,jenomže pak mi to nestačilo.Nesnesu pocit být ta druhá.A máš pravdu,my ženské to máme většinou stejné,málokterá se smíří s tím,že je jenom milenka,ale věřím,že i taková existuje.

máš pravdu, stejnou láskou...Tak to jsi napsala moc hezky,nejsi sobecká a není ti lhostejná ani jeho dcerka.A v tom je mezi námi rozdíl,já to vidím prostě jinak.Miluješ víc mě,tak bys byl semnou a nehledě na manželku,děti.To si zase cením moc tebe,v tom já jsem sobecká.Bud všechno,nebo nic.Od tebe je to rozumné,ale sama bych to tak mít právě nemohla.

Jenže,já jsem si...e neobejde bez své dcery. Bez manželky by se obešel. Beze mě ale taky. Nějaký čas by ho to bolelo, ale zvykl by si, protože dcera je pro něho nejdůležitější na světě. Proto ani neočekávám, že "vyhraju", jako jsi to psala, že jsi v to doufala ty. Já jen jsem chtěla ukázat, že i když člověk jde do vztahu s předsevzetím pouhého sexu a kamarádství, ikdy nemůže být jistý, že tomu druhému nepropadne natolik, že v pozici sexuální partnerky a kamarádky bude chtít zůstat.

to mají jako ty. Taky jsem...Z toho vyplývá co? Vztah ukončí milenka, když svého ženatého milence přestane milovat? Ale jak to? Co jí najednou, nebo postupně, začalo vadit? Ano, to že je,
a vždy bude, až ta druhá. Tohle je pro každou milenku ta největší potupa, poznání a uvědomění si této situace. Tam, kde rodina milence takž takž funguje nebo velmi dobře funguje, on tohle, pokud má všech pět pohromadě, i když chtíč po milence je velký, ví a bude se chovat podle toho. Kámen úrazu může být, když milenka otěhotní. Ona podstupuje tohle riziko - tj. že zústane pouze u alimentů. Jenže jsou milenky, které už mají tzv. "po sezoně", a tam tohle riziko nehrozí. To je biologická výhoda pro oba. Soulože bez rizika otěhotnění. No to je fajn. Jenže kdy je taková žena biologicky za zenitem? Já nevím, k padesátce? To si neumím představit nějakého manžela, který by tak starou milenku měl. Buď je on sám už také starší nebo je na staré. Být takovou milenkou, tak bych si svého milence hýčkala do aleluja a byla bych ráda, že o mě ještě někdo má zájem. I když dnešní paní před důchodem jsou ještě pěkné, umí se vyšlechtit a nakočkovat, léta tu jsou a to jim nikdo neodpáře, jak se říká, proti věku není léku. A tak se vrátím k úvodu. A to souvisí s Adélkou. Ona toho pána ještě velmi miluje, i když je to už jen jednostranné a to z její strany. To, že se kontaktovala s jeho manželkou, beru jako její zoufalství. I kdyby se s ní nekontaktovala, tj. nebonzla by to, její vztah by skončil. Nechtěla bych být v kůži Adélky, ani jiné milenky, kterou její milenec odkopl. Pak taková žena nemá nic, na rozdíl od manželky, která vždy něco má. Někdy toho manžela nemá dočasně, no ano, ale ta která není splašená, uražená, která myslí především na rodinu a ne na svoje uražené já, vždy zvítězí. Ano je to boj, boj o chlapa, jestli to tak chcete, ale může vyhrát vždy jen ta jedna žena. Málokdy vyhraje milenka. Stáva se to, ale to musí být ve všem, opakuji ve všem, lepší než manželka.

máš pravdu, stejnou láskou...Líbí se mi,jak sis to zdůvodnila,že si seš jistá,že víc miluje tebe,ale kvůli dcerce se nerozvede.A v tom je rozdíl mezi mnou a tebou.Já už bych ve své hlavičce špekulovala,tak fajn,až dcerka bude větší,tak se rozvedeš,jo? Dokážeš si užívat ted a za této situace a to už mi nešlo,já jsem už volala i večer domů,žárlila.No ke konci už to nebylo jak by to mělo být.

Z toho vyplývá co? Vztah...Víš o čem to hlavně je? Pokud někam půjdu se pobavit,něco se vypije,pak s nějakých chlapem se vyspím,je mi to druhý den jedno.Jsou ženy jak píšeš,že si to užívají,že je ještě o ně vůbec zájem a to mi je šumák,protože já bych nikdy nechtěla chlapa milence jako pouze na pobavení,kdy se spolu vyspíme a pak se už nikdy nevidíme.Ale pokud se s někým scházím,pak je to vztah a nedělila bych se s nikým jiným.Někomu to vyhovovat může,ne mě,já ho chci sama pro sebe a proto to nemohlo klapnout.Také jsem znala jednu,kdy pro ní jeden večer přijel manžel,druhý den milenec,vůbec jí to netrápilo,ani by se nerozvedla,jí to tak vyhovovalo,užívala si to.Jenže já mám povahu prostě jinou,jen vážný vztah,nebo žádný.Snad mi rozumíš.

V tomhle já jsem až moc...mně přijde, že to není omzásadovosti, ale o ješitnosti. Tvoje ješitnost ti nedovolila žít s někým, kdo ti na 100% nepatří. Jenže kdo ti kdy patří? Láska není o vlastnění. A to, jestli s někým žiješ nebo ne, to ještě není známka toho, jestli ho miluješ víc nebo míň. Kdyby bylo mezi lidmi méně sobeckosti a touhy někoho a něco si přivlastňovat, bylo by na světě i více šťastnějších lidí..

Ono je také jiné,pokud ten milenec je nespokojený doma,pak dá přednost a odejde k té milence.Pokud to má dobré a má děti a ta milenka také rodinu,pak je to komplikované a to jsem už pochopila,dneska vím moc dobře,že to byla moje naivita,že z nás byl on vždy ten rozumný.Přesto,kdyby se to vrátilo,nemohla bych pokračovat v takovém vztahu a přesto,že on byl rozumnější,narozdíl ode mně,tak vím na 100%,že bych jednala úplně stejně jako tehdy,s rolí milenky bych se prostě nesmířila.

mně přijde, že to není...To máš pravdu.Já nejsem třeba vůbec žárlivá,ale na něho bych prostě žárlila,proto žádné dělení a přemýšlení,co on večer dělá se svojí ženou.Tomu zase říkám láska já.A jak se říká,kdo nežárlí,ten ani nemiluje a to je pravdivé.Pokud někoho máš hodně ráda,pak je přece jasné,že se nechceš ani o něho s nikým dělit.Jinak ho nemůžeš tolik milovat.Ono to vypadá naivně,ale já to tak prostě mám.

vždyť si o to vy, milenky, koledujete ! Tak proč do postele s ženáčem lezete. Ne jednou. Jeden šuk žádný šuk. Myslím tím nějaký dlouhodobější vztah. Vy jste omezené, protože máte pouze omezené možnosti. Jakési hranice, za které vy nesmíte. A chtěly byste. Nemůžete mu volat kdy chcete a vybavovat se s ním. A on také ne. Nemůžete být s ním kdy chcete a on také ne. Musíte brát na zřetel, že on má manželku a děti a ty vždy budou mít, i když některý muž tvrdí, že manželka je mu ukradená a zůstává v manželství jen kvůli dětem, přednost. Absolutní hovadina, které věříte a rády, je to, že on zůstává v manželství jen kvůli dětem. Kdyby k manželce nic, opravdu nic pozitivního, necítil, rodinu by opustil a byl s vámi a s dětmi se stýkal. Jenže tak to není, on svojí ženu, ač se vám to nelíbí, ale je to tak, miluje. Sice jinak než vás, ale miluje. Možná lépe řečeno má rád. V tom je rozdíl. Kdyby byl s vámi stále a déle, změnilo by se to tak, že vás už nemiluje, ale má rád. Jenže auha. Vy prostě na manželky žárlíte a nejraději aby byli někde na krchově. Jo to by bylo. Hezky ho mít pro sebe, jeho fracky dát někam na intr, odstřihnout jim finance nebo velmi omezit. Jenže byl by on pak také šťastný? Nechodil by každý den na hřbitov si ponaříkat, posmutnit a nerad se pak vracel k vám? No já vím, tohle bylo morbidní, ale i taková situace by mohla nastat a vy byste pak se nemusely s žádnou ženskou o něj dělit, na žádnou žárlit, ale jen do té doby, než se mu okoukáte a on si najde milenku novou. Myslím, že slušná ženská si nic nezačne s ženatým mužem. Slušná ne. A jiná? Ano, ale pak už není slušná, i když se tak může tvářit a vystupovat. Prostě tam po slušnosti není ani ň.

vždyť si o to vy, milenky,...Jedním slovem já souhlasím.On totiž jen blbeček odejde od své rodiny,je to tak,proto jsem psala,on byl rozumný,já ne,protože bych tak neuměla žít.A máš pravdu,také jsem si říkala a co kdyby se rozvedl,byl semnou? Nikdo mi nezaručí,že mě nikdy nevěrný nebude.Udělal jednou,udělá i podruhé až ho já po nějakém roce omrzím.Proto si ho v závěru vážím,byl to muž s velkým M.A ty jsi nenapsal nic,co by nebyla pravda,i když se nám to nelíbí,je to tak.

nelze překonat. Je to jako číst knihu, kde je něco hnusného napsáno a naopak v jiné části něco hezkého. Zahodíš tu knihu celou? Koukneš do ní znova? A kam? Budeš znova číst ty hnusné stránky? Jsou tam, ale ty je otočíš. Prostě to co bylo ignorovat, protože se n a tom už nedá nic změnit. Může se změnit něco potom, ale to co bylo už změnit nelze.